Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Po čtyřech měsících od posledního rozhovoru jsem si opět do studia pozvala Vojtu Pomikálka, dobrovolníka, který vozí radost a pomoc tam, kde je to třeba. Ahoj a vítej ve studiu televize Polar.
Vojtěch Pomikálek, dobrovolník, CESTA naděje života, z. s.: Ahoj a děkuju za pozvání.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vojti, já jsem si vypůjčila heslo Vašeho spolku: "Vozíme radost a pomoc tam, kde je třeba". Jak pomoc a jaká pomoc je třeba na Ukrajině?
Vojtěch Pomikálek, dobrovolník, CESTA naděje života, z. s.: V základu je to furt to samé, co na začátku války: jídlo, hygiena, oblečení. Ale teďka s postupující válkou narůstá počet dětí bez rodičů, takže se zaměřujeme i na ty nejmenší. Takže ať už to jsou plínky, nějaká strava pro nejmenší, pračky, oblečení dětem, tak i s trvající zimou, to jsou centrály, svíčky, nějaká kamna a podobně.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak se dá vyjádřit to, že je třeba pomáhat Ukrajině? Nejenom prostřednictvím vašeho spolku, ale prostřednictvím všech, kdo by mohli uvažovat, že by mohli pomoct?
Vojtěch Pomikálek, dobrovolník, CESTA naděje života, z. s.: Na úvod asi je třeba říct, že je to boj dobra proti zlu a s historií známý. Ještě jsem neviděl žádnou tak černo bílou válku nebo situaci. Jak to vyjádřit? Asi jenom tím, co děláme a nějakým tím svědectvím z těch míst. Protože ty lidi jinak nic nepřesvědčí.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co se od té doby, co jsme spolu mluvili, změnilo nebo co se změnilo vlastně pro vás, kteří v rámci vašeho spolku pomáháte, sháníte nejen peníze, ale i tu materiální pomoc? Na začátku a před těmi pár měsíci jste řešili jiné záležitosti než teď. Jak to je?
Vojtěch Pomikálek, dobrovolník, CESTA naděje života, z. s.: Je zima, takže je třeba myslet na toto, ať už vybavení aut, řetězy, tažné lana, zimní pneumatiky kvalitní, tak i nějaké osobní oblečení a podobně. Pak hlavně to zimní oblečení, centrály, nějaká kamna, topné tělíska apod. to je to, co teďka nejčastěji sháníme a vozíme.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Popiš možná pro nás, kteří si to neumíme představit a vidíme tu situaci pouze z televizních obrazovek a médií, s jakými pocity odjíždíš a s čím se potkáváš přímo častokrát v místech bojů nebo kousek od nich?
Vojtěch Pomikálek, dobrovolník, CESTA naděje života, z. s.: Odjíždím vždycky na Ukrajinu s tím, že mám nějaký úkol, co musí být splněný, pomoct těm lidem. S čím se tam setkávám? Asi když řeknu peklo, tak to plně vystihuje. Zničené domy, lidé pomalu bez života, přišli o všechno, děti, špína, hlad apod. Ono to popsat... Já už jsem to říkal, mám pocit minule, je to jak válečný film, jenom se to nedá zastavit. Nemůžete si dát pauzu a jo, v pohodě, nějak to vydýchám a pak si to zase pustím. Ne, to musíte fungovat dál. Je to něco, co člověka občas pudí a určitě u nějakých kolegů už začal posttraumatický syndrom, takže není to nic příjemného a lehkého.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zastavme se teda u toho, co ta válka a to, co vidíte na Ukrajině, s vámi dělá. Říkáš, že někteří kolegové už mají tyto potíže. Jak s nimi pracujete nebo co s nimi uděláte? Myslím teď, že asi na chvilku vyřadíte z toho, aby zajížděli do těch oblastí, kde se nejvíc bojuje nebo kde se bojuje nebo možná na Ukrajinu jako takovou vůbec a zůstávají shánět tu pomoc tady v Česku.
Vojtěch Pomikálek, dobrovolník, CESTA naděje života, z. s.: Přesně tak. Pro danou situaci, ono to většinou trvá nebo v našich případech zatím krátce. Nechci to nějak zlehčovat a máme to štěstí, že kolegové se z toho většinou do měsíce oklepali a mohli fungovat dál. Ale ten měsíc, bylo to na nějakou psychologickou pomoc, konzultaci a potom také, jak si říkala, sháněli pomoc tady v Česku. Na ty výjezdy sami ani nechtěli, dokud nejsou schopni na sto procent fungovat. Oni si uvědomují, že je to i ohrožení sebe a toho týmu.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak často vyjíždíte? Za jakou dobu se vám podaří naplnit auto nebo to, co si řeknete, že teď potřebujete sehnat tohle, tohle, tohle? Za jakou dobu to nashromáždíte, abyste mohli uskutečnit převoz?
Vojtěch Pomikálek, dobrovolník, CESTA naděje života, z. s.: Naše komunita se tam pohybuje de facto nepřetržitě. Většinou to je, že jedno auto odjede a někdo další z nás se vrací zpátky apod. Tím, že máme už slušně zařízený sklad v Kravařích a začínají nás podporovat větší firmy, jsme schopní de facto neustále vyjíždět na tu Ukrajinu a točit se.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Možná by bylo fajn popsat nejen to shánění toho potřebného materiálu, ale i to samotné předání přímo v místě, kam tu pomoc vezete.
Vojtěch Pomikálek, dobrovolník, CESTA naděje života, z. s.: Předání, začnu tím, vždy je to ve spolupráci s nějakým místním úřadem nebo orgánem. Snažíme se zamezit tomu, ať se to dostane do nesprávných rukou, nebo to zůstane viset někde na skladě dlouhodobě. Takže například v Izjumu, kde jsme byli na podzim a pak už dále, tak jsme dojeli na místní úřad. Tam jsme jim řekli, co máme pro ty lidi, kolik toho máme, oni nám dali styčného člověka a na základě jmenného seznamu, který ten člověk měl, ať lidí žijících v té oblasti nebo bloku domů apod., jsme poté dávali jídlo a hygienu.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: To znamená, že nejste na jednom místě a ti lidi za vámi nedochází, ale vy se posouváte nějak blíž těm lidem?
Vojtěch Pomikálek, dobrovolník, CESTA naděje života, z. s.: Jo, je to tak, že se posouváme. Dostaneme blok domů například v tom Izjumu dostali jsme jich několik, takže jsme dojeli do jednoho. Tam už byl ten styčný člověk s těmi seznamy. Na základě seznamu jsme to předali lidem a jeli jsme do dalšího bloku.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak řešíte svoji bezpečnost a i toho materiálu, který vezete?
Vojtěch Pomikálek, dobrovolník, CESTA naděje života, z. s.: Vlastní bezpečnost, tam je nezbytné tím, že jezdíme do válečné zóny, mít balistickou helmu a vestu. Každý z nás musí umět první pomoc. Máme praktický batoh, každý s tím musí umět fungovat. Potom jsme ve válce, takže se tam musí poslouchat. Řekne se nebudeme chodit mimo vyznačené cesty, takže neexistuje, že si někdo půjde natrhat kytičky někde bokem. Jsou tam miny, nejde to. Bezpečnost toho materiálu, spolupracujeme i s církvemi na Česku, Slovensku a na Ukrajině a ti se za nás vždycky modlili a zatím nám to stačilo a nic jiného jsme nepotřebovali.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Spolek CESTA naděje, který zastupuješ, byl první českou organizací v osvobozeném Izjumu. Co jste předávali? Co vše tam lidem chybí a jak zvládají tu situaci? Protože teď je zima, byť je mírná zima, ale i tak mrazy jsou.
Vojtěch Pomikálek, dobrovolník, CESTA naděje života, z. s.: Já to upravím, ta mírná zima je tady a na Ukrajině se to střídá. Minulý týden tam měli mínus sedmnáct, mínus osmnáct v oblasti Charkova, Izjum. Co jsme předávali, když jsme tam byli poprvé, jídlo, hygiena, voda, to je základ, to tam a chybělo absolutně. Teď tam vozíme to samé, zase jídlo, hygienu, vodu, ale už k tomu přidáváme i zimní oblečení, hlavně ponožky, čepice, rukavice, protože se nejhůř zakrývají tady ty části těla. K zimě ještě ty centrály, svíčky, ať už obyčejné, ke kterýma se dá i svítit, tak zákopové, což je plechovka naplněná kartonem, voskem apod. a má to i celkem slušnou výhřevnost, dá se na tom vařit apod.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ty jsi zmínil na začátku, že teď je hodně dětí, které přišly o své rodiče a že i v této oblasti pomáháte. Znamená to, že je někde zvážíte, kde je bezpečněji nebo dokonce odvážíte i tady?
Vojtěch Pomikálek, dobrovolník, CESTA naděje života, z. s.: Ne, prozatím spolupracujeme jen se sirotčinci a dětskými domovy, co už fungují.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tam na Ukrajině?
Vojtěch Pomikálek, dobrovolník, CESTA naděje života, z. s.: Ano, na Ukrajině. Ve velkém teďka rozjíždíme spolupráci s domovem přesunutým na západní Ukrajinu, kde nemají de facto nic. Je tam v oblasti těžká železitá voda. Oni nemají na tu vodu filtr, takže musí vodu nosit z přilehlého opatství, kde ten filtr mají. Mají tam 60 dětí, takže takhle tam nosí vodu. Potom spolupracujeme s centrem pro lidi a děti s mentálním hendikepem, těm jsme například dělali Mikuláše.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Aktivitu toho vašeho spolku zaznamenala i ministryně Černochová. Ty jsi byl vyznamenán, řekni pár slov k tomu.
Vojtěch Pomikálek, dobrovolník, CESTA naděje života, z. s.: Asi na úvod, není to vyznamenání nebo nepovažuju to za vyznamenání. Mě osobně jako vyznamenání a ocenění práce všech v organizaci a všech našich dobrovolníků. Dostal jsem Záslužný kříž ministerstva obrany třetí třídy a paní Černochová si naší práce všimla na Twitteru a zorganizovala s námi jednu sbírku s přes Prahu 2 a poté nás pozvala na to ministerstvo, kde ještě byli kolegové z organizace team4ukraine a projekt Fénix.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vojti, já ti děkuji za rozhovor a jenom našim divákům prozradím, že máš před státnicemi, držím palce, ať to dopadne dobře.
Vojtěch Pomikálek, dobrovolník, CESTA naděje života, z. s.: Děkuju. Díky za pozvání.
Redakčně upraveno / zkráceno.