Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jiřina Kábrtová, ředitelka Ostravského muzea odchází po více jak dvaceti letech z postu ředitelky. Celý svůj pracovní život věnovala muzeu. Jaké má na něj vzpomínky a na co se aktuálně připravuje se dozvíte už za chvíli. Dobrý den, vítejte ve studiu.
Jiřina Kábrtová, ředitelka Ostravského muzea: Dobrý den.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Na začátek, paní ředitelko, co pro Vás Ostravské muzeum znamená? Muzeem jste strávila vlastně celý svůj pracovní život.
Jiřina Kábrtová, ředitelka Ostravského muzea: Já začnu nejdřív tím trojúhelník Ostrava, Ostravské muzeum a na vrcholku Kábrtová a občas bych potřebovala čtyřúhelník, protože mnozí o mně ví, že jsem velký fanda Baníku, takže ještě by se tam ten Baník mohl vejít. Ale fakt je ten, že celý svůj život jsem prožila kromě pěti let, kdy jsem byla na studiích v Brně. Hrozně ráda na to vzpomínám, ale v Brně bych nikdy nezůstala. Vrátila jsem se zpátky do Ostravy a Ostrava pro mě znamená nejenom pojem jako město nebo tak. Je to zvláštní, ale cítím k němu opravdu lásku a když jsem dělala své zásadní kroky a zásadní rozhodnutí, tak ta Ostrava mě vždycky podpořila. Nesmím zapomenout na svůj milovaný Svinov, kde se známe všichni a žije se mi tam hrozně dobře.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Už tady padlo, že celý svůj život pracujete v Ostravském muzeu a vy jste mi také prozradila, že jste tam vystřídala několik funkcí, že jste třeba i uklízela. Takže jste si vyzkoušela úplně všechno, co se snad vyzkoušet dá.
Jiřina Kábrtová, ředitelka Ostravského muzea: Já jsem školo dokončila přírodovědeckou fakultu v Brně, obor obecná geologie a nastupovala jsem do Ostravského muzea na pozici mineraloga. Máme docela pěkné mineralogické sbírky a v čase, kdy jsem dělala toho mineraloga se toho našlo i dole v podzemní v rámci těžby uhlí. Ta sbírka se rozrůstala, měla jsem ještě kolegyni, která dělala paleontologa, jenomže potom když došlo k zavření dolů, tak ta sbírka trošičku stagnuje. Nerozšiřuje se tak, jak se rozšiřovala předtím. Ale byla jsem nejmladší. Nastoupila jsem tam hned po škole ve čtyřiadvaceti, takže když bylo potřeba a na co vzpomínám hrozně ráda. Co se pak stalo při rekonstrukci muzea v roce 2003, tak to beru jako svoje vítězství. My jsme vždycky veškerý nepořádek se cpali buď do sklepa nebo na půdu, co si budeme. Vždycky jednou tak za tři roky se to uklízela a zase se vyhazovali. Nám se podařil opravdu selský kousek. Vyjednala jsem to s památkáři a teď všecky ty půdy, co byly odkladové, tak jsou to buď malé depozitáře anebo pracovny odborných pracovníků.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Za těch více jak čtyřicet let, na co nejraději vzpomínáte? To už nechám na Vás, jestli to bude za těch čtyřicet let, když tam jste víc jak 40 let v Ostravském muzeu anebo za tu dobu svého ředitelování. Na co vzpomínáte nejraději?
Jiřina Kábrtová, ředitelka Ostravského muzea: Já bych to rozdělila, když jsem byla ten odborný řadový pracovník, tak byla éra komunismu nebo socialismu. V roce 1989, kdy se to lámalo a moje kolegyně odešla do důchodu, tak jsem převzala vedení oddělení přírodních věd a s tím i funkci zástupce ředitele. Takže jsem se už dostala do toho úzkého vedení. Na oba dva časy vzpomínám velice ráda, na ty staré časy, bylo to úplně jinak i chování města a naší bývalé paní ředitelky. Dneska když potom nastala ta demokracie, tak člověk opravdu trošičku mohl víc vydechnout. To jsem se já dostala už k té práci takové té manažerském, protože práce ředitele Ostravského muzea není o ničem jiném než o práci manažera. Seč si někdo představuje, že by tam měl být historik nebo umělecký historik, není to pravda. Protože když potom přijde k jakémukoliv jednání, tak lidi chtějí jednat s ředitelem a každou smlouvu, každou fakturu, každý halíř vydaný musí podepsat ředitel a musí ovšem vědět. Ale já vzpomínám na to i v tom, že tím jak byl větší kontakt se zahraničím, tak jsme udělali nádherné výstavy a začali jsme to v roce 2010, zhruba deset let po mém nástupu, ale i předtím byly pěkné výstavy.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Která byla nejúspěšnější, na kterou ráda vzpomínáte?
Jiřina Kábrtová, ředitelka Ostravského muzea: To je ta, ke které se chci dostat. My jsme získali evropské peníze na opravu výstavních prostor a udělali jsme ty výstavní prostory takové jaké možná i v dnešní době nemají tady někde poblíž, možná potažmo i v České republice obdobu. Takže já jsem vždycky říkala, že kdyby nám Louvre půjčil Mona Lisu, tak u nás by se určitě mohla vystavovat, že by se jí nic nestalo. Dohodli jsme se s kolegy na výstavě mé oblíbené postavy v českých dějinách, a to byl Jan Lucemburský. Jmenovalo se to "Král, který létal". Oni říkali, že začala nějaká bitva a ten protivník říká: "hurá, začneme, Lucemburk tu není, to vyhrajeme" a než se stačili ohlédnout, tak Lucemburk, který byl na druhé straně Evropy tam v té bitvě byl. Tak mu říkali: "Hele králi, nelítáš ty náhodou?" To je od toho "Král, který létal". Byla to velice krásná výstava a spolupráce. Nám se z pokladnice v Cáchách německých podařilo přivézt věci, které autenticky musel mít v rukách Karel IV. Já nebudu vzpomínat na ty nádherné Madony, na Zbraslavskou kroniku, zmíním zlatý poklad, který je uložený ve Wroclawi a představuje korunu snad první královy manželky Karla IV. Blanky z Valois. Ale já vždycky říkám, že ten Karel to měl trošičku lehčí v tom životě, že ten táta Lucemburk mu i takovou svoji schopností i tou diplomacií trošičku umetl cestičku k tomu, aby se stal otcem vlasti a císařem.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, máte v Ostravském muzeu nějaký svůj oblíbený exponát?
Jiřina Kábrtová, ředitelka Ostravského muzea: Těch je víc, ale ne nejsou takové exponáty, které byste si možná představovala. Je to jeden maličký tvoreček. Je to zkamenělina asi takhle veliká a je to trilobit, který se jmenuje Paladin. Dokazuje mi to soudržnost toho karbonu, ve kterém vznikalo černé uhlí s celými prvohorami. Když si vezmete oblast kolem Prahy Barrandov, tak tam byl takový trilobiti se nacházeli a Joachim Barrande dělal pěknou sbírku a já jsem pyšná na to, že my máme toho trilobita i tady u nás v Ostravě.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jakou cestou by se mělo Ostravské muzeum ubírat?
Jiřina Kábrtová, ředitelka Ostravského muzea: Víte, já to beru tak, že dnešní doba a není to jenom covidová, ale už i předtím byla docela těžká. My máme hodně nízké vstupné, protože já říkám: "já jsem ráda, když někdo do toho muzea přijde a něco si v hlavě z toho muzea odnese". I výběr kultury v Ostravě je poměrně veliký. Takže jsem ráda za každého návštěvníka. Někdy je to dobré podsouvat jim takovou tu úplnou modernu, ale zase jsou lidi, kteří chtějí vidět tu historii, tu autentičnost toho předmětu. Ale myslím si, že i do muzeí a je to čím dál tím víc patří to moderní vystavování, moderní projekce. My připravujeme do archeologie takovou nedá se říct virtuální, protože nebudou mít žádné brýle, ale chci udělat takovou procházku tím pravěku, tím nejstarším, co vlastně Ostravu dělá Ostravou a to byli lovci mamutů na Landeku. Any ti lidi prožívali ten příběh celého toho muzejnictví nejenom chodili od vitríny k vitríně a koukali. To si můžou přečíst už potom ti, kteří to chtějí vidět.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já jsem na začátku řekla, že odcházíte z funkce ředitelky. Setrvá te ještě nějakou dobu v muzeum?
Jiřina Kábrtová, ředitelka Ostravského muzea: Nevím, to je ve hvězdách podle toho kdo přijde. Měla jsem kolegyni, která říkala, že starý ředitel a nový ředitel, že to nikdy nejde dohromady.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co byste popřála Ostravskému muzeu?
Jiřina Kábrtová, ředitelka Ostravského muzea: Popřála bych mu hodně spokojených návštěvníků, děláme pro to všecko, peníze, pěkné projekty a aby se o tom muzeu vědělo.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, já Vám děkuji za úžasný rozhovor a přeji Vám hodně štěstí.
Jiřina Kábrtová, ředitelka Ostravského muzea: Já taky děkuju za to, že jste mě pozvali a možná se třeba setkáme, i když už ne v roli paní ředitelky.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Budeme rádi.
Jiřina Kábrtová, ředitelka Ostravského muzea: Děkuju.
Redakčně upraveno / zkráceno.