Křižovatka ulic Sokolská třída a 28. října. I když se v červenci roku 1941 jmenovaly Johannyho třída a Těšínská, právě na tomto místě se objevil první zavěšený semafor.
"Vzhledem k tomu, že tady byl vlastně hlavní průtah směrem na Slezskou Ostravu, tak tady byl obrovský provoz na tehdejší míru," vysvětluje historik Archivu města Ostravy Martin Juřica.
Článek, který vyšel v novinách v polovině srpna roku 1941 mluví také o tom, že světelné signály se v Ostravě velmi osvědčily. Všichni byli také pyšní na to, že technologická vymoženost dorazila po Praze teprve do druhého města v zemi.
"Samozřejmě potom nastupovaly další semafory a to bylo propíráno hodně v tehdejším tisku. Další semafory byly umístěny ve Vítkovicích, na Nádražní třídě a na dalších místech v Ostravě. Byla to tehdejší novinka, která byla kvitována řidiči, protože předtím řídili provoz na křižovatkách strážníci. Nebylo to úplně spolehlivé a toto byl první pokus, jak vyřešit tu situaci technicky, světelně. Bylo to v několika článcích v několika novinách. Na tehdejší dobu okupace, která byla skutečně temná, tak byl vyzdvihován ten technický dopad toho zařízení pro dopravu, která zde byla," dodává Martin Juřica.
Do konce válečného období pak měla Ostrava až desítky dalších nových semaforů. Tedy předchůdců těch, které dnes běžně potkáváme za volantem nebo pěšky na cestách městem. V čem byla Ostrava oproti Praze první, to je ale často zmiňovaný pravostranný silniční provoz. "Ono se říká, že pravostranný provoz zavedla německá okupační správa, ale to není úplně přesné. Ona jen urychlila to nařízení, které fungovalo a které bylo přeneseno na naše území. Ostrava byla opět výjimečná v tom, že to bylo zavedeno hned 15. března, kdežto v Praze až 26. března. V tomto jsme byli paradoxně trochu rychlejší paradoxně v situaci, která byla hodně tragická pro náš národ. Ovšem k tomuto nařízení se Československo přihlásilo už ve 20. letech," uzavírá Juřica.