Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ve studiu vítám Karin Lednickou, spisovatelku, která po velmi úspěšném románu Šikmý kostel napsala a před pár dny vydala další knihu mapující část moravskoslezského regionu Životice. Dobrý den, vítejte u nás ve studiu.

Karin Lednická, spisovatelka : Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já skočím hned do té knihy, jestli mi dovolíte. Mě na té knize zaujalo to, že je psaná tak trochu jiným stylem než Šikmý kostel. Pro mě je to literatura faktu. Je to tak? Doplňte mě, ať to nezní z té mé strany nějak hodně laicky.

Karin Lednická, spisovatelka : Ne, řekla jste to naprosto přesně. Šikmý kostel i Životice stojí na pečlivých rešerších, ale liší se v tom, jak s těmi informacemi nakládám, protože u Šikmého kostela nechávám nést ty skutečné události fiktivními postavami. Zatímco v Životicích zůstávám u skutečných postav, které opravdu zažily to, o čem tam píšu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Celý a úplný název té knihy je "Životice, obraz (po) zapomenuté tragédie". V doslovu knihy o tom píšete a zmiňujete také profesora Boráka, kterému je kniha věnována. Ten se Životicemi velmi intenzivně věnoval, ale jinak opravdu ta část té historie můžu říct, že je vymazána nebo byla vymazána?

Karin Lednická, spisovatelka : Jak jde, proto je tam ta závorka, protože samozřejmě lidé v Životicích a okolí, represe se dotkly všech okolních obcí, o čemž je tam taky řeč, tak samozřejmě vědí, co se stalo, ale já tím (po)zapomenuté říkám, protože podle mého názoru z toho veřejného povědomí, to znamená mimo tu oblast, které se to bezprostředně týká, se o Životicích neví vůbec anebo je ta znalost jenom taková letem světem.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zmiňme teda profesora Boráka, který se už Životicím věnoval v osmdesátých letech. Říkám to správně? Celou knihu jste mu věnovala a zmiňujete ho i v doslovu.

Karin Lednická, spisovatelka : Ano, pro mě je to obrovská čest, že jsem mohla navázat na jeho práci. Opravdu. Protože nebýt pana profesora Boráka tak nevím, jestli by se to ještě někdy vůbec podařilo dát dohromady a jsem nesmírně vděčná jeho synům za to, že mi umožnili pracovat s jeho archivem. To byla pro mě obrovská pomoc, protože materiály, které nashromáždil: dokumenty, fotografie, všechno, to už bych dneska do kupy nedala, takže to je pro mě obrovská pomoc. Naopak zase mně se teď povedlo to, co bohužel tehdy nebylo možné těch osmdesátých letech. to znamená, že já na rozdíl od pana profesora jsem získala přístup do amerických a německých archivů, kde jsem mohla načerpat informace, které byly v těch osmdesátkách nedostupné.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ta tragédie spočívá v tom, že když to vezmu hodně obecně, že umírali úplně nevinní lidé a kvůli okolnostem, které tam nastanou, ale také i kvůli tomu zlu, které někteří lidé v sobě pěstovali. Teď mířím na to, že když ta tragédie byla tak upozaděna a režimem různě kroucená, dá se v krátkosti říct, jak s tím. ti lidé se tam mohli vyrovnat nebo žít s tím?

Karin Lednická, spisovatelka : No, já bych se do toho asi úplně nepouštěla, tedy do rozboru toho, jak to nesli lidé, kterých se to dotklo. To znamená rodiny těch obětí a nejenom toho dění v Životicích, ale i třeba v Těrlicku nebo i někde jinde. To by asi bylo na delší povídání. Ale samozřejmě jsou rádi, že mohli třeba říct část toho, co dříve nikomu neřekli. My se stalo třeba při těch rešerší hodně krát, že jsem říkala: "A řekli jste to někdy někomu?" a ten člověk mi odpovídá: "Ne, mně se na to nikdy nikdo nezeptal."

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vám se podařilo asi s těmi lidmi navázat velmi úzký kontakt, protože Vás pustili i do rodinných archivů a otevřeli Vám ta svoje srdce, protože pro ně to určitě není příjemné vzpomínání na tak tragické události, které určitě ovlivnily celé jejich životy.

Karin Lednická, spisovatelka : Nepochybně, to je celoživotní trauma a ne jenom třeba pro ty děti těch zastřelených mužů, ale i pro jejich děti, protože to je něco, co je v těch rodinách opravdu přítomno a dodnes je to tam velmi silně přítomno. Takže jako nepochybně tohle. A druhá věc je otázka té důvěry. Já už mám trošku lepší pozici tady v tomhle teď po obou dílech Šikmého kostela. Když lidé znají moji práci, takže už vědí, co dělám, jak to dělám a jaké to má výsledky. Takže už to není takové, že bych musela někomu vysvětlovat, co vlastně chci, jak si s tím potom počnou dál. Ale samozřejmě jsou lidé, pro které je to natolik traumatické záležitost, že třeba o tom nechtějí vůbec mluvit nebo třeba někteří pamětníci se rozhodli nepřijít na setkání, které jsem teď pořádalo v sobotu pro všechny pamětníky a jejich rodiny. Bylo nás tam sto, ale někteří lidé se omluvili s tím, že by to pro ně bylo příliš velká emocionální zátěž. Já to naprosto respektuji, protože s tím žijí celý život.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: V knize zmiňujete také to, že se Vám podařilo i vypátrat proč třeba zahynul jeden z těch nevinných lidí a lidé vlastně do té doby o tom nemluvil?

Karin Lednická, spisovatelka : Ano, to je jedna z těch věcí. Říkal jste to někdy někomu?" "Ne, ně se na to nikdo neptal." Protože tam celá třetina z těch lidí, kteří byli zastřeleni v Životicích nesplňovala ta základní kritéria zadaná velitelem zásahu. To je podivné samo o sobě. On i pan profesor Borák ve svých publikacích na několika místech píše, že tam došlo třeba k řešení i osobní msty nebo k řešení nějakých jiných osobních záležitostí. Ale dále to tam tehdy nesváděl, protože on psal akademické práce a tam vlastně nemůže pracovat natolik s orální historií nebo s těmi prameny, se kterými pracuju já. Já jsem si tohle mohla dovolit, takže jsme si to vlastně takhle doplnili ty naše poznatky. No a po pátrání, které bylo fakt podobný trošku detektivce se mi na to nakonec podařilo přijít. Jsem velice ráda, že mi to potom zpětně potvrdila celá řada lidí, kterých jsem se na to ptala podruhé a řekli: "ano, takhle si to pamatujeme" takže je to tak. Jsem ráda, že jsem se do toho pátrání pustila, ale trvalo několik měsíců.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: V souvislosti s tím, co se děje na Ukrajině, a i tam umírají naprosto nevinní lidé. Tak možná se hodí, jestli dovolíte, já jsem si jenom tady vypsala, co řekla jedna z postav knihy, Florentina Bojuková, která v knize říká: "Za všechny ty hrůzy nemůže válka, ale lidi, kteří ji vyvolali."

Karin Lednická, spisovatelka : Obávám se, že paní Florentina Bojuková má naprostou pravdu a její výrok se dá aplikovat i na dnešní situaci.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Mě ještě zajímá, ožná už jste i Vy sama zmínila Šikmý kostel. Šikmý kostel Vás proslavil, je velmi oblíbený a čtený a já když jsem zahlédla tiskovou zprávu, že vydáváte novou knihu, tak jsem si myslel, že to bude třetí díl Šikmého kostela, protože jsme se bavili o tom nebo říkáte, že trilogie to bude tedy a vyšla kniha Životice. Je moc drzé se zeptat, proč jste upřednostnila Životice před prací nad třetím dílem Šikmého kostela?

Karin Lednická, spisovatelka : No, upřednostnila asi není úplně to pravé slovo, protože já vlastně rozvádím dějovou linku. Ze druhého dílu Šikmého kostela y Životice tam jsou. Já jsem extra kvůli tomu vytvořila celou dějovou linku a vlastně jedna postava, Hendrix Zelský, je postava, která mi umožnila ty Životice zakomponovat do Šikmého kostela. Jenomže už při té práci jsem si uvědomovala, že tam tomu můžu věnovat jenom malý prostor. Navíc ta románová kronika sice vstřebá docela dost faktografie a na rozdíl od čistého románu, ale pořád se tam nevešlo všechno. A navíc už jsem mluvila s těmi lidmi a věděla jsem, že tam jsou ta bílá místa, že třeba chybí motivace k některým vraždám. Bylo to zkrátka divné, tak jsem si řekla, že se tomu věnuji. Čím více jsem s těmi pamětníky mluvila, tak tím více jsem cítila potřebu nebo spíš i nutnost jakousi společenskou splatit ten dluh těm lidem, že vlastně některé ty věci ještě stále nebyly vyřešeny. Takže proto jsem se pustila do Životic, protože mi to přišlo logické a navazující na druhý díl Šik mého kostela.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Šikmý kostel, součást Karviné, Životice součást Havířova. Pamatuji si, když jsme spolu hovořily o Šikmém kostelu, tak jste říkala že se Vám ozývají z celého světa lidé, kteří třeba tady mají kořeny a mají potřebu tady přijet a znovu si oživit to místo odkud pochází. Nastane to stejné i se Životicemi. Myslíte si, že ano?

Karin Lednická, spisovatelka : No to si asi netroufám odhadovat. Ale uvidíme, co nastane. Každopádně včera jsme měli třeba besedu v Brně a tam byli dva lidé, kteří pocházeli ze Životic. Takže to mi přišlo docela dost zajímavé. Nevím, kam všude se rozprchli lidé, kteří mají k Životicím nebo k okolí nějakou vazbu. Uvidíme třeba příště vám to už řeknu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Mým dnešním hostem byla Karin Lednická, spisovatelka a autorka nově vycházející knihy Životice. Já Vám děkuji za rozhovor.

Karin Lednická, spisovatelka : Mnohokrát děkuji za pozvání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Děkuji za Vaši práci, kterou děláte.

Karin Lednická, spisovatelka : Děkuji Vám.

Redakčně upraveno / zkráceno.