Trojické údolí ve Slezské Ostravě bylo podle dochovaných zpráv prvním novodobým nalezištěm uhlí v celém revíru a černé zlato se tu začalo kutat už ve druhé polovině 18. století. Na místě dnešního dolu Svaté Trojice začala těžba před 180 lety.
Aleš Zářický, ředitel Centra pro hospodářské a sociální dějin FF OU: „V roce 1844 hrabě Stanislav Wilczek koncentroval důlní díla do jámy Trojice, která ovšem nebyla tou klasickou hlubokou těžní jámou, ale byla to jedna z těch plytkých jam. O třicet let později v souvislosti se změnou technologií a se zaváděním nových moderních strojů pak byla jáma Trojice prohloubena a stal se z ní vlastně ten klasický hlubinný důl.“
Těžba na dole Trojice si v rámci důlních neštěstí vyžádala několik desítek životů. Před 130 lety se důl navíc nechvalně zapsal do dějin hornickou stávkou. Důvodů protestů bylo několik, hlavní byl ale jeden.
Jozef Šerka, historik, Archiv města Ostravy: „Řekl bych, že asi v první řadě to byla pracovní doba, protože v té době samozřejmě nebyla osmihodinová pracovní doba. V té době horníci pracovali většinou na těch dolech deset hodin, ale někdy i déle, třeba i dvanáct hodin, takže pochopitelně chtěli tu pracovní dobu zkrátit.“
V roce 1894 se proto u kostela svatého Josefa sešlo údajně až tisíc horníků, kteří chtěli na ředitelství Wilczkových dolů vyjednávat o svých požadavcích.
Jozef Šerka, historik, Archiv města Ostravy: „Cirka sto metrů od vstupu na důl Trojice byl četnický oddíl, který jim zahradil cestu. Nebyl velký, uvádí se, že to bylo jen devět četníků. Proti těm tisíci to tedy nebylo moc, ale samozřejmě byli ozbrojeni.“
Žádná ze stran neměla zájem na násilném střetnutí a k masakru tak došlo jen nešťastnou náhodou.
Jozef Šerka, historik, Archiv města Ostravy: „Oni byli v takovém poměrně úzkém místě a zezadu po té Těšínské do nich najížděly nějaké nákladní povozy, které se tam objevily. Začaly na ně tlačit zezadu a celá ta řada horníků se pohnula k četníkům, byť víceméně nechtěně. Byli ale potlačeni o nějakých pár kroků a četnický oddíl to vyhodnotil s tím, že se je snaží napadnout, a jejich velitel dal povel k palbě.“
Četníci vypálili celkem tři salvy, které zasáhly více než třicet protestujících. Osm bylo mrtvých na místě, čtyři zemřeli na následky zranění. Přes dvanáct mrtvých ale těžba na dole rychle pokračovala, a to až do roku 1968.
Aleš Zářický, ředitel Centra pro hospodářské a sociální dějin FF OU: „Konkrétně na jámě Trojice dochází k útlumu těžby už v 60. letech 20. století. Ten důvod podle mě nebyl úplně dán nějakým ekologickým přístupem, ale klasickou cost-benefit analýzou, kdy Ministerstvo průmyslu došlo k závěru, že ta těžba není úplně rentabilní.“
Kompletní likvidace jam byla ukončena v roce 1974, a tedy před padesáti lety. Tento rok je tak třetím významným výročím, které si letos důl Trojice připomíná.
