Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tentokrát se zaměříme na vánoční tradice, historii Vánoc, ale třeba i na to, kdy se začaly zdobit vánoční stromky. Témata pro historička a ředitelku Archivu města Ostravy Hanou Šústkovou. Dobrý den paní ředitelko, vítejte.
Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: Dobrý den, já děkuji za pozvání.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vánoční tradice na začátek, které přetrvávají a z jakého důvodu?
Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: Těch tradic, které přetrvávají je několik. Pokud se zaměříme na tradiční zvyky, které rodiny provádějí o Štědrém večeru, tak určitě všichni nebo většina z nás doma se snaží překrojit jablko tak, aby vznikla hvězdička. Případně leje se olovo a zkusí z těch tvarů hádat jaký rok ho přesně čeká. Myslím si, že další takovou známou tradicí je nebo možná, že dneska už až tak ne známou, ale vím o tom, že se ještě místy praktikuje, je házení střevíce. To symbolizuje, když ten střevíc dopadne, tak se hádá, jestli se dívka ten daný rok vdá nebo odejde z domu. Další takovou tradicí samozřejmě je zdobení vánočních stromečků nebo jestli znáte barburky 4. prosince mladé dívky většinou vycházejí do ulic - nebo vycházely ještě i za mého dětství - pro semínko třešně, tu dali do vody a pokud do Vánoc vykvetla, tak to znamenalo, že se následující rok vdají. Takže to jsou takové tradice, které jsou velice staré a které přetrvávají dodnes.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zastavme se u těch vánočních stromečků, kdy si lidé začali k Vánocům zdobit stromečky a jak ty stromečky tehdy vypadaly?
Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: Zdobení stromečku, i když je to určitě nejrozšířenější tradice, není úplně zrovna tou nejstarší. První zdobení stromečku máme doklady zhruba z 16. století ze severoněmecké oblasti, kde tedy v Hamburku se začaly zdobit jedle. Tenkrát to mělo trošku jinou podobu než dnes. Jedle se takovým možná asi komplikovaným způsobem zdvihaly ke stropu. Samotné klasické zdobení stromečku vánočního k nám přišlo až začátkem 19. století do šlechtického prostředí. Z toho šlechtického prostředí se během toho 19. století šířilo potom zase dál do měšťanských kruhů nebo na vesnici. Řekla bych, že opravdu převládlo, co rodina to stromeček ozdobený různým způsobem je počátek 20. století.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Čím tedy tehdy lidé stromečky zdobili? Byly to také skleněné ozdoby jako dnes?
Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: Ano, baňky jsou poměrně dost starý vynález určitě z toho 19. století, ale byly velice drahé. Takže baňky se uplatňovaly opravdu v takových těch bohatších domácnostech zpočátku. V těch chudších domácnostech, prostých domácnostech to byly zejména ozdoby přírodního původu, ať už to byly různé oříšky, skořápky, slaměné ozdoby, různé sušené ovoce zavěšované na stromeček a tak podobně.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelka, jak vypadaly Ostravské Vánoce nebo Vánoce případně v dalších moravskoslezských městech na začátku minulého století?
Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: Na začátku minulého století člověk poznal, že tedy opravdu Vánoce se blíží na výlohách obchodníků. Zejména tedy obchodníků, protože ti se začali předbíhat, kdo vytvoří krásnější vánoční výzdobu výlohy. To už dneska je poměrně dost vzácné, ale tehdy se tomu přikládala opravdu velká váha a byl to takový výraz marketingu, moderními slovy řečeno. Takže to byl prvotní symbol toho, že se vánoční čas blíží. Co se týká výzdoby ulic, tak ta nebyla taková jakou známe dnes. Nebylo určitě tolik světelných ozdob . Tradice rozsvícení vánočních stromů, tak ta k nám přišla až v roce 1924. Ovšem od té doby se až do řekněme převratu v roce 1948 ty vánoční stromy rozsvěcely a potom se ta tradice obnovila po roce 1989. Ono to má takovou souvislost, první vánoční stromy se na náměstí začaly rozsvěcet ve Skandinávii před první světovou válkou. Touto tradicí se inspiroval československý spisovatel Rudolf Těsnohlídek, který to ovšem spojil ještě s další takovou tradicí a to bylo sbírání peněz pro opuštěné děti. On v roce 1919 spolu se svými přáteli v předvečer Štědrého dne si šli uříznout do Bílovického lesa stromeček, nalezli úplně nebo téměř zmrzlou sedmnácti měsíční holčičku. Zachránili ji, ten příběh dopadl dobře, ta dívka byla adoptována. Její matka, která byla asi ve velmi zoufalé situaci, ovšem která ji vlastně málem usmrtila, byla také potrestána. Ovšem Těsnohlídka to poměrně dost inspirovalo k tomu, aby se hlouběji začal zabývat problematikou nešťastných, chudých, společensky hendikepovaných dětí. A v roce 1924 to pak vyvrcholilo tím, že 13. prosince na náměstí Svobody v Brně byl posvěcen první vánoční strom republiky spojený právě s vybíráním peněžních darů pro výstavbu dětských domovů.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Teď jak vypadaly vánoční dárky? Čím se lidé napříč staletími obdarovávali?
Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: V tom prvním období ty Vánoce opravdu nebyly svátky komerční, takže to obdarování bylo spíše směrem obdarovat ty méně šťastné, ty chudé. To znamená např. šlechta obdarovávala své poddané, případně v klášterech také obdarovávali i chudé, potřebné. Bylo to spíše opravdu takové symbolické, to znamená zejména nějaká potrava, případně šatstvo. Ještě na začátku 20. století ty dary byly zejména o tom, aby to bylo praktické. To znamená různé oblečení. Děti byly určitě nadšené z punčoch a podobně. Pak nějaké ty drobnosti, sladkosti, zase podle toho jaký byl sociální status té dané rodiny. Takže ať už to byla sušená jablka vlastní výroby nebo třeba nějaká nějaká čokoláda u těch bohatších, tak byly to opravdu nesrovnatelně skromnější dary. Zase šlechta nebo lidé z těch nejvyšších společenských příček měli ty Vánoce a ty dary trošičku jinak.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Současné Vánoce jsou spojovány nebo poznamenány covidovou pandemií. Jsou z historie známy podobné události, které zasáhly i do vánočních svátků?
Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: Zajisté, když vezmeme zase jenom o to 20. století. Myslím si, že nejhorší byly svátky během první světové války, protože rodiny byly rozděleny. Většina mužů byla na frontě. Někteří z nich samozřejmě padli, už se nikdy nevrátili, jiní se dostali do zajetí a vrátili se poměrně dost dlouho po skončení toho válečného konfliktu. Navíc panoval všeobecný a opravdu velmi výrazný nedostatek základních potřeb od potravin přes teplé oblečení. Myslím si, že tyto Vánoce, válečné Vánoce z let 1914 až 1918 byly samozřejmě výrazně poznamenány tou nepřející dobou. Další jsou válečné Vánoce 1939 až 1944, byly slaveny ve svobodné republice, ale samozřejmě také bylo to smutné. Ta atmosféra byla samozřejmě ponuré. Takže předpokládám, že také dost významně vstoupila i do těch rodinných událostí. Dá se říci, že všecky tyto politické události vždycky nepříznivě ovlivňovaly svátky. Co se týká, asi bych připodobnila tu dnešní situaci zase k těm vánocům 1918, 1919 i v Československu, vlastně vrcholila epidemie španělské chřipky a poměrně výrazným způsobem. V těch podzimních a zimních měsících narušovala normální průběh života i u nás.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Možná taková závěrečná krátká otázka, co lidé jedli ještě třeba před sto lety o štědrovečerní večeři?
Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: Před těmi sto lety se začal prosazovat z dnešního pohledu tedy tradiční smažený kapr a bramborový salát. Je to jídlo, které si k nám razilo cestu od začátku 20. století z vídeňského okruhu. Do té doby panoval v českých zemích výrazný regionalismus, co se týká těch zvyků jídelních.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, já Vám děkuji za krásné vzpomínání na vánoční tradice a mějte krásné svátky.
Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: Já Vám velice děkuji a všem divákům přeji také šťastné a veselé a hlavně hodně zdraví.
Redakčně upraveno / zkráceno.