Porubané zaplatili Matýskovi rehabilitace

Porubané pomohli dalšímu postiženému dítěti V rámci charitativní sbírky Srdce pro Porubu se tentokrát vybíraly peníze na 6 letého Matýska, který vzácným vrozeným onemocněním zvaným Kartagenerův syndrom.

Štědrost je Porubanům vlastní. Sbírka Srdce pro Porubu tak pomáhá jednomu zdravotně postiženému dítěti za druhým. Na 6 letého Matýska se dokonce podařilo vybrat desetitisíce korun za pouhé 2 měsíce.

Lucie Baránková Vilamová (ANO), starostka MOb Ostrava-Poruba: “My jsme vybrali na Matýska přes 73 tisíc, které půjdou na rehabilitace v Klimkovicích s tím, že musím říct, že to byla skoro rekordní sbírka tentokrát, protože jsme ji spojili s vánočním jarmarkem a Matýskovým expresem, který jezdil před Vánocemi. Myslím si, že udělal i hodně lidem, hlavně dětem radost a díky tomu jsme dnes mohli předat šek na ty rehabilitace.”

Jen na vánočním jarmarku se za jediný den na Matýska vybralo bezmála 37 tisíc korun. A to nejen za jízdy vláčkem. ale také z prodeje vánočního punče, který za dobrovolnou částku osobně podávala starostka.

Eva Roubová, maminka Matýska: “Syn má dětský autismus s těžkou mentální retardací plus ADHD, takže hyperaktivita neskutečná. Jelikož chodí po špičkách a má opravdu velkou deformaci obou nohou, tak potřebujeme to aktuálně řešit co nejrychleji a právě toto nám velice pomůže. Jsem za to moc vděčná. Všem bych chtěla velice poděkovat. Chodili jsme na fyzioterapie, ale neúspěšně. Bylo s ním velice složité spolupracovat a prostě nešlo to. Potřebujeme speciální program, kde se mu budou vyloženě věnovat. Už jsme domluveni v Klimkovicích, ví o nás, vědí o tom, vědí jak se bude chovat a myslím, že to zvládnou.”

Do sbírky Srdce pro Porubu mohou lidé přispívat dál. Na koho, to se ale zatím neví.

Lucie Baránková Vilamová (ANO), starostka MOb Ostrava-Poruba: “V tuto chvíli nemáme vybranou další rodinu, další dítě. Nicméně děláme všechno proto, abychom ho vybrali co nejdříve. Proto bych chtěla vyzvat ty, kteří se na nás dívají nebo sledují všechny sdělovací prostředky obvodu Poruba, aby se hlásili, aby se nám ozvali. My s nimi samozřejmě budeme komunikovat a vyřizovat všechny možné záležitosti.”

Další porubskou akcí, která bude se sbírkou Srdce pro Porubu spojena, se stane už tradiční Porubajk.

Lucie Baránková Vilamová (ANO), starostka MOb Ostrava-Poruba: “Letos ji ještě chceme propojit ještě s dalším charitativním projektem. Aktuálně jednáme, jakým způsobem, aby to dávalo hlavu a patu. Nicméně už teď můžu prozradit, že Porubajk bude spojen s charitativním během a právě z toho běhu půjde výtěžek na sbírku Srdce pro Porubu a ještě další charitu, která bude takovou přídavnou akcí Porubajku jako takového.”

Peníze můžete posílat na transparentní účet sbírky Srdce pro Porubu, nebo můžete využít pokladničku v informačním centru na Hlavní třídě.

---

V Porubě žije venku ve dne v noci na 50 bezdomovců

V Ostravě-Porubě žije kolem 50 lidí bez domova. Venku ve stanech a jiných příbytcích tráví den i noc. Další desítky lidí mají kde spát a venku se zdržují pouze přes den. Pomocnou ruku jim nabízí sociální odbor porubské radnice.

Noclehárny nevyužívají ze dvou důvodů. Buď mají problém s alkoholem, nebo mají zvířata, se kterými je dovnitř nepustí. V Porubě jde o 5 desítek lidí bez přístřeší, kteří jsou proto venku za každého počasí.

Alena Cwiková, vedoucí oddělení sociálních věcí, MOb Poruba: “V současné chvíli kolegyně z oddělení sociálních věcí chodí na depistáže mezi osoby bez přístřeší. Chodí jak samostatně tak ve spolupráci s městskou policií. V případě, že potřebují, tak jim nabízejí možnost získání věcí z šatníku, nebo z potravinové banky. Přes den pro ně fungují denní centra ,kde se můžou osprchovat, dát si teplý čaj zvláště tady v tom chladném počasí, případně nějakou polévku.”

Jedním z míst, kde lidé bez domova žijí, je prostor za prádelnou v lese naproti Myslivny. Mají tady vše, co potřebují. Ohniště, nádobí, jídlo i domácí mazlíčky.

Anketa: lidé bez domova: “Já jsem spokojený. Jídlo máme, dřeva je tady dost. Jsme tam sami dva, staráme se o kočky a jinak pohoda.”

“Máme kamna, takže si topíme. Takže nějaká zima nás nemůže překvapit.”

Momentálně jsou díky teplotám nad 0 nejvytíženější Denní centra Armády spásy. Lidem bez domova jsou k dispozici i azylové domy, které jsou určeny pro dlouhodobější pobyt. Pokud mají peníze a jsou volná místa, tak mohou jít i na ubytovnu.

---

Oslavy 90 let Zdeňky Šulíkové v CVČ Vietnamská

Zdeňka Šupíková, Seniorka roku 2020 Moravskoslezského kraje, oslavila krásných 90 let. I v tomto věku se stará nejen o vnoučata a pravnoučata, ale dlouhodobě se věnuje i lidem s Parkinsonovou nemocí.

Křišťálový kamínek za práci s parkinsoniky. Tyršův odznak zdatnosti, nebo titul Senior roku 2020. Tím vším se pyšní paní Zdeňka Šupíková, která vychovala dvě děti, radost ji dělají vnoučata i pravnoučata a stále žije aktivním životem. Své 90. narozeniny oslavila v CVČ Vietnamská, kde ji přišly blahopřát desítky lidí.

Jana Glogarová, vedoucí sociálního odboru, MOb Poruba: “Paní Zdeňku Šupíkovou znám několik let. Známe se pracovně, protože spolupracujeme úzce s klubem Parkinsoniků, kde ona se aktivně tady tomu věnuje. Je to velmi milá paní, usměvavá, vždycky dobře naladěná. Když ji potkám s vnoučaty, pravnoučaty, neviděla jsem ji, že by byla nějakým způsobem zamračená. Je obdivuhodné, že ve svém věku má tolik energie, tolik elánu, aby se věnovala nejen svým blízkým, ale hlavně tady těm lidem, kteří tu pomoc potřebují.”

Anketa: gratulanti: “Je to prostě nezmar jedním slovem. Ona zvládá všechno. Už jsem říkala, že to vůbec nevypadá, že by měla 90 let, je strašně hodná, srdečný člověk je to. Popřála bych hlavně zdraví, štěstí, spokojenost, aby měla už klid, aby se konečně někdo našel na to účetnictví, aby měla trošku pohodu.”

“Zdeničko, já vám přeji všechno nejlepší k vašim narozeninám. Krásným narozeninám a přeji vám hodně zdraví, štěstí a dožití do stovky. Jste v tomto věku opravdu čilá a obdivuju vás, že to všechno zvládnete.”

“Já bych ji přála, aby ji zdravíčko vydrželo co nejdéle a aby nožičky nezlobily, protože s tím má trochu problémy a aby tady mezi námi byla co nejdéle. To bych si přála.”

Zdeňka Šupíková od 15 let hrála házenou. Byla i předsedkyní České asociace sportu pro všechny a od doby, kdy ji onemocněl manžel parkinsonovou nemocí, věnovala se nejen jemu, ale i dalším parkinsonikům.

Zdeňka Šupíková, oslavenkyně: “Jsem strašně šťastná, že přišli, co jsem pozvala. Přes 10 let někteří spolupracují s naším klubem. Takže jim děkuji, že se snaží nám vypomoci co nejvíc. Teď bude nějaký ten přípitek, aby všichni byli tak zdraví jak já. To je nejdůležitější. Co byste doporučila lidem. aby se dožili tak vysokého věku a jak se cítíte v tom věku? Já vůbec nesleduju, že už mám tolik let. Snažím se pořád cvičit a strašně mě baví jedna myšlenka, klub Miriam, co říká. Když nemůžeš se hnout, zkus se nadechnout a musíš a musíš, prostě aby všichni ti nemocní i ti zdraví bojovali. Ale to cvičení je myslím nejdůležitější. A to je chyba, že teď děti malé necvičí.”

Ve sdružení Parkinson help Ostrava paní Zdeňka stále vede účetnictví a stará se i o dotace a program. Ráda by za sebe sehnala náhradu. Pokud by měl někdo zájem, kontakty najde na webu parkinson-ostrava.cz.

---