Textový přepis videa

Vonička slaví 35 let hudby, tance a folklorních tradic

Vonička slaví 35 let. Během let soubor získal řadu ocenění doma i v zahraničí a její členové pravidelně vystupují na festivalech i soutěžích. Soubor chce v tradici pokračovat dál a zároveň přivést k folkloru další generaci dětí.

Folklorní soubor Vonička oslavil v KD Petra Bezruče 35 let od svého založení. V současnosti má kolem 70 členů, za dobu své existence jím ale prošly stovky dětí. Všechny spojuje láska k hudbě, tanci a tradicím Těšínského Slezska, Lašska a moravsko-slovenského pomezí.

Jiří Slavík, umělecký vedoucí souboru Vonička: „35 let Voničky bylo 35 let plných práce a doplněných radostí. Protože když máte kolem sebe děti, které to baví a které jsou schopné se rychle učit, tak vás to jako učitele a vedoucího baví. Takže mohu říct, že takto jsme těch 35 let prožili.“

Vonička vystupuje nejen v regionu a České republice, ale během zahraničních zájezdů ji mohli diváci vidět v mnoha státech, kde také získala řadu ocenění.

Jiří Slavík, umělecký vedoucí souboru Vonička: „Určitě největším úspěchem bylo, když jsme v roce 1999 na Mezinárodním festivalu v Dijonu ve Francii dostali dvě z hlavních cen. To byla tehdy ta zakládající kategorie muzika a tehdy ten soubor dosáhl svého maxima. V posledních letech je to zejména muzika. Obě cimbálové muziky v loňském roce získaly v celostátní přehlídce první místa. Takže jsme na ně hrdí.“

Anketa: „My jsme folklorní soubor a vlastně se zabýváme tím, aby se folklorní písně znovu dostaly více do povědomí a aby se to zase trošku oživilo, protože v posledních letech se to podle mě trochu vytratilo a už to moc nikde nevídáme.“

Anketa: „Hraju tři roky ve Voničce a baví mě na tom hraní, zpívání a ten kolektiv. No, všechno. Dneska budeme hrát různá pásma“

Anketa: „Já hraju na housle a zpívám. Baví mě, že tady mám kamarády, a baví mě hraní a zpívání.“ Já ale vím, že vy také jezdíte na soutěže. Takže jak se vám tam daří? „Daří se nám docela dobře a většinou tam hrajeme v plném počtu.“

Anketa: „I s tanečníky se všichni bavíme dohromady a je to super kolektiv. Všichni se znají, máme se rádi.“ Co vás čeká ještě v letošním roce? Budete hodně vystupovat? „Jo, budeme hodně vystupovat. Máme ještě několik koncertů a bude to náročné.“

Anketa: „Baví mě hrát v tom kolektivu. Ten kolektiv je super, si myslím. A také mě to hodně naučilo na nástroj, na který hraju, což je violoncello. Myslím, že je to fakt super.“

Anketa: „Já hraju na cimbál. Dostal jsem se k tomu tak, že si mamka pouští různé nahrávky cimbálových muzik. Líbilo se mi to, tak jsem chtěl také hrát na cimbál, a tak jsem se k tomu dostal.“

Vonička chce i nadále rozdávat radost zejména u nás v regionu, ale těší se i na větší festivaly. Aby mohla předávat dál dědictví folkloru, soubor by rád přivítal ve svých řadách malé děti, kterým nabízí možnost naučit se lidové písně a tance, poznat tradice svého kraje a zároveň se stát součástí kolektivu, kde vznikají nová přátelství.

---

Kynologický závod prověřil poslušnost psů

Tradiční kynologický závod v Havířově-Bludovicích prověřil poslušnost, ovladatelnost i souhru psovodů se psy. Memoriál Jiřího Fidzinského připomněl také význam správného a trpělivého výcviku.

Pokud si někdo pořídí psa, měl by ho naučit alespoň základní poslušnosti. Své dovednosti si mohli psovodi se svými čtyřnohými parťáky ověřit na tradičním závodě, který každoročně na státní svátek pořádá kynologický klub v Havířově-Bludovicích. Memoriál nese jméno Jiřího Fidzinského, bývalého předsedy organizace.

Vladimír Košťál, rozhodčí: „Máme základní ovladatelnost prvního stupně a pak máme podle mezinárodního zkušebního řádu GPR 1 a GPR 3. To už jsou takové ty vyšší mezinárodní zkoušky, kde se cvičí poslušnost i obrana. V těch našich, jak jsem říkal, ZZO, jde o národní zkušební řád, jen o takovou základní ovladatelnost, kde pejsci různých plemen a velikostí cvičí poslušnost, ovladatelnost na vodítku, různé polohy, sedni, lehni, stůj, aportování, překonávání překážek, kladiny a podobně.“

Sylva Pavlitová, účastnice závodu: „Dneska jsem se přihlásila hlavně z toho důvodu, že se střední kníračkou jezdíme i na mistrovství republiky kníračů a letos se nám nevedlo úplně tolik. Takže jsme si řekli, jelikož to nemáme tak daleko do Havířova, že si to dneska zkusíme tréninkově. Přihlásili jsme se a uvidíme, jak se nám tady dnes fenečka ukáže.“ Jak jste se snažila svého psa vycvičit k poslušnosti? „Určitě se pejsek cvičil už od štěňátka, to znamená opravdu pozitivně, všechno za odměnu. Trošičku byl problém, že zrovna byl covid, takže socializace neproběhla tak jako třeba u mých ostatních pejsků. Ze začátku samozřejmě děláte všechno postupně, pejskovi různé věci ukazujete, odměňujete ho a potom zkusíte nějakou základní zkoušku, jako je třeba ZZO, nebo nějaký závod. A když to jde, tak pokračujete.“

Jaroslava Fusová, účastnice závodu: „Šlo nám to, získali jsme 54 bodů a jsme druzí v kategorii ZZO. Mám českého teriéra a na závodech to nikdy není stejné jako doma na vlastním cvičáku. Takže vzhledem k tomu všemu jsem ráda.“ Co platí na vašeho pejska a jak přistupujete k výcviku? „Žrádlo, jedině žrádlo, a prostě radost z toho. Musíte ukázat, že vy z toho máte radost, a pak z toho má radost i ten pes.“

Lidé musí mít na paměti, že pokud pes něčemu nerozumí, není to jeho chyba, ale chyba majitele.

Vladimír Košťál, rozhodčí: „Vždycky si musíme uvědomit, že ten náš kamarád, kterého chceme cvičit, je zvíře. Nemůžeme ho polidšťovat. Pes v tomto případě nerozumí lidské řeči. Začne tomu lidskému slovu, tomu povelu, rozumět ve chvíli, kdy je spojen s něčím konkrétním. A tady se dělají největší chyby, když se používá nesprávná metodika výcviku. Pejsek to špatně chápe, není za to odměňován, někdy bohužel přijde i nějaký trest. To jsou chyby, kterým bychom se při výcviku měli co nejvíce vyvarovat.“

Závod tak nebyl jen o bodech a pořadí, ale hlavně o tom, jak dobře si člověk se svým psem rozumí.

---

Havířov rozšiřuje parkování na Škroupově ulici

Město pokračuje v rozšiřování parkovacích kapacit. Na Škroupově a části ulice Karolíny Světlé vzniká 67 míst. Součástí stavby je také nové veřejné osvětlení a úprava stávajících zpevněných ploch.

Nedostatek parkovacích míst patří v Havířově k dlouhodobým problémům. Jednou z lokalit, kde město reaguje na požadavky obyvatel, je Škroupova ulice, kde se nyní dokončuje výstavba nového parkoviště.

Bohuslav Niemiec (KDU-ČSL), náměstek primátorky: „Obecně platí, že všude, kde máme prostor řešit parkovací možnosti, tak se o to snažíme. Na ulici Škroupova šlo o dlouhodobý záměr a také požadavek občanů, kteří v této lokalitě žijí. Postupem času jsme připravili projektovou dokumentaci a teď se parkoviště realizuje. Vznikne tam 67 nových parkovacích míst a je to lokalita, která je podle mého názoru opravdu potřebuje. Co se týká technické stránky, celé parkoviště realizují naše technické služby. V rámci stavby vzniklo nové veřejné osvětlení, vzniká tam také retenční řešení a celkově už v Havířově parkoviště bez retence neděláme. Myslím si, že celý postup, který máme nastavený v rámci zlepšování parkovacích kapacit v Havířově, jde správným směrem. To znamená nové osvětlení, nové prostory, retence a také přírodě blízká opatření.“

Znamená to, že je to poslední parkoviště, které se v letošním roce realizuje, nebo plánujete ještě další?

Bohuslav Niemiec (KDU-ČSL), náměstek primátorky: „V tomto roce už stavební práce pomalu končí, ale samozřejmě na příští rok připravujeme další možnosti výstavby parkovišť, takže budeme kontinuálně pokračovat. Vždycky je potřeba vytipovat správnou lokalitu, správné místo a samozřejmě také v kontextu nákladů řešit projektovou dokumentaci a celkovou realizaci stavby.“

---