Textový přepis videa

Charitativní Den hrdinů pomohl malému Oliverovi

Havířovská nemocnice má každý rok svého patrona. Letos se jím stal dvouletý Oliver, který trpí vzácným onemocněním. Právě na jeho podporu se konal Den hrdinů se složkami IZS. Celkem si pak rodina odnesla šek na 251 tisíc korun.

Už podruhé se v Havířově konal charitativní florbalový turnaj, do kterého se zapojily složky IZS. Akce se konala na podporu nemocného chlapečka, kterému se snaží pomoci havířovská nemocnice. Všechny složky, ale i různé spolky se také zapojily do doprovodného programu.

Silvie Skotnicová, marketingový a PR manažer Nemocnice Havířov: „Jedná se o Den hrdinů. Připravili jsme ho ze dvou důvodů. První důvod byl ten, že jsme chtěli veřejnosti přiblížit práci složek integrovaného záchranného systému i armády. A druhý byl benefiční, charitativní, dá se říct, protože jsme si vybrali letošního patrona. Proto jsme se rozhodli celý rok vybírat peníze na různých akcích a tato akce je jedna z nich.“

Tomáš Kačmařík, zástupce vedoucího obvodního oddělení PČR Havířov-Šumbark: „Výtěžek z turnaje i ze startovného bude poskytnut rodině Olivera, kterou čeká těžká cesta. Předpokládáme, že areál naplníme dětmi a rodiči, že budou spokojení, že bude pěkné počasí a že se vybere co nejvíc peněz právě pro rodinu Oliverka z Kopřivnice.“

Během celého dne nechyběly ani taktické ukázky. Armáda předvedla boj zblízka.

Michal Peterek, Ministerstvo obrany, sekce komunikačních a informačních systémů: „Myslíme si jako armáda, že je důležité prezentovat se i v tomhle pozitivním smyslu. Snažíme se to tady udělat pro děti a především s cílem pomoct malému Oliverkovi.“

Akci svou záštitou podpořila také radnice.

Daniel Vachtarčík, HPH, náměstek primátorky: „Moc kvituju, že se ten první ročník, který byl hlavně o sportovních výkonech a soupeření složek integrovaného záchranného systému, posunul ještě o level dál. Celý dnešek je pro veřejnost, pro děti a hlavně s charitativním podtextem.“

Anketa: „Já jsem přišel s taťkou a s mámou. A co už jsi tady všechno viděl? Vojácké auto, sanitku, všechna policejní auta a policejní autobus.“

Anketa: „Mně se strašně moc líbí ti lidi, kteří si dávají na té práci záležet. I můj taťka pracuje ve věznici, takže mě napadlo, že bych se k tomu taky přidal, až budu dospělý.“

Anketa: „Mně se tahle akce hodně líbí a myslím, že se tady bude líbit všem. Hlavně se mi moc líbí florbal. Přeju všem, aby si to tady užili.“

Pro dvouletého Olivera, který trpí vzácným genetickým onemocněním, se ze všech akcí podařilo vybrat celkem 251 tisíc korun. Rodina peníze využije na rehabilitace a kompenzační pomůcky.

---

SSRZ vyvrací kritiku kvůli zábranám na zimním stadionu

Bezpečnostní opatření na havířovském zimním stadionu vyvolala mezi fanoušky negativní reakce. Správa sportovních a rekreačních zařízení ale upozorňuje, že nové zábrany nejsou trvalé a využijí se pouze při rizikových utkáních. Opatření vznikla ve spolupráci s policií i hokejovým klubem.

Velká kritika ze strany fanoušků hokejového klubu AZ Havířov se strhla po zveřejnění těchto fotografií na sociálních sítích se slovy: „Tak nám zničili zimák.“ Hokejový klub i Správa sportovních a rekreačních zařízení se však připravují na první domácí zápas Maxa ligy. S tím jsou spojena také bezpečnostní opatření pro případ rizikových utkání během sezony a oddělení domácích fanoušků od hostujících.

Nazim Afana, ředitel SSRZ Havířov: „Tato bezpečnostní opatření vznikala také na doporučení Policie České republiky a na základě jejích zkušeností z celé republiky. Chtěl bych jenom podtrhnout jednu věc k tomu, co rezonuje na sociálních sítích. Jsou to plotové dílce, které jsou mobilní, nejsou pevnou součástí a nejsou tady natrvalo. Je to nástroj, který může být využit v případě, že se všichni shodneme, že by mohlo dojít k ohrožení ostatních fanoušků nebo že by utkání bylo rizikové. Standardně při běžných utkáních nebo koncertech tady tyto plotové dílce nejsou, jsou opravdu mobilní.“

To znamená, že pokud policie nebo pořadatel vyhodnotí, že by se mohlo jednat o rizikový zápas, například podle komunikace na sociálních sítích, mohou být tyto zábrany instalovány a po utkání zase odstraněny.

Nazim Afana, ředitel SSRZ Havířov: „Ano, přesně tak. Pokud takový případ nastane, tak na tom zápase mohou být a pak se zase sundají.“

Bezpečnost se posílila také novým oplocením. Koridory zůstaly stejné, ale některé části oplocení bylo nutné opravit nebo kompletně vyměnit.

Nazim Afana, ředitel SSRZ Havířov: „Je to tak. Víceúčelová hala, zimní stadion nebo Gascontrol Aréna, jak tomu budeme říkat, nebyla tehdy stavěna v duchu podmínek pro prvoligový hokejový stánek. Proto jsme pro zajištění větší bezpečnosti museli některé sektory a nové oplocení venku mimo víceúčelovou halu posílit, opravit nebo postavit. Vždy ale s otevíratelnými brankami, které jsou běžně normálně otevřené. Jen při rizikovém utkání se uzamknou. Samozřejmě plot, který už dosluhoval a byl za hranou své životnosti u strojovny chlazení, kde se nachází čpavek, byl vyměněn celý.“

Bezpečnostní opatření byla konzultována také s vedením AZ Havířov.

Nazim Afana, ředitel SSRZ Havířov: „My jsme s hokejovým klubem poměrně často v komunikaci, a to nejen k bezpečnostním opatřením, ale i k opatřením stanoveným Českým hokejovým svazem. Když jsme se sešli minulý týden i za přítomnosti policie, byli přítomni také zástupci hokejového klubu a v tu chvíli nebylo nic namítáno.“

---

Mažoretky Kala slaví 35 let plných úspěchů a přátelství

Mažoretky KALA Havířov patří dlouhodobě mezi absolutní špičku nejen v České republice, ale také na mezinárodní scéně. Letos slaví 35 let od svého založení.

Mažoretky KALA Havířov letos slaví 35 let od svého vzniku. Za tu dobu vychovaly několik generací děvčat, získaly řadu domácích i mezinárodních úspěchů a vytvořily silnou tradici, která pokračuje dodnes. Svou cestu oslavily ve Společenském domě Reneta společně s rodiči, kamarády a podporovateli.

Kamila Švidrnoch, zakladatelka mažoretek KALA: „Havířov je město mažoretek. Už v roce 1973 založila mažoretky paní Chvístková. Myslím, že rok nato založila soubor i paní Jelínková. Já jsem jako dítě od osmi let chodila do obou souborů. Neskutečně mě to bavilo, takže když mi bylo osmnáct, založily jsme mažoretky KALA v Městském kulturním středisku Havířov. Zakládala jsem je s kamarádkou, která se jmenuje Lada. Já jsem Kamila, takže z toho vznikl název KALA. Pořád jsem trenérkou, už 35 let. Máme nádherné výročí plné smíchu, radosti, přátelství, ale také spousty práce a tréninku. Jsem neskutečně vděčná za všechny holky, které naším souborem prošly. Každá tam nechala kousek sebe.“

Mažoretky pojí přátelství, mnoho společných zážitků a především radost z velkých úspěchů.

Anežka Lukovská, mažoretka KALA: „Je mi osmnáct let, mažoretky dělám čtrnáct let a nejvíc mě na tom baví spolupráce a holky. Kolektiv máme super. Jsme pětkrát mistryně světa a chtěly bychom moc poděkovat našim trenérkám Lence Hladilové a Radce Klimkové.“

Alexandra Bolková, mažoretka KALA: „Mažoretky dělám už sedm let a začala jsem ve školce. Můj největší úspěch je titul mistryně světa a druhé vicemistryně Evropy. K mažoretkovému sportu jsem se dostala ve školce, kdy byl nábor, a trenérky mě začaly učit první základní twirlingy. Nejvíc mě baví spolupráce s holkami i s hůlkou a chtěla bych poděkovat všem.“

Barbora Kubalová, mažoretka KALA: „K mažoretkovému sportu mě přivedli rodiče a dělám ho pět let, čtyři roky soutěžně. Mým největším úspěchem je titul vicemistryně Evropy, dvakrát jsem byla druhou vicemistryní světa a dvakrát druhou vicemistryní Evropy.“

Vedení souboru se postupně předává nové generaci, zakladatelka Kamila ale zůstává jeho důležitou součástí jako umělecká vedoucí.

Kamila Švidrnoch, zakladatelka mažoretek KALA: „Děkuju moc Lence, mé dceři, a Radce, mé trenérce, že převzaly pomyslnou štafetu a mažoretky dál trénují. Jsem na ně neskutečně hrdá. Dále bych chtěla moc poděkovat rodičům. Bez nich by to prostě nešlo. Děkuji svému manželovi Jirkovi za trpělivost. Děkuji Barče Parchanské za to, že vede spolek KALA. A především Městskému kulturnímu středisku pod vedením paní magistry Ivony Dlábkové za podporu, čas a trpělivost, kterou nám věnuje. Mým přáním by bylo, abychom se tady třeba za deset nebo dvacet let znovu sešli, mohli se podívat zpátky a říct si, že to stálo za to.“

---