Host dne

Michaela Gongolová, koordinátorka, Bez mámy z. s., Projekt Běhej na vsi pomáhá škole v Tanzanii

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: V Tanzanii žije přes 3 miliony sirotků. Stát nemá na péči a zřízení domovů dostatek financí, a tak sirotci žijí častokrát na ulici. Projekt neziskové organizace Bez mámy pomáhá těmto dětem Mahangu. Ve studiu vítám koordinátorku projektu Michaelu Gongolovou. Ahoj, vítej.

Michaela Gongolová, koordinátorka, Bez mámy, z. s.: Ahoj.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Míši, vy pomáháte sirotkům. Já vím, že máte určitý omezený počet, nicméně jakým způsobem je vyhledáváte nebo jak je nacházíte, abyste jim mohli pomoci.

Michaela Gongolová, koordinátorka, Bez mámy, z. s.: My už teďka nějakou dobu máme centrum pro sirotky v Mahangu, kde máme 30 dětí a tam se staráme přímo o veškeré jejich potřeby, základní potřeby včetně vzdělání, a pak ještě podporujeme děti, které žijí ve vesnici, jejich dalších asi zhruba 30. A těm pomáháme hlavně se vzděláním. Už je to na nás celkem dost těch 60 dětí, takže sami vyloženě aktivně nehledáme nové děti, ale často se stává, že někdo z místních za námi přijde a poukáže na nějaký případ kdy je potřeba pomoci. Zrovna teďka konkrétně David plánuje návštěvu u jedné rodiny, kde je vážná situace, kdy děti přestaly chodit do školy kvůli finanční situaci, takže tam takovým způsobem prostě to zjistíme a zajdeme se tam podívat a uvidíme, co se dá pro ně dělat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ty si teď řekla jednak jméno David, k tomu se ještě vrátíme. Přicházíte do rodin, ale jsou to i děti, které žijí na ulici, kterým pomáháte nebo jiné organizace, nebo jak tam vlastně ty děti fungují?

Michaela Gongolová, koordinátorka, Bez mámy, z. s.: Občas ve městech natrefíme na děti, které jsou skutečně děti ulice, ale většinou na venkově mají vždycky nějakého příbuzného. Ale našima očima by se zdálo, že v podstatě žijí na ulici, protože to, že mají někoho to v podstatě nic neznamená. Oni mají akorát někde nějaký roh domu, kde se jako vyspí, ale nemají jídlo, nemají potřebné hygienické pomůcky, nemají žádný prostor pro nějaký osobnostní rozvoj, takže i tyhle děti počítáme, že jsou v podstatě jako děti ulice.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Možná se teď vrátíme k tomu jak fungujete. Vy jste organizace, která sídlí ve Frýdku-Místku nebo poblíž Frýdku-Místku. Jak můžete zabezpečit chod sirotčince a vůbec starat se o 60 dětí ve vzdálené Tanzanii?

Michaela Gongolová, koordinátorka, Bez mámy, z. s.: Nám by přišlo nepřirozené, kdyby to bylo závislé úplně zcela na nás a řídily bychom to tady z dálky, takže si zakládáme na úzké spolupráci s místními lidmi s Tanzánci. Tam vlastně funguje organizace, která je naše partnerská, je to Without-mother organisation. A máme tam koordinátora Davida, Tanzánce, který v podstatě je s námi v neustálém kontaktu. My jsme si včera telefonovali přes ty moderní technologie. Dá se to krásně zvládnout a v podstatě řešíme instantně, jestli vznikne nějaký problém nebo kde je potřeba zafinancovat. On nám dá nějaký návrh a my to probereme. Něco odsouhlasíme, něco si zase prodiskutujeme a změníme, takže je to fajn, že tam je vlastně naše prodloužená ruka.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Porovnej tamní sirotčinec s českým dětským domovem.

Michaela Gongolová, koordinátorka, Bez mámy, z. s.: Nemám zkušenosti s českými dětskými domovy. Ale my opravdu v Tanzanii zajišťujeme dětem to nejnutnější. Prostě o ni pochází z podmínek, kde neměli ani postel ani matraci, na které by si mohli ustlat. Takže my začínáme tím nejzákladnější, aby jim prostě nepršelo do pokojíčku, aby měli matraci, aby měli dostatek oblečení, aby mohli chodit do školy, takže měli peníze na uniformu. Aby tam bylo mýdlo pořádá a zubní pasta a tady takové základní věci no. Když to tady v Evropě se můžou už ti vychovatelé soustředit i na další rozvoj těch dětí. Ale my zatím jsme teda ve fázi nějakého možná přechodu, kdy zajišťujeme to nejpotřebnější a teďka se soustředíme i na to, aby ty děti mohly nějak jako osobnostně růst, aby v nich byla podpořena samostatnost, kreativita, nějaká schopnost uvažování samostatného.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ty si říkala, že děti nějaká rodina neposílá do školy, protože nemá dostatek financí. Znamená to, že i to základní vzdělání se v Tanzanii platí?

Michaela Gongolová, koordinátorka, Bez mámy, z. s.: Neplatí se školné, i když to možná i bývalo v minulosti, ale musí to dítě mít uniformu, musí mít patřičnou obuv. A to přece jenom něco stojí, protože se to musí skoro každého půl roku obnovovat, děti rostou, ty podmínky to nevydrží. Také si platí sami učebnice, sešity, školní pomůcky. Na středních školách se musí platit pronájem za lavici nebo musí přijít vlastně s tou levicí do školy, což nejsou úplně malé částky a když ti rodiče nebo opatrovníci na to ty peníze nemají, tak to dít neposílají nebo neposílají pravidelně, není tam vlastně jako dán ten důraz na nutnost toho vzdělání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Organizace Bez mámy působí v Mahangu 10 let, jak se za těch 10 let a život tam změnil a co se vám vlastně podařilo tam všechno vybudovat?

Michaela Gongolová, koordinátorka, Bez mámy, z. s.: Organizaci Bez mámy tam působí dokonce víc než 10 let, ale já osobně tam jezdím okolo těch desíti let a začalo to nějakým malým zázemím pro místní lidi, mateřskou školku pro jejich děti dispenzářem teda ošetřovnou pro místní lidi, ale postupně se zjišťovalo, že vznikla potřeba se postaral o ty děti z té ulice. Takže vznikl malý sirotčinec nejdřív 8 dětí to nestačilo, takže jsme se pustili do velkého díla, které teďka teda má 30 dětí. Velké sirotčince, zvlášť kluci, zvlášť holky a ty děti tam jako jsou trvale. Další ten pokrok se soustředí kolem toho centra pro sirotky, protože v Mahangu není voda, takže jsme museli vybudovat nějaký rezervoár, což bylo velmi nákladné, nákladné dílo, aby ty děti skutečně po celý rok měly zajištěnou pitnou vodu. Nakonec jsme museli přidat i studni, protože dešťová voda nemá zase dostatek potřebných minerálů, takže postupně to takhle jako doplňujeme a rozvíjíme to zázemí, které vlastně už za pochodu pojímalo ty potřebné děti.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Za celou dobu našeho rozhovoru tady padají častokrát finance, peníze a tak dále. Kde sháníte finance na ty své projekty?

Michaela Gongolová, koordinátorka, Bez mámy, z. s.: Tak máme dárce tady z České republiky převážně, i když občas se najde někdo i mimo Českou republiku a je to formou teda toho daru. Také lidé nám můžou přispět tím, že si nakoupí Tanzanské umění, které dovážíme. Máme ho vlastně taky na stránkách tingatinga.cz a pak pořádáme třeba benefiční akce, zrovna teďka na podzim budeme pořádat už šestý ročník benefičního běhu v Dobraticích. Ten běh se jmenuje Běhej na vsi, takže i touto formou lidé si přijdou za sportovat a podpoří buď centrum pro sirotky nebo konkrétně teda ten běh podporuje školu Ilenge.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co ta škola potřebuje?

Michaela Gongolová, koordinátorka, Bez mámy, z. s.: Ty venkovské školy jsou opravdu velmi, velmi chudé a potřebují v podstatě všechno. Tam chybí i zdi, takže tam se stává, že tam opravdu spadla jedna třída žákům téměř na hlavu a my už jsme před léty začali s nimi stavět novou budovu, takže teď se právě zavčas jako dokončuje. Sice ještě chybí okna, ale už je nějaký prostor, kde se můžou děti shromažďovat. A pak to potřebují taky pomůcky nebo učebnice a potřebují i učitele, ale to jim bohužel nejsme schopni nabídnout.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ty říkáš stavíme. Opravdu berete partu dobrovolníků a stavíte to vy nebo jak to funguje?

Michaela Gongolová, koordinátorka, Bez mámy, z. s.: Ne, ne, říkám to asi tak trošku zkresleně, ale je to tak, že my skutečně zajišťujeme tu finanční stránku a chceme, aby vlastně ten podíl těch místních lidí byl takový, že my dodáme finance a oni dodají tu práci a častokrát se stává, že je to nakopne k tomu, že to, co my seženeme, tak oni ještě seženou další finance někde jako řeknou: "podívejte se oni nám tady poslali, já nevím 10 tisíc korun, ale jako my se hecneme a potřebuje 15, tak ještě těch pět jako vyberou nějak mezi sebou, což mi přijde strašně fajn, že jednak reálně pomáháme a jednak je motivuje k dalšímu výkonu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak vypadal loňský COVIDOVÝ rok, byť ta situace probíhá i v letošním roce, ale loni to bylo takové více okleštěné i to cestování. Tak jak jste fungovali vy jako organizace a jak to v Tanzanii probíhalo všechno?

Michaela Gongolová, koordinátorka, Bez mámy, z. s.: Nám se podařilo do Tanzanie v průběhu toho uplynulého roku dostat, takže já jsem byla vlastně na misi v lednu. Vrátila jsem se začátkem března a to už jsem se vracela v době, kdy Čechům vlastně byl zakázán vstup do Tanzanie a ten zákaz trvá doposud. A vždycky se každý měsíc posune o kousek dál, tak aktuálně myslím do 31. 7. a to nám samozřejmě blokuje vysílání dalších dobrovolníků, protože zájemci jsou a nevíme, kdy se to uvolní. Nicméně to, že jsme tam byli, tak bylo moc fajn a viděli jsme tu situaci tam na vlastní oči. Nevypadá, že by ta země byla nějak extra zasažena tím COVIDEM není to jako politické téma vůbec v zemi. Občas to graduje nějakým mediálním tlakem, ale to je asi normální. To známe i ze západního světa.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Míši, já ti děkuji za rozhovor i za takové zajímavé a užitečné informace pro naše diváky. Hodně štěstí.

Michaela Gongolová, koordinátorka, Bez mámy, z. s.: Děkuju.

Redakčně upraveno / zkráceno.



Mohlo by Vás také zajímat