První oficiální zkoušení. Tak lze přiblížit zážitek, který si odnesl stonavský rodák, šestiletý Vojtíšek. Patřil k sedmnáctce dětí, které přišly k zápisu do první třídy stonavské základní školy.
Budoucího prváčka samozřejmě doprovázeli rodiče. Zápis do první třídy ale nezažívali poprvé. Mají ještě druhého, dnes desetiletého syna, který prý bude pro malého Vojtíška studijní oporou.
Miroslav Vojtěch, otec budoucího prváka: "Je takový, že se hodně stydí, takže byl problém s vyjadřováním. Dokonce jsme se i divili, že některé věci, které měl natrénované, že je tady neřekl. Ale celkem to nějak dopadlo."
Hana Hanzalová, učitelka prvního stupně: "Dítě by mělo umět povídat, zjišťujeme, jak umí vyslovovat hlásky, jak umí sykavky, jak umí š, ž, č, ř a r. Jak umí třeba přednést básničku, zazpívat písničku, jak umí namalovat postavu, to je hodně důležité. Je to buď hlavonožec, nebo figurka a pokud je to hlavonožec, chybí tam tělo, tak asi u toho dítěte chybí nějaká etapa vývoje a není to v pořádku. Zjišťujeme i to, jestli se ručička hýbe, jestli umí vybarvovat, jestli umí napodobit nějaké písmeno, když píše na papír, jestli se umí třeba podepsat."
Samozřejmě bývá mezi dětmi pár takových, kterým učitelé doporučí odklad. A to zejména pro špatnou výslovnost, neschopnost nakreslit postavu, nebo spočítat prsty na ruce.
