Před dvěma lety voda a bahno, dnes moderní a barevné učebny. Základní škola Edvarda Beneše v Opavě slavnostně završila rozsáhlou obnovu po ničivých povodních. Nový začátek spojila také s oslavou 50 let od svého založení. Nechybělo vystoupení žáků ani prohlídka proměněných prostor.
Takhle dnes vypadá škola, kterou povodeň před dvěma lety výrazně poničila. Základní škola Edvarda Beneše patřila k nejvíce zasaženým školským budovám v Opavě. Voda a bahno tehdy zaplavily především její přízemí. Po náročné obnově teď symbolicky otevřela novou kapitolu.
Simona Horáková, ředitelka, ZŠ Edvarda Beneše: “Dnešní akce Nový začátek bylo takové pomyslné přestřižení pásky, kdy jsme opravdu po dvou letech konečně dokončili jakékoliv práce, které se týkaly obnovy naší školy po povodni.”
Vedení školy po povodni nevrátilo interiéry pouze do původního stavu. Katastrofu využilo také jako příležitost změnit jejich uspořádání a přizpůsobit školu současným potřebám dětí.
Simona Horáková, ředitelka ZŠ Edvarda Beneše: “Tak jsme to vzali jako nový začátek, že se nebudeme vracet do staré školy, ale vrátíme se do něčeho, co posuneme a uděláme to tak, aby to vyhovovalo 21. století. Vlastně jsme udělali takovou, nebojím se to říct, takovou designovou školu.”
Vznikly otevřené prostory i odpočinkové zóny. Škola má nové kmenové a odborné učebny, cvičnou kuchyňku, jazykové učebny, posluchárnu nebo učebnu informačních technologií.
Romana Chalupská, zástupkyně ředitelky ZŠ Edvarda Beneše: “My jsme velmi šťastní, že už tu rekonstrukci a modernizaci máme za sebou. Máme nové učebny, samozřejmě odborné učebny, máme nové kmenové učebny, nové vybavení, dvě fantastické tělocvičny, cvičnou kuchyňku, jazykové učebny, posluchárnu, učebnu IT a podobně. Je to vzdušnější, pestřejší a veselejší. Celá tato škola je velmi krásná a my jsme velmi rádi, že můžeme v takovém prostředí být.”
Obnova by se neobešla bez pomoci města, dárců a dalších lidí a organizací. Právě všem, kteří v nejtěžším období pomohli, patřilo během slavnostního dne poděkování.
Tomáš Navrátil (ANO), primátor Opavy: “Mám z toho obrovskou radost, protože si vzpomínám a vybavuju si v těchto prostorách, tady třeba v této třídě plno vody, bláta. Odvedlo se neuvěřitelně práce a poděkování patří všem, kteří se na tom podíleli. A myslím si, že mohou být velmi na sebe hrdí.”
Nový začátek se navíc potkal s významným jubileem. Škola letos slaví padesát let od svého založení. Slavnostní program proto patřil také její historii a především současným žákům. Ti si připravili vlastní vystoupení.
Tomáš Navrátil (ANO), primátor Opavy: “Přeji, aby se tady dětem líbilo, aby tady byly šťastné, aby se tady smáli, chodili do školy rády.”
Padesáté narozeniny tak Základní škola Edvarda Beneše oslavila symbolicky. Ohlédnutím za svou historií, poděkováním za pomoc po povodni a zároveň novým začátkem.
---
Už třicet let pomáhá lidem se zrakovým a mentálním znevýhodněním k větší samostatnosti. Chráněné bydlení Vlaštovka Charity Opava oslavilo kulaté výročí ve Vlaštovičkách pestrým programem pro všechny generace.
Dům svatých Cyrila a Metoděje ve Vlaštovičkách otevřel své dveře před třiceti lety. Dnes tady Charita Opava provozuje dvě sociální služby. chráněné bydlení Vlaštovka a sociální rehabilitaci Spojka. Výročí oslavili klienti, zaměstnanci i veřejnost společně.
Zuzana Janků, vedoucí chráněného bydlení Vlaštovka: “Dneska je to 30 let od otevření Domu sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené tady u nás ve Vlaštovičkách. K dnešnímu dni jsou tady dvě sociální služby. Je tady chráněné bydlení a je tady sociální rehabilitace.”
Chráněné bydlení má kapacitu čtyřiadvacet klientů a v současnosti je plně obsazeno. Jeho cílem je, aby byli lidé v každodenním životě co nejvíce soběstační.
Zuzana Janků, vedoucí chráněného bydlení Vlaštovka: “Učíme je prát, vařit, žehlit, hospodařit s financemi. Naučíme je uklízet v domácnost. Naučíme je postarat se o svoji osobní hygienu.”
Jaké to je spoléhat se místo zraku na ostatní smysly, si mohli během oslav vyzkoušet také návštěvníci. Sociální rehabilitace Spojka pro ně připravila takzvanou neviditelnou realitu.
Marie Kořínková, vedoucí sociální rehabilitace Spojka: “Což je vlastně tmavá místnost. Kde se dá poznávat různé pomůcky a různé věci pomocí smyslu všech ostatních, kromě toho zraku. Takže vlastně lidi mohli vyzkoušet pomocí toho hmatu si prohlížet pomůcky, které využívají nevidomí.”
anketa: návštěvníci akce: “Užil jsem si to. Je to super, paráda.”
“Jo, jo, bylo to parádní, fajne.”
“Já jsem tady chodil a i do školy jako děcko. Takže já mám vzpomínky na to.”
“Super, tak Charita v Opavě je akční vždycky. Oni jsou jedničky, člověk jim to přeje.”
“Myslím si, že ten kdo tady dneska nebyl, velice zaváhal, protože to bylo úžasné, já dávám 100 bodů a kdybych mohla, tak dávám 101.”
Na oslavě nechyběly ani atrakce pro děti, zvuková střelba a bohaté občerstvení.
Součástí akce byl také benefiční koncert Davida Krause s kapelou.
David Kraus, zpěvák a herec: “Je tady krásná energie, jako opravdu tady je krásné místo, krásný výhled z okna tam nahoře. Opravdu máte pocit, že můžete vyletět jako vlaštovka. Takže já bych ji popřál, aby tady byly lidi spokojení, aby se tady cítili dobře, aby to tady bylo v takové symbióze, vlastně ty lidi, který se tady starají o ty klienty s těmi klienty.”
Třicítkou tak historie Vlaštovky rozhodně nekončí. Vedení Charity jí do dalších let přeje především spokojené klienty i zaměstnance.
Jan Hanuš, ředitel Charity Opava: “Oslava je nádherná, počasí vyšlo úplně skvěle, vypadá, že lidi se baví, že nálada je výborná. Tady už padalo, že si máme přát dalších třicet let. Já přeju hodně spokojených klientů a spokojených zaměstnanců, ať se všechno daří.”
Pokud se přání vyplní, bude Vlaštovka ve Vlaštovičkách pomáhat lidem k samostatnějšímu životu i v dalších desetiletích.
---
Jedna z mála historických soch, které v opavských Kateřinkách přečkaly válečné události, dostala novou podobu. Více než sto padesát let starou sochu svatého Václava zachránili restaurátoři před postupným rozpadem. Slavnostního požehnání se dočkala symbolicky v den svátku patrona české země.
Ještě před několika měsíci byla popraskaná, poškozená a chyběly jí některé části. Teď už socha svatého Václava znovu připomíná dobu, kdy v Kateřinkách vznikla. Podle restaurátorů pochází pravděpodobně z druhé poloviny devatenáctého století.
Tomáš Skalík, sochař. “Socha je vyrobená z umělého kamene, takzvaného kufsteinu. Je to materiál, který se hodně používal v 19. století, zhruba od roku 1860 do roku 1880 nejčastěji. Předpokládáme, že v té době ta socha vznikla.”
Původně zdobila niku rodinného domu v Kateřinkách. Posledních zhruba patnáct let ale musela být kvůli špatnému stavu uložena jinde. Restaurátoři proto nejprve zpevnili samotný materiál, opravili praskliny a doplnili chybějící části.
Alena Menšíková, restaurátorka: “Musely se provést různé ochrany kovů, odrezení a chemické ošetření toho kovu, které jsou vlastně ty armatury v té celkové, což chtěla by to drželo pohromadě a následně vlastně docházelo ke zpevňování a po zpevňování se pak začala dělat polychromie.”
Obnovit bylo potřeba například část meče nebo silně zkorodované kopí. Novou barevnou podobu restaurátoři hledali také v historii. Inspirovali se gotickou sochou svatého Václava v katedrále svatého Víta v Praze.
Tomáš Skalík, sochař: “Protože ta figurální kompozice odpovídá celkem té soše, tak jsme si ji vybrali jako vzor. A trošku ve zjednodušené podobě jsme tu barevnost vlastně tady aplikovali. Opatřili jsme to kopí zlatém a stříbrem.”
Slavnostní požehnání zrestaurované sochy se uskutečnilo během mše v kostele svaté Kateřiny. Termín nebyl vybrán náhodou.
Marek Večerek, farář: “Vybrali jsme přímo den slavnosti sv. Václava na při příležitosti posvěcení této sochy, protože nám ta socha připomíná jeho ochranu a to, že je stále s námi jako náš nebeský patron, který se za nás pořád přimlouvá.”
Po požehnání čekala svatého Václava ještě poslední cesta. Z kostela se vrátila zpátky tam, kam jej před více než sto padesáti lety nechali umístit tehdejší obyvatelé Kateřinek – do niky rodinného domu na Ratibořské ulici.
Marek Večerek, farář: “Jsem rád, že naši předkové vlastně před těmi více než 150 lety vyrobili prostě a že tehda ten majitel prostě se rozhodl tu sochu dát do té niky toho svého domu, aby tak i těm kolem doucím připomínal ochranu sv. Václava.”
Jedna z mála podobných soch, které v Kateřinkách přečkaly i válečné události, tak může po obnově dál připomínat historii této části Opavy.
---
Před dvěma lety voda a bahno, dnes moderní a barevné učebny. Základní škola Edvarda Beneše v Opavě slavnostně završila rozsáhlou obnovu po ničivých povodních. Nový začátek spojila také s oslavou 50 let od svého založení. Nechybělo vystoupení žáků ani prohlídka proměněných prostor.
Takhle dnes vypadá škola, kterou povodeň před dvěma lety výrazně poničila. Základní škola Edvarda Beneše patřila k nejvíce zasaženým školským budovám v Opavě. Voda a bahno tehdy zaplavily především její přízemí. Po náročné obnově teď symbolicky otevřela novou kapitolu.
Simona Horáková, ředitelka, ZŠ Edvarda Beneše: “Dnešní akce Nový začátek bylo takové pomyslné přestřižení pásky, kdy jsme opravdu po dvou letech konečně dokončili jakékoliv práce, které se týkaly obnovy naší školy po povodni.”
Vedení školy po povodni nevrátilo interiéry pouze do původního stavu. Katastrofu využilo také jako příležitost změnit jejich uspořádání a přizpůsobit školu současným potřebám dětí.
Simona Horáková, ředitelka ZŠ Edvarda Beneše: “Tak jsme to vzali jako nový začátek, že se nebudeme vracet do staré školy, ale vrátíme se do něčeho, co posuneme a uděláme to tak, aby to vyhovovalo 21. století. Vlastně jsme udělali takovou, nebojím se to říct, takovou designovou školu.”
Vznikly otevřené prostory i odpočinkové zóny. Škola má nové kmenové a odborné učebny, cvičnou kuchyňku, jazykové učebny, posluchárnu nebo učebnu informačních technologií.
Romana Chalupská, zástupkyně ředitelky ZŠ Edvarda Beneše: “My jsme velmi šťastní, že už tu rekonstrukci a modernizaci máme za sebou. Máme nové učebny, samozřejmě odborné učebny, máme nové kmenové učebny, nové vybavení, dvě fantastické tělocvičny, cvičnou kuchyňku, jazykové učebny, posluchárnu, učebnu IT a podobně. Je to vzdušnější, pestřejší a veselejší. Celá tato škola je velmi krásná a my jsme velmi rádi, že můžeme v takovém prostředí být.”
Obnova by se neobešla bez pomoci města, dárců a dalších lidí a organizací. Právě všem, kteří v nejtěžším období pomohli, patřilo během slavnostního dne poděkování.
Tomáš Navrátil (ANO), primátor Opavy: “Mám z toho obrovskou radost, protože si vzpomínám a vybavuju si v těchto prostorách, tady třeba v této třídě plno vody, bláta. Odvedlo se neuvěřitelně práce a poděkování patří všem, kteří se na tom podíleli. A myslím si, že mohou být velmi na sebe hrdí.”
Nový začátek se navíc potkal s významným jubileem. Škola letos slaví padesát let od svého založení. Slavnostní program proto patřil také její historii a především současným žákům. Ti si připravili vlastní vystoupení.
Tomáš Navrátil (ANO), primátor Opavy: “Přeji, aby se tady dětem líbilo, aby tady byly šťastné, aby se tady smáli, chodili do školy rády.”
Padesáté narozeniny tak Základní škola Edvarda Beneše oslavila symbolicky. Ohlédnutím za svou historií, poděkováním za pomoc po povodni a zároveň novým začátkem.
---
Už třicet let pomáhá lidem se zrakovým a mentálním znevýhodněním k větší samostatnosti. Chráněné bydlení Vlaštovka Charity Opava oslavilo kulaté výročí ve Vlaštovičkách pestrým programem pro všechny generace.
Dům svatých Cyrila a Metoděje ve Vlaštovičkách otevřel své dveře před třiceti lety. Dnes tady Charita Opava provozuje dvě sociální služby. chráněné bydlení Vlaštovka a sociální rehabilitaci Spojka. Výročí oslavili klienti, zaměstnanci i veřejnost společně.
Zuzana Janků, vedoucí chráněného bydlení Vlaštovka: “Dneska je to 30 let od otevření Domu sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené tady u nás ve Vlaštovičkách. K dnešnímu dni jsou tady dvě sociální služby. Je tady chráněné bydlení a je tady sociální rehabilitace.”
Chráněné bydlení má kapacitu čtyřiadvacet klientů a v současnosti je plně obsazeno. Jeho cílem je, aby byli lidé v každodenním životě co nejvíce soběstační.
Zuzana Janků, vedoucí chráněného bydlení Vlaštovka: “Učíme je prát, vařit, žehlit, hospodařit s financemi. Naučíme je uklízet v domácnost. Naučíme je postarat se o svoji osobní hygienu.”
Jaké to je spoléhat se místo zraku na ostatní smysly, si mohli během oslav vyzkoušet také návštěvníci. Sociální rehabilitace Spojka pro ně připravila takzvanou neviditelnou realitu.
Marie Kořínková, vedoucí sociální rehabilitace Spojka: “Což je vlastně tmavá místnost. Kde se dá poznávat různé pomůcky a různé věci pomocí smyslu všech ostatních, kromě toho zraku. Takže vlastně lidi mohli vyzkoušet pomocí toho hmatu si prohlížet pomůcky, které využívají nevidomí.”
anketa: návštěvníci akce: “Užil jsem si to. Je to super, paráda.”
“Jo, jo, bylo to parádní, fajne.”
“Já jsem tady chodil a i do školy jako děcko. Takže já mám vzpomínky na to.”
“Super, tak Charita v Opavě je akční vždycky. Oni jsou jedničky, člověk jim to přeje.”
“Myslím si, že ten kdo tady dneska nebyl, velice zaváhal, protože to bylo úžasné, já dávám 100 bodů a kdybych mohla, tak dávám 101.”
Na oslavě nechyběly ani atrakce pro děti, zvuková střelba a bohaté občerstvení.
Součástí akce byl také benefiční koncert Davida Krause s kapelou.
David Kraus, zpěvák a herec: “Je tady krásná energie, jako opravdu tady je krásné místo, krásný výhled z okna tam nahoře. Opravdu máte pocit, že můžete vyletět jako vlaštovka. Takže já bych ji popřál, aby tady byly lidi spokojení, aby se tady cítili dobře, aby to tady bylo v takové symbióze, vlastně ty lidi, který se tady starají o ty klienty s těmi klienty.”
Třicítkou tak historie Vlaštovky rozhodně nekončí. Vedení Charity jí do dalších let přeje především spokojené klienty i zaměstnance.
Jan Hanuš, ředitel Charity Opava: “Oslava je nádherná, počasí vyšlo úplně skvěle, vypadá, že lidi se baví, že nálada je výborná. Tady už padalo, že si máme přát dalších třicet let. Já přeju hodně spokojených klientů a spokojených zaměstnanců, ať se všechno daří.”
Pokud se přání vyplní, bude Vlaštovka ve Vlaštovičkách pomáhat lidem k samostatnějšímu životu i v dalších desetiletích.
---
Jedna z mála historických soch, které v opavských Kateřinkách přečkaly válečné události, dostala novou podobu. Více než sto padesát let starou sochu svatého Václava zachránili restaurátoři před postupným rozpadem. Slavnostního požehnání se dočkala symbolicky v den svátku patrona české země.
Ještě před několika měsíci byla popraskaná, poškozená a chyběly jí některé části. Teď už socha svatého Václava znovu připomíná dobu, kdy v Kateřinkách vznikla. Podle restaurátorů pochází pravděpodobně z druhé poloviny devatenáctého století.
Tomáš Skalík, sochař. “Socha je vyrobená z umělého kamene, takzvaného kufsteinu. Je to materiál, který se hodně používal v 19. století, zhruba od roku 1860 do roku 1880 nejčastěji. Předpokládáme, že v té době ta socha vznikla.”
Původně zdobila niku rodinného domu v Kateřinkách. Posledních zhruba patnáct let ale musela být kvůli špatnému stavu uložena jinde. Restaurátoři proto nejprve zpevnili samotný materiál, opravili praskliny a doplnili chybějící části.
Alena Menšíková, restaurátorka: “Musely se provést různé ochrany kovů, odrezení a chemické ošetření toho kovu, které jsou vlastně ty armatury v té celkové, což chtěla by to drželo pohromadě a následně vlastně docházelo ke zpevňování a po zpevňování se pak začala dělat polychromie.”
Obnovit bylo potřeba například část meče nebo silně zkorodované kopí. Novou barevnou podobu restaurátoři hledali také v historii. Inspirovali se gotickou sochou svatého Václava v katedrále svatého Víta v Praze.
Tomáš Skalík, sochař: “Protože ta figurální kompozice odpovídá celkem té soše, tak jsme si ji vybrali jako vzor. A trošku ve zjednodušené podobě jsme tu barevnost vlastně tady aplikovali. Opatřili jsme to kopí zlatém a stříbrem.”
Slavnostní požehnání zrestaurované sochy se uskutečnilo během mše v kostele svaté Kateřiny. Termín nebyl vybrán náhodou.
Marek Večerek, farář: “Vybrali jsme přímo den slavnosti sv. Václava na při příležitosti posvěcení této sochy, protože nám ta socha připomíná jeho ochranu a to, že je stále s námi jako náš nebeský patron, který se za nás pořád přimlouvá.”
Po požehnání čekala svatého Václava ještě poslední cesta. Z kostela se vrátila zpátky tam, kam jej před více než sto padesáti lety nechali umístit tehdejší obyvatelé Kateřinek – do niky rodinného domu na Ratibořské ulici.
Marek Večerek, farář: “Jsem rád, že naši předkové vlastně před těmi více než 150 lety vyrobili prostě a že tehda ten majitel prostě se rozhodl tu sochu dát do té niky toho svého domu, aby tak i těm kolem doucím připomínal ochranu sv. Václava.”
Jedna z mála podobných soch, které v Kateřinkách přečkaly i válečné události, tak může po obnově dál připomínat historii této části Opavy.
---
