Mamma Mia / premiéra muzikálu

Mamma Mia! je globálním fenoménem od své premiéry. Změnila pohled na muzikál i divadlo, které tu není jen intelektuálním prožitkem, ale i čistou radostí. Muzikál s hudbou členů skupiny ABBA Bennyho Anderssona a Björna Ulvaeuse a libretem Catherine Johnsonové zazněl poprvé na West Endu v Londýně v roce 1999. Na Broadway dorazil o dva roky později, do Česka v roce 2014. V 50 zemích světa (ve 440 městech) jej od premiéry vidělo už na 70 miliónů diváků, hraje se celkem v 16 jazycích. Celosvětovému boomu pomohl i film z roku 2008 s Meryl Streepovou, Piercem Brosnanem a Amandou Seyfriedovou v hlavních rolích. Muzikál i film režírovala Phyllida Lloydová.

V čem je kouzlo muzikálu Mamma Mia? Divák slyší něco známého a líbivého, může se identifikovat s příběhem (zvláště dámám jsou blízké samostatná a soběstačná hrdinka Donna i její kamarádky). Domů publikum odchází v náladě až euforické a z hlavy mu nejdou staré známé a chytlavé písničky kultovní švédské skupiny. „Písně skupiny ABBA spojují několik generací hlavně díky snadno zapamatovatelným a zpěvným melodiím. Působí neskutečně energicky, pozitivně a dokáží člověka roztančit. Jsou takovým zlepšovačem nálady, paradoxně i v případě písní v mollových tóninách. Charakteristické jsou pro každou skladbu doprovodné vokály. Působí velmi efektně a propracovaně. Byl to jeden z vrcholů tehdejších popových kompozic, kde byla zejména vokální složka využita na maximum,“ říká dirigent Jakub Žídek, autor hudebního nastudování. Přiznává, že si už dlouho přeje zahrát muzikál Mamma Mia! i ostravskému publiku. Konečně se mu to splnilo.

Režisérka Gabriela Petráková připojuje: „Příběh je o mé generaci. Je to i můj momentální příběh: ve věku před padesátkou zjistíme, že už máme velké děti a hrozně si ten život chceme užít, protože toho času už není tak moc. Prostě chytneme druhou mízu. Libreto je chytře seskládané, jeho kouzlo je v emoci, kterou vyvolává v lidech. Chtějí pak vstát a jít si ten život ještě užít. To je celé poselství muzikálu. Máte pocit, že vycházíte ze sálu a chcete prostě jít žít.“

Doslova nakažlivý optimismus a pocit, že v muzikálu každý našel něco ze sebe, přiznávají i herci a těší se, že atmosféru přenesou na diváky v Ostravě. „Kdysi jsem viděla film, viděla jsem inscenaci v Brně, ale teď si v tom příběhu poprvé začínám hledat úplně něco jiného. Když jsem byla mladší, vnímala jsem ho možná očima Sophie. A teď všechno vnímám očima Donny, což je pro mě novinka, že mám v nějaké roli 20letou dceru,“ těší se Martina Vlčková, představitelka Donny Sheridanové. Alternuje Hana Fialová.

V rolích tří „otců“ Donniny dcery Sophie se vystřídají Lukáš Vlček, Petr Sýkora a Bořek Slezáček (jako Sam Carmichael), Roman Harok a Tomáš Savka (v roli Billa Austina); Tomáš Novotný nebo Jan Vlas si zahrají Harryho Brighta. Sophii Sheridanovou hrají Victoria Kluzová nebo Adéla Mitášová, Skye Tomáš Krpec, Radim Bierski nebo Jan Ludva.

Český překlad Adam Novák. Režie Gabriela Petráková, hudební nastudování Jakub Žídek. Scéna Ondřej Zicha, kostýmy Hana Kelar Knotková. Choreografie Antonín Blahuta a Ladislav Cmorej. Sbormistryně Martina Juríková. Dramaturgie Hana Nováková.

Cesta od písniček ABBY ke světovému muzikálovému hitu Mamma Mia! nebyla vůbec jednoduchá a britské producentce Judy Craymerové trvala 10 let. V polovině 80. let pracovala jako asistentka na muzikálu Chess, který spolu s Timem Ricem napsali Benny Andersson a Björn Ulvaeus. Fascinoval ji silný emocionální náboj jejich melodií i textů a přišla s nápadem zasadit dřívější slavné hity švédské skupiny do původního divadelního příběhu. Andersson s Ulvaeusem ji ale odmítli, báli se, že by muzikál mohl působit lacině a jejich písně by ztratily svůj původní význam. Producentčinu nápadu nenahrávalo ani to, že v 80. letech byla ABBA vnímána jako „přežitek minulosti“, v lepším případě „tajné potěšení“, ke kterému se jen málokdo veřejně hlásil, ačkoliv mnozí měli doma její alba. Situace se začala měnit v 90. letech – po vydání kompilace ABBA Gold společností Polydor v roce 1992. Album se okamžitě vyšplhalo na vrcholy hitparád, přivedlo hudbu skupiny zpět do popředí zájmu včetně zájmu nové generace posluchačů. Andersson a Ulvaeus nakonec souhlasili s uvedením muzikálu s podmínkou, že libreto bude mít svůj příběh a nebude jen slepě kopírovat texty písní. Libretistka Catherine Johnsonová se k práci dostala náhodou a příběh o matce samoživitelce, jejíž dcera pozve na svatbu tři své možné tatínky, se zrodil náhodou na setkání s producentkou v londýnské kavárně. Autorka přiznává, že se jí nápad na muzikál z písniček ABBY nepozdával, jela do Londýna kvůli jiné práci, ale na schůzku s producentkou nakonec šla, protože byla ve finanční tísni, sama vychovávala dvě děti a potřebovala každou práci. Není tedy divu, že nosným tématem libreta je ve finále ženská emancipace a mužské figury jsou tu lehce karikovány. Ideální režisérku našel muzikál ve zkušené Phyllidě Lloydové, choreografem byl Anthony Van Laast. Oba autoři hudby se stali producenty muzikálu i filmu.

Fenomén ABBY je dnes mj. vidět i v muzeu švédské skupiny ve Stockholmu. Proudí tam davy návštěvníků z celého světa a nejméně polovinu z nich tvoří teenageři, kteří znají písně nazpaměť lépe než generace, klterá ABBU zažila. V muzeu je mj. možné si nejslavnější hity zazpívat a nahrát na mobil.