Mimořádná zpráva:
Načítám...
  • Načítám...
>
Host dne

Host dne

Jarmila Hájková, ředitelka Loutkového divadla Ostrava: Loutkové divadlo letos slaví 70. narozeniny

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Startuje nový díl pořadu, ve kterém vám představujeme zajímavé osobnosti, ale i široké spektrum témat napříč Moravskoslezským krajem. Dnes je mým hostem dlouholetá ředitelka Divadla loutek Ostrava Jarmila Hájková. Dobrý den, paní ředitelko, vítejte.

Jarmila Hájková, ředitelka Loutkového divadla Ostrava: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, divadlo letos slaví sedmdesáté narozeniny. Teprve dvacet let sídlí na Černé louce. Stěhování a podobu máte v uvozovkách na svědomí Vy. Zavzpomínejte na tu dobu anebo vůbec, co byste možná z té historie sedmdesátileté vytáhla, byť jste od začátku u toho samozřejmě nebyla.

Jarmila Hájková, ředitelka Loutkového divadla Ostrava: Samozřejmě okamžik, kdy vzniklo nebo bylo založeno profesionální loutkové divadlo nebo divadlo pro děti v Ostravě v roce 1953. To byla v těch padesátých letech taková doba, kdy vznikala profesionální divadla pro děti v krajích naší země a Ostrava byla jedním z měst, kde Krajské divadlo, tehdy se to takto jmenovalo, v Ostravě vzniklo. Takže to byl samozřejmě počátek všeho. Za tu dobu té existence, to bychom tady seděli dlouho, to bychom museli vyrobit seriál toho, co bylo důležité, Protože tím divadlem prošla spousta báječných lidí. To divadlo bylo na vzestupu i v těch v šedesátých, sedmdesátých letech, kdy tam byli herci jako, musím vzpomenout, Dušana Fellera a Jirku Volkmera, kteří patřili k jedním ze zakládajících členů divadla. Byli to výsostní a skvostní loutkáři a oceňovali nás v podstatě v celé republice za to, co ta Ostrava uměla. Pak samozřejmě vždycky v tom období můžeme najít něco, co bylo hodně zajímavé. To, když u nás dělal pan režisér Kačer klasickou pohádku Zlatovláska, kdy se poprvé oficiálně objevili na jevišti loutka a živý člověk. Do té doby to nebývalo zvykem, protože loutkové divadlo byla loutka, kterou někdo vodil a někdo mluvil. V té inscenaci ve Zlatovlásce se poprvé ten živák objevil, to bylo v roce 1977, jestli se nepletu, a dostali jsme tenkrát Diskupovou cenu, takže to bylo něco pro mě významného též. Pak to byla osmdesátá léta, kdy Divadlo loutek se stalo součástí tehdejšího Státního divadla Ostrava jako jedna ze scén. Pak v roce 1990 došlo k emancipaci opětovné loutek, kdy přišel do Ostravy Mirek Wildman, Nejdřív jako umělecký šéf scény Divadla loutek a posléze jako ředitel samostatného Divadla loutek.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já jsem ještě vzpomněla to stěhování na Černou louku, novou tvář toho loutkového divadla, za kterou můžete Vy. Jak těžké bylo promyslet to, aby ta scéna a vůbec celá ta budova navozovala už tu atmosféru, která bude ty návštěvníky čekat za dveřmi a na jevišti?

Jarmila Hájková, ředitelka Loutkového divadla Ostrava: Víte, to byla náhoda, i když někdo říká, že náhody se nestávají, byla náhoda, že jsem mohla být a byla jsem u toho. Občas si vzpomenu, když to byl někdy rok 1995 nebo 1996. Hluboké prázdniny, srpen a telefon z města, pan náměstek Balabán, který už bohužel nežije, ale to byl otec myšlenky stavby nového divadla na Zelené louce neboli na Černé louce. Přišel s tím. Pravdou je, že v té době se řešilo, jestli půjdeme do generální opravy nebo takové jako hodně zásadní rekonstrukce, která bude stát hodně peněz anebo co? On tenkrát přišel s návrhem, co bych tomu řekla, kdyby město, protože jsme výborní a dobří, kdyby postavili nové loutkové divadlo nebo nové divadlo loutek. Já jsem ani vteřinu neuvažovala, samozřejmě jsem řekla, že ano, byť někteří kolegové tomu nevěřili. Dalo se tomu docela těžce věřit, protože to nebyla doba na to, aby se stavěly nové kulturní stánky, ne to bože ještě v Ostravě. Teď samozřejmě jaké by mělo mít parametry, co by mělo všechno splňovat. Takže to jsme byli schopni i v divadle si nadefinovat. Teď město měla tenkrát opravdu, myslím si, že hodně dobrý počin, že vypsali veřejnou soutěž architektonickou. Nebylo to tak, že by si to někdo namaloval a teď se to přeneslo jenom do toho prostoru. Takže vypsali veřejnou architektonickou soutěž. Já už si teda opravdu fakt nepamatuju, kolik tam bylo těch návrhů. Nicméně vyhrál návrh architektů Hájka a Mynářové s tím domem, který tam stojí přes dvacet let, protože my jsme se stěhovali v roce 1999, to bude příští rok pětadvacet let. Dům, který se k nikomu neotáčí zády, jak říkal pan architekt. To se splnilo. Samozřejmě takové naše přání bylo, aby ten dům v prvním okamžiku evokoval u toho, kdo jde třeba ji kolem, co to asi tak může být. Proto v průčelí třeba jsou sochy těch pohádkových bytostí.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, Vaše nejoblíbenější loutka nebo loutková hra je jaká?

Jarmila Hájková, ředitelka Loutkového divadla Ostrava: Já to mám vždycky nějak tak etapizované. Teď v poslední době nebo v posledních letech moje nejmilovanější představení je Stříhali dohola malého Kainara a loutka Kainara, kterou vodí náš herec a mluví Kája Růžička. To je pro mě srdcová záležitost a kdykoli v to představení hraje, ať dopoledne, to se mi zpravidla nepodaří, ale také alespoň nakouknu, protože to představení miluju.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Už jste zmínila herce. Ti vlastně musí umět mluvit, zpívat, musí být pohybově zdatní a musí mít asi i tu svou loutku nějak oblíbenou. Je to tak?

Jarmila Hájková, ředitelka Loutkového divadla Ostrava: Asi ano, ale oni se musí naučit pracovat a vodit každou loutku, která je jim přisouzena v souvislosti s tím, jakou roli ztvárňují na jevišti. S některou loutku se asi sžijí lépe, s některou to jde třeba hůř. Jak jste říkala o tom, čím musí být ti herci vybavení, oni musí, kromě toho samozřejmě, že musí zpívat a hrát, nejlépe na několik hudebních nástrojů, musí mít i dobrou fyzičku, protože ty výkony, které oni musí absolvovat na jevišti v tom hodinovém nebo hodinu dvacet představení, to je teda opravdu pozoruhodné a klobouk dolů.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, letos z divadla odcházíte. Přesto, že divadlo slaví sedmdesátiny, Vy jste je určitě připravovala, s čím z divadla odcházíte?

Jarmila Hájková, ředitelka Loutkového divadla Ostrava: Já sice odcházím, protože jdu do důchodu, protože jsem si to tak nějak snažila odpracovat. Myslím si, že to, co jsem třeba chtěla splnit, tak jsem splnila a můžu odejít s úsměvem a můžu se alespoň doufám, kdykoliv do divadla s úsměvem vrátit. Takže já sice nebudu sedět někde ve čtvrtém patře, ale kdykoliv do toho divadla můžu přijít a budu se na to strašně moc těšit, že už mě nebude svírat na premiérách takový ten pocit, aby všechno dobře dopadlo, aby se něco nestalo, aby přišli diváci, aby se to všem líbilo. To samozřejmě mě bude zajímat také a budu si to hrozně přát. Ale já alespoň doufám, že taková ta vážná zodpovědnost někdy i za věci, které člověk nemůže ovlivnit, u mě asi byla vyvinuta přespříliš, ale to je úplně jedno. Budu odcházet s tím, že to divadlo je v dobrém, myslím si stavu v dobré kondici, jak umělecké, tak provozní a přijde tam někdo, kdo bude báječný a to divadlo posune někam dál.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co divadlu k jeho narozeninám přejete?

Jarmila Hájková, ředitelka Loutkového divadla Ostrava: Přeji jim, aby bylo lepší. Aby to bylo lepší, protože myslím si, že tak jak jsem říkala, že to divadlo je v dobré kondici. Ale každý máme jiné oči, že ten, kdo přijde třeba z venku, řekne si pojďme jinam, ne jinam, ale pojďme dál. Protože ta doba, jak se mění a chce to i nové impulsy, nové nápady. Takže to bude člověk, který ty nápady a ty impulzy přinese a bude to divadlo fungovat a bude stejně vyhledávané jako doposud. V neděli budou plné sály a budou i třeba tomu stávajícímu řediteli nebo ředitelce volat známí, kamarádi: "Prosím tě, my nemůžeme koupit si lístek na neděli, protože máte pořád vyprodáno." To bych si strašně přála.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: To přejeme i my a zároveň Vám děkuji za rozhovor a přeji Vám hodně štěstí, hodně radostných dní, i přestože to nebude každý den s divadlem.

Jarmila Hájková, ředitelka Loutkového divadla Ostrava: Děkuju.

Redakčně upraveno / zkráceno.

Mohlo by Vás také zajímat

Pořad: Host dne
Jarmila Hájková, ředitelka Loutkového divadla Ostrava: Loutkové divadlo letos slaví 70. narozeniny
15. března 2023, 17:14

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Startuje nový díl pořadu, ve kterém vám představujeme zajímavé osobnosti, ale i široké spektrum témat napříč Moravskoslezským krajem. Dnes je mým hostem dlouholetá ředitelka Divadla loutek Ostrava Jarmila Hájková. Dobrý den, paní ředitelko, vítejte.

Jarmila Hájková, ředitelka Loutkového divadla Ostrava: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, divadlo letos slaví sedmdesáté narozeniny. Teprve dvacet let sídlí na Černé louce. Stěhování a podobu máte v uvozovkách na svědomí Vy. Zavzpomínejte na tu dobu anebo vůbec, co byste možná z té historie sedmdesátileté vytáhla, byť jste od začátku u toho samozřejmě nebyla.

Jarmila Hájková, ředitelka Loutkového divadla Ostrava: Samozřejmě okamžik, kdy vzniklo nebo bylo založeno profesionální loutkové divadlo nebo divadlo pro děti v Ostravě v roce 1953. To byla v těch padesátých letech taková doba, kdy vznikala profesionální divadla pro děti v krajích naší země a Ostrava byla jedním z měst, kde Krajské divadlo, tehdy se to takto jmenovalo, v Ostravě vzniklo. Takže to byl samozřejmě počátek všeho. Za tu dobu té existence, to bychom tady seděli dlouho, to bychom museli vyrobit seriál toho, co bylo důležité, Protože tím divadlem prošla spousta báječných lidí. To divadlo bylo na vzestupu i v těch v šedesátých, sedmdesátých letech, kdy tam byli herci jako, musím vzpomenout, Dušana Fellera a Jirku Volkmera, kteří patřili k jedním ze zakládajících členů divadla. Byli to výsostní a skvostní loutkáři a oceňovali nás v podstatě v celé republice za to, co ta Ostrava uměla. Pak samozřejmě vždycky v tom období můžeme najít něco, co bylo hodně zajímavé. To, když u nás dělal pan režisér Kačer klasickou pohádku Zlatovláska, kdy se poprvé oficiálně objevili na jevišti loutka a živý člověk. Do té doby to nebývalo zvykem, protože loutkové divadlo byla loutka, kterou někdo vodil a někdo mluvil. V té inscenaci ve Zlatovlásce se poprvé ten živák objevil, to bylo v roce 1977, jestli se nepletu, a dostali jsme tenkrát Diskupovou cenu, takže to bylo něco pro mě významného též. Pak to byla osmdesátá léta, kdy Divadlo loutek se stalo součástí tehdejšího Státního divadla Ostrava jako jedna ze scén. Pak v roce 1990 došlo k emancipaci opětovné loutek, kdy přišel do Ostravy Mirek Wildman, Nejdřív jako umělecký šéf scény Divadla loutek a posléze jako ředitel samostatného Divadla loutek.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já jsem ještě vzpomněla to stěhování na Černou louku, novou tvář toho loutkového divadla, za kterou můžete Vy. Jak těžké bylo promyslet to, aby ta scéna a vůbec celá ta budova navozovala už tu atmosféru, která bude ty návštěvníky čekat za dveřmi a na jevišti?

Jarmila Hájková, ředitelka Loutkového divadla Ostrava: Víte, to byla náhoda, i když někdo říká, že náhody se nestávají, byla náhoda, že jsem mohla být a byla jsem u toho. Občas si vzpomenu, když to byl někdy rok 1995 nebo 1996. Hluboké prázdniny, srpen a telefon z města, pan náměstek Balabán, který už bohužel nežije, ale to byl otec myšlenky stavby nového divadla na Zelené louce neboli na Černé louce. Přišel s tím. Pravdou je, že v té době se řešilo, jestli půjdeme do generální opravy nebo takové jako hodně zásadní rekonstrukce, která bude stát hodně peněz anebo co? On tenkrát přišel s návrhem, co bych tomu řekla, kdyby město, protože jsme výborní a dobří, kdyby postavili nové loutkové divadlo nebo nové divadlo loutek. Já jsem ani vteřinu neuvažovala, samozřejmě jsem řekla, že ano, byť někteří kolegové tomu nevěřili. Dalo se tomu docela těžce věřit, protože to nebyla doba na to, aby se stavěly nové kulturní stánky, ne to bože ještě v Ostravě. Teď samozřejmě jaké by mělo mít parametry, co by mělo všechno splňovat. Takže to jsme byli schopni i v divadle si nadefinovat. Teď město měla tenkrát opravdu, myslím si, že hodně dobrý počin, že vypsali veřejnou soutěž architektonickou. Nebylo to tak, že by si to někdo namaloval a teď se to přeneslo jenom do toho prostoru. Takže vypsali veřejnou architektonickou soutěž. Já už si teda opravdu fakt nepamatuju, kolik tam bylo těch návrhů. Nicméně vyhrál návrh architektů Hájka a Mynářové s tím domem, který tam stojí přes dvacet let, protože my jsme se stěhovali v roce 1999, to bude příští rok pětadvacet let. Dům, který se k nikomu neotáčí zády, jak říkal pan architekt. To se splnilo. Samozřejmě takové naše přání bylo, aby ten dům v prvním okamžiku evokoval u toho, kdo jde třeba ji kolem, co to asi tak může být. Proto v průčelí třeba jsou sochy těch pohádkových bytostí.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, Vaše nejoblíbenější loutka nebo loutková hra je jaká?

Jarmila Hájková, ředitelka Loutkového divadla Ostrava: Já to mám vždycky nějak tak etapizované. Teď v poslední době nebo v posledních letech moje nejmilovanější představení je Stříhali dohola malého Kainara a loutka Kainara, kterou vodí náš herec a mluví Kája Růžička. To je pro mě srdcová záležitost a kdykoli v to představení hraje, ať dopoledne, to se mi zpravidla nepodaří, ale také alespoň nakouknu, protože to představení miluju.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Už jste zmínila herce. Ti vlastně musí umět mluvit, zpívat, musí být pohybově zdatní a musí mít asi i tu svou loutku nějak oblíbenou. Je to tak?

Jarmila Hájková, ředitelka Loutkového divadla Ostrava: Asi ano, ale oni se musí naučit pracovat a vodit každou loutku, která je jim přisouzena v souvislosti s tím, jakou roli ztvárňují na jevišti. S některou loutku se asi sžijí lépe, s některou to jde třeba hůř. Jak jste říkala o tom, čím musí být ti herci vybavení, oni musí, kromě toho samozřejmě, že musí zpívat a hrát, nejlépe na několik hudebních nástrojů, musí mít i dobrou fyzičku, protože ty výkony, které oni musí absolvovat na jevišti v tom hodinovém nebo hodinu dvacet představení, to je teda opravdu pozoruhodné a klobouk dolů.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, letos z divadla odcházíte. Přesto, že divadlo slaví sedmdesátiny, Vy jste je určitě připravovala, s čím z divadla odcházíte?

Jarmila Hájková, ředitelka Loutkového divadla Ostrava: Já sice odcházím, protože jdu do důchodu, protože jsem si to tak nějak snažila odpracovat. Myslím si, že to, co jsem třeba chtěla splnit, tak jsem splnila a můžu odejít s úsměvem a můžu se alespoň doufám, kdykoliv do divadla s úsměvem vrátit. Takže já sice nebudu sedět někde ve čtvrtém patře, ale kdykoliv do toho divadla můžu přijít a budu se na to strašně moc těšit, že už mě nebude svírat na premiérách takový ten pocit, aby všechno dobře dopadlo, aby se něco nestalo, aby přišli diváci, aby se to všem líbilo. To samozřejmě mě bude zajímat také a budu si to hrozně přát. Ale já alespoň doufám, že taková ta vážná zodpovědnost někdy i za věci, které člověk nemůže ovlivnit, u mě asi byla vyvinuta přespříliš, ale to je úplně jedno. Budu odcházet s tím, že to divadlo je v dobrém, myslím si stavu v dobré kondici, jak umělecké, tak provozní a přijde tam někdo, kdo bude báječný a to divadlo posune někam dál.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co divadlu k jeho narozeninám přejete?

Jarmila Hájková, ředitelka Loutkového divadla Ostrava: Přeji jim, aby bylo lepší. Aby to bylo lepší, protože myslím si, že tak jak jsem říkala, že to divadlo je v dobré kondici. Ale každý máme jiné oči, že ten, kdo přijde třeba z venku, řekne si pojďme jinam, ne jinam, ale pojďme dál. Protože ta doba, jak se mění a chce to i nové impulsy, nové nápady. Takže to bude člověk, který ty nápady a ty impulzy přinese a bude to divadlo fungovat a bude stejně vyhledávané jako doposud. V neděli budou plné sály a budou i třeba tomu stávajícímu řediteli nebo ředitelce volat známí, kamarádi: "Prosím tě, my nemůžeme koupit si lístek na neděli, protože máte pořád vyprodáno." To bych si strašně přála.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: To přejeme i my a zároveň Vám děkuji za rozhovor a přeji Vám hodně štěstí, hodně radostných dní, i přestože to nebude každý den s divadlem.

Jarmila Hájková, ředitelka Loutkového divadla Ostrava: Děkuju.

Redakčně upraveno / zkráceno.

Zdroj: https://polar.cz/porady/host-dne/host-dne-15-03-2023-17-14