Dobrovolníci sčítají čápy a pozorují život v jejich hnízdech
Také v Moravskoslezském kraji se letos zapojili do sčítání a pozorování čápů. Někde mohou život v hnízdě sledovat pomocí kamer.
Sčítání čápů se koná v celé republice. Evidováno je více než 1300 hnízd. Lidé mohou ornitologům pomoci ve sledování hnízd. Hlásit mohou zda jsou obsazená, jestli jsou čápi kroužkovaní, kolik mají páry mláďat a jak se jim daří.
Například v Albrechticích na Karvinsku mohou lidé sledovat čapí rodinku pomocí kamery. Letos vyvedli tři mladé, kteří už začínají létat.
Jindřich Feber (za PROAL), starosta Albrechtic: "Čápům se tady naší obci Albrechtice líbí, protože je to hodně let zpátky, co tady to hnízdo máme a každým rokem pravidelně ti čápi tady dorazí a vždycky nějaké to mládě, a letos vlastně tři, se podaří."
Jindřich Hackenberg, občan Albrechtic: “Každým rokem přilétají. Letos mají tři mladé, jindy bývají dva, ale vesměs jsou tři. V této době už ta mláďata vylétávají. Létají tady nad vesnicí a staří je hlídají. Ten jeden, samec, je vedle na tom baráčku. Už tam nemůže vlézt do toho hnízda, protože jich tam je moc a mladí roztahují křídla. Už zkoušejí nalétávat, učí se. Z historie víme, že některé byly roky smutné, protože mladí vypadli z hnízda. Potom tady obecní policie musela to uklidit, ta zvířátka. Oni z toho komína prostě spadli."
Albrechtičtí čápi jsou patrně pod nejlepší ochranou. Hnízdo mají totiž přímo nad služebnou strážníků.
Jindřich Feber (za PROAL), starosta Albrechtic: "Ten komín je starý nevyužívaný komín a máme to štěstí, nebo ti čápi, že jsou dobře chránění, protože tam je stanice naší obecní policie, kde pravidelně slouží čtyři obecní policisté. Takže ti čápi jsou pod ochranou.”
Přestože mladí čápi se teprve učí létat, nebude to dlouho trvat a čápi se začnou shlukovat a připravovat k cestě do teplých krajů.
Jindřich Feber (za PROAL), starosta Albrechtic: "Každým rokem, když čápi odlétají, tak je tady u nás zhruba odhadem 50, možná 70 čápů a mají pravidelný odlet směrem na jih."
---
Na jezerech a přehradách se objevuje stále více kajutových plachetnic
Stále větší popularitu si získává jachting na tuzemských vodních plochách. Více plachet je vidět na přehradách, a to i v Moravskoslezském kraji.
Vedle menších plachetnic získávají na oblibě i větší kajutové plachetnice. Do prvních závodů se aktivně zapojili jachtaři z Těrlicka.
Alexandr Pacek, předseda Jachting klub Těrlicko: “Naše Těrlická přehrada je skryté moře v Moravskoslezském kraji. Je to voda, která má nejlepší povětrnostní podmínky. Jsme otevření v podstatě všem větrům, nejlepší vítr je severovýchodní a jižní, což jsou větry, které značně foukají a západní větry. V porovnání s ostatními vodami, troufnu si říct, že to je voda, která je jachtařsky jakoby zanedbávaná, ale jachtařský na velké výši, co se týče jachtařských podmínek.”
Vše nasvědčuje tomu, že v Těrlicku vzniká nová jachtařská tradice.
Alexandr Pacek, předseda Jachting klub Těrlicko: “Co se týče kajutových plachetnic, kajutové závody plachetnice zde začaly a závody už před dvěma roky. Tradice tady nebyla. Tady byly malé okruhové plachetnice. S těmi naši závodníci získali tituly mistrů republiky, vítěz Českého poháru a tak dále, ale stalo se to, že všichni mladí z našeho kraje odcházejí a staří závodníci už zestárli, tak už fyzicky na to nemají, takže začínáme na kajutových lodích. Je to o hodně větší adrenalin, je to výzva řídit třeba dvoutunovou loď a takticky manévrovat mezi ostatními lodě, kde jsou vzdálenosti mezi třeba jen 2 metry a musíme přesně vědět, co chceme udělat a tak dále a přemýšlet takticky dopředu, co vlastně uděláme.”
Těrličtí se už pilně připravují na své první oficiální závody, které se budou konat na konci srpna. Za sebou ale už mají tréninkové závody.
Lech Čmok, závodník: “Máme dobře postavenou trasu, dneska nám fouká. Trasa je na dvě bojky, tzn. proti větru na stoupačku a potom po větru. Jedeme na dvě kola, všichni známe pravidla. Tento závod už bude vyhlášený podle mezinárodních pravidel, i když je to jen tréninková regata, abychom byli konkurence schopní i na jiných vodách."
Marina na Těrlické přehradě se postupně zaplňuje různě velkými plachetnicemi.
Lech Čmok, závodník: “Pravdou je, že v našem klubu už máme více takových kajutových lodiček. Ony se liší tím, že jedna je větší, druhá menší, jsou různých hmotností. Proto jsme museli vypočítat handicap, abychom byli trošku soutěžení schopní. Výsledky se v cíli přepočítají, aby bylo jasné, kdo je za tím kormidlem lepší a kdo horší.”
Alexandr Pacek, předseda Jachting klub Těrlicko: “Co se týče závodů, tak kajutové plachetnice opravdu, co se týče oficiálních závodů v rámci Českého svazu jachtingu, začaly letos. Letos jsou poprvé vypsané tyto závody na kajutové plachetnice, takže předpokládám, že to bude tradice a že naši kolegové z ostatních vod České republiky, ale hlavně počítáme, že kolegové z Polska přijedou. Oni mají závodní kajutový jachting na vysoké úrovni. A taky naši kamarádi ze slovenské Oravy, se kterými udržujeme blízké kontakty, k nám tady přijedou a budeme tady dělat mezinárodní krásné velké závody."
---
Lidé se ještě před vypuknutím houbařské sezony mohli seznámit s jedlými i jedovatými exempláři
Nejen v Beskydech už začala letošní houbařská sezona. Ještě před vypuknutím sběru v lesích se mohli lidé přijít podívat na houbařskou přehlídku do Muzea Třineckých železáren a města Třince.
Výstava Mykokosmos s podnázvem Houby známé i neznámé potěšila a současně i poučila návštěvníky Muzea Třineckých železáren a města Třince. Expozice byla zapůjčena z přerovské ornitologické stanice. Mykolog Jiří Polčák připravil sto exponátů, které jsou k nerozeznání od pravých hub.
Petra Molinová, pracovnice muzea: “Výstava začala již v únoru, ale kvůli koronaviru jsme museli naše muzeum zavřít pro veřejnost a znovu jsme otevřeli 19. května a opět se můžeme těšit velké návštěvnosti. Lidé tyto houby obdivují a vzhledem k tomu, že už začala houbová sezona, tak se mohou dozvědět více o tom, které houby sbírat a které ne."
Miroslav Fober, místopředseda Klubu důchodců Střítež: “My jsme z Klubu důchodců Střítež. Náš klub sdružuje důchodce z povodí Stonávky, tedy mikroregionu okolí řeky Stonávky, na které leží Těrlická přehrada. Není to poprvé, co jsme tady. Byli jsme vedle se podívat na výstavu Werkfušky. Většina z nás jsme houbaři, protože bydlíme tady v podhůří Beskyd a velice rádi všichni chodíme na hříbečk do lesa.”
Petra Molinová, pracovnice muzea: “V našemu muzeu můžeme vidět houby jedlé, nejedlé, jedovaté, ale vzácné nebo ohrožené. Jsou tady také k vidění houby dřevokazné a můžeme si také prohlédnout úpravu hub, to znamená, že našem koutku si mohou prohlédnout jak houby sušené, které mění svůj tvar, které změní hmotnost, ale mohou také vidět houby zavařené.”
Ne všechny houby v našich lesích jsou původní.
Petra Molinová, pracovnice muzea: “Exponáty hub jsou právě houby, které můžeme vidět u nás v České republice a mnohdy návštěvníky zaujme to, jaký mají vzhled. Vzhledem k tomu, že se nejedná pouze o houby původní, ale jedná se také o houby dovezené, jako třeba na lodi. Takže, buď to bylo cílené a nebo necílené. Opravdu se návštěvníci pozastavují nad tím, jaké houby u nás mohou být. Například takový známý lanýž, který u nás také rostl v hojném počtu, teď je spíše raritou. Při výkladu naší prohlídky se můžete dozvědět i několik zajímavosti a to například, že jed kobry je méně jedovatý než jed muchomůrky zelené. Nebo se také můžete dozvědět to, že Češi jsou opravdu vášnivými houbaři vzhledem k tomu, že za rok nasbírají okolo 10 tisíc tun hřibů.”
Návštěvníci si mohli prohlédnout také doprovodné video o deseti nejjedovatějších houbách v České republice.
Petra Molinová, pracovnice muzea: “V průběhu výstavy se návštěvníci mohou dozvědět něco málo o historii hub. Jak vznikala vlastně mykologie a některé možná překvapí, jak pozdě to bylo.”
Na poslední den výstavy si muzeum připravilo přednášku mykologa Jiřího Polčáka.
---
Dobrovolníci sčítají čápy a pozorují život v jejich hnízdech
Také v Moravskoslezském kraji se letos zapojili do sčítání a pozorování čápů. Někde mohou život v hnízdě sledovat pomocí kamer.
Sčítání čápů se koná v celé republice. Evidováno je více než 1300 hnízd. Lidé mohou ornitologům pomoci ve sledování hnízd. Hlásit mohou zda jsou obsazená, jestli jsou čápi kroužkovaní, kolik mají páry mláďat a jak se jim daří.
Například v Albrechticích na Karvinsku mohou lidé sledovat čapí rodinku pomocí kamery. Letos vyvedli tři mladé, kteří už začínají létat.
Jindřich Feber (za PROAL), starosta Albrechtic: "Čápům se tady naší obci Albrechtice líbí, protože je to hodně let zpátky, co tady to hnízdo máme a každým rokem pravidelně ti čápi tady dorazí a vždycky nějaké to mládě, a letos vlastně tři, se podaří."
Jindřich Hackenberg, občan Albrechtic: “Každým rokem přilétají. Letos mají tři mladé, jindy bývají dva, ale vesměs jsou tři. V této době už ta mláďata vylétávají. Létají tady nad vesnicí a staří je hlídají. Ten jeden, samec, je vedle na tom baráčku. Už tam nemůže vlézt do toho hnízda, protože jich tam je moc a mladí roztahují křídla. Už zkoušejí nalétávat, učí se. Z historie víme, že některé byly roky smutné, protože mladí vypadli z hnízda. Potom tady obecní policie musela to uklidit, ta zvířátka. Oni z toho komína prostě spadli."
Albrechtičtí čápi jsou patrně pod nejlepší ochranou. Hnízdo mají totiž přímo nad služebnou strážníků.
Jindřich Feber (za PROAL), starosta Albrechtic: "Ten komín je starý nevyužívaný komín a máme to štěstí, nebo ti čápi, že jsou dobře chránění, protože tam je stanice naší obecní policie, kde pravidelně slouží čtyři obecní policisté. Takže ti čápi jsou pod ochranou.”
Přestože mladí čápi se teprve učí létat, nebude to dlouho trvat a čápi se začnou shlukovat a připravovat k cestě do teplých krajů.
Jindřich Feber (za PROAL), starosta Albrechtic: "Každým rokem, když čápi odlétají, tak je tady u nás zhruba odhadem 50, možná 70 čápů a mají pravidelný odlet směrem na jih."
---
Na jezerech a přehradách se objevuje stále více kajutových plachetnic
Stále větší popularitu si získává jachting na tuzemských vodních plochách. Více plachet je vidět na přehradách, a to i v Moravskoslezském kraji.
Vedle menších plachetnic získávají na oblibě i větší kajutové plachetnice. Do prvních závodů se aktivně zapojili jachtaři z Těrlicka.
Alexandr Pacek, předseda Jachting klub Těrlicko: “Naše Těrlická přehrada je skryté moře v Moravskoslezském kraji. Je to voda, která má nejlepší povětrnostní podmínky. Jsme otevření v podstatě všem větrům, nejlepší vítr je severovýchodní a jižní, což jsou větry, které značně foukají a západní větry. V porovnání s ostatními vodami, troufnu si říct, že to je voda, která je jachtařsky jakoby zanedbávaná, ale jachtařský na velké výši, co se týče jachtařských podmínek.”
Vše nasvědčuje tomu, že v Těrlicku vzniká nová jachtařská tradice.
Alexandr Pacek, předseda Jachting klub Těrlicko: “Co se týče kajutových plachetnic, kajutové závody plachetnice zde začaly a závody už před dvěma roky. Tradice tady nebyla. Tady byly malé okruhové plachetnice. S těmi naši závodníci získali tituly mistrů republiky, vítěz Českého poháru a tak dále, ale stalo se to, že všichni mladí z našeho kraje odcházejí a staří závodníci už zestárli, tak už fyzicky na to nemají, takže začínáme na kajutových lodích. Je to o hodně větší adrenalin, je to výzva řídit třeba dvoutunovou loď a takticky manévrovat mezi ostatními lodě, kde jsou vzdálenosti mezi třeba jen 2 metry a musíme přesně vědět, co chceme udělat a tak dále a přemýšlet takticky dopředu, co vlastně uděláme.”
Těrličtí se už pilně připravují na své první oficiální závody, které se budou konat na konci srpna. Za sebou ale už mají tréninkové závody.
Lech Čmok, závodník: “Máme dobře postavenou trasu, dneska nám fouká. Trasa je na dvě bojky, tzn. proti větru na stoupačku a potom po větru. Jedeme na dvě kola, všichni známe pravidla. Tento závod už bude vyhlášený podle mezinárodních pravidel, i když je to jen tréninková regata, abychom byli konkurence schopní i na jiných vodách."
Marina na Těrlické přehradě se postupně zaplňuje různě velkými plachetnicemi.
Lech Čmok, závodník: “Pravdou je, že v našem klubu už máme více takových kajutových lodiček. Ony se liší tím, že jedna je větší, druhá menší, jsou různých hmotností. Proto jsme museli vypočítat handicap, abychom byli trošku soutěžení schopní. Výsledky se v cíli přepočítají, aby bylo jasné, kdo je za tím kormidlem lepší a kdo horší.”
Alexandr Pacek, předseda Jachting klub Těrlicko: “Co se týče závodů, tak kajutové plachetnice opravdu, co se týče oficiálních závodů v rámci Českého svazu jachtingu, začaly letos. Letos jsou poprvé vypsané tyto závody na kajutové plachetnice, takže předpokládám, že to bude tradice a že naši kolegové z ostatních vod České republiky, ale hlavně počítáme, že kolegové z Polska přijedou. Oni mají závodní kajutový jachting na vysoké úrovni. A taky naši kamarádi ze slovenské Oravy, se kterými udržujeme blízké kontakty, k nám tady přijedou a budeme tady dělat mezinárodní krásné velké závody."
---
Lidé se ještě před vypuknutím houbařské sezony mohli seznámit s jedlými i jedovatými exempláři
Nejen v Beskydech už začala letošní houbařská sezona. Ještě před vypuknutím sběru v lesích se mohli lidé přijít podívat na houbařskou přehlídku do Muzea Třineckých železáren a města Třince.
Výstava Mykokosmos s podnázvem Houby známé i neznámé potěšila a současně i poučila návštěvníky Muzea Třineckých železáren a města Třince. Expozice byla zapůjčena z přerovské ornitologické stanice. Mykolog Jiří Polčák připravil sto exponátů, které jsou k nerozeznání od pravých hub.
Petra Molinová, pracovnice muzea: “Výstava začala již v únoru, ale kvůli koronaviru jsme museli naše muzeum zavřít pro veřejnost a znovu jsme otevřeli 19. května a opět se můžeme těšit velké návštěvnosti. Lidé tyto houby obdivují a vzhledem k tomu, že už začala houbová sezona, tak se mohou dozvědět více o tom, které houby sbírat a které ne."
Miroslav Fober, místopředseda Klubu důchodců Střítež: “My jsme z Klubu důchodců Střítež. Náš klub sdružuje důchodce z povodí Stonávky, tedy mikroregionu okolí řeky Stonávky, na které leží Těrlická přehrada. Není to poprvé, co jsme tady. Byli jsme vedle se podívat na výstavu Werkfušky. Většina z nás jsme houbaři, protože bydlíme tady v podhůří Beskyd a velice rádi všichni chodíme na hříbečk do lesa.”
Petra Molinová, pracovnice muzea: “V našemu muzeu můžeme vidět houby jedlé, nejedlé, jedovaté, ale vzácné nebo ohrožené. Jsou tady také k vidění houby dřevokazné a můžeme si také prohlédnout úpravu hub, to znamená, že našem koutku si mohou prohlédnout jak houby sušené, které mění svůj tvar, které změní hmotnost, ale mohou také vidět houby zavařené.”
Ne všechny houby v našich lesích jsou původní.
Petra Molinová, pracovnice muzea: “Exponáty hub jsou právě houby, které můžeme vidět u nás v České republice a mnohdy návštěvníky zaujme to, jaký mají vzhled. Vzhledem k tomu, že se nejedná pouze o houby původní, ale jedná se také o houby dovezené, jako třeba na lodi. Takže, buď to bylo cílené a nebo necílené. Opravdu se návštěvníci pozastavují nad tím, jaké houby u nás mohou být. Například takový známý lanýž, který u nás také rostl v hojném počtu, teď je spíše raritou. Při výkladu naší prohlídky se můžete dozvědět i několik zajímavosti a to například, že jed kobry je méně jedovatý než jed muchomůrky zelené. Nebo se také můžete dozvědět to, že Češi jsou opravdu vášnivými houbaři vzhledem k tomu, že za rok nasbírají okolo 10 tisíc tun hřibů.”
Návštěvníci si mohli prohlédnout také doprovodné video o deseti nejjedovatějších houbách v České republice.
Petra Molinová, pracovnice muzea: “V průběhu výstavy se návštěvníci mohou dozvědět něco málo o historii hub. Jak vznikala vlastně mykologie a některé možná překvapí, jak pozdě to bylo.”
Na poslední den výstavy si muzeum připravilo přednášku mykologa Jiřího Polčáka.
---
