Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ředitelka Oblastního spolku Českého červeného kříže Alžběta Hrabovská má na starosti fungování krajského asistenčního centra pro ukrajinské uprchlíky. S jakými příběhy se zdravotníci setkávají? Co řeší na každodenní bázi a co je potřeba pro to, aby byl pro lidi, kteří utíkají před válkou byl zajištěn kompletní servis, se dozvíte už za chvíli. Dobrý den, vítejte vy, u televizních obrazovek, i Vy u nás ve studiu, paní ředitelko.
Alžběta Hrabovská, ředitelka oblastního Českého červeného kříže: Dobrý den.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: 8. března bylo Krajské asistenční centrum na Černé louce otevřeno. Jak to v prvních chvílích vypadalo na místě?
Alžběta Hrabovská, ředitelka oblastního Českého červeného kříže: Musím se přiznat, že ještě než jsme otevřeli, tak již dvě hodiny před otevřením venku čekali uprchlíci, kteří se samozřejmě snažili si urvat své první místo tak, aby se co nejrychleji dostali dovnitř. My jsme je umístili dovnitř do tepla, i když jsme věděli, že otevíráme až za dvě hodiny. Bylo tam plno. Ten první den byl pro nás opravdu hektický, protože ta návštěvnost daleko předčila naše limity, ale stihli jsme odbavit všechny.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Byli jste vlastně na všechno připraveni, co v tu chvíli budete řešit? Protože samozřejmě za těch několik týdnů, co už centrum funguje jste doladili i co na počátku chybělo?
Alžběta Hrabovská, ředitelka oblastního Českého červeného kříže: Musím říct, že ano. Díky tomu, že krajské asistenční centrum nejdříve fungovalo u nás v budově Českého červeného kříže v Ostravě na Fifejdách, tak tam jsme se naučili úplně všechno, co ti uprchlíci potřebují. Co je potřeba pro ně zařídit, sehnat, co chybí, co naopak je úplně zbytečné, co třeba nevyužijí. Díky té zkušenosti jsme všichni byli na tu Černou louku již připraveni, to s čím jsme začali tam funguje dodnes.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co všechno na místě těm uprchlíkům poskytujete?
Alžběta Hrabovská, ředitelka oblastního Českého červeného kříže: Kacp funguje to hlavně jako takový úřad několika míst najednou v jednom tak, aby nemuseli nikam cestovat. To znamená, projdou základní registrací. Zeptáme se jich na to nejdůležitější, a to je, jestli mají kde bydlet. Pokud nemají, okamžitě jim kolegové hasičského záchranného sboru naleznou vhodné ubytování. Pokud se jedná o děti, o staré lidi, případně lidi s nějakým hendikepem nebo pokud potřebují zdravotní ošetření, tak také komunikujeme s nemocnicemi, jak s fakultní nemocnicí, tak s nemocnicí Fifejdy. To znamená, ta péče je tam od začátku určena již dopředu. To na, co pokračují dále, na co hlavně čekají, je samozřejmě udělení toho víza. Máme tam spolupráci s Úřadem práce tzn. sociální odbor. Dostanou se i k nějakému základnímu finančnímu příspěvku. Je tam také k dispozici pojišťovna, která s nimi ihned vyřídí kartičku pojišťovny tak, aby mohly navštívit jakékoliv zdravotnické zařízení. Jsou tam samozřejmě již kolegové z banky, kteří jim pomohou se zřízením účtu, pokud by potřebovali případně vydání platební karty. Takže tohle všechno je u nás v podstatě k dispozici. To, co je kolem, co v tu chvíli potřebují je samozřejmě ten základ. To znamená nějaké hygienické potřeby, pro ně i pro děti, jídlo, pití, to aby si měli kde lehnout, odpočinout, aby tam byla nějaká zóna pro ty děti, kde si můžou hrát. Využít případně i ukrajinských pohádek, které jim tam běží a aby si tam třeba mohli malovat a rodiče zároveň mohli využít ten čas k tomu, k čemu potřebují.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vedle hasičů, vás a dobrovolníků, kdo ještě v KACPu pomáhá?
Alžběta Hrabovská, ředitelka oblastního Českého červeného kříže: Naši dobrovolníci z Červeného kříže, pak také ADRA, která se stará o koutek, který tam máme hlavně pro maminky, to znamená, aby jsme jim dokázali v těch prvních minutách poskytnout nějaké základní ošacení, také ty hygienické potřeby, protože oni opravdu přijedou úplně bez všeho a potřebují třeba pro ty děti i to základní, což jsou třeba botičky. I to se nám stává, že maminka přijede a děti prostě drží v náručí a nemá ty botičky. Takže v tomto perfektně spolupracujeme s ADRA. Dále organizaci, která se jmenuje Chaloupka, která zase nám pomáhá v těch dětských kouscích. Ty ženy jsou přímo školené na péči o děti, jsou to psycholožky, navíc spousta z nich umí rusky, ukrajinsky, takže i s těmi dětmi komunikují a starají se zároveň i o tu péči. Samozřejmě nepostradatelní jsou tlumočníci, interventi, kteří nám pomáhají s těmi lidmi komunikovat, abychom nezajistili jenom tu fyzickou stránku, ale i tu psychickou.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: V prvních dnech právě tlumočníci a interventi chyběly. Jak je to teď po těch několika týdnech?
Alžběta Hrabovská, ředitelka oblastního Českého červeného kříže: Teď již nechybí, jsou plně k dispozici v tom dvaceti čtyř hodinovém režimu. Těch tlumočníků jsme potřebovali opravdu hodně, protože to je to základní, abychom se s těmi lidmi dokázali domluvit. Stejně tak i ti interventi, protože ti lidi se k nám dostávají v nedobrém psychickém stavu. Ty maminky ve chvíli, kdy už ví, že dorazily do bezpečí, tak samozřejmě z nich všechno spadne, ale dochází taková ta vlna toho psychického náporu, kdy si uvědomí kde jsou, co všechno prožili a co se s nimi děje a v tu chvíli už je potřeba s nimi pracovat. Příběh, se kterým jsem se setkala v podstatě hned od začátku, byla maminka, která se k nám dostala s dvěma malinkými dětmi. Ty děti byly předškolního věku a musím říct, že i naši otrlí záchranáři kolem nich stáli a měli jsme co dělat, abychom se s tím nějak srovnali, protože oni šli téměř čtyři dny pěšky s těmi dětmi. Nestihla toho moc zabalit, protože utíkala z oblasti, kde probíhaly ty boje. Jedno to dítko dokonce nosila a říkala nám tím, že nejezdily autobusy, neměly se odtamtud jak dostat, tak šli pěšky. Ona chvílemi s těmi dětmi tam vždycky někde venku nebo u někoho přespali. Občas je někdo svezl autem, ale jinak šly. A když k nám dorazili a my jsme jim nabídli to jídlo, tak ona měla strašný strach ho těm dětem dát. Říkala: "Nemáte prosím něco jemnějšího, ty děti zvrací, protože tím, že jsme tolik dní nejedli, tak já jim nemohu dát hned to běžné jídlo." Takže tam jsou samozřejmě k dispozici potom piškoty pro ty děti tak, aby si i ti dospělí, i ty děti po těch dnech, kdy vůbec nejedli zvykli i na tu běžnou stravu. Protože jinak tam dochází opravdu ke zdravotním komplikacím.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kde je třeba tady tahle maminka je umístěna? Kde už se jí daří lépe?
Alžběta Hrabovská, ředitelka oblastního Českého červeného kříže: Maminka byla umístěna do bytů, kde je o ni postaráno. I hned samozřejmě se kontaktovala i sociální služba, takže už jsou jí nápomocní a byl k dispozici intervent, který s ní pracoval. Vzhledem k tomu, že tam musela nechat muže i své rodiče a utíkala jenom s těmi dětmi do bezpečí, tak ta psychická zátěž u ní byla těžká i v tom smyslu, že poprvé v životě, když nám vyprávěla, že zažila hlad pro sebe, tak to ještě zvládla, ale že neměla, co dát těm dětem, to pro ni bylo natolik stresující, že bude těžké ještě do budoucna, aby se s tím vůbec vyrovnala.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Možná bychom mohli také zmínit počty. Kolik lidí už prošlo krajským centrem pro uprchlíky na Černé louce?
Alžběta Hrabovská, ředitelka oblastního Českého červeného kříže: K dnešnímu ránu to bylo 7 460.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Nějaké denní počty zmíníte? Kolik to je? Jak jste vytíženi?
Alžběta Hrabovská, ředitelka oblastního Českého červeného kříže: Musím říct, že ta vytíženost samozřejmě přes den je vyšší. Na druhou stranu v noci k nám dojíždějí zase autobusy plné těch uprchlíků a jsme rádi, že to KACPo jim může nabídnout ten odpočinek, že tam máme ty lůžka, máme tam postýlky pro ty děti. Mohou tam dostat ty základní hygienické věci, takže konečně se dostávají i k zubnímu kartáčku a k něčemu, co konkrétně potřebují. Takže v tom nočním režimu jsme zase víc plní právě těmi uprchlíky, kteří u nás přespávají, potřebují si odpočinout a až třeba ráno vyrážejí na to ubytování.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Je něco, co vám v centru schází?
Alžběta Hrabovská, ředitelka oblastního Českého červeného kříže: Začíná nám scházet pomaličku to vybaveni pro ty uprchlíky. To znamená hygienické potřeby, třeba i jednorázové nádobí, které tam samozřejmě má obrovskou spotřebu. Také potraviny pro ty děti, přesnídávky, sušenky, něco, co jim můžeme dát v tom prvotním cyklu právě když několik dní nejí, protože na to teplé jídlo je v tuto chvíli opravdu čas. Také voda, které je tam obrovská spotřeba.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Znamená to, že by vám lidé mohli něco do centra dodávat nebo ještě spíš na Wattovu ulici a pak teprve odtud z Ostravy to převáží vám do centra?
Alžběta Hrabovská, ředitelka oblastního Českého červeného kříže: Ano, tím, že ty kapacity na Černé louce nejsou bohužel velké, tak využíváme právě sklad na Wattové, kde komunikujeme. V každém dni se vždycky vyptáváme, co je tam přibližně nového, a pro co si můžeme přijet a dovážíme to právě do toho centra pro ukrajinské uprchlíky tak, abychom vždycky ten náš malinký mezisklad měli přeci jenom zásobený pro tu denní i noční potřebu. Protože v noci, když nám přijedou dva tři autobusy uprchlíků s dětmi, tak jsou hladoví a my pro ně potřebujeme mít veškerý komfort jak ve dne, tak i v noci.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste zmínila i příběh velmi chytající za srdce. Je to jeden z mnoha. Jak vy sami ti, co tam pomáháte, těmto lidem, kteří prchají před válkou, to zvládáte? I na vás to musí být velký psychický nápor.
Alžběta Hrabovská, ředitelka oblastního Českého červeného kříže: Je, musím říct, že na ty naše zaměstnance je to obrovsky psychický nápor, protože oni jsou ti, kteří s těmi lidmi mluví. Já si sama za sebe přiznám, že je pro mě úplně jiná situace, kdy to sleduji všechno večer v televizi a kdy ráno vstávám, jedu do práce a setkávám se přímo s těmi lidmi, protože ve chvíli, kdy je tam samozřejmě vidíme a vidíme jak to je. Vidíme právě, že maminka přinese v náručí dítě a prosí nás, jestli nemáme alespoň botičky, protože je nestihla vzít, že by pro ně potřebovala nějaký svetřík, bundu, cokoli, protože buď se to cestou ztratilo nebo se jim ztratily kufry nebo nemohla už nic dalšího vzít. Tak to na ty lidi samozřejmě dopadá. My jsme ve spolupráci jednak díky paní Dašce Fischerové, interventky od Hasičského záchranného sboru, tak jsme v kontaktu s Lukášem Humplem, s koordinátorem interventů moravskoslezských záchranářů, kteří nám pomáhají psychicky pečovat o ty naše zaměstnance, protože je to potřeba.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, já Vám děkuji za rozhovor i za Vaši práci, kterou děláte.
Alžběta Hrabovská, ředitelka oblastního Českého červeného kříže: Mockrát děkujeme a všem hodně sil.
Redakčně upraveno / zkráceno.