Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Iveta Kociánová z Nemocnice AGEL Nový Jičín získala prestižní ocenění Sestra roku za svou výjimečnou práci v přímé ošetřovatelské péči. Co ji v náročné profesi drží a co považuje za největší smysl své práce? I na to se jí zeptám už za chvíli. Ivet, děkuji, že jsi přijala pozvání a ještě jednou velká gratulace.

Iveta Kociánová, staniční sestra Kanylačního centra, Nemocnice AGEL Nový Jičín: Děkuji a dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Ivetko, co tě napadlo, když ses dozvěděla, že jsi získala takové prestižní, jak už jsem řekla, ocenění jako Sestra roku?

Iveta Kociánová, staniční sestra Kanylačního centra, Nemocnice AGEL Nový Jičín: Tak pro mě to byla velká pocta. Už jen samotná nominace, že jsem byla vlastně společností nominována do této ankety. A co se týká potom tohoto ocenění, které vlastně proběhlo hromadně, už jen ten pocit, že jsem byla vybrána mezi tři postupující, pro mě byl velmi obohacující, protože jsem si nikdy nemyslela, že bych svou prací dosáhla až k vyhlášení Sestry roku. S tím, když došlo k samotnému vyhlášení a zaznělo mé jméno, tak se mě zmocnila spousta emocí, které se projevily tím, že mi ukápla i slzička, a můžu říct, že to pro mě bylo velmi dojemné. A od toho okamžiku si už potom nepamatuju vůbec nic, ani z doprovodných rozhovorů s redaktory.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Tak doufám, že si z našeho rozhovoru něco zapamatuješ, anebo si ho pustíš na našem webu. Ivetko, je to pro tebe motivace do dalších let, anebo to bereš spíš jako zhodnocení toho, čeho jsi za ta léta dosáhla, za těch čtyřicet let ve zdravotnictví?

Iveta Kociánová, staniční sestra Kanylačního centra, Nemocnice AGEL Nový Jičín: Tak je to už velice dlouhá doba. Beru to vlastně jako motivaci do dalších let, protože mám nějaké plány, mám nějaké vize, v čem pokračovat dál. Je to pro mě takový přínos v tom, že to, co dělám, mělo smysl a že stojí za to v tom pokračovat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Ta kategorie, ve které jsi zvítězila, je přímá ošetřovatelská péče. Znamená to péči u pacienta přímo u lůžka. Co tě na té práci nejvíce baví?

Iveta Kociánová, staniční sestra Kanylačního centra, Nemocnice AGEL Nový Jičín: Co mě baví? Já jsem za cirka 20 let, prošla interními obory a centrální sterilizací a dalších 20 let jsem se věnovala onkologickým pacientům. Takže ta práce je velice náročná jak psychicky, tak i fyzicky. Ale co mě baví, ten přístup a ta snaha těmto pacientům pomoci, protože v té práci, když ji chce někdo vykonávat a je to těžké oddělení, protože pacienti k vám přicházejí v rámci své diagnózy, jsou nešťastní, nespokojení. A mně to dávalo dobrý pocit v tom, že jsem je dokázala provázet touto cestou léčby, že jsem jim dávala takovou možná světlou naději jenom v tom, že jsem měla prostor jim pomoci, co se týká posedět s nimi, podržet je za ruce. Jo, tady toto mi dává pro mě velký smysl, tato práce.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: A kde bereš potom radost a elán do té práce?

Iveta Kociánová, staniční sestra Kanylačního centra, Nemocnice AGEL Nový Jičín: Po té padesátce jsem hodně změnila své priority, změnila jsem i své myšlení a s tím přišla i změna v relaxaci, tedy v tom, jak odpočívat. Do té doby jsem se věnovala sportu, lyžovala jsem, hrála badminton, hrála tenis. Postupem let už je ale i můj relax spíš jen lenošení. Sportu se ale stále věnuji, jezdím na kole, ráda chodím do přírody, ráda chodím po horách. Miluju podzim, miluju zimu. A největší relax pro mě je vnuk, kterému jsou 4 roky, a je to pro mě takové odreagování a možnost se s ním vyblbnout. Protože ve mně ještě pořád něco mladistvého je, potřebuji s ním blbnout a právě to je pro mě to skutečné odreagování.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Je třeba říct, že ty své zkušenosti rozdávám studentům a jezdíš po celé republice předávat své zkušenosti. Jakou máš odezvu k těm od těch lidí? Z toho, co ty jim přidáváš?

Iveta Kociánová, staniční sestra Kanylačního centra, Nemocnice AGEL Nový Jičín: Odezva bývá většinou pozitivní. Studenti, nebo jsou to i zaměstnanci nemocnic, kteří se věnují taktéž této problematice. Mám tu zpětnou vazbu, že si dopisujeme v případě, že mají nějaký problém, tak jsme pořád v té e-mailové komunikaci. Radíme si vzájemně, jak se mají zachovat, co mají udělat. Ale je to o tom, že já vlastně už rok nepracuji na onkologii, ale pracuji v rámci Kanylačního centra. Těch dvacet let v tom oboru onkologické péče je dlouhá doba. Takže ty poznatky, ty tam jsou a jsem ráda, když je předám někomu, komu zase pomůžou.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Vysvětlí nám, co to je Kanylační centrum.

Iveta Kociánová, staniční sestra Kanylačního centra, Nemocnice AGEL Nový Jičín: Kanylační centrum, je oddělení nemocnice, kde se zavádějí pacientům speciální katétry do žil. Přijdete do nemocnice a máte zavedenou takovou malou hadičku do ruky. Ale my, jelikož pacienti je to převážně děláno pro onkologické pacienty a pro pacienty i jiných odděleních, kteří budou podstupovat delší léčbu, takže je potřeba vybrat ten vhodný vstup, aby mohli podstupovat tu léčbu. Protože v dnešní době léčiva, které se podávají do těch malých periferních žil, bývají toxické, oni je znehodnocují. Takže ti pacienti potom mají problémy, záněty a my jsme oddělení, které zavádí speciální katétr do velkých žil. Jsou to žíly na krku, nebo jsou to žíly na paži, anebo v tříslech.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Ty jsi na začátku zmínila, že máš své plány do budoucna, máš své vize. Co ještě chceš dosáhnout?

Iveta Kociánová, staniční sestra Kanylačního centra, Nemocnice AGEL Nový Jičín: Mám jich ještě hodně. Doufám, že se mi zdaří, protože chtěla bych se věnovat dále pořádání kurzů, seminářů pro sestřičky, pořádání workshopů. Protože jak víme, je i fluktuace sestřiček. Přicházejí nové a je potřeba, abychom ty informace předávali, aby byla výborná ošetřovatelská péče poskytovaná našim pacientům.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Vraťme se k celé té soutěži Sestra roku. Ta má taky podtrhnout důležitost toho zaměstnání, té práce, jestli se to dá vůbec takhle nazvat, spíše poslání sester. A říká se také, že sester je málo. Vnímáš to také, že vlastně tím pádem společnost trošku poukazuje na to, jak jste potřebné?

Iveta Kociánová, staniční sestra Kanylačního centra, Nemocnice AGEL Nový Jičín: Ta sestra jinak byla vnímána před těmi čtyřiceti lety. Bylo to takové prestižní povolání. Sestry byly vážené, nesvádím to na to, že by se třeba pacienti špatně chovali. Je to prostě dobou. Doba je zrychlená, všechno potřebujeme stihnout. Jak víte, v rámci sociálních sítí, my Češi asi - nechci urazit, ale máme ten pocit, nejsme v tom, abychom někoho pochválili. Většinou lidé v rámci sociálních sítí jenom vidí ten negativismus. Je to všechno špatně. A to se potom třeba obrací v té práci i těch sester. A nejsou to jenom sestry, jsou to i různá odvětví tam, kde všude pracují lidé, protože je to o lidech. Říká se, že člověk se nezavděčí všem lidem, protože každý jsme jiní. Ale v tom zdravotnictví to vnímám, protože sestřiček je málo. Mají vlastně na vzdělání dlouhou dobu. Sestry se vzdělávají od těch čtyř let až do těch osmi nebo devíti, kdy už z nich je všeobecná sestra. Takže je tam veliká doba, než se vzdělají. A hodně sestřiček si rozmýšlí, jestli se stát zdravotní sestrou nebo ne. Vzhledem k té době toho vzdělání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Co bys vzkázala mladým lidem, kteří jsou na prahu rozhodování své profese, svého budoucího povolání? Zvolit náročnou profesi zdravotní sestry?

Iveta Kociánová, staniční sestra Kanylačního centra, Nemocnice AGEL Nový Jičín: Ono to není o tom doporučovat jenom třeba naši profesi ve zdravotnictví. Člověk, který chce ve zdravotnictví pracovat, by měl mít empatii. Většinou jsou to takové pečující typy, které už k tomu povolání mají vztah. Ať se nebojí a jdou do toho povolání. Ano, začátky jsou kruté, ale to je všude, protože přijdou ze školy a najednou je to úplně jiný režim. Budou mít jiné zaměření, budou o někoho pečovat. Ať se toho nebojí, protože právě ten vztah k pacientovi jim dává zpětnou vazbu. Jsou pacienti, kteří vám poděkují za dobře odvedenou práci, kteří jsou na vás laskaví a milí. A tohle všechno převáží třeba i nějakého zlomeného pacienta. Sestřičky během praxe nebo když už pracují na oddělení mají velké možnosti se vzdělávat, mohou se vzdělávat v oboru, mohou si zvyšovat kvalifikaci. To u nás tenkrát nebylo. Bylo jedno specializační vzdělávání. Dnes se mohou vzdělávat ve všem, takže je tady velká možnost, aby nikde nezakrněly a mohly jít dopředu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Krásná tečka za naším rozhovorem. Děkuji za něj.

Iveta Kociánová, staniční sestra Kanylačního centra, Nemocnice AGEL Nový Jičín: Děkuji vám taky, na shledanou.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Krásný den, vám všem.

Redakčně upraveno / zkráceno.