Pro skláře bylo propuštění bleskem z čistého nebe. Jsou zoufalí a bezradní. Jeden z nich říká: „Těžko se sežene nějaká práce teď a tady. Nevíme co bude dál." Další se připojuje: „Že to půjde tak rychle, s tím nikdo nepočítal."
Helena Kudelová (ČSSD), starostka Vrbna pod Pradědem: „Je to pro tyto lidi katastrofa. Většina z nich tam pracuje desetiletí a myslím si, že je trestuhodné, že naše legislativa připouští, aby firmy kde majitelé mají velké zisky končili tímto způsobem. Aby lidé, kteří odváděli dobrou práci, měli zakázky, byli vyhozeni ze dne na den na dlažbu."
Jan Botezatu, propuštěný sklář: „Pracuji zde 39 let. Teď jsme skončili a už nemáme tady ve Vrbně šanci.Teď musíme na úřad práce, nedá se už nic dělat, my práci neseženeme. Peníze nemáme. Kdo nemá našetřené, tak je beznadějně ztracený člověk."
Skláři navíc nedostanou ani výplatu za prosinec. Radnice se jim snaží pomoci. Helena Kudelová (ČSSD), starostka Vrbna pod Pradědem: „Naše pracovnice odboru sociálního a zdravotního poskytnou základní poradenství a překlenutí toho nejhoršího období budeme řešit podle zákona o hmotné nouzi."
Zavření fabriky nic nenasvědčovalo. Ještě v říjnu sklárna sháněla zaměstnance, aby mohla splnit závazky.Zdeněk Valenta, ředitel, sklárny Vrbno: „Co se týká dekorované automatiky, tak jsme měli zakázky do konce března. Co se týká ruční výroby, tak byl připraven kontrakt pro firmu Holmegart, kde se jednalo asi o jeden a půl roku výroby podjímaných váz."
Naděje umírá naposledy a sklárna by se při troše dobré vůle dala zachránit říká Zdeněk Valenta a dodává: „Pokud budou rozumné investice ve spolupráci, ať je to kraj nebo obec, tak by se to dalo rozjet."
Majitelé, kteří nechali sklárny padnout, však zatím příliš vůle ke spolupráci neprojevili. Budoucnost je tak ve hvězdách.
