Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Ostravský rodák, spisovatel Jiří Klečka přichází se čtvrtým románem nazvaným Černý kos. Detektivní thriller inspirovaný skutečným příběhem z USA autor zasadil do prostředí Ostravy a už krátce po vydání si získal výjimečnou pozornost čtenářů i kritiky. O knize se mluví jako o detektivním objevu roku. Dobrý den, vítejte u nás.

Jiří Klečka, spisovatel: Dobrý den, děkuji za pozvání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jak se vám to poslouchá?

Jiří Klečka, spisovatel: No krásně, krásně. Ještě ať se to všecko naplní.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Pojďme se podívat na vaši novou, v pořadí už čtvrtou knihu. Prozradil jste mi, že není poslední a že už pracujete na další, tentokrát s úplně jiným tématem. Řekněme si tedy něco o knize číslo čtyři. Velká část tohoto románu se odehrává v Ostravě, přestože inspirace reálným příběhem pochází z USA. Proč právě Ostrava? Je to tím, že jste rodák, že to tu znáte a připadalo vám, že i příběh z dalekých Spojených států lze zasadit sem, na Moravu a do Ostravy?

Jiří Klečka, spisovatel: Když jsem na ten příběh narazil, zvažoval jsem, kam ho zasadím. Přemýšlel jsem, jestli by neměl zůstat opravdu v Americe. Ale nejsem velký fanoušek toho, když si u nás v Česku hrajeme na velkou Ameriku a zasadíme tam příběh, protože neznáme do detailu kulturní pozadí, i když z něj máme něco načteného nebo nasátého. Od své druhé knihy se držím Ostravy a říkal jsem si, že i tentokrát toho využiji. Ostravu přece jen dobře znám, vyrůstal jsem v ní, a proto jsem příběh vzal a upravil ho do českých reálií.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jak jste na ten příběh vlastně narazil a čím vás tolik inspiroval, že jste si řekl, že ho rozvinete a zasadíte právě sem do Ostravy?

Jiří Klečka, spisovatel: Nic podobného jsem předtím nezažil. Když jsem hledal inspiraci pro své předchozí příběhy, postupoval jsem jinak, ale v tomto případě jsem brouzdal po internetu a už ani nevím proč jsem se zabýval zmizelými lidmi. Narazil jsem na příběh chlapce Stevena Steinera, který zmizel v sedmdesátých letech v Americe. Nezaujal mě hned samotný příběh, ale jedna fotka, na kterou jsem narazil. Byl na ní památník, socha postavená na počest jeho činu. On totiž nejen že sám zmizel, ale později zachránil menšího kluka, kterého také unesli, a společně utekli. Jako poctu tomuto hrdinskému činu postavili pomník v parku. Když jsem tu sochu uviděl, okamžitě mě to zasáhlo. Věděl jsem, že to je příběh, který musím vyprávět. Byl to doslova záblesk, něco, co se mi nikdy předtím nestalo, a proto jsem věděl, že si to musím sám pro sebe rozklíčovat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Bylo pro vás těžké psát o únosu dětí a zneužívání dětí?

Jiří Klečka, spisovatel: Ten prvek zneužívání nebo obecně hrůz, které se týkají dětí, je samozřejmě velmi komplikované téma. Chápu, že se na to ptáte, a právě to jsem hodně řešil, jak to uchopit. V jednu chvíli jsem dokonce uvažoval, že to úplně vynechám a zaměřím se na jiný typ hrůzy, který děti mohou zažít. Ale z hlediska respektu k samotnému příběhu a k tomu, co se tehdy skutečně stalo, jsem si uvědomil, že z této linie nemohu uhnout. Věděl jsem, že to pro mě bude těžké, ale pustil jsem se do toho. Možná i proto mi psaní trvalo poměrně dlouho, protože jsem se musel potýkat se scénami, u nichž jsem předem věděl, že je pro mě nebude snadné napsat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Které to byly? Prozradíte?

Jiří Klečka, spisovatel: Je o tom těžké mluvit, ale nejnáročnější byly právě scény, které se týkají dětí a toho, co ony prožívají. I když nejsem ve vyprávění vyloženě explicitní, čtenář cítí, co se v pozadí odehrává. Pro mě bylo hodně těžké psát momenty, kdy dospělý člověk, nesoucí v sobě zlo, konfrontuje dětskou nevinnost. To pro mě bylo jednoznačně nejtěžší a musel jsem se s tím hodně vyrovnávat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Bylo těžké také nakouknout do té psychologie, do té psychiky spíš toho dítěte a toho dospělého. Možná pro vás jako dospělého člověka spíš do té dětské psychiky a dostatečně vykreslit, co se v něm asi odehrává. Možná i ten strach.

Jiří Klečka, spisovatel: Já si na ty dětské strachy docela dobře ještě pamatuju, respektive se mi zapsaly do hlavy dost výrazně na to, abych je vždycky, když potřebuju psát z dětského pohledu, využil. Vracím se k prožitkům, které jsem měl v dětství, a nějaké strachy jsme každý z nás nějakým způsobem prožívali. Takže paradoxně pro mě není úplně obtížné se naladit na ten dětský pohled. Samozřejmě trauma, které popisuji, je daleko větší, než jaké jsem sám prožil, takže z tohoto hlediska to bylo náročnější. Ale to už je úkol spisovatele, autora příběhu, aby se s tím popasoval.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Teď jste řekl, co bylo možná nejtěžší a co bylo takovou výzvou se vůbec do toho tématu pustit.

Jiří Klečka, spisovatel: Nevím, jestli ta výzva byla spojena s tématem. Spíš byla spojena s tím žánrem samotným, protože Černý kos je moje první knížka, která si vůbec nehraje s nějakým nadpřirozeným prvkem nebo magickým realismem. Je to vyloženě detektivní thriller. A to bylo zřejmě to nejtěžší, protože jsem musel uvažovat nad tím, jak ten příběh pospojovat, respektive jak v něm navazovat tak, aby všechno logicky zapadalo do sebe.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Knihu jste psal podle nějaké jasné osnovy, kterou jste si dal, aby to všechno do sebe tak jak říkáte, zapadalo?

Jiří Klečka, spisovatel: Ta osnova tam musí být. Já vždycky pracuju s osnovou, ale čím dál tím míň se jí držím. I v tomhle případě jsem věděl základní stěžejní uzly příběhu. Věděl jsem, kdy dojde k únosu. Měl jsem dokonce i – a dělám to u každé knihy – takové bio postav, takže vím, kdy se narodily a co se v jakém roce odehrálo, aby všechno sedělo. Mám pavučinu propojenou vztahy mezi postavami. S tímhle pracuju, aby letopočty odpovídaly, když třeba říkám, že nějaká postava má určitý věk. Držel jsem se osnovy, ale vznikly mi vedlejší linky, s nimiž jsem vůbec nepočítal. Na druhou stranu to bylo velmi zábavné, protože právě to je na psaní to nejvíc bavící – když se probudí kreativita, mozek začne pracovat a vyzývá vás k něčemu, co jste ani netušili, že budete řešit. Takže osnova je, ale spíš jen jako hrubý obrys, v jehož rámci se pohybuju.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Ten příběh, kterým jste se inspiroval a žijí ještě ty reálné postavy v Americe?

Jiří Klečka, spisovatel: Právě to je na tom nejsmutnější, protože oba jsou mrtví. Ti kluci dospěli, ale zemřeli poměrně mladí. Jeden se zabil při nehodě a druhý zemřel na rakovinu. Smutné je, že prošli něčím tak obrovsky traumatickým, co je poznamenalo, a nakonec ani neměli šanci plnohodnotně prožít svůj život. Kdybych ten příběh zpracoval zcela podle skutečnosti, nikdo by mi to nevěřil, protože v rodinách se odehrávaly ještě další velmi těžké věci. Proto se v mém románu děj odvíjí jinak.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: V knize se odráží také téma prevence a bezpečnosti dětí. Myslíte si, že literatura může pomoci rodičům otevřít oči a ukázat jim, jak více komunikovat se svým dítětem?

Jiří Klečka, spisovatel: Určitě ano. Myslím si to i já sám, protože mám pocit, že čím víc moje děti rostou, tím méně vím, jak být dobrým tátou. Přijde mi, že každý den je nová výzva, a proto hledám různé rady. Literatura v tom může hodně pomoci. Nevím, jestli vždycky beletrie, i když do určité míry také, ale hlavně knihy, kde někdo popíše svoje zkušenosti s výchovou dětí, s komunikací s nimi a předá to prostřednictvím knihy. To považuji za k nezaplacení a sám to využívám.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Překvapila vás ta rychlá reakce čtenářů a to vysoké hodnocení?

Jiří Klečka, spisovatel: No to rozhodně. Protože člověk si myslí, že napsal dobrý příběh, ale mnohdy se to nepotká s pohledem čtenářů. V tomhle případě jsem rád, že se naše pocity překrývají, což je skvělé. Rozhodně jsem ale nečekal tak raketový nárůst hodnocení ani tak silnou odezvu od čtenářů, pro mě je to doposud nevídané. Předchozí romány se s takovým úspěchem nepotkaly. Jsem z toho hrozně rád, ale přiznám se, že mě to i trochu znervózňuje. Radost ale rozhodně převažuje.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Závěrečná otázka román má také audio verzi, kterou načetl Kajetán Písařovic. Jaký je pocit slyšet postavy a příběh z úst jiného interpreta?

Jiří Klečka, spisovatel: Ten hlas z románu, nebo můj autorský hlas, dostane na starost někdo jiný a hraje si s ním. Konkrétně Kajetán to podle mě přečetl naprosto mistrovsky. V jeho podání má příběh takovou atmosféru, že mi při poslechu naskakovala husí kůže. Na chvíli jsem zapomněl, že jsem to napsal já. A nemyslím si, že je to tím, že bych to tak dobře napsal, ale tím, jak on to mistrovsky zvládl. Jeho načtení jsem si hrozně užil a můžu ho všem doporučit.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Tak já toho využiju, těch vašich závěrečných slov, pane Klečko, ať si to užívají i čtenáři a posluchači knihy Černý kos. Děkuji vám za vaše odpovědi i za čas, který jste věnoval této knize u nás ve studiu.

Jiří Klečka, spisovatel: Já děkuju moc za otázky, bylo to moc fajn. Děkuju.

Redakčně upraveno / zkráceno.