Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Po několikaleté rekonstrukci je pro veřejnost otevřen zámek v Arboretu Nový Dvůr u Opavy. Slezské zemské muzeum zde připravilo zcela novou stálou expozici „Quido". Příběh arboreta v Novém Dvoře, která připomíná osobnost zakladatele zdejšího parku Quida Riedla i historii jednoho z nejvýznamnějších arboret v České republice. Téma pro kurátorku Janu Poláškovou, která se významně podílela na vzniku expozice. Dobrý den, vítejte.

Jana Polášková, kurátorka, Slezské zemské muzeum: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jani, já se vás na úvod zeptám. Vy se dlouhodobě autorsky podílíte na výstavách a výstavních projektech, zejména na těch, které se týkají historie arboreta. Čím je Arboretum Nový Dvůr výjimečné?

Jana Polášková, kurátorka, Slezské zemské muzeum: Naše arboretum je výjimečné nejen svou velikostí, kdy se rozkládá na ploše přibližně 20 hektarů, ale především bohatými sbírkami dřevin. To znamená, že tam máme opravdu vzácné stromy a vzácné dřeviny, které u nás ještě nejsou zcela běžné. V roce 1958, kdy bylo arboretum založeno, patřilo k jednomu z nejhodnotnějších dendrologických parků ve Slezsku. A myslím si, že si toto postavení udržuje i nadále. Park se samozřejmě rozšiřuje a návštěvníci zde najdou dřeviny z celého světa, takže jeho návštěva určitě stojí za to.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Čím se vlastně arboretum liší od běžného parku? Jaké jsou jeho hlavní charakteristiky? Podle čeho poznáme, že jde o arboretum a ne jen o park?

Jana Polášková, kurátorka, Slezské zemské muzeum: Rozdíl je určitě v tom, že v samotném arboretu rostou opravdu významné dřeviny a rostliny. U nás se to týká především dřevin z celého světa, podle nichž je pojmenována i naše expozice. Návštěvníci zde mohou najít skutečně významné dřeviny, které v běžném parku nenajdou. Park je spíše místem, kde rostou běžné rostliny a dřeviny, takže slouží hlavně k procházkám a odpočinku. Arboretum se ale řadí také mezi vědecké instituce, takže se cíleně zaměřujeme právě na tyto významné dřeviny.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Děkujeme za vysvětlení. A teď pojďme přímo do Nového Dvora. Zámek se po rozsáhlé rekonstrukci, jak jsem zmínila v úvodu, znovu otevřel. Co pro Slezské zemské muzeum znamená jeho znovuotevření?

Jana Polášková, kurátorka, Slezské zemské muzeum: Pro muzeum to byl opravdu výjimečný okamžik, protože zámek se po dlouhé době otevřel veřejnosti v takovém rozsahu, v jakém jej mohou návštěvníci vidět dnes. V minulosti totiž sloužil především jako správní budova. Byly tam kanceláře, různé depozitáře i knihovna, a veřejnosti proto nebyl příliš přístupný. Po rekonstrukci jsme se mu ale snažili najít nové využití a vrátit mu jeho reprezentativní účel. Proto bylo rozhodnuto, že kanceláře a další provozní zázemí už se tam nevrátí, ale že se zámek více otevře veřejnosti.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: To se podařilo. Stálou expozicí Guido. Quido Riedl je zakladatelem, jak už tady padlo, toho arboreta. Řekněte nám něco o něm.

Jana Polášková, kurátorka, Slezské zemské muzeum: Quido Riedl je určitě jednou z nejvýznamnějších osobností našeho arboreta, protože, jak jste říkala, je považován za jeho zakladatele. Ve skutečnosti byl majitelem novodvorského velkostatku a v letech 1906 až 1928 kolem zámku vybudoval park s opravdu mimořádnou dendrologickou hodnotou. Vysazovaly se tam tehdy vzácné dřeviny a rostliny, které v té době u nás ještě nebyly příliš známé. Právě tento park se v roce 1958 stal základem pro vznik dnešního arboreta.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: V původním zámeckém vybavení se po válce téměř nic nezachovalo. Jak se vám podařilo zámku vrátit jeho původní lesk a atmosféru?

Jana Polášková, kurátorka, Slezské zemské muzeum: Jak jste říkala, bohužel se po druhé světové válce na zámku téměř nic nezachovalo. Zámek byl poničen, rozkraden a jeho vybavení bylo rozebráno. Zachovaly se sice některé stavební prvky, ale návštěvníkům jsme chtěli ukázat, jak se tehdy na zámku žilo. K tomu jsme využili bohaté sbírky Slezského zemského muzea, díky nimž se nám podařilo zařídit několik místností a vrátit jim podobu, jakou přibližně mohly mít v době, kdy tam ještě žil Quido Riedl. Návštěvníci si tak mohou prohlédnout například reprezentační salonek, jídelnu a v menší místnosti také koupelnu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Čím je ta expozice výjimečná nebo co jsou taková ta hlavní lákadla celé expozice?

Jana Polášková, kurátorka, Slezské zemské muzeum: My jsme samozřejmě věděli, že se chceme v expozici věnovat především arboretu a vysvětlit, respektive ukázat, příběh celého arboreta od jeho založení až po současnost. Tento příběh by ale nikdy nemohl začít, kdyby nebylo osobnosti Quida Riedla. Proto velkou část expozice věnujeme právě jemu – od jeho narození přes jeho zásluhy, činnost a vzdělání až po to, jak se v té době v Novém Dvoře žilo a co všechno dokázal, až do roku 1946, kdy Quido Riedl zemřel. Expozice potom plynule navazuje na historii a založení arboreta, takže návštěvník se o našem areálu dozví opravdu podrobné informace. Pokud tedy chce navštívit samotný park, doporučujeme nejprve projít expozici, protože tam získá základní přehled a potřebný kontext.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Co je takovým největším lákadlem? Teď myslím i z toho dendrologického pohledu. Co by návštěvník určitě neměl minout?

Jana Polášková, kurátorka, Slezské zemské muzeum: Je toho opravdu strašná spousta. My samozřejmě máme každý své oblíbené místo. Já mám osobně moc ráda historický park, který založil Quido Riedl, protože když jím návštěvník prochází, krásně uvidí rozdíl mezi tím, co založil Quido Riedl, a tím, co se podařilo vybudovat zaměstnancům arboreta po roce 1958. Ta historická část je velmi útulná a působí na člověka tak, že si uvědomí, jak mimořádný cit pro krajinářskou kompozici její tvůrce měl. V každém ročním období je tam totiž něco krásného – člověk může obdivovat květy, barvy i celkovou proměnlivost přírody. Je vidět, že tato část parku byla vytvořena úplně jiným způsobem než novější části arboreta. Kdybych měla vyzdvihnout ještě něco z části, kterou Quido Riedl vybudoval, pak je to historická trasa vedoucí kolem odpočinkových míst a altánků. Jsou tam nádherné exempláře cedru libanonského, které nechal vysadit právě Quido Riedl. Celá procházka navíc končí vyhlídkou do alpina, které také původně založil Quido Riedl. To jsou podle mě jedny z nejkrásnějších míst celého areálu. Samozřejmě krásný je celý park. Vždy záleží na návštěvníkovi, co mu vyhovuje více – zda má rád menší a útulnější zákoutí, nebo se raději prochází rozlehlými loukami či lesními partiemi.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Do arboreta a na zámek určitě během prázdnin zavítají i rodiny s dětmi. Co by si právě ony měly z expozice odnést? Co by si podle vás měly zapamatovat?

Jana Polášková, kurátorka, Slezské zemské muzeum: My jsme se při budování expozice snažili myslet právě i na tuto cílovou skupinu. V průběhu expozice jsme proto připravili prvky pro děti, aby je zábavnou formou vtáhly do dějin a historie arboreta. Máme tam nejen interaktivní prvky, díky nimž si mohou děti vyzkoušet různé hry a skládačky, ale také různé pracovní listy. Mohou se naučit poznávat jednotlivé části listnatých i jehličnatých stromů. Máme tam také haptické prvky, takže si mohou na některé exponáty sáhnout. Nejde sice o sbírkové předměty, ale o předměty, které jsou k tomu přímo určené. Snažili jsme se tedy přiblížit expozici i dětským návštěvníkům. Na ni pak samozřejmě navazuje prohlídka parku, protože i tam na děti myslíme. Máme zde dětská hřiště i různé výukové tabule, takže si myslím, že když přijde rodina s dětmi, najdou si tam něco, co bude bavit i ty nejmenší.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jak dlouho ta expozice vznikala a co při té přípravě a samotném vzniku bylo takové nejnáročnější?

Jana Polášková, kurátorka, Slezské zemské muzeum: Takový úplně nejvytíženější čas byl asi jeden rok, kdy jsme se opravdu cíleně snažili připravit všechny materiály a vybudovat expozici. Přibližně rok nám tedy trvalo, než jsme všechno dali dohromady. Samozřejmě samotná příprava začala už mnohem dříve. Asi nejtěžší bylo vytvořit technický scénář expozice. Dostali jsme totiž na zámku prázdné prostory, které bylo potřeba upravit. Museli jsme navrhnout návštěvnickou trasu a celou expozici vybudovat. Právě technické zázemí a příprava celé expozice byly podle mě tou nejnáročnější částí.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Povedlo se všechno podle vašich představ?

Jana Polášková, kurátorka, Slezské zemské muzeum: Můžu říct, že ano, a dokonce ještě více, než jsme původně očekávali. Když jsme na začátku expozici plánovali, měli jsme samozřejmě určitou představu a jasný plán. Ten jsme ale v průběhu příprav postupně upravovali. Vždycky jsme si říkali, že by se sem ještě hodilo něco zajímavého, na co jsme původně zapomněli, nebo že některé prvky by bylo vhodné doplnit. Takže jsme expozici průběžně rozšiřovali a doplňovali.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Překvapilo Vás třeba něco? Přece jen při přípravě celé expozice jste se podrobněji ponořili do historie. Objevili jste například něco ze života Quida Riedla, co jste do té doby nevěděli?

Jana Polášková, kurátorka, Slezské zemské muzeum: Tak toho byla celá řada. Na začátku jsme věděli, že připravíme stručný přehled jeho života. Věděli jsme, čím byl významný, co vykonával, jaké měl aktivity a co všechno vytvořil. Nejvíce nás ale zaujalo období, kdy se nám podařilo navázat kontakt s jeho rodinou a potomky. Byli k nám velmi laskaví a poskytli nám spoustu zajímavých dokumentů i krásných dobových fotografií. Ze vzpomínek jsme se například dozvěděli, že rád pekl cukroví, že měl velmi rád svá vnoučata a chodil s nimi do sadu. Díky tomu jsme Quida Riedla poznali úplně z jiného úhlu pohledu, než jak jsme ho vnímali na začátku příprav expozice.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jani, já Vám děkuji za vaše odpovědi i za krásnou procházku expozicí v Arboretu Nový Dvůr u Opavy. Vám děkuji za pozornost. Mějte se moc hezky a na viděnou.

Redakčně upraveno / zkráceno.