Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Začátek školní docházky je jedním z nejdůležitějších období v životě dítěte. Právě tehdy se učí číst a způsobů, jak děti ke čtení přivést, existuje hned několik. Jednou z nich je metoda Sfumato, známá také jako splývavé čtení. O tom, v čem je tato metoda výjimečná a jaké přináší výsledky, si budu povídat s doktorkou Máriou Navrátilovou. Dobrý den, vítejte u nás.

Mária Návrátilová, autorka metody výuky čtení Sfumato: Dobrý den a děkuji za pozvání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Paní doktorko, já ještě doplním, že Vy jste autorkou této metody. Nevím, jestli jsem to řekla správně, jestli autorkou, ale prostě Vy jste vytvořila tuto metodu, jak kvalitně a možná i hravou formou děti naučit číst. Je to tak?

Mária Návrátilová, autorka metody výuky čtení Sfumato: Ano, je to tak. Já bych se nejdříve dotkla toho názvu, protože každého to zajímá. Proč se to jmenuje Sfumato? My jsme si vlastně ten pojem vypůjčili z malířské techniky, z výtvarného oboru, kde Leonardo da Vinci namaloval Monu Lisu technikou Sfumato. A co to znamená? On totiž přestavoval barvy přes sebe tak, aby docílil efektu, který potřeboval. Můžeme říci, že tam nejsou žádné ostré hrany ani konkrétní linie a celé je to v takovém oparu. Je to jako rozmazané. A takto pracují a fungují oční pohyby. Jeden obraz je zaostřený, druhý je rozmazaný a přecházejí jeden do druhého, ale vznikají najednou.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Čím je metoda Sfumato jiná než jiné metody, kterými dnes se děti v prvních třídách učí číst.

Mária Návrátilová, autorka metody výuky čtení Sfumato: Samozřejmě, když se na to člověk podívá nebo se s metodou seznámí na první pohled, tak si řekne: „Oni zpívají, vždyť to nemá nic společného se čtením.“ Ale ono to tak není. Lidská řeč je vlastně zpívaná. Když na sebe mluvíme, zpíváme. Nerealizuje se pomocí slabikování nebo deklamování, ale používáme intonaci, akcenty a výraz. To také znamená, že je tam hodně atributů, které se při procesu čtení musí nejen aplikovat, ale musí se ho také účastnit. A podle toho, jakým způsobem pracujeme s pohyby jednotlivých aparátů, zrakového, dechového, hlasového a sluchového, můžeme posoudit, zda jejich funkce při čtení podporujeme, nebo ne.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Je tato metoda výuky pro dítě jednodušší než výuka pomocí slabik a drilu, tak jak ji běžně známe?

Mária Návrátilová, autorka metody výuky čtení Sfumato: Ono totiž všechny ty ostatní metody, ať už je to globální, genetická nebo slabikovací metoda, vycházejí u té základní stavební jednotky z její finální podoby, tedy z té nejkratší formy. Jenže tam se potom každý jednotlivec, který má své vlastní tempo a rytmus, nemůže tak kvalitně uplatnit. Protože kdo určuje rychlost čtení? Mozek. Ten určitým způsobem všechno koordinuje. A tady jsme narazili na pojem koordinace, protože čtení je koordinovaný pohyb. Začíná zrakem. Zrak něco zpracovává, mozek to vyhodnotí, vydá impuls, hlasem se to vysloví a sluchový aparát vnější cestou přijímá zvukovou podobu toho znaku neboli písmenka, které se dítě učí. Takže to je nejenom technická záležitost, ale je to prostě prožitek celého těla. A to je to hravé.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Takže to je nejenom technická záležitost, ale je to prostě prožitek celého těla. A to je to hravé. Je to asi potom i náročnější pro toho pedagoga. Jak zakomponovat do výuky i tu řeč těla, aby děti vlastně porozuměli tomu textu hned od začátku?

Mária Návrátilová, autorka metody výuky čtení Sfumato: Samozřejmě pracuje se s očními pohyby v periferním stylu. To znamená, že nejdříve se děti učí jedno písmenko, potom dvoupísmenné spojení. Přitom se ale učí držet první hlásku a než vysloví tu druhou, tak kouzelným ukazovátkem, neboli dirigentem, učitel ukazuje už na další písmenko, které bude dítě číst. Mozek ho opět vyhodnotí, vydá impuls a hlas ho vysloví.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Pojďme našim divákům vysvětlit, jaký je rozdíl mezi splývavým čtením a čtením pomocí slabik.

Mária Návrátilová, autorka metody výuky čtení Sfumato: Tak slabika v té základní stavbě vzniká nejdříve z těch písmen. To znamená, máme písmenko M a dítě ho potom retrospektivně dává dohromady. „Aha, to je ma,“ říká si mozek. Potom vidí zase M a zase dává dohromady. A nakonec musí mozek udělat ještě další krok, aby přišel na to, že je to máma. Musí to celé poskládat. To jsou určité pohyby navíc, které mohou brzdit plynulost čtení, výrazné čtení, ale hlavně čtení s porozuměním. Tím, že se slovo rozpadá na slabiky, může tam vznikat více akcentů a podobně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: A u Sfumata to funguje u toho dítěte jak?

Mária Návrátilová, autorka metody výuky čtení Sfumato: No, on prakticky ještě předtím, než to písmenko nebo tu hlásku vysloví, už ví, co tam je. Nedělá to na poslední chvíli. To znamená, že se tam přestává objevovat chybovost. To je první věc. Potom krásně naváže a plynule, hlasitě to realizuje, protože sluchový aparát pracuje tak, že z jedné části ucha do druhé dochází ke ztrátě intenzity. A když je to jen v pomalém provedení „a… o…“, tak vlastně nedochází k tomu citlivému rozlišování, protože u těch dětí jsme teprve v elementární fázi. Tu citlivost jim teprve musíme vytvořit.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: V jaké době, nebo po jaké době, jsou děti, které se učí metodou Sfumato, schopny přečíst nějaký text tak, aby mu rozuměly? Pořád připomínám, že je to čtení s porozuměním, protože to, co jste vlastně naznačovala, je, že děti sice nějaký text přečtou, ale třeba mu nerozumí. A potom vlastně nevědí, o čem četly, a možná proto se k textu vracejí.

Mária Návrátilová, autorka metody výuky čtení Sfumato: Ano, je to tak. Nerozumí tomu textu, nevědí, zda ho přečetly správně. Je důležité si říci, že každý člověk má jiné tempo, jiný rytmus a my musíme respektovat to, že při čtení nejen technicky něco dávám dohromady, ale musím znát v té rovnici úspěšnosti i jednotlivé pojmy. To znamená, že když třeba přečtu „Máma pere prádlo“ velice rychle, nevím, co jsem přečetl, protože nepostihnu dějovou posloupnost, neboli děj, který se tam odehrává. Neorientuji se v kontextu slov, která jsou tam poskládaná, protože je to pro mě příliš rychlé. Proto vznikají některé problémy. Nejen že čtení není plynulé a dítě se zadrhává, ale také nestíhá informace včas dekódovat. Děti potom nevědí, co přečetly, a tím se nám ztrácí celý smysl čtení, protože nejde jen o skládání písmen a slov, ale o čtení s porozuměním. A hlavně o to přivést děti k motivaci, aby měly chuť číst, aby to pro ně bylo radostné a chtěly se dozvídat další věci.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Za jak dlouho tedy si přečtou takové děti jednoduchý text?

Mária Návrátilová, autorka metody výuky čtení Sfumato: U Sfumata se nejdříve učí vyvozovat jednotlivá písmenka, a to celý týden vždy jedno písmeno. Učí se všechny čtyři tvary jednoho písmenka. Takto se postupuje dál a dál. Důležité je říci, že se učí v protikladech. To znamená, že první písmenko, které se učí a vyslovují, je O. Potom je to S. Tam je největší protiklad, a proto si je potom nepletou. Toto končí třeba na konci ledna nebo v únoru tím, že se naučí čtyřpísmenná slova. Seznámí se u nich s dlouhou samohláskou. Na konci února, podle toho, jaký materiál zrovna ve škole mají, dochází k tomu, že se seznamují s prvními pojmy ve dvouslovných spojeních, to znamená například malá Ema. No a pak už následují první věty ze dvou slov a další jednoduché věty, které se objevují na jaře.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Zvládají tuto metodu i rodiče?

Mária Návrátilová, autorka metody výuky čtení Sfumato: Tak máme tady začátek, kdy se děti s metodou seznámí. Bylo by dobré, aby vždycky učitel nebo škola připravili pro rodiče takovou instruktáž. Když to totiž rodiče poprvé vidí, jejich reakce bývají: „On zpívá, on nečte.“ Nemají s tím zkušenost, sami se učili jinak. Proto je dobré, aby rodič byl se školou v souladu. Aby nenarážel na dítě slovy: „Já chci, abys to četl takhle. Už to zkrať. Už to čti normálně.“ Ono totiž právě to zpěvné čtení je to přirozené. Co se týká rodičů, je důležité hlavně to, aby dohlíželi na pravidelnost opakování. Když dítě přijde domů, nemají mu předvádět, jak má číst, ale spíš říct: „Ukaž mi, co jste dnes ve škole četli.“ Základním stavebním kamenem je znalost pojmů a vedle toho správná výslovnost. Obě tyto věci je důležité rodičům zdůraznit. Jsou totiž základním pilířem toho, aby dítě dobře vyslovovalo, dobře četlo a dobře psalo. Protože pokud nebude správně vyslovovat jednotlivé hlásky a nebude rozumět pojmům, nebude vědět, co znamenají slova, jako například toulí se nebo tápe. Někdo tápe ve tmě, ale dítě musí vědět, co znamená sloveso tápat. A právě v tom spočívá důležitá role rodiče.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Paní doktorko, já Vám děkuji za rozhovor. Vám děkuji za pozornost. Mějte se moc hezky a uvidíme se určitě zase.

Redakčně upraveno / zkráceno.