Budovu Mariana vystavěla Kongregace Dcer Božské Lásky v r. 1909. Tehdy měl tento sociální ústav kapacitu 150 klientů. Ještě před dvaceti lety jich tady žil dvojnásobek. Postupně se jejich počet snižoval. Dnes už tady ale nezůstal nikdo. Během 7 let se odtud postupně odstěhovalo všech 245 klientů.
Neútulné pokoje bez soukromí, kde bylo i pět postelí, vypadají bez svých obyvatel ještě více neutěšeně. Rozlehlá historická stavba už neodpovídala trendům v bydlení. Tiché budově vracejí nakrátko život pouze klienti, kteří sem přijdou na oběd.
Antonín Janýška, ředitel Mariana Opava:
“Jídelnu pokládají za místo setkávání s kamarády, se kterými strávili desítky let života. Nikde jinde se nesetkají, protože každý bydlí na jiném konci Opavy.”
Někteří žijí zcela samostatně, jiní v chráněném bydlení či v domově se zvláštní péčí. A snad všichni se shodnou, že už by neměnili.
V domech či bytech žije vždy jen několik handicapovaných osob. Způsob jejich života už neomezuje ústavní pospolitost desítek či stovek klientů. Každopádně domov v pravém smyslu slova to třeba tady, v Kylešovicích, připomíná více než bydlení v Marianu. A to přesto, že je tady přítomen sociální pracovník.
Monika Bitomská, ved. sociální služby, Marianum:
“Kladem důraz na to aby co nejvíce zapojovali do běžných činností. Od úklidu přes nějaké jednoduché pokrmy – vaření.”
V budově Mariana teď zůstávají jen administrativní pracovníci a kuchyň s jídelnou. Nadále tady sídlí také Kongregace Dcer Božské Lásky.
