Schubert: WINTERREISE... Zimní cesta
Psychologické hudební drama o zimní cestě jednoho poutníka na hudbu Franze Schuberta.
Martin Dvořák (CZ/AT) - režie, tanec Tobias Greenhalgh (USA/AT) - bariton Marcin Koziel (PL/AT) - klavír Jindra Rychlá (CZ) - kostýmy Partneři projektu: Kammeroper Wien - Moravská galerie Brno - Slezské divadlo Opava
Projekt světoznámého písňového cyklu Franze Schuberta na básně Wilhelma Müllera pro jednoho zpěváka, jednoho tanečníka-herce a klavírní doprovod. Jedná se o inscenování běžně uváděného koncertního pořadu.
Projekt vzniká ve spolupráci s významnou a přední světovou vídeňskou operní scénou Theater an der Wien / Kammeroper Wien. Cyklus vznikl ve dvou částech. V únoru 1827 složil Schubert dvanáct písní podle prvního vydání Müllerova básnického cyklu z roku 1823 (Wanderlieder von Wilhelm Müller verfasst. Die Winterreise. In 12 Liedern ve sborníku Urania). Dne 4. března 1827 sezval své přátele, aby jim písně představil, ale na schůzku v domě Franze von Schobera nepřišel.
Cyklus byl pak uveden později. Tiskem vyšla tato první část 14. ledna 1828.
Když se Schubertovi dostalo do rukou vydání Müllerovy sbírky z roku 1824, zjistil, že básník doplnil sbírku dalšími dvanácti básněmi, přičemž některé nové zařadil mezi básně původní. Pořadí písní tedy neodpovídá pořadí básní ve sbírce. Schubert začal v říjnu 1827 pracovat na zhudebnění dalších dvanácti básní. Tato druhá část vyšla tiskem 30. prosince 1828, tedy více než měsíc po skladatelově smrti.
Cyklus byl původně psán pro tenor a klavír. Záhy byl ale transponován a je součástí repertoáru zpěváků a zpěvaček různých hlasových poloh. V našem obsazení je zpěvák bariton.
Ve 24 obrazech, pojednávajících o zrání muže na jeho pomyslné životní cestě a filozofování o životních hodnotách a citových vzplanutích a zklamáních, si tvůrci a interpreti Martin Dvořák a Tobias Greenhalgh kladou otázky o proměně (růstu) člověka-muže a jeho hodnot v závislosti na jeho schopnosti přijímat osud a životní okolnosti jako výzvu k zrání či pouze jako osobní souboj s nemilosrdným údělem a předem "rozdělenými kartami ke hře".
Formálně jde o propojení výrazových možností operního pěvce-herce a tanečníka-performera. Nejde o vyprávění příběhu a doslovného opisování lyrického textu, spíše o hledání paralel či protivýznamů k textu a hudbě. Oba interpreti rozehrávají své party z části odděleně, z části se jejich charaktery prolínají do jednoho. Velký důraz má být kladen na odlišnosti a spojitosti jejich výrazových a interpretačních možností, kdy zpěvákův stavební materiál stojí na předem zkomponované hudbě a textu, oproti tanečníkovu "výchozímu bodu nula". Jeho "slova" - výrazové prostředky je nutné teprve vytvořit a budovat citlivě k pevné formě zpěváka. Na druhé straně zpěvákovi výrazové možnosti mohou vycházet či reflektovat taneční a pohybový materiál a formy tanečníka. Toto trvalé a všudypřítomné pnutí mezi žánry je největší výzvou a dramaturgickou linií večera.