V sále je hrobové ticho. Žáci devátých tříd ani na chvíli nespustí oči z tří žen před nimi. Vyprávějí jim své příběhy, které popisují jejich propad až na dno. Doprovázely je tam drogy. Jejich užívání je přivedlo až do kriminálu. Své zkušenosti líčí bez příkras i omluv. Před publikem vystupují už po několikáté. Daniela: „Je to pokaždý těžký, protože tam mluvíte o věcech, o kterých byste jinak nemluvila před cizími lidmi.“ A Silvie ¨doplňuje „Heroin, pervitin, drogy, krádeže, násilná trestná činnost. Takže opravdu to pro mne není jednoduchý. Za spoustu věcí se stydím.“
Teď jsou ale ženy odhodlané začít znova. Prodělaly nebo prodělávají totiž léčení. Pokračovat v léčbě chtějí i po odpykání trestu, aby se mohly vrátit do normálního života ke svým rodinám. Publikum trpělivě poslouchá. Podle psychologa je to nejlepší prevence. „Já předpokládám, že jim to přinese něco na zamyšlení. Že mají možnost sami se rozhodnout,“ říká psycholog Jan Bernard z Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence v Opavě.
Beseda by měla nejen před drogami varovat, ale také dát návod, kam se obrátit o pomoc, pokud už někdo zkušenosti s návykovými látkami má. A nemusí to být jen drogy, ale třeba i počítačové hry nebo komunikační sítě. Odsouzená Denisa varuje: „Ať si dávají pozor, ať neberou žádnou drogu, protože když si dají jednou ,tak jim to může zachutnat a pokračují dál a pak se toho nezbaví. Závislost je fakt těžká.“
