Textový přepis videa

Ráno ve škole začíná ve Snídaňovém klubu

Základní škola Sjednocení zavedla Snídaňový klub. Jedná se o komunitní a sociální projekt, který je podporován ministerstvem školství. Děti mohou zdravě posnídat a zároveň se neformálně setkat před zahájením výuky.

Pečivo, šunka, sýr, velký výběr zeleniny a ovoce, jogurty, konflakesy a zrovna v tento den třeba croissanty - to je příklad jídelníčku snídaně, kterou si formou rautu mohou dát děti v Základní škole Sjednocení. Děje se tak v rámci Snídaňového klubu, který začal fungovat v říjnu.

žáci Žákladní školy Sjednocení:

“Chodím snídat pravidelně. Dneska jsem si vybral croissant, jogurt, kapsičku a ovoce.”

“Croissant se sýrem a jogurtem.”

“Croissant a okurku.”

“Dva banány, přesnídávku, jeden sýr, jeden salám a jeden rohlík.”

“Ovoce a přesnídávku. A je to fajn.”

Snídaňový klub je projekt v rámci podpory ministerstva školství, které poskytuje určité finanční prostředky zejména školám, které vzdělávají žáky se sociálním znevýhodněním.

Jana Mantheeová, ředitelka ZŠ Sjednocení: “My jsme v rámci indexace dostali od ministerstva školství finance na přímou podporu žáků se sociálním znevýhodněním a z té přímé podpory můžeme čerpat i peníze na Snídaňový klub pro všechny žáky naší školy. Je to fajn, že je to pro všechny žáky, protože ti sociální znevýhodnění se nestydí a vlastně se schovají mezi i ty ostatní. A někdy i ty děti nemají čas posnídat doma a potom se to projevuje i na té jejich koncentraci a takovém tom klidu ve škole. Tedy jsme rádi, že těm dětem takovou tu klidnou snídáni v prostředí svých kamarádů můžeme poskytnout.”

V této škole chodí na společné snídaně asi padesát dětí. Snídaňový klub se koná každou středu a pátek od 7 hodiny ráno, končí o tři čtvrtě na osm. Zajišťuje jej sociální pedagog, kterého škola zaměstnává v rámci stejného programu. Spolupracuje s asistenty pedagoga a školní kuchyní.

Kateřina Melicharová, sociální pedagog, ZŠ Sjednocení: “Mně se to velmi líbí, já jsem dělávala tábory pro děti, takže mě to hodně připomíná takový ten duch toho letního tábora. A přijde mi to fajn, protože se tady propojí děti z prvního stupně, z druhého stupně. Děti se najedí, jsou klidnější, mezi sebou se vzájemně poznají, líbí se mi, že přijdou i učitelé, asistentky pedagogů, že se přijde podívat i vedení. Je to taková velmi příjemná atmosféra, takže za mě je to fajn, je to přínosné a já to mám tak, že si myslím, že snídaně je důležitá, že to je základ a prostě bez té snídaně nemůže začít dobrý den.”

Role sociálního pedagoga ovšem dalece přesahuje prostor školní kuchyňky.

Kateřina Melicharová, sociální pedagog, ZŠ Sjednocení: “Snídaňový klub je taková krásná třešinka na tom dortíku. V podstatě já tady mám být jako taková opora pro děti, pro učitele. Mám být takový partner, nebo tvořit partnerství mezi rodiči a školou. Řešíme různé záležitosti, spolupráci s OSPOD a s dalšími službami. Chodím do hodin, děláme s dětmi různé aktivity, v podstatě děláme sociometrie, zabývám se klimatem třídy, vzájemnými vztahy, různé podpůrné aktivity, individuální práce s dětmi. A když děti potřebují, přijdou si třeba jenom povídat, co je trápí.”

Finanční podporu na sociální projekty v rámci indexace získala škola na tři měsíce, tedy do konce kalendářního roku.

Jana Mantheeová, ředitelka ZŠ Sjednocení: “Z ministerstva máme slíbeno, že to bude pokračovat, takže doufám, že opravdu ty finance dostaneme a budeme pokračovat tady v tomto režimu. Pokud by ty finance nebyly, tak bychom možná hledali nějaký způsob, jak alespoň jednou týdně třeba dětem nabídnout nějakou menší snídaní.”

---

Do zámecké zahrady se vrátily Čarodějné ohně

Zahradu a sklepení studéneckého zámku ovládly strašidelné bytosti. V čase Dušiček a Halloweenu se tu konaly Čarodějné ohně. Oblíbená podzimní akce se vrátila po dvouleté přestávce.

Tradiční podzimní studénecká událost, Čarodějné ohně, se v areálu zámku uskutečnila po dvouleté pauze. Tajemná atmosféra plná strašidel a interaktivní zábavy přilákala stovky návštěvníků.

návštěvníci akce:

“Vyrazili jsme s dětmi a děti se moc těšily. Byli jsme i ve sklepě, trošku se báli, ale byli stateční.”

“Já jsem se nebála.”

“Dneska to bylo nádherné, je tu plno atrakcí, hlavně sklep byl nádherný.”

“Byli tam různí čerti děsiví, i jsme s čertama mluvil. Ale myslel jsem, že tam bude i něco děsivější, třeba nějaký živý člověk bez hlavy nebo člověk s vyžraným okem. Ale bylo to děsivé.”

“Je to moc krásná akce, já jsem moc rád, že jsem se tady mohl zúčastnit, zvláště bych chtěl poděkovat organizátorům, protože tohle je bravurně zmáknutá práce.”

Dvouletou přestávku, kdy se strašidelný večer nemohl uskutečnit, si vynutily v roce 2024 zářijové povodně, které podmočily terén a v areálu hrozil pád stromů, v loňském roce to byly rekonstrukční práce. A jak bylo vidět, tedy na precizních maskách, chyběla i pořadatelům.

Radka Tomášková, vedoucí kultury SAK Studénka: “Velmi jsme se na tu akci těšili. Nevěděli jsme, kolik bude účastníků, ale jsme mile překvapení, protože vždycky bývá kolem těch dvou tisíc lidí a dneska se to naplnilo a opět je tady plno. Připravili jsme si jak tradiční stezku po zámecké zahradě, tak jsou i otevřené sklepy, kde jsou různé strašidla, no a celkově ta stezka je opravdu strašidelná. Je určena spíše těm starým dětem, než úplně těm malinkým.”

Lucie Zajícová, SAK Studénka: “V tom sklepě jsou opravdoví čerti, Vlastně oni tady zůstávají ty stovky let, od doby, kdy tady byli Blicherové, tak jsou tady i čertí. Byly tady klekánice a jak vidíte za mnou, na zámeckém balkoně můžete vidět bílou paní, která se tady zjevuje každý rok v tuto dobu, takže jsme rádi, že i letos, protože dva roky jsme ji neviděli, takže i letos nás tady navštívila a zamává dětem.”

Radka Tomášková, vedoucí kultury SAK Studénka: “Mimo jiné tady máme stánky s občerstvením a nesmí chybět fotokoutek, kde se děti mohou vyfotit s krásnými kulisami a mají na tento den vzpomínku, protože pan fotograf jim hned vyjede fotku, kterou si odnášejí a mají ji na památku Vrcholem akce, tak jak její název Čarodějné ohně napovídá, byla v šest hodin večer ohňová show. ”

---

Fotofestival v Nové Horce se protáhne do ledna

Zámek Nová Horka se stal dějištěm nultého ročníku Horeckého fotofestivalu. Akce představila výrazné osobnosti současné fotografické scény.

Druhé patro historických interiérů Zámku Nová Horka zaplnila díla zejména čtyř současných fotografů. Muzeum Novojičínska tu připravilo nultý ročník Horeckého fotofestivalu, který je prostorem pro prolínání různých fotografických technik a uměleckých přístupů.

Kryštof Hyvnar, kastelán zámku Nová Horka: “Popravdě musím říct, že ta myšlenka je už hodně stará, asi starší, než jak dlouho jsem já na zámku. Protože náš pan zástupce ředitele je vášnivý fotograf a teoretik i praktik a naši kamarádi jsou fotografové. Takže když se rodila myšlenka Kulturně kreativního centra do druhého patra, tak právě jedním z těch nápadů, jak to oživit, je vlastně ta fotografie. Takže jakmile to bylo zrekonstruováno v březnu tohoto roku, tak se začalo vymýšlet, pojďme to zkusit s těma fotkama.”

Dalibor Kvita, fotograf, spoluautor výstavy: “Nultý ročník Horeckého fotofestivalu, na kterém si to chceme otestovat, tak ukazuje vlastně čtyři hlavní autory, kteří jsou podpořeni zpracovaní jednotlivými kurátory těch výstav. Kromě toho je tady část, která je pomenovaná CD3 Atelier Open. Je to formát, ve kterém jsou vybraní autoři napříč přes republiku s jednotlivýma fotografiema, s ukázkama jejich práce.”

Dalibor Kvita je současně spoluautor akce a také jedním z hlavních vystavujících.

Dalibor Kvita, fotograf, spoluautor výstavy: “Tady mám vystavené ne přímo fotky, ale fotochemické obrazy rostlin. Ten obraz je udělaný ke kytkám, které tady mají lokální názvy.”

Dále zde vystavuje Jakub Kopecký Plášil, který se poslední léta věnuje staré technice hlubotisku - tedy fotogravírování.

Jakub Kopecký Plášil, fotograf: “Takže tohle, co tady vidíme, to není jako klasická fotografie, je to ušlechtilá grafická technika, tisk z hloubky, a umožňuje naprosto jedinečnou tonalitu. A ještě navíc si člověk může řídit barevnost toho snímku.”

Většinu svých snímků, které jsou základem jeho práce, pořídil v Národním parku Šumava v prostředí Boubínského pralesa.

Jakub Kopecký Plášil, fotograf: “Vlastně ty snímky zachycují různé přístupy k tomu, co vlastně v tom pralese můžeme vidět. A díky tomu, že si můžu volit barevnost toho snímku, tak volím i to, jakou na mě působí atmosféru, jakou to má náladu. Tady to je vidět na těch dvou. Jeden je hodně tónovaný do zelena, takové snové zelené. A ten druhý záběr, který máme, tak je to jakoby trošku negativ toho původního snímku, který byl, ale v tom kontrastu nám to najednou ukazuje úplně jiné detaily. A jako každý ten kus je jedinečný ve finále. A já, dokud to vlastně nevytisknu, tak já vůbec netuším, co z toho vyleze.”

K vidění jsou tu dále fotogramy Fedora Gabčana, které vytvořil v 80. letech, a tvorba Evy Bystrianské.

Dalibor Kvita, fotograf, spoluautor výstavy: “Která tady má takové velmi pastelově krásné malebné fotografie, ve kterých je ale vždycky v každém kousku něco znepokojivého. A je to zase reprezentantka dnešního aktuálního přístupu fotografii.”

Horecký fotofestival měl sice svůj jeden hlavní reprezentativní den, během kterého se konaly i workshopy pro veřejnost, ovšem pokračuje dále. Snímky všech autorů jsou tu k vidění až do 10. ledna.

---