Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Petr Lexa Přendlík je ostravský historik, kronikář městského obvodu Ostrava-Jih, autor několika publikací o historii Ostravy a zakladatel projektu Ostravské pěšiny. Pořádá komentované procházky po městě. Dnes mám čest ho přivítat ve studiu. Dobrý den Lexo, vítejte.

Petr Lexa Přendík, historik, kronikář: Dobrý den a stálé zdraví.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Začneme muzeem už zmíněným v roce 2024. Bylo díky vám a zároveň Vám říkám to správně? Otevřeno první muzeum v Ostravě-Jihu, konkrétně v Jubilejní kolonii. Je to byt, který ukazuje, jak se v té jakési době historické žilo.

Petr Lexa Přendík, historik, kronikář: Je to tak. Ale nebyla to přirozeně moje zásluha nebo moje instituce. Je to instituce městského obvodu Ostrava-Jih, pro který pracuji a je to takový netypický projekt. Já jsem přišel s vizí, že bychom udělali opravdu byt, který by vypadal tak, jako že v roce 1939 dávní obyvatelé zamkli a zrovna si někam odskočili do práce a všechno nechali ležet na místě. Takže je to taková expozice, která má 60 m2. A na těchto šedesáti metrech prezentujeme jednak dějiny Jubilejní kolonie, což je jedna z nejkrásnějších kolonií Ostravsko-karvinského revíru, a jednak tam prezentujeme jednotlivé místnosti, spotřebiče, mechanické stroje, pomůcky, zkrátka je to prostě domácnost, kde lidé si mohou prohlédnout úplně všechno, mohou si tam hrabat v zásuvkách a celá ta bytová jednotka je vybavena tak, aby opravdu vypadala, že tam skutečně někdo odešel a nechal všechno autenticky.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: No a protože to tak skutečně nebylo, museli jste tu domácnost a ten byt naplnit dobovými předměty. Jak se vám to podařilo nasbírat?

Petr Lexa Přendík, historik, kronikář: Rychle. Podařilo se to rychle a díky tomu, že mám nějakou životní zkušenost se starožitníky, vetešníky po celé republice, tak jsem věděl, kam sáhnout. A v podstatě ten základ se podařilo shromáždit během nějakých šesti týdnů. A od toho otevření, k němuž došlo 4. února 2024, tak přibyla spousta exponátů, protože někde se zase něco objevilo, někdo něco přinesl. Tak dneska už je to byt, který je kompletní a opravdu vypadá autenticky, že i já mám pocit, že přicházím k někomu do domácnosti, protože tam je úplně všechno.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Mohl by mít dvojče, to znamená, dovedete si představit, že byste vybavil nějakou další domácnost a třeba o sto let později?

Petr Lexa Přendík, historik, kronikář: Já si to nedovedu představit, já bych to nejraději to už i začal dělat. Protože samozřejmě tady se nabízí udělat byt ve stylu tak jako roku 68 - 69, aby člověk viděl, jak se to za těch 30 let posunulo. A to by byl byt, který by byl plný toho retra. A to už by bylo snadné, protože většina těch lidí ještě tyto nábytkové sestavy a podobně má někde na půdách nebo někdo to má dokonce ještě doma a jsou to předměty, které od nás nejsou až tolik vzdáleny a jsou jich plné vetešnictví, bazary, Takže to si dokážu představit, že bychom třeba vybavili klidně za 14 dní.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jak lidé mají zájem navštěvovat tady to první a jediné muzeum v Ostravě-Jihu?

Petr Lexa Přendík, historik, kronikář: Zájem je velký a já si vedu statistiku. Nejsou to totiž jenom takoví ti běžní návštěvníci, ale jsou to třeba turistické skupiny, školní exkurze nebo když jsou tady nějaké zájmové skupiny, případně nějaká velká školení, tak se vypraví vždycky do toho muzea. A za ten loňský rok, tedy za nějakých 11 měsíců, jsme pokořili číslovku 5000 návštěvníků, což si myslím, že je docela velký úspěch a naše největší skupina, která přijela, měla 230 účastníků.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: jak se do toho bytu vešli? Říkal jste, že má 60 m2?

Petr Lexa Přendík, historik, kronikář: To ano, ale já mám takové vždycky logistické plány, jak zabavit vždycky část a část nechat v tom muzeu. Takže oni se tam v podstatě prostřídávají a nějakým způsobem je to takové jednodušší, samozřejmě na poznání, a nějakým způsobem se seznámit s tou historií Jubilejní kolonie a i s tím samotným bytovým muzeem.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Z toho, co jste řekl, bych si dovolila říct, že lidé o historii mají zájem. Ale jaké jsou vaše zkušenosti? Mají lidé o historii, možná historii Ostravy, zájem?

Petr Lexa Přendík, historik, kronikář: Tak na základě mojí vlastní zkušenosti, která nesouvisí jenom s Ostravou - Jihem, ale vůbec s celým statutárním městem, tak mohu říci, že ten zájem o historii neustále stoupá. Když se podíváte, kolik publikací vychází každý rok o historii Ostravy, tak je to jasný důkaz o tom, že Ostravané mají zájem o to město. A i když pořádám komentované vycházky nebo přednášky, tak ta návštěvnost neustále stoupá. A myslím si, že je to také dáno tím, že tady jsou lidé pořád v tom městě, kteří jsou trošku vykořenění. To jsou potomci těch původních lidí, kteří se tady nastěhovali většinou po druhé světové válce, kteří přišli do těch nových sídlišť. A není tady žádná historická tradice, žádná historická stopa. Ti lidé jsou trošku vykořenění a teprve začínají poznávat, že tady už vlastně od středověku něco bylo. Ale to všechno bylo z valné části setřeno tím ostravským průmyslem, ale také výstavbou těch velkých sídlištních bloků. Takže ten zájem si myslím je o to silnější než třeba v jiných městech České republiky, protože ti lidé jsou překvapeni tím, co všechno jsme tady měli, případně co tady máme a čeho jsme si v ulicích vůbec nevšimli.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Teď přejdu k dalšímu tématu, které však není tak vzdálené od toho, o čem jsme se bavili. Jedná se o Ostravské pěšiny. Vy jste autorem tohoto projektu a provázíte skupiny zájemců různými částmi Ostravy.

Petr Lexa Přendík, historik, kronikář: Ano, je to tak. To už budu dělat teď pět let a pořád je ten zájem velký. Ale je to také dáno tím, že neustále každý měsíc přidávám dva nové okruhy. Aktuálně se pohybuji na hodnotě cca 100 vycházkových okruhů a z toho už si asi vybere většina lidí. A kromě toho ještě přednáším v kině Luna, což je největší kino v Ostravě, jednosálové. Občas se stane, že toto kino s pěti sty nebo ještě více než pěti sty místy se podaří vyprodat. Což je pro mě jednak pozitivní z toho hlediska, že ten zájem o tu historii je, ale je to pro mě taky celkově pozitivní v tom ohledu, že na těch Ostravských pěšinách vznikla jakási komunita, která se postupně tak jako poznává, začala se přátelit a už jako chodí spolu do kaváren, jezdí spolu na dovolené a podobně. Takže už je to takové trošku rodinné. A v tom si myslím, že je velká přidaná hodnota toho, že na základě nějaké historie a poznání vznikají nové sociální vazby.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: No to je krásné, vy tady lidi dáváte do kupy v Ostravě. Vy jste říkal, že přinášíte v kině, ale přinášíte také v Komorním klubu, v Jubilejní kolonii. Tam také přivádíte lidi k různým poznáním historickým, různým událostem v rámci Ostravy. A aby to nebylo asi suché, protože jak vás znám, tak vy vyhledáváte i takové nějaké třešinky na dortu. Řekněte nám nějakou.

Petr Lexa Přendík, historik, kronikář: Co se týče toho samotného Komorního klubu, tak tam většinou jsou témata, která jsou spjatá s městským obvodem Ostrava-Jih. A musíme zase jaksi uznat, že Ostrava-Jih nebyla nikdy centrálním prostorem toho Ostravska, takže tam je to většinou o nějaké architektuře, urbanismu, spolkové činnosti a tak dále. Ale když se pak podíváme na Ostravské pěšiny, tak tam si člověk může dovolit trošku vybočit. Takže asi nejoblíbenější moje přednáška je "Ostrava, děvky a chlast", "Ostrava na mol ožralá". Což bude teď premiérová přednáška a na to ti lidi slyší, protože já jim tak nenápadně prodám ty informace, ale dosti poutavou formou, někdy i trošku oplzlou. Ale všechno je to na základě skutečných reálií, takže oni si mohou říct na konci toho představení: "to se skutečně takto stalo".

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Kde čerpáte poznatky i k těmto drobnějším, možná historicky více opomíjeným událostem?

Petr Lexa Přendík, historik, kronikář: To jsou především archívy muzea, ale pak je to takový ten typický dobový tisk, protože v dobovém tisku se objevilo leccos. Jsou to třeba i policejní hlášení na různé stížnosti a na různé orgány, takže musíte trošku sestavit tu mozaiku a v podstatě já si vymyslím nějaký okruh a třeba někdy trvá i rok, než s tím okruhem vyjdu na světlo světa, protože pořád si říkám mám toho málo, to ještě není ono. A když už něco sbírám, tak já musím být připraven na těch, já vždycky říkám 130 %. Protože 100 % mi nestačí, to bych se cítil nejistý. Já musím mít ještě něco navíc. Kdybych náhodou nevěděl už, co mám říkat, tak ať ještě vím něco navíc. A taky hledám nějaké souvislosti. Proč, já nevím, třeba se dařilo prostituci v Ostravě? Víme, že Ostrava byla městem, kde opravdu ta prostituce kvetla, ale hledat i příčiny, proč tomu tak bylo. Takže ti lidé se dozvídají příčiny toho, proč muži tak rádi vyhledávali různé šantány, bordely, animírky a podobně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Vy jste také autorem několika publikací. V současné době pracujete na knize o sídlišti Výškovice. Nevím, jestli to bude i název té knihy. Co se tam čtenáři dozví? Až bude hotová ta kniha?

Petr Lexa Přendík, historik, kronikář: Je to kniha, která by měla vyjít letos a je to o jednom z největších ostravských sídlišť - Nové Výškovice. Tak se ta kniha bude také jmenovat. A velkou inspirací tady byla jedna taková stařenka, která mně darovala dva filmy z doby, kdy se to sídliště začalo stavět. A já jsem si uvědomil, že to sídliště docela zajímavé a že má zajímavý příběh a je tam vidět otisk politických režimů, protože toto sídliště začalo být stavěno v šedesátých letech, v době Pražského jara v takovém docela pompézním a luxusním stylu a postavila se podle těch původních plánů polovina sídliště a ta druhá polovina, to už je to typické normalizační stísněné sídliště. A to sídliště v podstatě je jednoduché na popis, protože tam několik málo panelových konstrukcí, jsou tam i nějaké experimentální stavby. Takže se snažíme s Mariánem Liptákem udělat takový příběh, jak to sídliště vznikalo, co muselo být zbouráno, co se tam stavělo, v jakém duchu se to stavělo, co tam kdysi bylo a proč se to dneska vlastně stalo takovou, řekl bych, ostravskou periferií, protože sídliště Nové Výškovice leží na okraji Ostravy, což až tak nevadí. Je dobře dopravně dostupné, ale není tam žádná občanská vybavenost, není tam kulturní dům, není tam žádný dům, kde by byly koncentrovány služby a podobně. To je ten hlavní příběh celé té knihy.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Vaším koníčkem je sběr bicyklů a také historických bicyklů, na kterých jezdíte. Kde jste se vůbec k tomu dostal?

Petr Lexa Přendík, historik, kronikář: Když to řeknu úplně jednoduše, omylem. Jednou jsem viděl v centru Ostravy jet takovou mladou dámu na historickém kole, a tak jsem si řekl: "Tak to bych chtěl". Dnes mám přes 50 historických kol a loni jsem si koupil i takové to vysoké kolo, které se stalo mou velkou láskou. Takže na jiné kolo jsem od června zatím nesedl a jezdím po Ostravě.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Já vám děkuji za poutavé vyprávění. Určitě slíbíme našim divákům, že brzy si vás zase pozvu, protože je o čem povídat. Děkuji za rozhovor.

Petr Lexa Přendík, historik, kronikář: Děkuji za pozvání, mějte se hezky.

Redakčně upraveno / zkráceno.