Host dne | Pořady

Textový přepis videa

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Když se řekne František Palacký, většina z nás si vybaví slavného historika a autora Dějin národu českého. Málokdo ale ví, že významnou stopu zanechal také v našem regionu. Rodák z Hodslavic totiž několik let studoval v Kuníně na jedné z nejpokrokovějších škol své doby. Téma pro kastelána zámku Kunín Jaroslava Zezulčíka. Dobrý den, vítejte u nás. Tak letos si připomínáme 150 let od úmrtí Františka Palackého. Jak silné je jeho pouto k našemu regionu a ke Kunínu?

Jaroslav Zezulčík, historik, kastelán Zámku Kunín: Tak je to rodák z Hodslavic u Nového Jičína, samozřejmě. Takže ta vazba na region je daná. Nicméně Kunín, a musím říci německý Kunewald, to je kolébka toho skvělého vzdělání Františka Palackého, které on pak zúročil ve prospěch českého národa. Ta doba, kterou tady v Kuníně, je poměrně krátká. Je to rok a půl, ale byla to doba velice intenzivní. A Palacký sám ve svém životopise, když líčí tu dobu – pak se k tomu třeba můžeme vrátit – na závěr píše: „Byl to krásný jarní čas života mého.“ A když v roce 1823 pak z Prešpurku odchází přes Hodslavice do Prahy, aby se dal do služeb českého národa, tak navštěvuje také samozřejmě Kunewald, stárnoucí hraběnku, která stála u počátku toho skvělého vzdělávání Františka Palackého, a s jejími radami také odchází do Prahy. A když hraběnka umírá v roce 1828, tak si představte, že v inventáři zámku je zaznamenáno také to, že ve své knihovně vlastnila časopis, který dodnes vychází, a to je Časopis Národního muzea, který František Palacký založil.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Tak to je krása. Pojďme si něco říct o té škole. Já jsem řekla, že to byla jedna z nejpokrokovějších škol té doby, ale ona byla výjimečná. Čím byla výjimečná?

Jaroslav Zezulčík, historik, kastelán Zámku Kunín: Ona byla hodně známá, byla hodně vidět, hodně se o ní hovořilo a také psalo v zahraničí. Hraběnka, budeme možná o ní hovořit, byla velkou celebritou. Ta škola byla výjimečná tím, že se jednalo o takový poslední výhonek německého filantropického hnutí z druhé poloviny osmnáctého století. Zatímco v Německu postupně tento směr už odchází, tak na Moravě se jedná skutečně o ten poslední výhonek. Hraběnka založila školu, která byla výjimečná především duchem tolerance a snášenlivosti. Ona založila školu na základě velice pohnutého osobního příběhu – úmrtí svých malých dětí a rozpadu manželství. Ona zůstává na zámku sama a pod vlivem svobodných zednářů, iluminátů, se vydává do Evropy. Navštěvuje ty nejmodernější vzdělávací ústavy a ty vzory přenáší právě do Kunína, který učinila ohniskem vzdělávání. Dá se říci pro celou Moravu, nejen pro severní Moravu, ale dá se říci i pro celou Moravu. Ta škola byla, jak jsem řekl, velice tolerantní, protože vedle sebe studovali Češi a Němci, katolíci, evangelíci. Víme také o židovských dětech. Byli to chlapci i děvčata, což bylo v té době velice neobvyklé. Ale byly to také především děti všech sociálních tříd.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Výjimečná doba. Výjimečná škola. Osvícená šlechtična Marie Walburga. Řekněme si něco o ní.

Jaroslav Zezulčík, historik, kastelán Zámku Kunín: Tak já prozradím, že v Kunewaldu se po staletí, a dodnes znovu, o ní hovořilo jako o naší dobré hraběnce na Moravě, také o první dámě Moravy. Byla považována za skutečnou celebritu tehdejší Evropy. Ona se narodila do slavné rodiny Harrachů, která postavila Zámek Kunín. Ona s tímto zámkem spojila své osudy. Chtěl bych říci, že Harrachové byli rod, který kladl obrovský důraz na vzdělávání svých potomků, takže o Marii Walburze se hovořilo, že patří mezi ty nejsilnější ženy celé střední Evropy. Navštěvovala slavné literáty, slavné pedagogy i učence. Skutečně byla vítána ve všech velkých salonech. Také se o ní hodně psalo. Ale chtěl bych říci, že Harrachové byli také rodina, která stojí u počátků vzdělávání lidových vrstev. My spojujeme školní reformu až s dobou Marie Terezie, někdy v polovině osmnáctého století, kdy nařizuje povinnou školní docházku pro chlapce. Ale považte, že už slavný pražský arcibiskup kardinál Harrach, když kupuje krkonošská panství pro svého synovce Bonaventuru, tak tam už pan arcibiskup o sto let dříve, v polovině sedmnáctého století, nařídil povinnou školní docházku pro chlapce z těchto panství. Marie Walburga byla skutečně obrovská celebrita. Založila školu, o které se hovořilo. Kunín byl znám jako místo, odkud odchází někdy v době stavby zámku, na počátku osmnáctého století, ta největší vlna emigrantů do Ochranova, kam prchají. Tam doutná ta víra předků, tradice Jana Amose Komenského. No a Marie Walburga je právě ta, která se třeba vydává do Ochranova, a naopak ochranovští navštěvují také Kunewald. Takže skutečně můžeme o této šlechtičně hovořit z mnoha aspektů a my bychom ji také rádi představili na výstavě, kterou chystáme.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Pojďme se ještě vrátit k Františku Palackému. Které jeho myšlenky jsou ještě dnes podle vás aktuální?

Jaroslav Zezulčík, historik, kastelán Zámku Kunín: Tak ten duch tolerance, který panoval v Kunewaldu, byl naprosto výjimečný a řekl bych, že ta tolerance je u Františka Palackého takovým velkým motivem jeho díla. U Palackého bych možná akcentoval jednu věc. On stojí u počátků moderního českého národa. Vytvořil vlastně ten moderní politický národ, který známe dnes. A František Palacký byl člověk, který také hovořil o potřebě spojování. On věděl, že český národ neobstojí pod tlakem Ruska ani pod tlakem Německa. Takže dá se říci, že myšlenky sjednocené Evropy, o kterých nyní hovoříme a které nyní prožíváme, jsou myšlenkami Františka Palackého, protože ty malé národy obstojí pouze ve velkém celku.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Je Palacký v uvozovkách na Zámku Kunín přítomen i dnes? Čím ho připomínáte?

Jaroslav Zezulčík, historik, kastelán Zámku Kunín: Tak o Františku Palackém samozřejmě hovoříme neustále. V zámecké škole, což je ta nejslavnější kapitola v dějinách našeho zámku. František Palacký je připomínán také svým portrétem. Musím říci, že můj osobní přítel, pravnuk Františka Palackého, majitel zámku v Ledči, pan Václav Macháček-Rieger, nám zapůjčil právě ten první výtisk Muzejníku, který nyní na zámku také budeme vystavovat. František Palacký bude připomínán na výstavě, kterou nyní chystáme. Bude se jmenovat František Palacký a ti druzí. Představíme z různých úhlů pohledu tu školu, která byla na Zámku Kunín provozována. Prozradíme například, že už na počátku devatenáctého století měly děti na zámecké škole svůj vlastní senát a dokonce se jednou paní hraběnce vzepřely a tak dále. Takže František Palacký je samozřejmě na Zámku Kunín přítomen. Také hovoříme o tom, že právě on položil na zámku základy hudebního vzdělávání. Na zámku se vyučovala také hudba. Palacký vzpomínal, že se učil na zámku klavírovati. František Palacký přitom nebyl jen ten smutný, přísný pán, který se na nás dívá z bankovky. To byl člověk velice společenský, veselý, který také rád muzicíroval. A ty počátky právě vznikly u nás v Kuníně. A o tom také často hovoříme.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jak velkou část? Protože já našim divákům prozradím, že připravujete knihu o historii Zámku Kunín. Jak velkou část té knihy budete věnovat Palackému?

Jaroslav Zezulčík, historik, kastelán Zámku Kunín: Tak určitě František Palacký bude zabírat tu největší kapitolu. Ten příběh Františka Palackého je velice zajímavý. Nám se podařilo za těch pětadvacet let na zámku shromáždit spoustu dokumentů, takže můžeme rozkrývat osudy i těch lidí, kteří se pohybovali kolem Františka Palackého. František Palacký připomíná, že ti lidé ho milovali, ať to byla paní Sládková, stará Vernerka, její dcery, první žákyně zámecké školy, milovaná dívka, o které hovoří, dobrá děvečka, na kterou se důvěrně obracel, a to byla neteř pana sládka, a tak dále. Ti lidé sledovali Františka Palackého. Takže rozhodně ta největší kapitola bude samozřejmě kapitola o hraběnce Walburze a o jejím nejslavnějším žákovi Františku Palackém.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Kolik měl let Palacký, když byl v Kuníně?

Jaroslav Zezulčík, historik, kastelán Zámku Kunín: V devíti letech byl přiveden o Vánocích roku 1807 tatínkem. On byl vychováván jako jeden z nejlepších žáků. Připomíná sám ve svém životopise, že byl po školní zkoušce zapsán do zlaté knihy ústavu. Když odcházel, dostal od paní hraběnky knihu O lásce mezi lidmi. Nicméně jeho tatínek s ním měl trošku jiné záměry. On chtěl, aby František Palacký byl luteránským pastorem. No, on se bál, že to je vliv faráře Turka. Mimochodem, to je člověk také velice zajímavý. Palacký hovoří později, že to byl "milostník" paní hraběnky. Můžeme si pod tím představit cokoliv. Ten pak odchází do východních Čech na zámek v Bystrém, další panství naší hraběnky, a později skončí v Dašicích u Pardubic. A představte si, že tento člověk, který měl velký vliv na Františka Palackého v německém Kunewaldu, stojí v Dašicích u počátků pěstování jiřinek a v České Skalici u Jiřinkových slavností, což byla jaksi ta největší slavnost národního obrození v dobách Františka Palackého. A jedna z těch odrůd, kterou vypěstoval, se také jmenuje Walburga. Ten tatínek Palackého se domníval, že ten vliv je tak velký, že by chlapec mohl konvertovat na katolickou víru, tak ho pak odvádí do Trenčína. Ale Palacký pak vzpomínal, že ty školy v Uhrách nebyly tak kvalitní jako ta naše zámecká škola filantropinum na Zámku Kunín.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Pane Zezulčíku, připomeňme ještě na závěr, od kdy bude výstava o Palackém v Kuníně otevřena.

Jaroslav Zezulčík, historik, kastelán Zámku Kunín: Tu výstavu, kterou spustíme na Zámku Kunín, bychom rádi umístili pod zámeckými komíny, které jsme právě malovali, takže září novotou. Je to jedna z největších atrakcí našeho zámku. Ta výstava by měla být otevřena od počátku července až do konce sezony a návštěvníci ji budou moci navštívit zcela volně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Pane Zezulčíku, já vám děkuji za vaše odpovědi. A vy jste dostali krásnou pozvánku na Zámek Kunín, tak se tam určitě zastavte. Stojí to za to. Na viděnou.

Jaroslav Zezulčík, historik, kastelán Zámku Kunín: Děkuji.

Redakčně upraveno / zkráceno.