Protipovodňová opatření na řece Mohelnici
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar:Dobrý den všem, u televizních obrazovek, v následujících 15 minutách pro vás máme ekologická témata z MS kraje. Státní podnik Povodí Odry vloni dokončil na řece Mohelnici v obcích Raškovice a Krásná protipovodňová a revitalizační opatření. Obce tak mají jistotu, že je zajištěná ochrana domů před velkou vodou a vodní erozí. Součástí stavby, která začala v roce 2015, bylo obnovení dvaceti spádových objektů.
Dolní tok Mohelnice historicky vytvářel takzvané štěrkovisko široké několik stovek metrů, ve kterém se nepravidelně při každé velké vodě přesouvalo její koryto. Každá větší povodeň pak pro obce Pražmo a Pržno znamenala poškození dopravního spojení. Také proto se místní snažili o první úpravy už na přelomu 19. a 20. století po katastrofálních povodních. Tehdejší úpravy však opakovaně povodně zničily.
Šárka Vlčková, mluvčí Povodí Odry, s. p. : “Historicky měla bystřina Mohelnice na šířku 100 metrů koryto, které se vždy po povodních nebo velkých vodách rozlilo. To znamená, že už před 1. sv. válkou se rozhodlo, že je potřeba tuto bystřinu přehradit přehrážkami. Tehdy se ty přehrážky prováděly ze dřeva a tím se stabilizovalo koryto řeky. V roce 1940 smetla obrovská povodeň, další povodeň přišla po 2. sv. válce v roce 1949, proto se přistoupilo k soustavě hrazení tak, aby bylo zajištěna protipovodňová ochrana. Právě po 50 letech jsme přistoupili k tomu, abychom obnovili toto hrazení, které už jsou funkčností nesplňovalo své parametry.”
Realizace celé úpravy byla rozdělena do sedmi etap a práce na první začala v roce 2015. Obnoveno bylo celkem 20 spádových objektů, jejichž rekonstrukce spočívala ve vybourání poškozených částí a vybudování nové železobetonové konstrukce, která je obložena lomovým kamenem.
“U 16 spádových stupních je zajištěna průchodnost řeky na březích rybími přechody, u tří spádových stupňů jsou průchodnosti zajištěny středovou hranou a jedna přehrážka je nízká, to znamená, že je pro živočichy a ryby prostupná.”
“Hrazení řeky Mohelnice zajišťuje také ochranu tohoto jezu ve Vyšních Lhotách. Je to rozdělovací objekt, který zajišťuje posílení dodávky vody pro ostravský průmysl a protipovodňovou ochranu Frýdku-Místku.”
Obnova hrazení řeky Mohelnice trvala sedm let, poslední ze sedmi etap byla dokončena v roce 2021. Celkově stála protipovodňová a revitalizační opatření, která zajistí ochranu místní zástavby v obcích Raškovice a Krásná před velkou vodou, 91 milionů 300 tisíc korun bez DPH. Devět milionů poskytl MS kraj, zbytek nákladů uhradil státní podnik Povodí Odry z vlastních zdrojů.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zatímco ekologové jásají nad tím, že se v Beskydech začalo dařit vlkům vyvádět nová mláďata, bačové na Jablunkovsku pláčí nad zabitými ovcemi. Vlci se přitom nebojí pro kořist přijít až do vesnice a obyvatelé mají strach, že šelmy napadnou i lidi.
Opravdové zoufalství. Jinak se pocity chovatelů ovcí z obcí mezi Jablunkovem a Bukovce popsat nedají. Přesto, že se svá stáda snaží chránit, vlci jsou stále otrlejší a pro ovce si do ohrad chodí jako pro snadnou kořist.
Jiří Pivec, chovatel ovcí: “Já doufám, že se s tím teda něco udělá, protože takhle je to opravdu nemyslitelné. To už není běžné normální chování vlka, který je schopný prostě překonat tohle… Tady byla hlavní skupina ovcí, hlavní stádo. Pod ním byli rozprostřeni do vějíře psi a dole v rohu úplně u lesa byla skupina těch hlavně mrtvých, těžce zraněných, které si vlci prostě oddělili.”
Většímu masakru zabránili tři salašničtí psi, kteří ochránili většinu stáda. Vlci se proto spokojili jen s ovcemi, které jim nestačily utéct.
Roman Cieslar, místopředseda Svazu chovatelů ovcí a koz pro ČR: “Ovce, které byly nějakým způsobem zraněné nebo zabité, byly pravděpodobně ty, co se nepřipojily do toho stáda a volně pobíhaly v dolní části pastviny. Některé se zachytily do elektrické sítě, kde si zlomily vaz, některé byly v letu pokousané a pět kusů bylo na místě zabito.”
Chovatelé i obyvatelé obcí mají strach, že vlci by mohli zaútočit i na lidi a žádají odstřel vůdce smečky.
Jiří Hamrozi (KDU-ČSL), starosta Jablunkova: “Na mou otázku, jestli se mají lidé bát chodit do lesa na borůvky, na houby a další, tak jsem chtěl vyvolat reakci od členů ochrany přírody, jestli jsou vlci nebezpečí nebo ne, tak nikdo není schopen říct, že ten vlk není nám neublíží. Takže věřím, že má nějakou plachost, ale stoprocentně to neřekne nikdo.”
Zdenka Němečková Crkvenjaš (ODS), radní MSK pro životní prostředí: “Podle hnutí Duha je to vlk karpatský, který patří mezi ty nejvíce chráněné, takže odstřel povolit je velmi problematické. Pokud by se zjistilo, že ten jedinec je opravdu kříženec nebo nějakým způsobem má narušené chování, tak v tom případě můžeme povolit odstřel, ale je to za velmi specifických podmínek.”
Bačům z Jablunkovska tak nezbývá, než svá stáda chránit ještě pečlivěji a doufat, že útoky vlků ustanou.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Chladnější počasí a dostatek srážek pomáhá lesům v boji s kůrovcem. Během posledních let se kvůli tomuto dřevokaznému broukovi kácí v Městských lesích Opava mnohem méně. Pomáhá také fakt, že se do zdejší lesích vysazují odolnější listnaté stromy.
Radomír Drašák, ředitel, Městské lesy Opava: „Lesu to výrazně pomohlo. Nemáme deficit srážek, přírůstky na dřevinách jsou až okolo metru. Kůrovec je momentálně v latentním stavu, nevytváří nám škody na porostech.“
K tomu přispěl také fakt, že se struktura lesů proměňuje: zatímco dříve kvůli průmyslovému využití převládaly lesy smrkové, které jsou k napadení kůrovcem náchylnější, nyní je to jinak. Například tady, v Městských lesích Opava, převládají stromy listnaté, jako buk, dub nebo olše. A to ze 70%.
Jan Lubojacký, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti: „Dochází k setrvalému poklesu objemu vytěženého kůrovcového dříví. S tím, že v uplynulém roce už bylo těženo těžena pouze 1/10 objemu z roku 2018.“
Důležité je, aby strom napadený kůrovcem byl odstraněný z lesa co nejdříve. Jednak se tím zabrání množení hmyzu a zachová se také lepší kvalita dřeva.
Divoké byliny přirozeně posilují imunitní systém: Eva Benek, expertka na divokou zeleninu
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Divoké byliny byly dlouho opomíjené, ale nyní se zase vrací a s oblibou i používají. Mají své místo v kuchyni, kosmetice i tradičním lidovém léčitelství. Podrobnosti už Eva Benek, expertka na divokou zeleninu a byliny. Ahoj, Evi.
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Ahoj, Renatko. Děkuju za pozvání.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Evičko, začneme trošku ze široka. Je pravda, že chuť i vzhled divokých bylin není pro každého příliš lákavá. Ještě rostou na takových podivných místech, častokrát je bereme jako plevel. Nicméně zdůrazni to, co nám přinášejí.
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Divoké byliny nám přináší především maximální výživu, o které spoustu lidí neví, a tím, jak jsme zvyklí konzumovat jídlo ze supermarketu v té velmi nízké kvalitě i co se ovoce zeleniny týče, divoká jedlá zelenina z volné přírody nám dává super potraviny, které si kolikrát kupujeme i za drahé penízky v nějakých krabičkách. Máme to zdarma, máme to ve volné přírodě, protáhneme tělo při sběru, máme to doma na zahrádkách. Ty rostlinky se ukazují, i když po těch zahrádkách chodíme, najednou vidíte někde jitrocel, pampelišky zrovna v těch místech, kde chodíte bosou nohou. Takže komunikujeme vzájemně i s tou energií, té přírody. Opravdu je to nabité vitamíny, minerály, antioxidanty, enzymy trávícími, protože když stárneme, trávicí enzymy nám ubývají. My potřebujeme dodat trávicí enzymy. Je tam všechno, je tam maximální potenciál ve výživě v těch divokých.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zkus říct možná rozdíl mezi tím, že si kupujeme semínka, pěstujeme si rostlinky na záhonech, zeleninu, přesto nedávají nám tolik, co právě ta divoká zelenina a byliny. Z jakého důvodu?
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Ten důvod je absolutně jedinečný, alespoň pro mě, protože ty divoké bylinky vám nenapadnou žádní škůdci. Ty divoké bylinky jsou tak silné, mají možná kolem sebe nějakou extra energii, která ty škůdce odpuzuje a zároveň oni mají obrovsky dlouhé kořeny. Takže třeba taková pampeliška může mít i metr a půl dlouhý kořen do hlubokých vrstev půdy. Když je nahoře půda chudá na živiny, ta pampeliška zapustí kořeny hluboko a odtud si vytáhne ty minerály do těch kořenů a saje to nahoru a ukládá to do těch svých listů. Takže i proto se těm divokým bylinám takhle daří. Nikdo je nezabývá, jsou kolikrát v parnu na suchu někde ve městě. Vidíte pampelišky mezi chodníky vyrůstat, nikdo to neokopává, nikdo to nehnojí. Je v tom extra síla, kterou my potřebujeme do toho tělíčka dostat.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Možná bychom mohli poradit také našim divákům, jak sbírat, abychom uchovali i tu rostlinu a zároveň si vzali pro sebe to, co nám prospívá.
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Mám svoji vlastní zkušenost i zkušenosti mých klientů, kamarádů. Mám kamaráda, který je chlap jak hora. Opravdu měl i nějaké psychické problémy, jeho moudrá žena mu udělala první koktejl z jedlých divokých bylin. Vypil ho a on se cítil jako znovuzrozený, protože v těch divokých bylinkách není jenom ta výživa, ale je tam i ta energie z toho slunce. Ten zelený list je taková fotovoltaická elektrárna, taková platforma, kde vlastně ten chlorofyl vznikne jenom v okamžiku, kdy na ten bleďoulinký výhoneček, který se dere na povrch, dopadnou první fotony, první paprsky toho sluníčka a to je impuls, aby se začal tvořit chlorofyl. To slunce ukládá do těch listů tu svoji sluneční energii. Je to na vědecké úrovni prokázané, není to teďka nějaké ezo a opravdu to tak je. Proto je obrovský rozdíl, když v zimě pijeme nějaké suché směsi, třeba těch svých domácích bylinek anebo nějakých kupovaných, anebo když si to dáme čerstvé. Je to obrovský, opravdu obrovský energetický rozdíl při té konzumaci. Je to tam cítit.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A asi jdeme s nůžkami?
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Nebo i s rukama.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ty nůžky z toho důvodu ať nevytrhneme třeba i ten kořen a nezničí tu bylinu,
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Ono je to tak bujné, že i když vytáhneme kořen, tak za týden to tam je znovu. Je to opravdu plevel, ale jedlý plevel.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jsou nějaká místa, kterým bychom se měli při sběru bylin vyhnout? Ty jsi zmínila třeba pampeliška, která roste i na chodnících v městech.
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Určitě, samozřejmě si vybírejte čistá místa, nejlépe svoje zahrádky. Já to dělám tak, že když jsme někde na louce, na výletě, vezmu si pampelišky s kořenem, vyryji si to i s kořínkem a doma si to zasadím. Takže mám svůj vlastní záhon divokých jedlých bylin. Ale městu, polím, které jsou stříkané pesticidy, chemií, tam bych to určitě sbírat nechodila nebo na sídlištích. V krajním případě na sídlištích je ještě varianta, že si to člověk doma převaří, když už by byla potřeba.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Když ale převaříme...
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Tak to zlikvidujeme. Většinu té výživy zlikvidujeme, to ano, ale to je krajní mez.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak je nejlépe do sebe ty byliny dostat? Řekni nějaké recepty?
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Nejjednodušší způsob je jít na tu zahradu do té volné přírody co nejčistší a jíst to rovnou z té louky. Kdysi jsem se hodně bála, že se nakazím, že tam nějaká špína bude. Ale když my si uvědomíme, že ta divoká jedlá zelenina, má tolik výživy, tolik chlorofylu a tolik účinných úžasných látek na naše tělo, tak i kdybychom se něčím, nějakou bakterií nakazili, nedej bože, divoké byliny nám posilují kyselinu chlorovodíkovou v našem žaludku a to opravdu extrémně skvěle. Takže ta kyselina chlorovodíková se rozjede a ty případné bakterie nám v tom žaludku zahubí. Je to taková naše ochrana. Zároveň tím žvýkání my posilujeme ty naše žvýkací svaly, protože my jíme těstoviny, omáčky, jsou to měkká jídla, takže proto i ty naše zoubky na staří trpí, dásně trpí. My potřebujeme pořád s tou pusou žvýkat, žvýkat, žvýkat, což nám to žvýkání zajistí. Pro ty, kdo už nemají ty žvýkací zoubky v pořádku, rozmixovat v mixéru s vodou úplně na jemno ve výkonném mixéru. Dát tam nějaké sladké ovoce, ale vždycky maximálně dva druhy ovoce plus ty zelené listy a pak to chutná výborně. Vždy kombinovat třeba jeden, dva maximálně list, protože ty divoké bylinky mají obrovskou výhodu. My nemusíme znát všechny minerály, vitaminy, počítat si kalorie, počítat si, jestli jsem dneska měla dost hořčíku, vápníku a tak. Nám stačí, když uspokojíme 9 chutí a to je slaná, sladká, hořká, trpká, svírává, kyselá a já nevím ještě jaká. Ten náš jazyk to pozná, a to všechno ty divoké byliny obsahují. Ten jazyk to pozná a pošle signál do mozku: "Jsem sytý, jsem uspokojený výživou".
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ono se říká, že když není vyvážená strava, více máme chuť i na sladká jídla.
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Přesně tak. Ty divoké byliny, pokud někdo bojuje třeba večer s nějakým přejídáním, tak moc doporučuju si třeba před večeří ten koktejl udělat těch divokých bylinek a i kdyby vám někdo strčil pod nos pizzu nebo koláč, na to nebudete mít chuť. Mám to potvrzené od asi už stovek mých kamarádek, klientů, že to takovým způsobem krásně funguje.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Evičko, nějakou zajímavost o divoké bylině, kterou bys vytáhla, kterou třeba ty nejraději využívá?
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Miluju jitrocel. My jsme byli malí a vždycky, když jsme měli nějaké zranění, můj bráška doporučoval: "rozžvýkej jitrocel, zaplácej to, vůbec nevadí, že tam jsou sliny, zahojí se ti to," a rány se hodily. Tak jsem si uvědomila, co všechno se může odehrávat uvnitř našeho těla, když to tak krásně hojí tu pokožku, ty ranky, co všechno nám to uvnitř může zahojit. Takže já miluju jitrocel. Za ně jsem nesmírně vděčná a miluju pampelišky, protože ta naše játra se pořádně potřebují čistit a lidé jsou unavení, skleslí, vyšťavení. Ale jakmile vy vyčistíte játra, vy máte najednou tolik energie, že to člověk ani nedokáže pochopit. Opravdu pampeliška, jitrocel. Úplně top divoké bylinky za mne.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Krásná tečka na závěr našeho rozhovoru. Díky za něj a hezké léto.
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Děkuju moc za pozvání.
Redakčně upraveno / zkráceno.
Protipovodňová opatření na řece Mohelnici
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar:Dobrý den všem, u televizních obrazovek, v následujících 15 minutách pro vás máme ekologická témata z MS kraje. Státní podnik Povodí Odry vloni dokončil na řece Mohelnici v obcích Raškovice a Krásná protipovodňová a revitalizační opatření. Obce tak mají jistotu, že je zajištěná ochrana domů před velkou vodou a vodní erozí. Součástí stavby, která začala v roce 2015, bylo obnovení dvaceti spádových objektů.
Dolní tok Mohelnice historicky vytvářel takzvané štěrkovisko široké několik stovek metrů, ve kterém se nepravidelně při každé velké vodě přesouvalo její koryto. Každá větší povodeň pak pro obce Pražmo a Pržno znamenala poškození dopravního spojení. Také proto se místní snažili o první úpravy už na přelomu 19. a 20. století po katastrofálních povodních. Tehdejší úpravy však opakovaně povodně zničily.
Šárka Vlčková, mluvčí Povodí Odry, s. p. : “Historicky měla bystřina Mohelnice na šířku 100 metrů koryto, které se vždy po povodních nebo velkých vodách rozlilo. To znamená, že už před 1. sv. válkou se rozhodlo, že je potřeba tuto bystřinu přehradit přehrážkami. Tehdy se ty přehrážky prováděly ze dřeva a tím se stabilizovalo koryto řeky. V roce 1940 smetla obrovská povodeň, další povodeň přišla po 2. sv. válce v roce 1949, proto se přistoupilo k soustavě hrazení tak, aby bylo zajištěna protipovodňová ochrana. Právě po 50 letech jsme přistoupili k tomu, abychom obnovili toto hrazení, které už jsou funkčností nesplňovalo své parametry.”
Realizace celé úpravy byla rozdělena do sedmi etap a práce na první začala v roce 2015. Obnoveno bylo celkem 20 spádových objektů, jejichž rekonstrukce spočívala ve vybourání poškozených částí a vybudování nové železobetonové konstrukce, která je obložena lomovým kamenem.
“U 16 spádových stupních je zajištěna průchodnost řeky na březích rybími přechody, u tří spádových stupňů jsou průchodnosti zajištěny středovou hranou a jedna přehrážka je nízká, to znamená, že je pro živočichy a ryby prostupná.”
“Hrazení řeky Mohelnice zajišťuje také ochranu tohoto jezu ve Vyšních Lhotách. Je to rozdělovací objekt, který zajišťuje posílení dodávky vody pro ostravský průmysl a protipovodňovou ochranu Frýdku-Místku.”
Obnova hrazení řeky Mohelnice trvala sedm let, poslední ze sedmi etap byla dokončena v roce 2021. Celkově stála protipovodňová a revitalizační opatření, která zajistí ochranu místní zástavby v obcích Raškovice a Krásná před velkou vodou, 91 milionů 300 tisíc korun bez DPH. Devět milionů poskytl MS kraj, zbytek nákladů uhradil státní podnik Povodí Odry z vlastních zdrojů.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zatímco ekologové jásají nad tím, že se v Beskydech začalo dařit vlkům vyvádět nová mláďata, bačové na Jablunkovsku pláčí nad zabitými ovcemi. Vlci se přitom nebojí pro kořist přijít až do vesnice a obyvatelé mají strach, že šelmy napadnou i lidi.
Opravdové zoufalství. Jinak se pocity chovatelů ovcí z obcí mezi Jablunkovem a Bukovce popsat nedají. Přesto, že se svá stáda snaží chránit, vlci jsou stále otrlejší a pro ovce si do ohrad chodí jako pro snadnou kořist.
Jiří Pivec, chovatel ovcí: “Já doufám, že se s tím teda něco udělá, protože takhle je to opravdu nemyslitelné. To už není běžné normální chování vlka, který je schopný prostě překonat tohle… Tady byla hlavní skupina ovcí, hlavní stádo. Pod ním byli rozprostřeni do vějíře psi a dole v rohu úplně u lesa byla skupina těch hlavně mrtvých, těžce zraněných, které si vlci prostě oddělili.”
Většímu masakru zabránili tři salašničtí psi, kteří ochránili většinu stáda. Vlci se proto spokojili jen s ovcemi, které jim nestačily utéct.
Roman Cieslar, místopředseda Svazu chovatelů ovcí a koz pro ČR: “Ovce, které byly nějakým způsobem zraněné nebo zabité, byly pravděpodobně ty, co se nepřipojily do toho stáda a volně pobíhaly v dolní části pastviny. Některé se zachytily do elektrické sítě, kde si zlomily vaz, některé byly v letu pokousané a pět kusů bylo na místě zabito.”
Chovatelé i obyvatelé obcí mají strach, že vlci by mohli zaútočit i na lidi a žádají odstřel vůdce smečky.
Jiří Hamrozi (KDU-ČSL), starosta Jablunkova: “Na mou otázku, jestli se mají lidé bát chodit do lesa na borůvky, na houby a další, tak jsem chtěl vyvolat reakci od členů ochrany přírody, jestli jsou vlci nebezpečí nebo ne, tak nikdo není schopen říct, že ten vlk není nám neublíží. Takže věřím, že má nějakou plachost, ale stoprocentně to neřekne nikdo.”
Zdenka Němečková Crkvenjaš (ODS), radní MSK pro životní prostředí: “Podle hnutí Duha je to vlk karpatský, který patří mezi ty nejvíce chráněné, takže odstřel povolit je velmi problematické. Pokud by se zjistilo, že ten jedinec je opravdu kříženec nebo nějakým způsobem má narušené chování, tak v tom případě můžeme povolit odstřel, ale je to za velmi specifických podmínek.”
Bačům z Jablunkovska tak nezbývá, než svá stáda chránit ještě pečlivěji a doufat, že útoky vlků ustanou.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Chladnější počasí a dostatek srážek pomáhá lesům v boji s kůrovcem. Během posledních let se kvůli tomuto dřevokaznému broukovi kácí v Městských lesích Opava mnohem méně. Pomáhá také fakt, že se do zdejší lesích vysazují odolnější listnaté stromy.
Radomír Drašák, ředitel, Městské lesy Opava: „Lesu to výrazně pomohlo. Nemáme deficit srážek, přírůstky na dřevinách jsou až okolo metru. Kůrovec je momentálně v latentním stavu, nevytváří nám škody na porostech.“
K tomu přispěl také fakt, že se struktura lesů proměňuje: zatímco dříve kvůli průmyslovému využití převládaly lesy smrkové, které jsou k napadení kůrovcem náchylnější, nyní je to jinak. Například tady, v Městských lesích Opava, převládají stromy listnaté, jako buk, dub nebo olše. A to ze 70%.
Jan Lubojacký, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti: „Dochází k setrvalému poklesu objemu vytěženého kůrovcového dříví. S tím, že v uplynulém roce už bylo těženo těžena pouze 1/10 objemu z roku 2018.“
Důležité je, aby strom napadený kůrovcem byl odstraněný z lesa co nejdříve. Jednak se tím zabrání množení hmyzu a zachová se také lepší kvalita dřeva.
Divoké byliny přirozeně posilují imunitní systém: Eva Benek, expertka na divokou zeleninu
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Divoké byliny byly dlouho opomíjené, ale nyní se zase vrací a s oblibou i používají. Mají své místo v kuchyni, kosmetice i tradičním lidovém léčitelství. Podrobnosti už Eva Benek, expertka na divokou zeleninu a byliny. Ahoj, Evi.
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Ahoj, Renatko. Děkuju za pozvání.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Evičko, začneme trošku ze široka. Je pravda, že chuť i vzhled divokých bylin není pro každého příliš lákavá. Ještě rostou na takových podivných místech, častokrát je bereme jako plevel. Nicméně zdůrazni to, co nám přinášejí.
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Divoké byliny nám přináší především maximální výživu, o které spoustu lidí neví, a tím, jak jsme zvyklí konzumovat jídlo ze supermarketu v té velmi nízké kvalitě i co se ovoce zeleniny týče, divoká jedlá zelenina z volné přírody nám dává super potraviny, které si kolikrát kupujeme i za drahé penízky v nějakých krabičkách. Máme to zdarma, máme to ve volné přírodě, protáhneme tělo při sběru, máme to doma na zahrádkách. Ty rostlinky se ukazují, i když po těch zahrádkách chodíme, najednou vidíte někde jitrocel, pampelišky zrovna v těch místech, kde chodíte bosou nohou. Takže komunikujeme vzájemně i s tou energií, té přírody. Opravdu je to nabité vitamíny, minerály, antioxidanty, enzymy trávícími, protože když stárneme, trávicí enzymy nám ubývají. My potřebujeme dodat trávicí enzymy. Je tam všechno, je tam maximální potenciál ve výživě v těch divokých.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zkus říct možná rozdíl mezi tím, že si kupujeme semínka, pěstujeme si rostlinky na záhonech, zeleninu, přesto nedávají nám tolik, co právě ta divoká zelenina a byliny. Z jakého důvodu?
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Ten důvod je absolutně jedinečný, alespoň pro mě, protože ty divoké bylinky vám nenapadnou žádní škůdci. Ty divoké bylinky jsou tak silné, mají možná kolem sebe nějakou extra energii, která ty škůdce odpuzuje a zároveň oni mají obrovsky dlouhé kořeny. Takže třeba taková pampeliška může mít i metr a půl dlouhý kořen do hlubokých vrstev půdy. Když je nahoře půda chudá na živiny, ta pampeliška zapustí kořeny hluboko a odtud si vytáhne ty minerály do těch kořenů a saje to nahoru a ukládá to do těch svých listů. Takže i proto se těm divokým bylinám takhle daří. Nikdo je nezabývá, jsou kolikrát v parnu na suchu někde ve městě. Vidíte pampelišky mezi chodníky vyrůstat, nikdo to neokopává, nikdo to nehnojí. Je v tom extra síla, kterou my potřebujeme do toho tělíčka dostat.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Možná bychom mohli poradit také našim divákům, jak sbírat, abychom uchovali i tu rostlinu a zároveň si vzali pro sebe to, co nám prospívá.
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Mám svoji vlastní zkušenost i zkušenosti mých klientů, kamarádů. Mám kamaráda, který je chlap jak hora. Opravdu měl i nějaké psychické problémy, jeho moudrá žena mu udělala první koktejl z jedlých divokých bylin. Vypil ho a on se cítil jako znovuzrozený, protože v těch divokých bylinkách není jenom ta výživa, ale je tam i ta energie z toho slunce. Ten zelený list je taková fotovoltaická elektrárna, taková platforma, kde vlastně ten chlorofyl vznikne jenom v okamžiku, kdy na ten bleďoulinký výhoneček, který se dere na povrch, dopadnou první fotony, první paprsky toho sluníčka a to je impuls, aby se začal tvořit chlorofyl. To slunce ukládá do těch listů tu svoji sluneční energii. Je to na vědecké úrovni prokázané, není to teďka nějaké ezo a opravdu to tak je. Proto je obrovský rozdíl, když v zimě pijeme nějaké suché směsi, třeba těch svých domácích bylinek anebo nějakých kupovaných, anebo když si to dáme čerstvé. Je to obrovský, opravdu obrovský energetický rozdíl při té konzumaci. Je to tam cítit.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A asi jdeme s nůžkami?
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Nebo i s rukama.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ty nůžky z toho důvodu ať nevytrhneme třeba i ten kořen a nezničí tu bylinu,
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Ono je to tak bujné, že i když vytáhneme kořen, tak za týden to tam je znovu. Je to opravdu plevel, ale jedlý plevel.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jsou nějaká místa, kterým bychom se měli při sběru bylin vyhnout? Ty jsi zmínila třeba pampeliška, která roste i na chodnících v městech.
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Určitě, samozřejmě si vybírejte čistá místa, nejlépe svoje zahrádky. Já to dělám tak, že když jsme někde na louce, na výletě, vezmu si pampelišky s kořenem, vyryji si to i s kořínkem a doma si to zasadím. Takže mám svůj vlastní záhon divokých jedlých bylin. Ale městu, polím, které jsou stříkané pesticidy, chemií, tam bych to určitě sbírat nechodila nebo na sídlištích. V krajním případě na sídlištích je ještě varianta, že si to člověk doma převaří, když už by byla potřeba.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Když ale převaříme...
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Tak to zlikvidujeme. Většinu té výživy zlikvidujeme, to ano, ale to je krajní mez.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak je nejlépe do sebe ty byliny dostat? Řekni nějaké recepty?
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Nejjednodušší způsob je jít na tu zahradu do té volné přírody co nejčistší a jíst to rovnou z té louky. Kdysi jsem se hodně bála, že se nakazím, že tam nějaká špína bude. Ale když my si uvědomíme, že ta divoká jedlá zelenina, má tolik výživy, tolik chlorofylu a tolik účinných úžasných látek na naše tělo, tak i kdybychom se něčím, nějakou bakterií nakazili, nedej bože, divoké byliny nám posilují kyselinu chlorovodíkovou v našem žaludku a to opravdu extrémně skvěle. Takže ta kyselina chlorovodíková se rozjede a ty případné bakterie nám v tom žaludku zahubí. Je to taková naše ochrana. Zároveň tím žvýkání my posilujeme ty naše žvýkací svaly, protože my jíme těstoviny, omáčky, jsou to měkká jídla, takže proto i ty naše zoubky na staří trpí, dásně trpí. My potřebujeme pořád s tou pusou žvýkat, žvýkat, žvýkat, což nám to žvýkání zajistí. Pro ty, kdo už nemají ty žvýkací zoubky v pořádku, rozmixovat v mixéru s vodou úplně na jemno ve výkonném mixéru. Dát tam nějaké sladké ovoce, ale vždycky maximálně dva druhy ovoce plus ty zelené listy a pak to chutná výborně. Vždy kombinovat třeba jeden, dva maximálně list, protože ty divoké bylinky mají obrovskou výhodu. My nemusíme znát všechny minerály, vitaminy, počítat si kalorie, počítat si, jestli jsem dneska měla dost hořčíku, vápníku a tak. Nám stačí, když uspokojíme 9 chutí a to je slaná, sladká, hořká, trpká, svírává, kyselá a já nevím ještě jaká. Ten náš jazyk to pozná, a to všechno ty divoké byliny obsahují. Ten jazyk to pozná a pošle signál do mozku: "Jsem sytý, jsem uspokojený výživou".
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ono se říká, že když není vyvážená strava, více máme chuť i na sladká jídla.
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Přesně tak. Ty divoké byliny, pokud někdo bojuje třeba večer s nějakým přejídáním, tak moc doporučuju si třeba před večeří ten koktejl udělat těch divokých bylinek a i kdyby vám někdo strčil pod nos pizzu nebo koláč, na to nebudete mít chuť. Mám to potvrzené od asi už stovek mých kamarádek, klientů, že to takovým způsobem krásně funguje.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Evičko, nějakou zajímavost o divoké bylině, kterou bys vytáhla, kterou třeba ty nejraději využívá?
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Miluju jitrocel. My jsme byli malí a vždycky, když jsme měli nějaké zranění, můj bráška doporučoval: "rozžvýkej jitrocel, zaplácej to, vůbec nevadí, že tam jsou sliny, zahojí se ti to," a rány se hodily. Tak jsem si uvědomila, co všechno se může odehrávat uvnitř našeho těla, když to tak krásně hojí tu pokožku, ty ranky, co všechno nám to uvnitř může zahojit. Takže já miluju jitrocel. Za ně jsem nesmírně vděčná a miluju pampelišky, protože ta naše játra se pořádně potřebují čistit a lidé jsou unavení, skleslí, vyšťavení. Ale jakmile vy vyčistíte játra, vy máte najednou tolik energie, že to člověk ani nedokáže pochopit. Opravdu pampeliška, jitrocel. Úplně top divoké bylinky za mne.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Krásná tečka na závěr našeho rozhovoru. Díky za něj a hezké léto.
Eva Benek, expertka na divokou zeleninu: Děkuju moc za pozvání.
Redakčně upraveno / zkráceno.
