Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Marek Pokorný je ředitel ostravské městské galerie současného umění PLATO. Letos se získal na Nové scéně Národního divadla cenu ministerstva kultury pro rok 2022 za výtvarné umění. Nejen o ní už za chvíli. Dobrý den a vítejte ve studiu.

Marek Pokorný, ředitel Galerie Plato: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane řediteli, nejdřív obrovská gratulace za to ocenění. Co pro Vás znamená?

Marek Pokorný, ředitel Galerie Plato: Já jsem byl tím trošku zaskočený, ale pro mě to znamená fakt, že se v Ostravě něco povedlo. Já myslím, že to je primárně ocenění v tuhle chvíli pro Ostravu, byť s mým přispěním, ale já to vnímám jako cenu, která jde hlavně sem.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: To znamená, když se Vás zeptám, co za tou cenou stojí, tak to je právě?

Marek Pokorný, ředitel Galerie Plato: Asi jsou tam různé atraktivity. Přece jenom se v oblasti současného výtvarného umění především pohybuji třicet let. Už víc možná. Ale ta závěrečná fáze, která asi nejvíc přesvědčovala, je spojená s Ostravou a s projektem Plato.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Než se k Platu dostaneme, přece jenom řekněte, jak se vyvíjí současné umění? Kam, jakým směrem umělci v tuto chvíli jdou?

Marek Pokorný, ředitel Galerie Plato: To je hodně těžká otázka, když se zaměříme na hodně mladé autory, na tu generaci, která bude profilovat, řekněme umění v příštích deseti, patnácti letech, já tam vidím hodně úzkosti, hodně obav, ať už o to, jakým způsobem oni sami obstojí umělkyně, kolektivy, umělci v životě, v umění. Jednak mají obavy samozřejmě z toho, jak funguje společnost, nejenom česká a vidím tam hodně úzkosti z celkového stavu světa, ať už je to klima a není tam žádná velká perspektiva, že by existoval nějaký nástroj nebo nějaké jednoduché řešení. Takže je tam hodně, úzkosti, a to umění je hodně o těch problémech, které rádi vytěsňujeme.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Znamená to, že je to taková reakce na ty globální krize, události, co se dějí ve světě?

Marek Pokorný, ředitel Galerie Plato: Určitě, ty se ale promítají právě jako do osobnosti, ať už občana nebo umělce. Vyznat se v tom, najít správné místo, najít místo, ze kterého můžu říct něco důležitého nebo aspoň najít nějakou základnu, ve které můžu být užitečný, nebo najít nějakou rovnováhu v tom světě. O tom všem umělci, umělkyně přemýšlejí a pracují s těmito tématy.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dá se říct, kdy k tomu zlomu nastalo? Kdy takhle začali tvořit a přemýšlet o tom, co se děje kolem nich a jak jste řekl sám, že z nich jde ta úzkost?

Marek Pokorný, ředitel Galerie Plato: Současné umění nebo moderní umění vždycky se vyrovnávalo s tím, jak vypadal svět kolem lidí, kteří se uměním zabývají. Možná osmdesátá a devadesátá léta byla trošku ve znamení nějakého hedonistického přístupu k životu a ke světu. Ta úzkost začíná prokapávat v posledních, řekněme dvaceti letech s tím, že mám pocit, že posledních minimálně deset let se to velmi, velmi zintenzivňuje. Mladá generace je obecně daleko řekněme křehčí, zranitelnější z různých důvodů. Takže i v té umělecké praxi nebo v nastavení vlastně umělkyně, umělců to je to daleko patrnější než kdy dřív. Také ochota nebo schopnost přebírat nějakou zodpovědnost za ten svět. Ne odstřihávat se od problémů, které mají jiní lidé, je tam daleko větší empatie nebo nějaká schopnost akceptovat to, že já třeba nemám problém, ale jsem s tím konfrontován v tom běžném životě.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vaše instituce, kde ředitelujete se částečně přestěhovala do nových prostor. Vy jste zmínil, že možná s tím souvisí, nemyslím teď se stěhováním, ale s obměnou toho prostoru, i to Vaše ocenění. Zkuste teď říct, jak se Vám za těch pár měsíců, týdnů funguje v nových prostorách?

Marek Pokorný, ředitel Galerie Plato: My jsme pořád v takovém záběhu, bych řekl, protože samozřejmě ta stavba, jako každá stavba neskončí okamžikem předání budovy, ale vychytávají se různé technické drobnosti. My si musíme zvyknout na nový provoz. Samozřejmě jsme byli zvyklí fungovat daleko, řekněme demokratičtěji nebo daleko otevřeněji, jak vůči týmu, tak vůči návštěvníkům. Takže to jsou třeba aspekty takové jako institucionální, se kterými se stále ještě vyrovnáváme. To je jedna věc. Druhá věc je to, co vidí návštěvník, to znamená zejména výstavy nebo nějaké aktivity, které jsou v tom novém sídle, které už nám teda zůstane doufám pár desítek let. Tam samozřejmě máme z toho velmi dobrý pocit. Myslím, že se to hodně povedlo i ve srovnání s několika málo podobnými projekty, které byly v ČR dokončené v posledních letech. Zejména to byly privátní investice. Tohle je nejvýznamnější veřejná investice do infrastruktury pro současné umění za možná opravdu posledních třicet let. Ale jsme pořád za běhu a to, co si chceme uchovat, je nějaká neformálnost a otevřenost. Ale na druhé straně ten objekt už sám tím, že je nový po rekonstrukci, má technologie, které jsme předtím neměli. Nemůžeme tam dělat úplně všechno, co se nám vlastně zlíbí. Zároveň to to současné umění potřebuje být hodně flexibilní nebo být hodně připraveno na nějaká překvapení. To jsou všechno věci, které trošku znejišťují ten chod, na který jsme si zvykli. Ale myslím si, že když se to dobře namíchá nebo dobře nadávkuje ta otevřenost s nějakou obezřetností, řekněme, která spočívá v té architektuře tak, že se dostaneme k něčemu, ne než už by to tam nebylo, ale my sami si budeme jisti tím, že to děláme dobře.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tam se tím pádem otevřel i ten vnější prostor, takže ho můžete vzájemně propojovat. Je tohle v plánu?

Marek Pokorný, ředitel Galerie Plato: Určitě, tak to bylo od začátku důležitým aspektem celého toho projektu. To znamená nesoustředit se jenom na ten objekt samotný, na tu hmotnou substanci, ale vnímat to jako nějakou situaci. A ta situace znamená způsob, jakým se na nějakém místě a v nějakém čase potkávají lidé, ať už to jsou umělci nebo návštěvníci nebo tým nebo kdokoliv další. Ten vnější prostor, zahrada přítomnosti, jak jsme to nazvali, v tom hraje velmi důležitou roli s tím, že nemáme zatím přesný plán, jak bude využíván a pro nás bude důležité zjistit, jak se tam lidé cítí, co vlastně od toho očekávají, co třeba potřebují. Méně se budeme soustředit na nějaké sochy ve veřejném prostoru. To myslím, že není tak úplně zajímavé. Těch projektů je celá řada i v Ostravě podobného typu, ale spíš na situace, ve kterých se může umění potkat s návštěvníkem nebo s kolemjdoucím, aniž by nutně ten člověk, který se tam vyskytuje věděl, že se jedná o umění, to není tak podstatné. A druhý aspekt je ten environmentální, to znamená ta zahrada, to okolí bylo založeno permakulturně. To znamená, to je princip, který znamená, že jenom určitá míra péče, ale nechává se velká volnost tomu, jak ta zeleň, jak ten organický celek sám funguje, sám se koriguje, sám roste sám se mění. To je zase proces, který trvá nějakou dobu. Takže my i v čase teprve budeme rozvíjet další a další aktivity, které třeba nám umožní nebo nám vybídne to okolí.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak vidíte nebo jak dlouho byste si přál, abyste mohli zároveň být ještě v Bauhausu, který je vzdušnou čarou možná padesát metrů od Jatek?

Marek Pokorný, ředitel Galerie Plato: Je to přes ulici. Ta situace je unikátní. Ta ta situace je unikátní v evropském kontextu minimálně. To znamená my máme k dispozici klasické výstavní prostory, mimo klasické výstavní prostory vedle toho máme experimentální prostor, který teď primárně využívají naši partneři. My vlastně jsme takovým prowiderem nebo takovým pečovatelem o nějakou infrastrukturu, ve které se realizují aktivity, výstavy, edukační programy, mítinky dalších subjektů, kulturních organizací nebo lidí, umělců, kteří vlastně působí v Ostravě nebo chtějí v Ostravě něco udělat. Tohle je unikátní situace, to znamená kombinace toho řízeného dramaturgovaného prostoru a prostoru, který má nějakou vlastní komunitní, řekněme logiku. Ideální by bylo, kdybychom to mohli mít natrvalo. Je to sice hodně náročné na produkci, na koordinaci, na technické zajištění, ale ta kombinace je geniální v tom, že se nevylučuje úplně ta elitní, že přece jenom galerie tak, jak my ji vnímáme obecně. Jako by to elitní zařízení, kde jenom někdo může něco dělat. Takže je tady nějaké kontinuum mezi tím, co my chceme říct a mezi tím, co třeba chce říct nebo potřebuje říct někdo ještě jiný. Takže bylo by to ideální, ale závisí to na městě a na tom, jak rychle se najde vhodný investor, který bezpochyby v horizontu několika let ten prostor po bývalém Bauhausu, hobbymarketu nějakým způsobem dostaví nebo změní.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane řediteli, náš čas vypršel. Já Vám děkuji za rozhovor a ještě jednou gratulace.

Marek Pokorný, ředitel Galerie Plato: Děkuji za pozvání a děkuju.

Redakčně upraveno / zkráceno.