2. března to bylo 45 let, kdy do vesmíru odstartovala raketa Sojuz 28 i s Vladimírem Remkem. Ten se osobně přijel podívat na výstavu Jaroslava Navary, který je vášnivým sběratelem všeho, co se kosmonautiky týče.
První let Gagarina do vesmíru byl pro pana Jaroslava Navaru z Havířova takovým zážitkem, že začal sbírat vše, co se týká kosmonautiky. Od devadesátých let se pak soustředil na získávání podpisů. Značná část sbírky se týká i Vladimíra Remka. Proto v KD P. Bezruče uspořádal sběratel výstavu ke 45. výročí letu Československého kosmonauta do vesmíru.
Jaroslav Navara, sběratel, autor výstavy: "Já sbírám všechny kosmonauty z celého světa. Od Japonska až po Brazílii. Před tou válkou jsem posílal dopisy, kde jsem požádal o autogram. Posílal jsem buď fotku, nebo oni mi nějaký materiál poslali. Do toho kosmu jich letělo 582 a z toho 25 mi jich chybí. Většinou jsou to ti, kteří třeba zahynuli na raketoplánech. Takže mám obrovskou sbírku, která má myslím dneska takovou hodnotu na západě kolem dvou milionů. Získávám to buď korespondenčně, nebo se s nimi setkám. S tím setkáním je to takové špatné, ale přece jenom asi 150 jsem jich viděl osobně. A to, co je tady konkrétně Remek, tak mám jen jednu korespondenční, kdy jsem mu napsal a to bylo ke konci devadesátých let, jinak jsou to všechno autogramy, kdy jsem se s ním osobně setkal.”
Z výstavy byl nadšený i sám Vladimír Remek.
Vladimír Remek, kosmonaut: "Jsem rád, že si to lidé připomněli. My se známe už léta letoucí, tak mu můžu jen poděkovat. Já sám nemám takový archív, ani jsme to tak důsledně nesbíral, takže docela rád se na to podívám.”
Jaký to byl pocit, já Remek poletím?
Vladimír Remek, kosmonaut: "To si docela dobře pamatuji i po 45 letech. Jako asi většina kluků, kteří pamatují první zprávy o prvních letech Gagarine, tak se mi to jako klukovský sen promítalo. Udělal jsem několik kroků, které k tomu přispěly. Nakonec jsem se trefil, měl jsem štěstí. Když jsem byl mladý, tak jsem si říkal, že jsem dobrý, když jsem starší, tak že jsem měl obrovskou dávku štěstí, že jsem byl v pravou chvíli na pravém místě a ještě navíc slušně připraven. Měl jsem pocit z toho všeho, že usilujeme o jeden cíl, protože bylo každému jasné, mně zejména, že se odehrává něco, co bude poprvé v historii a už se to nemůže zopakovat. Že to bude poprvé, kdy bude startovat někdo jiný, nikoliv někdo z velmocí kosmických tehdy SSSR a USA a tím pádem má Československo šanci, když se to povede, tak budeme na třetím místě. Myslím si, drtivá většina těch lidí v té přípravě nám fandili a jsem rád, že se to povedlo i mně osobně, že jsem nic důležitého nepokazil.”
Na setkání přijeli i bývalí vojenští letci.
Čestmír Šedivý, předseda Svazu letců Příbor: "Vladimír Remek byl jedním z nás a máme tady dokonce jeho spolužáka, spolu vyrůstali v letecké škole. Takže si jdeme popovídat a zavzpomínat na doby minulé. Jako piloti jsme byli rádi, že se jeden z nás dostal takto vysoko, protože v té době jsme nikdo neuvažovali, že se tam dostaneme, protože jsme znali přísné zdravotní prohlídky pro piloty, kteří létali nadzvuk 21 u nás.”
Výstava bude k vidění až do konce března. Součástí jsou i komentované prohlídky.
---
Havířov se stal pořadatelem jednoho ze tří největších halových tenisových turnajů mužů a žen v této sezoně. Sportovní klání se odehrávalo na kurtech na Šumbarku a v areálu Tennis Hill v Životicích, kde se konalo i velké finále.
Nové tenisové haly na Šumbarku a v Životicích konečně mohly ukázat svou kvalitu při pořádání turnaje třídy A mužů a žen pod názvem O pohár primátora města Havířov.
Daniel Vachtarčík (HPH), náměstek primátora pro sport: “Já jsem moc rád, že díky výstavbě celkem tří tenisových hal, které všechny město Havířov finančně podpořilo významnou částkou, tak máme ve městě areál, která může takto velký turnaj hostit. Tento víkend to bylo poprvé. Myslím, že jak tenisový areál na Šumbarku tak tady tenisový areál v Životicích se vypořádali s pořadatelstvím na jedničku. Já organizátorům moc děkuji, že tady do Havířova takový turnaj dostali, fanoušci tenisu, kteří chtěli vidět kvalitní tenis, měli možnost se po celou dobu zajít podívat. Trochu je škoda, že nemáme ve finále našeho odchovance Šimona Myslivce, kterého si pamatuji v roce 2015 a kterého jsme oceňovali v rámci sportovců Havířova. Myslím, že i účast v semifinále je pro něho úspěch.”
Do finále se však dostal klubový hráč Tennis Hillu Patrik Homola, který se postavil proti Hynku Bartoňovi rodákovi z Kopřivnice.
Hynek Bartoň, hráč: “Minulý rok jsem byl mistrem ČR do 18 let a teď jsme zhruba 730 na světovém žebříčku mužů. Určitě to je fajn hrát někde kolem mého domova, kde hraji a hrával jsem často, užívám si to a uvidíme, jak to dopadne dneska.”
Organizátoři už mají další plány do budoucna.
Adam Konečný, vrchní rozhodčí a organizátor turnaje: "Chtěli bychom i příští rok o tuhle akci požádat na téhle české úrovni nejvyšší. Osahali jsme si to v české úrovni a našim dalším krokem budou potom mezinárodní juniorské soutěže, kde bychom chtěli vyzkoušet, jak se nám podaří tady tohle to.”
---
Plnění matematických úkolů na čas, po té zábava a noc ve spacáku. Právě toto dobrodružství prožili žáci osmých a devátých tříd v Základní škole Karolíny Světlé.
Učitelé na Základní škole K. Světlé chtějí, aby si děti ze školy odnesly co nejvíce zážitků. Proto pro ně vymysleli večerní soutěž i s následným přenocováním v tělocvičně.
Kristýna Owczarzyová, učitelka: "My jsme chtěli dětem zpříjemnit vyučování, protože v posledních letech byly školní akce hodně omezené, takže jsme se rozhodli, že vymyslíme nějakou akci a inspirovali jsme se, že spousta škol pořádá noc s Andersenem, ale chtěli jsme být originální, tak jsme vymysleli noc s Einsteinem a zapojili jsme do toho Pevnost Boyard, protože teď frčí únikovky, takže jsme to vymysleli takto.”
Hlavním smyslem bylo ukázat žákům, že matematika se dá učit i jinak a může být zábavná.
Kristýna Owczarzyová, učitelka: "Máme tam různé úkoly. Budou tam řešit rovnice, budou muset seřazovat jednotky objemů, budou muset hádat, která sklenice je nejtěžší, která je naopak nejlehčí, mají hádat počet geometrických tvarů a na odlehčení si zahrají šipky, budou házet míčem na koš a podobně."
Žáci neplnili jen úkoly, ale čekalo na ně i večerní promítání a společná večeře.
anketa: "Já jsem z toho docela šťastná, protože se tady nikdy nic takového nestalo a jsem velice šťastná.” Na co se těšíte nejvíce, protože to máte i s noclehem? “Já se těším hlavně na film a slíbila nám paní učitelka i pizzu, že dostaneme.”
anketa: “Těším se a jsem ráda, že učitelé něco takového vymysleli a jsem ráda, že můžeme něco takového zažít.” Budete tady dneska plnit úkoly z matematiky. Takže co ty a matematika, jak se ti líbí tato forma výuky? “Myslím, že to je dobré a matematika mi nevadí.”
anketa: “Já myslím, že bude dneska zábava, že si to užijeme s kluky. Já a matematika, to k sobě moc nejde. Matematiku neumím, to musí tady potahat kámoši.” Jak si myslíš, že to tady bude vypadat v noci? V kolik bude večerka? “Večerka asi nebude, si myslím. Budeme si povídat.”
Noc s Einsteinem byla určena pro osmáky a deváťáky. Jelikož mladším ročníkům bylo líto, že se nemohou do akce zapojit, škola zvažuje, že příště připraví soutěž s přenocováním i pro ně.
---
2. března to bylo 45 let, kdy do vesmíru odstartovala raketa Sojuz 28 i s Vladimírem Remkem. Ten se osobně přijel podívat na výstavu Jaroslava Navary, který je vášnivým sběratelem všeho, co se kosmonautiky týče.
První let Gagarina do vesmíru byl pro pana Jaroslava Navaru z Havířova takovým zážitkem, že začal sbírat vše, co se týká kosmonautiky. Od devadesátých let se pak soustředil na získávání podpisů. Značná část sbírky se týká i Vladimíra Remka. Proto v KD P. Bezruče uspořádal sběratel výstavu ke 45. výročí letu Československého kosmonauta do vesmíru.
Jaroslav Navara, sběratel, autor výstavy: "Já sbírám všechny kosmonauty z celého světa. Od Japonska až po Brazílii. Před tou válkou jsem posílal dopisy, kde jsem požádal o autogram. Posílal jsem buď fotku, nebo oni mi nějaký materiál poslali. Do toho kosmu jich letělo 582 a z toho 25 mi jich chybí. Většinou jsou to ti, kteří třeba zahynuli na raketoplánech. Takže mám obrovskou sbírku, která má myslím dneska takovou hodnotu na západě kolem dvou milionů. Získávám to buď korespondenčně, nebo se s nimi setkám. S tím setkáním je to takové špatné, ale přece jenom asi 150 jsem jich viděl osobně. A to, co je tady konkrétně Remek, tak mám jen jednu korespondenční, kdy jsem mu napsal a to bylo ke konci devadesátých let, jinak jsou to všechno autogramy, kdy jsem se s ním osobně setkal.”
Z výstavy byl nadšený i sám Vladimír Remek.
Vladimír Remek, kosmonaut: "Jsem rád, že si to lidé připomněli. My se známe už léta letoucí, tak mu můžu jen poděkovat. Já sám nemám takový archív, ani jsme to tak důsledně nesbíral, takže docela rád se na to podívám.”
Jaký to byl pocit, já Remek poletím?
Vladimír Remek, kosmonaut: "To si docela dobře pamatuji i po 45 letech. Jako asi většina kluků, kteří pamatují první zprávy o prvních letech Gagarine, tak se mi to jako klukovský sen promítalo. Udělal jsem několik kroků, které k tomu přispěly. Nakonec jsem se trefil, měl jsem štěstí. Když jsem byl mladý, tak jsem si říkal, že jsem dobrý, když jsem starší, tak že jsem měl obrovskou dávku štěstí, že jsem byl v pravou chvíli na pravém místě a ještě navíc slušně připraven. Měl jsem pocit z toho všeho, že usilujeme o jeden cíl, protože bylo každému jasné, mně zejména, že se odehrává něco, co bude poprvé v historii a už se to nemůže zopakovat. Že to bude poprvé, kdy bude startovat někdo jiný, nikoliv někdo z velmocí kosmických tehdy SSSR a USA a tím pádem má Československo šanci, když se to povede, tak budeme na třetím místě. Myslím si, drtivá většina těch lidí v té přípravě nám fandili a jsem rád, že se to povedlo i mně osobně, že jsem nic důležitého nepokazil.”
Na setkání přijeli i bývalí vojenští letci.
Čestmír Šedivý, předseda Svazu letců Příbor: "Vladimír Remek byl jedním z nás a máme tady dokonce jeho spolužáka, spolu vyrůstali v letecké škole. Takže si jdeme popovídat a zavzpomínat na doby minulé. Jako piloti jsme byli rádi, že se jeden z nás dostal takto vysoko, protože v té době jsme nikdo neuvažovali, že se tam dostaneme, protože jsme znali přísné zdravotní prohlídky pro piloty, kteří létali nadzvuk 21 u nás.”
Výstava bude k vidění až do konce března. Součástí jsou i komentované prohlídky.
---
Havířov se stal pořadatelem jednoho ze tří největších halových tenisových turnajů mužů a žen v této sezoně. Sportovní klání se odehrávalo na kurtech na Šumbarku a v areálu Tennis Hill v Životicích, kde se konalo i velké finále.
Nové tenisové haly na Šumbarku a v Životicích konečně mohly ukázat svou kvalitu při pořádání turnaje třídy A mužů a žen pod názvem O pohár primátora města Havířov.
Daniel Vachtarčík (HPH), náměstek primátora pro sport: “Já jsem moc rád, že díky výstavbě celkem tří tenisových hal, které všechny město Havířov finančně podpořilo významnou částkou, tak máme ve městě areál, která může takto velký turnaj hostit. Tento víkend to bylo poprvé. Myslím, že jak tenisový areál na Šumbarku tak tady tenisový areál v Životicích se vypořádali s pořadatelstvím na jedničku. Já organizátorům moc děkuji, že tady do Havířova takový turnaj dostali, fanoušci tenisu, kteří chtěli vidět kvalitní tenis, měli možnost se po celou dobu zajít podívat. Trochu je škoda, že nemáme ve finále našeho odchovance Šimona Myslivce, kterého si pamatuji v roce 2015 a kterého jsme oceňovali v rámci sportovců Havířova. Myslím, že i účast v semifinále je pro něho úspěch.”
Do finále se však dostal klubový hráč Tennis Hillu Patrik Homola, který se postavil proti Hynku Bartoňovi rodákovi z Kopřivnice.
Hynek Bartoň, hráč: “Minulý rok jsem byl mistrem ČR do 18 let a teď jsme zhruba 730 na světovém žebříčku mužů. Určitě to je fajn hrát někde kolem mého domova, kde hraji a hrával jsem často, užívám si to a uvidíme, jak to dopadne dneska.”
Organizátoři už mají další plány do budoucna.
Adam Konečný, vrchní rozhodčí a organizátor turnaje: "Chtěli bychom i příští rok o tuhle akci požádat na téhle české úrovni nejvyšší. Osahali jsme si to v české úrovni a našim dalším krokem budou potom mezinárodní juniorské soutěže, kde bychom chtěli vyzkoušet, jak se nám podaří tady tohle to.”
---
Plnění matematických úkolů na čas, po té zábava a noc ve spacáku. Právě toto dobrodružství prožili žáci osmých a devátých tříd v Základní škole Karolíny Světlé.
Učitelé na Základní škole K. Světlé chtějí, aby si děti ze školy odnesly co nejvíce zážitků. Proto pro ně vymysleli večerní soutěž i s následným přenocováním v tělocvičně.
Kristýna Owczarzyová, učitelka: "My jsme chtěli dětem zpříjemnit vyučování, protože v posledních letech byly školní akce hodně omezené, takže jsme se rozhodli, že vymyslíme nějakou akci a inspirovali jsme se, že spousta škol pořádá noc s Andersenem, ale chtěli jsme být originální, tak jsme vymysleli noc s Einsteinem a zapojili jsme do toho Pevnost Boyard, protože teď frčí únikovky, takže jsme to vymysleli takto.”
Hlavním smyslem bylo ukázat žákům, že matematika se dá učit i jinak a může být zábavná.
Kristýna Owczarzyová, učitelka: "Máme tam různé úkoly. Budou tam řešit rovnice, budou muset seřazovat jednotky objemů, budou muset hádat, která sklenice je nejtěžší, která je naopak nejlehčí, mají hádat počet geometrických tvarů a na odlehčení si zahrají šipky, budou házet míčem na koš a podobně."
Žáci neplnili jen úkoly, ale čekalo na ně i večerní promítání a společná večeře.
anketa: "Já jsem z toho docela šťastná, protože se tady nikdy nic takového nestalo a jsem velice šťastná.” Na co se těšíte nejvíce, protože to máte i s noclehem? “Já se těším hlavně na film a slíbila nám paní učitelka i pizzu, že dostaneme.”
anketa: “Těším se a jsem ráda, že učitelé něco takového vymysleli a jsem ráda, že můžeme něco takového zažít.” Budete tady dneska plnit úkoly z matematiky. Takže co ty a matematika, jak se ti líbí tato forma výuky? “Myslím, že to je dobré a matematika mi nevadí.”
anketa: “Já myslím, že bude dneska zábava, že si to užijeme s kluky. Já a matematika, to k sobě moc nejde. Matematiku neumím, to musí tady potahat kámoši.” Jak si myslíš, že to tady bude vypadat v noci? V kolik bude večerka? “Večerka asi nebude, si myslím. Budeme si povídat.”
Noc s Einsteinem byla určena pro osmáky a deváťáky. Jelikož mladším ročníkům bylo líto, že se nemohou do akce zapojit, škola zvažuje, že příště připraví soutěž s přenocováním i pro ně.
---
