Textový přepis videa

Sucho komplikuje provoz horských chat v Beskydech

Málo vydatných srážek způsobilo problémy provozovatelům turistických chat. Jejich vodní zdroje vysychají a vodu jim musí dovážet cisterny.

Potíže se zásobováním vodou má například Lysá hora nebo Prašivá. I přes úsporná opatření je spotřeba vyšší než vydatnost vrtů. Například na Lysé hoře zásobuje vrt nejen horské chaty, ale také vysílač, meteorologickou stanici nebo chatu horské služby. Zatímco menší objekty si s vodou vystačí, turistické chaty mají spotřebu mnohem vyšší.

Petr Lukeš, České radiokomunikace: „Objekt Českých radiokomunikací na Lysé hoře má vlastní rezervoár o objemu 50 metrů krychlových a toto množství nám vystačuje na rok provozu. To znamená, že v letošním roce ani v předešlých letech jsme doposud problémy se zásobováním vodou neměli.“

Sousední chata Emil Zátopek – Maraton šetří například omezením mytí nádobí.

Lukáš Koribanič, provozní chaty Emil Zátopek – Maraton: „Problém začal někdy v květnu tohoto roku, kdy to sucho bylo nepředvídatelné. Většinou je sucho až v létě. Potom v květnu začalo trochu pršet, tak už to bylo lepší. No a zase ten červenec, srpen, vidíte sami, že počasí je dost slunečné a deště je málo, srážek je ještě méně, takže je ten problém velký. Snažíme se to řešit tím, že čepujeme dejme tomu do kelímků, polévky dáváme do papírových misek a víc už asi moc dělat nemůžeme. Máme sice nějakou studnu, ale lidé prostě berou vody hodně a je to potom docela problém.“

Šetřit vodou se snaží i vedlejší Bezručova chata, která si platí dovoz vody cisternami.

Robin Kukuczka, provozovatel Bezručovy chaty na Lysé hoře: „Museli jsme objednat cisterny s pitnou vodou a ještě nám občas pomáhají hasiči, teď momentálně z Raškovic, kteří nám vozí dešťovku na splachování toalet.“

Nedostatek vody registrují i návštěvníci Beskyd.

Anketa: „Na záchodech tady je upozornění, že je potřeba šetřit vodou. A není to jenom teď. Tuto sezonu, toto léto je to pořád.“

Anketa: „Protože už to vím dopředu, tak se sem vždycky snažím tekutiny donést svoje, tu vodu zespodu. A protože jsem tady i spala ve stanu, bylo i zatmění Slunce předevčírem a padají hvězdy, tak proto jsem si vzala té vody více.“

Anketa: „O problému, že je nedostatek vody, určitě vědí všichni. A protože na horských chatách je vždycky nedostatek vody, jsme zásobeni, vzali jsme si svoji vodu, abychom šetřili tu, kterou potřebuje ke svému provozu chata.“

Anketa: „Neplýtváme tak, že bychom třeba nechali dlouho puštěný kohoutek, a sprchujeme se také krátce.“

Anketa: „Tam je nějaká studánka dole, ale pramen, co tam byl, byl vyschlý. Jen to tam kapalo. Ale nějaké loužičky tam byly, takže se napila.“

Jako možné řešení se jeví vyvrtání nového vrtu, který by kapacitu vody na Lysé hoře navýšil.

Pavel Přílepek, předseda KČT: „S vodou na horách máme poslední dobou problémy na některých našich chatách. Nejhorší je to opravdu tady v Beskydech na Lysé hoře. Tady už poněkolikáté v letošní sezoně dovážíme vodu na horu. Teď je aktuálně bez vody i chata Prašivá, kousek odsud. Takže i tam aktuálně vozíme vodu, abychom zabezpečili chod té chaty.“

Martin Stiller, provozovatel Horské chaty Prašivá: „My jsme na Prašivé. Možná to není u nás tak fatální, protože u nás to začalo teprve v neděli, kdežto tady se s tím potýkají už delší dobu. Na Lysé hoře se plánuje vrt, kdežto na Prašivé se nám podařilo získat historický vodní zdroj Hlisník, který plánujeme propojit s chatou. Je vzdálený asi 1,5 kilometru, takže to bude dlouhé potrubí, bude to stát spoustu peněz, ale vydatnost toho zdroje je dobrá, vysoká, takže doufáme a věříme, že to všechno klapne.“

Šetřit vodou musí i na jiných beskydských vrcholech, a to i na Pustevnách, kam vede vodovod.

Silvestr Mikuláštík, správce hotelu Tanečnica: „Zajišťujeme pitnou vodu pro celé Pustevny. Není úplně jednoduché dostat vodu na kopec. Máme povrchový zdroj vody, který je dole na Ráztokách. Máme tam úpravnu vody, pískové filtry, které zajišťují, že ta voda je v rámci možností v pořádku. Dvěma velkými čerpadly vytlačujeme vodu od spodní stanice lanovky nahoru. Za námi vidíme rezervoár o objemu 150 kubíků. Odsud samospádem zajišťujeme pitnou vodu pro celé Pustevny.“

---

Při nocování na Hukvaldech lidé odhalili vraha

Lidé, kteří nocovali na hradě Hukvaldy, pomáhali odhalit vraha. Takový byl totiž motiv speciální noční prohlídky historické tvrze.

Nocování na hradě Hukvaldy je velmi oblíbené a všechny prázdninové termíny bývají rychle vyprodány.

Miroslav Bitter, kastelán hradu Hukvaldy: „V letošní sezóně máme celkem čtyři termíny přespání na hradě, takzvanou Noc na hukvaldském hradě. Všechny termíny jsme navýšili o kapacitu dvaceti lidí a i tak se nám je podařilo všechny vyprodat. Je o to obrovský zájem. Letos jsme to pojali zase trochu jinak, aby návštěvník, který už tady přespává poněkolikáté, zažil vždy něco nového. Máme připraveno několik překvapení. Hlavní osou programu je tajemný příběh, kterým návštěvníky provedeme hradem. Jinak se držíme klasiky – opékání, ohňové show a nově máme také spolupráci s Ekocentrem Hubert, které návštěvníkům povypráví o netopýrech, kteří jsou součástí hradu.“

Atmosféru nocování na hradě umocnila bouřka, po které se začala odvíjet noční prohlídka s tajemným příběhem.

Anketa: „Přijela jsem sem s maminkou a se ségrou Klárkou. Chtěly jsme tady přespat a zažít něco výjimečného.“ No a co na to říkáš, když je velká bouřka? „Je to dobré, ale myslím si, že až půjdu spát, tak se asi budu trochu bát.“ A co bys tady chtěla ještě na hradě vidět? „Nejvíc bych chtěla vidět netopýry a mít je tady v pokoji, protože by nás neštípali komáři. Aspoň bychom se pořád neškrábali. Ale i tak je to tady moc dobré.“

Anketa: „Přijeli jsme z Ostravy-Poruby. I když počasí nevyšlo, je to super a pro děti je to báječný zážitek.“ Jaká bude nocovačka v bouřce? „Bude super, protože jsme pod střechou, takže to zvládneme.“

Anketa: „Přijeli jsme z Opavy a přišli jsme se sem podívat.“ A co na to říkáš? „Dobré.“

Anketa: „Za nás je to absolutně perfektní. Opravdu si to užíváme. Sice jsme si nevzali pláštěnky, ale bouřka je skvělá, výhledy jsou perfektní a déšť lidi stmeluje. Mám pocit, že všechno běží tak, jak má.“

Anketa: „Postavíme si stan. Taťka má takový malý přístřešek, něco podobného stanu. Doufám, že mu dovnitř nenapršelo a že se mu tam bude pohodlně spát.“ Jaká byla ohňová show? „Byla moc hezká. Asi to bylo zatím to nejhezčí, co jsme tady na hradě viděli.“

Do pátrání po vrahovi se v průběhu prohlídky pustily především děti. Překvapivé odhalení přišlo až v závěru.

Dalibor Vrána, průvodce: „Nejvíce mě fascinovaly malé děti, jak se vžily do příběhu. Třeba holčička, která držela odhaleného vraha. Jak říkáte, odezva se nejlépe pozná na publiku, takže jsem s dnešním večerem spokojený.“

Tomáš Bortel, průvodce: „Ten příběh se zakládá na skutečných událostech, vychází z historických faktů. Samozřejmě je upravený tak, aby byl pro návštěvníky zajímavý a působivý a aby je opravdu vtáhl do děje. Inspirovali jsme se na jiných památkách, není to žádné tajemství. Například na zámku ve Frýdku-Místku, kde mají podobné komentované prohlídky v kostýmech s příběhem už dlouholetou tradici. Hlavní zápletkou je hradní travič, který se lstí snažil získat co nejvíce hradního zlata a moci.“

Do konce sezony se bude na hradě Hukvaldy konat ještě několik tematických akcí.

---

Ostravskem projížděly nablýskané mercedesy

Majitelé a příznivci vozů Mercedes-Benz se sjeli do Ostravy na čtyřdenní setkání spojené s vyjížďkami po okolí. Historické i současné vozy mohli lidé vidět například na Landeku, v Těrlicku nebo v Dolní oblasti Vítkovic.

Setkání sedmi desítek mercedesů nebylo veteránským srazem, proto se ho účastnily vozy bez omezení roku výroby.

Martin Polášek, organizátor akce: „Jsou to vesměs historické vozy, které jsou od první světové války až do současnosti. Je to výroční sraz Mercedes-Benz klubu Česká republika. V tomto roce tady máme mezinárodní účast. Máme tady 12 posádek z Polska a jednu posádku z Rakouska.“

V průběhu čtyř dnů mercedesy vyjížděly na různá místa, kde si je lidé mohli prohlédnout. Jedna z etap krajem měla 150 kilometrů a posádky plnily také soutěžní úkoly.

Marian Hartmann, účastník akce: „Mám tady dvě auta, s jedním jezdí syn. Je to W124, má objem 4,2 litru a osmiválec. To už mám asi šest nebo sedm let. Neustále se samozřejmě udržuje, chce to pořád do něj nějaké peníze investovat. Pak tady máme CL 600, dvanáctiválec, to má moje žena. Akorát nám praskl klínový řemen, takže zatím stojíme tady a čekáme na odtahovku. Dneska to tedy máme takové zpříjemněné. Prapůvodně jsem si chtěl koupit Audi Q7 a kolega mi nabídl Mercedes ML, tak jsem si ho vzal a od té doby jsem k Mercedesům přilnul. Nebylo to tak, že bych v tom žil od narození, to samozřejmě ne, ale nějak mě to chytlo. Potom, když se naskytla příležitost pořídit nějaký vůz, tak se prostě pořídil domů. A pak další krám domů a další krám domů. Člověk si s tím musí pořád trochu hrát. Stojí to samozřejmě peníze, ale je to takový velký koníček. Převážně jezdíme na hlavní srazy. Byli jsme třeba na Mácháči, byli jsme v Liberci. Pro nás je to většinou pět hodin cesty, teď to máme z Bruntálu do Ostravy nebo na Těrlicko hodinu. Jezdíme ale pravidelně, byli jsme i na Slovensku. Když ty srazy jsou a stojí za to, jedeme. Vinobraní je úplně nejlepší, ta akce na Moravě, takže tam samozřejmě jezdíme také. Hlavně je to ale o lidech. Člověk si s nimi popovídá a je to super.“

Martin Polášek, organizátor akce: „V první řadě se jedná o setkávání lidí, kteří vyznávají lásku k historickým vozidlům. Chtějí poznávat jiná místa, než kde bydlí. Takže je to spíše o pohodě, užít si místní krásy a atmosféru daného místa. Já sám se tady účastním jako pořadatel s vozem 124 Cabrio z roku 1992 a jinak jsou tady skutečně samé krásné kousky.“

Čtyřdenní sraz vyvrcholil v neděli v Dolní oblasti Vítkovic.

---