Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vítězem třináctého ročníku celonárodní ankety v kategorii lékařů lůžkového zařízení se stal primář dětského oddělení havířovské nemocnice Hynek Canibal, kterého vítám ve studiu. Dobrý den, pane primáři.

Hynek Canibal, primář dětského oddělení Nemocnice Havířov: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Nejdříve se sluší pogratulovat k takovému úspěchu.

Hynek Canibal, primář dětského oddělení Nemocnice Havířov: Děkuju, děkuju moc.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Teď jak už tady padlo, v celonárodní anketě, kde bylo nominováno na 600 lékařů jste získal první místo. Co to pro vás znamená?

Hynek Canibal, primář dětského oddělení Nemocnice Havířov: Samozřejmě jsme rádi nebo jsem velice rád, že Havířov nebo potažmo já jsme tu cenu získali, ale pořád vnímám to tak, že tu cenu jsem nezískal já, ale že jsme ji získali my jako oddělení. Protože to byla cena lékaře lůžkového oddělení, a že se nám za tři roky, co v Havířově jsme nastoupili s Ivou Mikulenkou s mojí vrchní sestrou, tak se nám povedlo zase kus práce udělat, a že to lidé vnímají pozitivně a cenu nám dali.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Stát se lékařem, bylo to Vaše už dětské přání nebo sen?

Hynek Canibal, primář dětského oddělení Nemocnice Havířov: Asi ano, já jsem to asi měl tak nějak rozhodnuté, protože mí rodiče oba dva jsou lékaři. Děda byl lékař. Jsem z takového lékařského prostředí a co si vzpomínám, tak jsem vždycky chtěl teda být doktor, vždycky. Kdy jsem se rozhodl být pediatr nevím, to se stalo asi až možná na výšce, ale s tou medicínou to bylo jasné už na základní škole.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Takže měl jste představy do čeho jdete?

Hynek Canibal, primář dětského oddělení Nemocnice Havířov: Představy jsem měl pochopitelně, když máte oba dva rodiče lékaře a máte noční služby a občas tam někdy s nimi trávíte ten čas. Tak tohle jsem věděl do čeho jdu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co je podle vás na práci lékaře nejtěžší?

Hynek Canibal, primář dětského oddělení Nemocnice Havířov: Na práci lékaře, tak kdybych to stáhl na pediatrie, tak u nás asi nejtěžší jsou malé děti, které vám moc nepovolí, co je trápí a je to taková trošku intuice. Musíte vycházet z anamnézy, co vám řeknou rodiče. Oni ne vždycky řeknou všechno úplně dobře. Takže to období toho věku do těch řekněme čtyř let, tří let je hodně těžké, protože opravdu plačící dítě, které se v ordinaci mnohdy nedá vyšetřit, i když děláte všechno možné, tak tam jako to je kumšt. Ale jinak bych řekl, že ta naše práce je krásná jako každá jiná a přináší náročnější chvíle a veselé chvíle.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vzpomněl byste na nějakou ať už náročnější anebo tu veselou chvíli?

Hynek Canibal, primář dětského oddělení Nemocnice Havířov: Náročnější chvíle a teď si myslím, že budu mluvit za všechny pediatrie, tak to máme vždycky, když vás tak ve dvě ráno vzbudí, že na novorozencích se narodilo nějaké dítě, které třeba nedýchá a teď běžíte rychle pro tu resuscitaci. To je to asi největší stres, a když mí mladí kolegové začnou sloužit poprvé sami, tak to je pro ně to nejhorší. Jsou kapitáni na té lodi a nikdo jim nepomůže. Takže asi tohle. Pak jsou chvíle, kdy musíte říct pacientovi nebo jeho rodičům nějakou špatnou diagnózu, to si myslím, že jako nejenom u nás, ale napříč obory. No a veselé chvíle to má každý lékař, když pacient odchází domů zdraví a je spokojené u těch dětí je to takový veselý. Ony strašně rádi odchází od nás.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co je pro Vás prioritní v přístupu k dětským pacientům a k jejich rodičům?

Hynek Canibal, primář dětského oddělení Nemocnice Havířov: To možná je důvodem proč ta cena skončila v Havířově, protože my celou dobu razíme takový vlídný přístup, to má svůj název, tomu se říká "Family centered care" čili péče, která je založena na celou rodinu. Takže v tom našem pojetí není jen ten nemocný pacient, ale celá jeho rodina. Takže my máme nastavenou péči tak, že nejenom ty děti, ale i ty jejich rodiče nebo jejich příbuzní nebo blízcí jsou součástí celého toho vyšetřovacího týmu a jsou vlastně naši partneři. Mezi námi je naprosto rovnocenný vztah. My se nestavíme nad ně a oni se nestaví nad nás. To byl dost velký problém vysvětlit zpočátku třeba sestřičkám, že ony opravdu nejsou víc než ti rodiče. Prostě jsme na stejné úrovni a stejně jak my přinášíme to odborné, ten odborný pohled, tak ti rodiče nám do toho trošku přichází, protože my o nich moc nevíme, protože praktik je zná, ale my je neznáme. Ale ten rodič o tom dítěti ví úplně všechno, ví jeho potřeby, ví co večer potřebuje za pohádku. Takže je neoddělujeme, neseparujeme rodiče od dětí, jak na standardních odděleních, tak JIPkách. Jsme rádi, když jsou v předsálí, před operací, dokonce i na sál je máme tendenci pouštět, je to veliké, veliké téma u nás. A taktéž na všech ambulancích. Rodič patří k dítěti jsou to spojené nádoby a tak toto vnímáme, dokonce na to máme teď zpracovanou směrnici, která platí napříč celou nemocnicí, za což děkuji hlavně naší vrchní sestře, které její dítě teda se na tom výrazně podílelo.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já jsem někde četla, že dokonce jedna vaše maminka mohla být u toho, když na sále uspáváte její dítě před operací.

Hynek Canibal, primář dětského oddělení Nemocnice Havířov: Nejenom jedna. Už jich bylo víc. Jedna nám teď nedávno přijela z Prahy. To je pěkné, když do Havířova zavolá maminka z Prahy a řekne, že by chtěla přijet k nám se operovat, protože máme tenhle přístup, tak to vás zahřeje na srdci. Takže jsme domluvili, protože máme spřízněné anesteziology, kteří jsou k tomu nakloněni. A opravdu tahle maminka byla přítomna při té tak zvané indukce, čili když to miminko nebo to dítě si lehne a vy mu dáte plyn, který inhaluje, ten plyn má dokonce příchutě, my jim dáváme různé vybrat, čokoládovou třeba. Přitom se dívá na pohádku, která mu tam běží a ten rodič ho drží za ruku a je to takové velice pěkné, že ztrácí takový ten strach, i když je třeba premedikované, my ho malinko ztlumíme, jak jinde, ale myslíme si, že tohle má veliký benefit pro to dítě.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Z toho, co říkáte mi připadá, že je u vás velmi jednoduché získat důvěru rodičů, je to tak?

Hynek Canibal, primář dětského oddělení Nemocnice Havířov: Na tom to je celé založeno. To je založeno na vzájemné důvěře. Já jsem přesvědčený, že i rodič, který přijde a často to je agresivní nebo třeba se nechová úplně dobře, tak je to proto, že se bojí o to dítě. On se nechová primárně špatně, je třeba ho zklidnit a většinou, když se mu vysvětlí, že tady jsme pro něj a že se bát nemusí, tak se celá situace zklidní a pak to funguje všechno dobře.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zatím jste řekl, co všechno jste změnili v přístupu k dětským pacientům a jejich rodičům nebo zákonným zástupcům. Co dalšího jste museli na oddělení změnit, aby to bylo takové příjemné prostředí?

Hynek Canibal, primář dětského oddělení Nemocnice Havířov: My jsme začali vlastně měnit od začátku a měníme pořád. Těch plánů je ještě před námi strašně moc. Teď jsme na novorozencích začali implementovat MAMILU, to je celá taková organizace, která podporuje kojení. To bude dvouletý projekt, kdy budeme celý tady ten systém, který je založený na důkazech a podporuje kojení a je velice prolaktační, tak ho budeme se snažit implementovat. Rozjíždíme ambulance, zvýšili jsme počty ambulancí, kardiologickou ambulanci máme, tělovýchovné lékařství se věnuje dětské obezitě. Jsem moc rád, že mi děti hubnout. Fakt jsem se díval, jak to jako jede pěkně. Máme ambulance pro infantilní hemangiom. Čili to oddělení se celkově rozvíjí, což nás těší. A ještě před námi je strašně moc práce, je to někde v začátku všechno. Vůbec si nemyslím, že máme všechno za sebou, naopak jsme na začátku.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dá se říct, že tři roky měníte jak přístup, tak ty změny, o kterých jste teď hovořil v havířovské nemocnici. Zajímá ta vaše práce i jiné kolegy v jiných nemocnicích?

Hynek Canibal, primář dětského oddělení Nemocnice Havířov: Zajímá. Když jsme přišli před nějakými dvěma lety s takovou beruškou Buzzy, to je takové zařízení, které se dává na ruku a ono funguje na fyzikálním principu, chladí a vybuduje. Tak to proletělo republikou. Dokonce jsme byli ve zprávách pana Soukupa jsme se objevili na Barrandově. On nás dal na jednou kartičku a prostě o nás hovořil. Představte si, jsme hvězdy. A to tehdy proletěla opravdu republikou a ozývaly se nám, jak z lůžkových zařízení třeba z Plzně, dokonce z Prahy, tak celá řada praktiků si koupilo Buzzyho a používá to třeba při očkování, takže jsme se stali zase průkopníky. Jak jsme první Buzzy pracoviště na Moravě, tak věřím, že teď těch Buzzy pracovišť je díky nám hodně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pláčou někdy u vás děti?

Hynek Canibal, primář dětského oddělení Nemocnice Havířov: Ale to víte, že pláčou. I když se snažíme minimalizovat všechno, co se dá. Už učím doktory od začátku, ať vůbec přemýšlí, jestli musí do dítěte píchnout. Každý vpiv se musí velmi zodpovědně obhájit, že vůbec nastane. A když už to je, tak se snažíme jednak Buzzym, jednak máme Emlu, takovou mastičku, kterou dáváme všem dětem na ta místa v pichu, aby se znecitlivěla, to je povinné u všech dětí, ale občas se stane, že se to nepovede napoprvé a ani napodruhé a tak ty děti pláčou. Ale kde neplatičů, tak nepláčou na novorozencích, protože tím, že my máme trvalý kontakt kůže na kůži, tak ty děti vlastně od narození jsou trvale s maminkou, nejsou v těch postýlkách.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kůži na kůži, to znamená jsou v posteli s maminkou?

Hynek Canibal, primář dětského oddělení Nemocnice Havířov: Ano, ano jsou v posteli, jsou připojeny na ten hrudník, jsou připojeny na prso a ta žena má vlastně to dítě trvale u sebe čili ono, když se začíná budit, to je optimální doba, kdy má začít kojit a nedojde k tomu, když v postýlce ono tu maminku nemá, tak začne plakat, má separační úzkost. To se u nás neděje, takže to oddělení je takové klidnější.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak vypadají postele na tom oddělení?

Hynek Canibal, primář dětského oddělení Nemocnice Havířov: Jsou širší a jsou hlavně zajištěné, ale ve své podstatě víte to je takové to vždycky ležely děti v postelích s maminkou, to před sto lety by nikdo nepřemýšlel, že to má být jinak.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane primáři, já Vám děkuji za rozhovor a přeji Vám i vašemu oddělení hodně šťastných spokojených dětí a uzdravený a také spokojených rodičů.

Hynek Canibal, primář dětského oddělení Nemocnice Havířov: Moc Vám děkuji a děkuji za pozvání.

Redakčně upraveno / zkráceno.