Dobrovolníci vyvezli vozíčkáře na Lysou horu

Rotariáni z Ostravy, Opavy, Frýdku-Místku a Kopřivnice zorganizovali další akci, při které na vrchol Lysé hory vyvezli vozíčkáře, kteří by se tam sami dostali jen stěží. Některé týmy to vzaly sportovně, jiné jako příjemnou procházku.

Akce Vozíčkem ke královně Beskyd se letos konala už popáté. Po společném startu čeká na účastníky necelých 9 kilometrů k vrcholu.

Jiří Klein, Rotary club Frýdek-Místek a Kopřivnice: “Letos jsme vytlačili 15 vozíčkářů, pomáhalo nám zhruba 150 lidí, kteří jsou rozdělení do týmů. Každý dostane svého vozíčkáře a toho má bezpečně vyvézt nahoru a zase zpátky dolů.”

Jana Macíčková, účastnice akce: “Úžasné, nejlepší. Měla jsem ty nejlepší tahouny a vyjeli jsme jako druzí nahoru. Úplně bomba. Naposledy jsem tady byla já sama na kole. Už jsem tady podruhé tady s touto partou a předtím jsem tady byla, když jsem byla zdravá, jezdila jsem tady na kole, takže tak.”

Martin Stiborský, účastník akce: “Já jsem dojel z Hněvošic. Jsem tady podruhé. Myslím, že to je dobrá akce, dobrý zážitek. Loni jsem byl druhý s klukama, teď jsem ani nevím kolikátí, ale bylo to dobré.”

Ti nejrychlejší byli na vrcholu za hodinu a půl a své vozíčkáře dostali skutečně až k obelisku.

Lubomír Teichmann, Rotary club Ostrava City: “Pro účastníky, kteří vlastně vozíčkáře táhnou, není ten výšlap vůbec jednoduchý, protože ho táhnou 8,5 kilometru do kopce a musíte počítat s tím, že ještě 8,5 kilometru zase z kopce a to někdy mnohdy bývá náročnější na kolena. Nicméně, všichni se na to každý rok moc těší.”

Další společný výšlap se bude konat zase za rok v září. Přihlásit se mohou další týmy i vozíčkáři, kteří by se chtěli na Lysou horu podívat tímto způsobem.

---

Palkovice vybojovaly v soutěži Vesnice roku 2. místo

V letošním národním finále soutěže Vesnice roku měl Moravskoslezský kraj jako svého finalistu obec Palkovice. Ta nakonec v silné konkurenci obsadila 2. místo.

Palkovičtí jsou na úspěch v soutěži Obec roku patřičně pyšní a druhé místo berou jako ocenění několikaleté práce na zvelebení obce.

Radim Bača (Nezávislí pro Palkovice a Myslík), starosta Palkovic: “A snažili jsme se dostat do toho co nejvíc aktivit celé dědiny, Myslíku i Palkovic, ať ta komise má představu, co je všechno možné v Palkovicích a na Myslíku zažít. Samozřejmě ty 4 hodiny vypadají jako dlouhá doba, ale nám chyběla ještě aspoň hodina nebo dvě, protože jsem chtěl, aby zažili tady ty stánky, ty spolky a na to měli čtvrt hodiny nebo dvacet minut. Vždycky jsme se někde trošku zdrželi, minutku dvě a nakonec jsme měli zhruba desetiminutový skluz oproti scénáři, to se nedá nic nedělat.”

Anketa: “No tak žije se nám tady dobře, to si nemůžu stěžovat.”

Hodnotící komise neměla při stanovování výsledného pořadí lehký úkol.

Tomáš Drobný, ředitel komise, starosta Kostelní Lhoty: “Musíme sledovat všechny oblasti, které se v obci dají hodnotit. Když začnu možná pocitově tím nejdůležitějším, jako je na komunitní život, přes veřejná prostranství, zeleň, práci v krajině, práci s mládeží, spolupráci s podnikateli, se zemědělskými subjekty, vzdělávání, práce se seniory, bytová výstavba, ale urbanismus a architektura… Těch oblastí je celá řada a je samozřejmě těžké během čtyř hodin v rámci toho hodnocení postihnout všechny tyto oblasti.”

Radim Bača (Nezávislí pro Palkovice a Myslík), starosta Palkovic: “Už jsem to mnohokrát říkal, že to není o tom, že ta dědina je dokonalá. Málokterá dědina je dokonalá nebo vesnice nebo město. Ale je to o tom, jak to umíte prezentovat, jak tam žijou ti lidi. Jsou daleko dokonalejší vesnice v kraji a nevyhrály. Je to spíše o tom, jak umíte ty lidi stmelit. Neříkám, že se musí milovat, to ani nejde, ale aby se respektovali, aby když je třeba zabrat pro jednu věc, tak zaberou a v Palkovicích a na Myslíku to umí.”

---

Modeláři soutěžili v závodě Těrlická plachta

Modeláři z Česka, Polska a Slovenska se sešli na břehu Těrlické přehrady, aby tam po dva dny závodili se svými modely plachetnic. Společně tak ukončili letošní závodní sezonu.

Závody nazvané Těrlická plachta pořádá Modelářský klub Slezsko. Letos se jel už 14. ročník.

René Walenta, předseda klubu: “Je to závod maket skutečných lodí a při tom je přidružený takový drobný závod speciálů RG-650. Je to mezinárodní, sešli se tady ze Slovenska, Polska a samozřejmě Češi. A je to v rámci ukončení modelářské sezony u vody. Jsou to makety, takže opravdu to musí být podle podkladů a musí to být v měřítku skutečné lodi, která opravdu jezdila nebo jezdí dodnes. Tady v tomto závodě, protože to je konec sezony, už se to nepočítá do seriálu, tak se nehodnotí zástavba v tomto závodě. Je to jenom o jízdě, ale pořád musí splňovat podmínky maketovosti. Skutečně to jezdí jenom na vítr. Není tam žádný lodní šroub a jenom díky tomu větru se to dostane z břehu a na břeh zpátky.”

Závodníci mohou pomocí vysílaček ovládat pouze kormidla a nastavení plachet.

René Walenta, předseda klubu: “Je to maketa, takže to co je na skutečně lodi, může být i na této maketě. Co na skutečně lodi není, nesmí být na maketě. Jedou se kategorie NSS-A, NSS-B a NSS-C, které jsou rozlišené podle typu plachet, aby se to dalo porovnat. Protože každá loď je v jiném měřítku, tak se u každé vypočítává koeficient. Standardní závody se jezdí hodinu, jezdí se třikrát po hodině a z toho se vypočítá, kdo je nejrychlejší.”

Jedním ze závodníků byl také Stanislav Jakeš. Tomu se nečekaně podařilo spojit s majitelem originální lodě, podle které už dříve vyrobil svou maketu.

Stanislav Jakeš, předseda Klubu lodních modelářů ČR: “Na tyto závody na Těrlicko jsem přijel si asi poosmé z Doks na Českolipsku. Jinak jezdím teda za klub Bakov nad Jizerou, Klub lodních modelářů České republiky. Já teda jezdím v NSS-B s tím, že model zhruba v měřítku 1:10, původní stavba vlastně 1907, anglická loděnice, maketa teda udělaná dneska už v podstatě asi před pěti lety, po přestavbě teď asi dva roky do trochu jiné podoby, jak se změnil i originál té lodě. Na základě toho, že jsem našel inzerát, že se prodával vrak skutečné plachetnice, tak tím jsem skoro před 10 roky začal. Snažil jsem se kontaktovat loděnici, která ten originál začala opravovat, ale ti mi řekli, že mi kontakt na majitele nedají. Ten jsem nakonec získal a majitel byl z toho nadšený a dostal jsem od něj nějaké další podklady. A teď je to asi měsíc, co jsme se s majitelem lodě potkali a na tom originálu mě i svezl.”

---