Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dnes vám představím unikátní projekt Folkloráček, podporuje české lidové tradice ve světě. Ve studiu vítám Kateřinu Swalens Hejdovou z Belgie. Dobrý den Katko, vítejte.
Kateřina Swalens Hejdová, výtvarnice, spoluautorka projektu Folkloráček: Dobrý den Vám i vám, děkuji za přivítání.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Možná teď překvapení pro diváky, řekla jsem z Belgie. Hovoříte krásnou čistou češtinou.
Kateřina Swalens Hejdová, výtvarnice, spoluautorka projektu Folkloráček: Děkuji, to by mě ani nenapadlo, že až tak.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zkuste na začátek ten Váš příběh odkrýt. Vy jste mi prozradila, a to řeknu teď já, že jste tři roky už v Belgii a žije se Vám tam nádherně.
Kateřina Swalens Hejdová, výtvarnice, spoluautorka projektu Folkloráček: Ano, to je pravda. Opravdu jsem tam tři roky. Přišla jsem tam původně za kamarádem pomoci mu s interiérem v jeho třech obchodech a on prodával čokoládu, což je jako úžasná věc pro většinu z nás. Velmi rychle si na to zvykáme a závislost je během pár dnů. Je to opravdu hrozný, ale úžasný zároveň. Boží cesty jsou nevyzpytatelné, takže dnes už tam žijeme společně. Máme dohromady pět dětí, jako tři už jsou dospělí, ale přece jenom jsou to děcka, takže tak jako pořád něco řešíme. Věnujeme se jednak té čokoládě, i těm dalším projektům, jak jste zmínila toho Folkloráčka. V Belgii žije 184 národností. To už si umíte představit, že to už je jako obrovská struktura kultur, náboženství a všeho možného. A to je pro mě nesmírně, nesmírně obohacující.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Možná i proto jste tam chtěli přinést ty české lidové tradice.
Kateřina Swalens Hejdová, výtvarnice, spoluautorka projektu Folkloráček: Ano.
Kateřina Swalens Hejdová, výtvarnice, spoluautorka projektu Folkloráček: Nicméně vy je nešíříte jen v Belgii, ale prostřednictvím internetu. Prakticky otevíráte ty dveře všem.
Kateřina Swalens Hejdová, výtvarnice, spoluautorka projektu Folkloráček: Přesně tak, je to tak. Ono už to tak jako bývá většinou, co se bavíme s Čechy ze zahraničí, když žijete někde déle, vám se začne stýskat po té domovině. Já jsem teda k té kultuře a k těm našim tradicím měla blízko už odjakživa. Narodila jsem se na severní Moravě, žili jsme v severních Čechách, studovala jsem v jižních Čechách a v jižní Moravy, ale jakmile jsem studovala v té jižní Moravě, ve Zlíně a poprvé jsem tam viděla nějaký karneval, řekla jsem si, co to je? Maturanti tam vybírají, jako aby se opili večer. Ne, vždyť je to fašank. A já co to je fašank? Teď mi to začali vysvětlovat a teď jsem tam viděla ty mladý lidi, jak chodí v těch krojích a nestydí se. V severních Čechách kdybyste se šla projít s modrotiskovou sukní a krojem a nebyla jste na nějaké akci, na vás budou koukat jako seš divná nebo alespoň za našich časů, když jsme chodili na tu základku a tak. Takže to mě fascinovalo, že se dá předat generačně ten odkaz našich předků i pro dnešní současnou populaci. Moc mě těší, že teď zažívám takový ten boom kulturní, kdy mám pocit, že ty kořeny opravdu jsou znovu objevovány. Máme to v kuchařkách, máme to v odívání. Vidíme ty motivy, jak se objevují jako ve všech možných spektrech a designech, máme to design v kuchyni, všechno možné. Lidi to opravdu začali mít rádi a začali mít i úctu k těm předkům, a to mě nesmírně těší.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kterou cestu jste si vybrala Vy? Protože všechno se asi pojmu předat nedá.
Kateřina Swalens Hejdová, výtvarnice, spoluautorka projektu Folkloráček: My se tam snažíme takovou hravou formou skrz výtvarné dílničky a přednášky dětem prozradit nebo trošičku přiblížit, jak se našim předkům žilo. Vždycky to zaměříme na určité téma, takže teďko třeba se nám blíží svatý Václav, takže my jim trošku popovídáme o tom svatém Václavu. Budou si třeba vyrábět nějakou svatováclavskou korunu nebo hrad pro svatého Václava. Vždycky je to něco, aby podpořili tu jemnou motoriku, aby si rozvázali ty jazýčky, protože navštěvují nás rodiny z různých míst po světě. Často to jsou rodiče, kteří to zprostředkovávají dětem, protože třeba ty děti se stydí komunikovat česky nebo mají v sobě nějaké bloky. Jak kolikrát v ČR ani nenavštívili, nebo mají problém s babičkou, s dědečkem si popovídat a takhle skrz tu hranou formu se jim to uvolní a oni si ani neuvědomují, že při tom, co tvoří vlastně mluví česky. Do toho zpíváme české písničky, takové ty zapomenuté, takže rodiče si vzpomenou, to mi zpívala babička, to dědeček. No to je úžasný. A povídáme si o tom. No a potom po večerech jednou za měsíc se potkáváme na tzv. přástkách. To je věc, na kterou se přihlásí rodiče nebo starší děti. Doporučujeme ať dají ty děti už spinkat. Ať si otevřou tu sklenku dobrého vínečka nebo dobrý čaj. Ať si vytáhnou, co mají rozdělaného. Nějaké háčkování, nebo si někde opraví budík jak můj manžel minule. Nebo někdo si tam jenom s námi jde popovídat a tam so děláme takovou tu oázu tak, jak to měli ti naši předci. Protože ty přástky to bývalo, když se sklidili brambory, tak ty rodiny se začaly setkávat v jedné chalupě. Tam ta hostitelka donesla na stůl, co bylo k dispozici. Tam se trošku popíjelo, povídalo, dralo se peří, dělaly se takové ty ruční práce. Omladina spala někde na peci, poslouchali ty příběhy, povídaly se příběhy ze života, z válek od krajanků. A žilo to mezi těmi lidmi. V těch zimních měsících, v době toho odpočinku opravdu ta komunita jako sílila, a to chceme předávat dál.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: To znamená, že Vaše chalupa je asi příliš, takhle nepříliš, ale je asi dost velká na to, že pojme zástupce různých rodin po celém světě. Dneska asi si povídáte o něčem jiném, o jiných tématech než tehdy?
Kateřina Swalens Hejdová, výtvarnice, spoluautorka projektu Folkloráček: No, my si povídáme, je to zajímavé... Za prvé musím říct, že to je on-line. Nevím, jestli jsem to zdůraznila. Aby nečekali, že všichni přijedou k nám.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: To jistě ne.
Kateřina Swalens Hejdová, výtvarnice, spoluautorka projektu Folkloráček: Může se stát a my třeba uděláme nějaký úvod. Představíme se, řekneme si, co prožíváme po té doby, co jsme se dlouho neviděli, odkud jsme. Je to krásné, někde z Marseille, někdo je tam až z Německa, někdy ještě z větší dálky, co prožíváme a většinou zvolíme i nějaké jakoby zajímavé téma nebo představíme nějakého hosta. Měli jsme tam třeba Jiřinka Šustrovou, což je paní, která se zaobírá vytvářením figurek z kukuřičného šustí, tlačeným perníkem a tak nám o tom tak krásně jako povykládá vždycky. No a to téma si necháme. Pak se jako rozvine debata a pak to přijde na úplně jiná témata, než lze předpokládat. Opravdu to tam tak krásně plyne.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Měly bychom také říct, že ten projekt se líbí mnohým školám, takže jsou zapojeny.
Kateřina Swalens Hejdová, výtvarnice, spoluautorka projektu Folkloráček: Ano.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ten projekt asi, nebo ta komunikace se školami vypadá vypadá asi trošku jinak.
Kateřina Swalens Hejdová, výtvarnice, spoluautorka projektu Folkloráček: Je to zajímavé. My jsme většinou dělávali projekty on-line. Školy si to většinou berou potom z archivu, protože ty dílničky, to právě úžasné v tom, že je tam ta možná komunikace. Rodiče jim to pustí na těch velkých televizích, ve školách to právě může být tak, že si to pustí na té velké televizi anebo mají tam jeden link ta škola, jako odkaz a posílá to těm žákům té školy a oni si to třeba jako zpracovávají doma. Takže ta škola si to buď může pustit na velké obrazovce, nebo dneska ty virtuální tabule to umožňují a může tam být třeba i kamera a my s nimi můžeme komunikovat. Anebo to může být tak, že se na to koukají z archívu, ale není to zas tak odlišné. Akorát ten způsob jako té techniky.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Podobnými projekty se internet hemží. I tak jste prorazili. Čím to je?
Kateřina Swalens Hejdová, výtvarnice, spoluautorka projektu Folkloráček: Byla to trošičku náhoda. Nahrála tomu trošičku corona, jak už to bývá. Někoho to pohřbí, někoho to pozvedne. Takhle to bývá. Bylo to tak, že vzhledem k tomu, že české školy v zahraničí byly taky zavřené, tak jak tady, nás oslovila naše kamarádka české školy bez hranice v Německu, teď mi vypadlo jméno, takže to je dobrý, ale ona mi to odpustí. Tedy v Německu, v Bruselu, Dášenka, ale zapomněla jsem příjmení, ale lidi, co mě znají, tak to prostě vědí a odpouští mi to většinou. No a ona chtěla právě něco natočit pro tu školu, pro ty žáky, aby ta doba doma nebyla tak dlouhá, aby se trošku pobavili a trošičku, abychom to vzdělání jako tak zpestřili, tak jsme natočili dílničku. A jakmile ona to dala na internet, že se hlásí do takového projektu, tak se zničehonic začaly hlásit ještě jiné školy i jednotlivci. Říkali jsme aha, tak možná, že tohle by mohla být taková cesta. No a protože manžel je akční, to musíme mít logo, takže já jsem vymyslela figurku. Hned zaregistroval figurku pro Evropu pak řešil celej svět. Říkám pomaličku polehoučku. Vize jsou super, půjdeme po krůčcích a postupně se to začalo nabalovat. Byly tam nějaké reference.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Katko, ještě velmi krátce. Zmiňme vaši jednu z blížících se aktivit, a to je festival zvykoslav, který proběhne v září letošního roku a Folkloráček ho pořádá.
Kateřina Swalens Hejdová, výtvarnice, spoluautorka projektu Folkloráček: Takže přátelé, já bych vás tímto velmi ráda pozvala na náš další pořad Zvykoslav nebo festival Zvykoslav, který se koná od 28. září na den svatého Václava. Jako hosty jsme pro vás připravili vinaře, včelaře a bylinkáře. Takže je určitě na co se těšit. Já vás tímto zvu a můžete se na ně dívat po celém světě, protože je on-line.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já Vám děkuji za rozhovor. Mohli bychom si určitě povídat dál o vašich aktivitách, ale čas se nám zkrátil a naplnili jsme ho. Já Vám držím palce, ať Folkloráček má nové projekty úspěšné a šíříte české lidové tradice dál.
Kateřina Swalens Hejdová, výtvarnice, spoluautorka projektu Folkloráček: Děkujeme pěkně a děkujeme hezky za pozvání.
Redakčně upraveno / zkráceno.