Jablunkov žil 78. ročníkem horalského svátku

Po tři dny se lidé bavili na horalských slavnostech, které se konaly už po 78. v Jablunkově. Vedle folklorních souborů z celého Slezska se představili i hosté z Portugalska nebo Mexika.

Horalský svátek patří mezi výjimečné akce, které pomáhají udržet specifický folklor Jablunkovska. V programu přitom nesází jen na lidové tance, ale nabízí i zábavu pro mladé.

Ondřej Göbel, předseda MO PZKO Jablunkov: „Letos pořádáme 78. ročník Horalského svátku. Myslím si, že ty tři dny měly velmi atraktivní program. V pátek jsme tady měli polský soubor Zazula a ze Slovenska to byl soubor Mládí, který byl také velmi zajímavý. Bylo to spojení divadla, folkloru a videoprojekce.“

Na slavnostech nemohl chybět 40členný mužský sbor Gorol.

Katarzyna Kantor, sbormistryně sboru Gorol: „My už tradičně jako mužský sbor Gorol a já jako dirigentka tohoto sboru reprezentujeme místní organizaci PZKO tady na Horalském svátku v Jablunkově. Tradičně jsme šli v průvodu a vystoupili jsme s naším gorolským programem, v letošním roce věnovanému Otto Žabkovi, našemu autorovi z Kostkova. Takže si myslím, že se nám to s novým programem podařilo.”

Jiří Hamrozi (KDU-ČSL), starosta Jablunkova: “U nás je folklor živý. Máme tady soubory Zaolzi a Gorol a zpěvem a tancem vyjadřujeme naši kulturu.“

Společně s folklorem je horalská slavnost také svátkem místní kuchyně.

---

Ve Vendryni se konalo každoroční klání dřevorubců

Doslova jen milimetry rozhodovaly v soutěži dřevorubců, která se už potřinácté konala ve Vendryni u Třince. Zatímco v jedné části areálu se s pilami činili statní dřevorubci, ve druhé během omezeného času vytvářeli svá díla umělečtí řezbáři.

Soutěž Slezský dřevorubec se konala ve vendryňském sportovním areálu a přilákala stovky návštěvníků. Soutěžící museli ukázat svůj um například při odvětvování, výměně řetězu na motorové pile nebo káceli kmeny s milimetrovou přesností.

Milan Zakřevský, moderátor akce: “Program je nabitý jako každý rok. Disciplín máme připravených pět pro dřevorubce a potom tady máme řezbáře, kteří pracují na speedcarvingu – za dvě hodiny musí vytvořit nějaká úžasná dílka. Dneska je téma: všechno, co létá, takže uvidíme, budeme se těšit. Deset těch děl půjde do dražby vzápětí tady v parku. Jinak dřevorubci mají za sebou tři disciplíny: řez na podložce, výměnu lišty a řetězu na čas a setkání řezů. Čeká je ještě prestižní disciplína odvětvování – to je velice akční disciplína – a pak disciplína, která bude v parku probíhat na zelené ploše, a to je kácení na přesnost. Je to disciplína, kterou jsme zařadili asi tři nebo čtyři roky zpátky do Slezského dřevorubce, a je velice žádaná a velmi hezká.”

Jindřich Sikora, soutěžící dřevorubec: „Letos vidíte sami, že první řez je špatný, druhý je lepší. No ale tak co, podruhé jsem na Dřevorubci, jenom z hecu. Protože já neřežu ani nekácím, já jsem obecní dělník. No a tak jsem jenom trochu špásoval, aby měli co nejlepší výsledky, a já jsem jenom účastník. No a snad se mi podaří nějaké lepší místo než dvanácté. Je to super, protože je to 13. ročník a pořád se to zvedalo, ta návštěvnost – a ještě k tomu počasí, super, paráda.“

Akce nabídla zajímavý program pro dospělé i děti.

Milan Zakřevský, moderátor akce: “Co se týče doprovodného programu, máme tady koně, skákací hrady pro děti, šest různých stanovišť pro děti u našich vystavovatelů, kde si můžou děti zatlouct hřebíček, můžou si něco stvořit, zasoutěžit, poznat, co je v lese – jaká zvířátka, jaké stromy, jaké dřevo a tak podobně."

Dřevorubectví k Vendryni a okolí patří tradičně.

Milan Zakřevský, moderátor akce: “My jsme chtěli vlastně zajít do těch kořenů, do těch tradic tady vlastně Slezska, protože tady to dřevorubectví a všeobecně všechno kolem toho bylo vždycky žádané a bylo jedinou obživou tady, než přišlo hutnictví. Takže to dřevorubectví a všechno, co v lese pracovalo, bylo velice důležité a my vlastně těm lidem chceme přiblížit, jak to všechno mohlo fungovat – co všechno se muselo sejít a co všechno muselo být, aby v tom lese mohl ten dřevorubec fungovat. Co se týče dřevorubců, tak máme 12 přihlášených – to je v podstatě takový strop, protože víc dřevorubců bychom časově už nezvládli. Co se týče řezbářů, tak letos jich je 16. Tak uvidíme, která díla obstojí v této dražbě, kterých 10 bude těch TOP."

Emil Milan Minich, umělecký řezbář: Je třeba vědět, co chcete odřezat. To jsou rychlé řezy. Na tom speedcarvingu je to prostě o tom, že vím, co chci odřezat, a potom to už jen tvaruju. „Proč jste si zvolil zrovna dravce? Protože já jsem původně chtěl vyřezávat dravce na slovenském dvojkříži – jako symbol Slovenska, protože jsem ze Slovenska. Ale z toho materiálu by mi to nevyšlo, tak jsem to dal na kámen. Ale toho orla jsem chtěl vytvořit.“

Právě orel slovenského řezbáře patřil v dražbě mezi nejžádanější díla.

---

Beskyd rallye Turzovka startovala ve Frýdlantě

Ve Frýdlantu nad Ostravicí se letos opět zahajovala Beskyd rallye Turzovka, která se jela už po osmadvacáté. Historické automobily se cestou z Bílé zastavily v centru města, kde si je lidé mohli prohlédnout.

Veterány budily pozornost už při svém průjezdu městem. Zhruba hodinu si pak lidé mohli prohlížet u Kulturního centra.

Vladislav Rojíček, veteránista: „Přijel jsem na dnešní sraz Beskyd rallye s Tatrou 87. Je to Tatra, která byla vyrobena v roce 1948. Je to typ, se kterým Zikmund a Hanzelka objeli v podstatě celý svět. Vlastním to auto už možná nějakých patnáct či dvacet let. Veteránům se věnuji zhruba 35 let. Jezdíme se synem a máme těch aut trošičku víc. Je to jedna z nejhezčích a nejlépe organizovaných akcí veteránů, která je tady v blízkém okolí. Na této akci je zajímavá trasa – jede se jak česká etapa, tak se jede na následující den slovenská etapa. Takže se více méně vracíme k tomu československému veteránismu.“

Helena Pešatová (PROP Frýdlant), starostka Frýdlantu nad Ostravicí: „Mám velkou radost, že i v letošním roce můžeme hostit Beskyd rallye Turzovka tady u nás ve Frýdlantu nad Ostravicí. Je to úžasný svátek všech veteránistů a všech těch, kteří mají své mazlíčky a chtějí se s nimi pochlubit. Je to pro mě zážitek, protože lidé, kteří tady přijíždějí svými auty – a jsou to lidé z Česka, Slovenska, Polska, Německa – je jich více než sto, tak se samozřejmě náležitě oblečou, připraví, naladí, a k tomu všemu máme krásnou hudbu, takže ta atmosféra je úžasná. Jako každoročně mám možnost se svézt takovým krásným autíčkem. Je to Tatra z roku 1948 a s panem Rojíčkem absolvuji vždycky tu počáteční jízdu. Letos pojedeme do polského Těšína a potom do pivovárku na Ostravici. No a oni pak budou pokračovat dál cestou. Už se na to moc těším, protože když vidíte, jak tou krajinou, cestičkami, uličkami projíždějí řady těch nádherných autíček, tak se vám z toho dělá moc hezky.“

Jakub Dostálek, organizátor akce: „Jedná se už o 28. ročník Beskyd rallye – Memoriálu Ladislava Dlhopolčeka. Je to akce, kterou pořádá Turzovský veterán club. A opět jsme tady v našem partnerském městě Frýdlantu nad Ostravicí, který je už opravdu neoddělitelnou součástí tohoto setkání.

Z Frýdlantu veteránisté zamířili do Polska a na Slovensko.

Jakub Dostálek, organizátor akce: „Z Frýdlantu pokračujeme na oběd do polského Těšína, účastníci si mohou prohlédnout město, a potom se budou vracet do cílové destinace, kterou je Bílá. Zítra pokračujeme slovenskou etapou, která nás přivede do města Turzovka, kde bude tradiční přehlídka elegance. Potom budeme pokračovat nádhernými horami zpátky na Bílou, kde akce končí. Letos máme opět celou plejádu vozidel od těch nejstarších z 20. let až po 80. léta. Jsou zastoupeny všechny podstatné značky automobilismu – od domácích značek jako Tatra nebo Praga až po ty luxusní, například Bugatti nebo Maserati. Z těch zajímavých máme například vůz Praga Super Piccolo v opravdu krásné aerodynamické karoserii. Je to vůz, který nyní válcuje internet, protože o něm jeden britský portál natočil krásné video, a teď je to jedno z nejznámějších českých aut, které koluje internetem. Jsme rádi, že ho tady můžeme přivítat.“

Marek Milan, veteránista: „Jezdíme tady téměř pravidelně, možná už dvanáct či třináct let. Jezdíme s tímto autem, občas jsme tady byli s Aerovkou T30 – podle toho, jak je počasí a jaká je chuť. Toto je anglický vůz z roku 1949 – MG TD. To byla speciální série vyrobená pro Američany, čili s levostranným řízením. Odpovídá všem požadavkům Evropy a jezdíme. Přestože už má svá léta, servis v Anglii je téměř stoprocentní – do čtrnácti dnů máte potřebný díl doma. Ale samozřejmě ta péče je potřeba po každé jízdě, protože se vždy něco, jak se říká, uvolní, pokazí, a tak je to třeba doplnit.“

Petr Lištván, veteránista: „My jsme z Třince, jedeme tady pomalu jako celá rodinka na čtyřech autech. Jezdíme tady už asi pátý nebo šestý rok a je to tu fajn. Nám se tady líbí, máme to kousek. S auty je to těžké obecně, protože jsou to všechno věci, o které se člověk musí starat – i když jsou zrenovovaná, je třeba je udržovat v chodu, jezdit s nimi. Je to celá věc kolem toho. Nás to ale baví, takže to máme tak, jak to máme. Jsme tady na čtyřech Mercedesech, nejstarší je z roku 1961, pak máme ročník 1968, 1985 a 1994.“

---