Textový přepis videa

Stonavští zahrádkáři ukázali, co se letos urodilo

Stonavští zahrádkáři se opět pochlubili výsledky své celoroční práce. Ve své klubovně na Stavech uspořádali tradiční výstavu ovoce, zeleniny a dalších výpěstků ze svých zahrad. Součástí akce byla také ochutnávka a prodej medu od místních včelařů.

Papriky, rajčata, cukety, kedlubny, ovoce, ale také plodiny, které na běžných zahrádkách tak často neuvidíte. Klubovna stonavských zahrádkářů se opět zaplnila tím, co se místním pěstitelům podařilo během letošní sezony vypěstovat. Tradiční výstava ovoce a zeleniny přilákala řadu návštěvníků.

anketa, návštěvníci výstavy: „Líbí se mi. Výstava je pěkná, je tady velký výběr druhů, je to pěkné.“ „No, tak líbí se mi výstava každý rok a letos mě zaujala Kristova palma. Vůbec nevím, co to je, ale je to hezké.“ „Zaujalo mě to vůbec, že se něco pěstuje? To je velmi chvályhodné.“ „Líbí se nám moc výstava. No, je to tady krásné všecko. Takže zaujala mě třeba ta velikost těch kedluben nebo něco takového. A ta pestrost toho veškerého ovoce.“

Letošní počasí ale jednotlivým plodinám přálo rozdílně. Teplé dny svědčily především paprikám a rajčatům, u některých dalších druhů už zahrádkáři hodnotili úrodu jako slabší.

Milan Ciupa, předseda MO ČZS Stonava: „Tak letos bylo teplo, tak je hodně paprik a rajčat, že jo. Zbytek toho moc se nedařilo.“

Výrazný podíl na letošní expozici měli manželé Žákovi. Sami na výstavu přinesli kolem šedesáti různých výpěstků.

Anna Žáková, členka MO ČZS Stonava: „Já si myslím, že urodilo se všecko a třeba byly menší plody nebo dorostou teprve protože ještě nezačalo pršet pořádně. Je pravda, že nebylo jablíček, nebylo jablíček. Zelenina jakože v pořádku. Paprikám se dařilo. Cukety byly nádherné, velké, měkké - výrobků se z toho udělalo, protože cuketa je na všechno.“

Vedle tradičních druhů ovoce a zeleniny lákaly pohledy návštěvníků i méně známé rostliny. Jednou z nich byly topinambury, kterým se lidově říká také židovské brambory.

Anna Žáková, členka MO ČZS Stonava: „Ano, je to jeden stvol, který vyroste až tři metry. Má žlutou květinu a toto jsou prostě hlísky, které v zemi nezmrznou. Je to na cukrovku a můžou se jíst, jíst syrové i vařené.“

Své místo na výstavě měli tradičně také místní včelaři. Letos navíc návštěvníkům nabídli možnost prohlédnout si zblízka živé včely, které se tady několik let neobjevily.

Boleslav Nytra, včelař: „Tak letos jsme si připravili pro návštěvníky tady výstavy živé včelky, které tady už pár let nebyly. Potom máme na prodej med pastový, to je jarní med a med medovicový lesní, to je ten tmavý. To jsou moje medy, to jsou stonavské medy.“

Výstava ale není jen příležitostí ukázat, co se během roku podařilo vypěstovat. Akce stonavských zahrádkářů jsou mezi místními oblíbené také díky své přátelské atmosféře. Lidé se tady mohou potkat, popovídat si a společně posedět. Ani tentokrát proto nechybělo bohaté občerstvení, které zahrádkáři pro své návštěvníky připravili.

---

Petr Nazarov zavedl Stonavany na Kubu

Do stonavské knihovny se po roce vrátil cestovatel, spisovatel a fotograf Petr Nazarov. Tentokrát návštěvníky prostřednictvím svých zážitků a fotografií zavedl na Kubu – ostrov proslulý nejen plážemi, doutníky a starými americkými automobily.

Petr Nazarov není ve Stonavě žádným nováčkem. Se svými cestovatelskými besedami se sem pravidelně vrací a podle vedoucí knihovny mají právě témata vzdálených zemí mezi návštěvníky své pevné místo.

Sabina Dubravná, vedoucí stonavské knihovny: „Tak o cestovatelské přednášky je zájem velký. Na pana Nazarova obecně každým rokem ten zájem je. Jeho cestovatelské přednášky přináší exotická témata.“

anketa, návštěvnice besedy: „Baví mě cestování a ráda se něco nového dozvím, takže se těším, jaká bude přednáška.“

Tentokrát byla cílem pomyslné cesty Kuba. Země, která podle Petra Nazarova nabízí dva velmi odlišné světy. Jeden znají návštěvníci turistických letovisek, druhý se ukáže až ve chvíli, kdy se člověk vydá mezi místní obyvatele.

Petr Nazarov, cestovatel, spisovatel a fotograf: „Na jedné straně máte krásné pláže, poloostrov Varadero, kam jezdí turisté, ale projedete jenom pár kilometrů do městečka a tam je úplně jiný svět. Takže jsou to dva různé světy. Turistický a ten opravdový kubánský.“

Právě každodenní život Kubánců se stal jedním z hlavních námětů jeho fotografií. Přestože Nazarov při svých cestách rád fotografuje především přírodu, na Kubě ho zaujal hlavně život v ulicích.

Petr Nazarov, cestovatel, spisovatel a fotograf: „Tady jsem hodně fotil lidi a starý americké bouráky. S tím jsem si opravdu hodně vyhrál. Kdo rád fotí lidi a život, tanec, hudbu, tak to je úžasné na Kubě.“

A právě hudbu a atmosféru běžného života by doporučil zažít každému, kdo se na tento karibský ostrov vydá.

Petr Nazarov, cestovatel, spisovatel a fotograf: „Určitě bych jim doporučil, aby zažili jít podívat na nějaký kabaret. Zažít kubánskou atmosféru té hudby, protože ta je tam úžasná. Tam jsou bezvadní muzikanti. Jelikož já hudbu miluju, tak musím říct, že tam mě to opravdu nadchlo.“

Kuba ale nebyla posledním místem na Nazarovově cestovatelské mapě. Před dvěma týdny se vrátil z pouti Camino de Santiago a další cesta už je naplánovaná.

Petr Nazarov, cestovatel, spisovatel a fotograf: „V prosinci odlétám na měsíc na Kostariku.“

Právě tam ho lákají především přírodní parky, místní způsob života a atmosféra vystižená známým kostarickým heslem Pura Vida.

---

Karol Suszka – aktor, reżyser, kierownik Scen i Teatru

Z okazji jubileuszu Sceny Polskiej urządzona została w Teatrze Cieszyńskim wystawa pokazująca dorobek zespołu. Na planszach znalazły się również fotografie z trzech inscenizacji Dziadów Adama Mickiewicza. Ten dramat jest lekturą tegorocznej 15. edycji Narodowego Czytania. Dziady to jedna z wielu sztuk wyreżyserowanych przez Karola Suszkę. Był on aktorem, reżyserem, kierownikiem Scen Polskiej i Czeskiej oraz dyrektorem Teatru Cieszyńskiego.

Karol Suszka, nestor Sceny Polskiej TC: „To był dla mnie bardzo przyjemny okres z tego powodu, że udało nam się zrobić z tego teatru coś takiego, takiego domowego. W czasie świąt czy w czasie wakacji, kiedy była przerwa, kiedy się w teatrze nie grało, spotykałem kolegów, którzy tu siedzieli w palarni czy tam w bufecie. Mówię: A wy co tu robicie? Ale tu jest tak przyjemnie, tak dobrze, że my się spotykamy, nawet kiedy są ferie. Więc to mi jakby sugerowało, że prawdopodobnie to nie jest takie złe, co proponuję sobą, że moje życie nie było marne, że po prostu coś z siebie dałem, że ludzie się nieźle czuli.“

W czasie sprawowania funkcji kierownika Sceny Polskiej Karol Suszka zaczął wyjeżdżać z zespołem na festiwale teatralne w Polsce.

Karol Suszka, nestor Sceny Polskiej TC: „Udało nam się dojeżdżać na pierwsze festiwale w Polsce czy w Katowicach, czy Opolu, kultura polska, gdzie nam chcieli dać główną nagrodę, no ale byliśmy zagranicznym teatrem w związku z tym, myśmy tego nie dostali. Ale mówiło się o tym. Festiwal w Toruniu czy we Wrocławiu także, a wtedy mi zależało, żeby po prostu ta Scena Polska weszła do teatrów polskich. Warszawa nie była dla mnie, tak jak Praga nie była dla mnie, ponieważ dla mnie było - co powiedziałem i panu Deymkowi - że w Czeskim Cieszynie jest teatr, który się nazywa Scena Polska. Jest to jedyny teatr na świecie i dla mnie to jest tak samo teatrem narodowym. I to mi towarzyszy w zasadzie do dnia dzisiejszego dlatego z tym teatrem narodowym moim zacząłem przed siedemdziesięciu laty w zasadzie juz za chwilę będzie 70 lat w tym teatrze pracować i myślę, że to nie był zmarnowany czas.“

---