Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Letos si připomínáme 80 let od konce druhé světové války, největšího a nejničivější konfliktu v dějinách lidstva. I když od kapitulace nacistického Německa uplynuly desítky let, její stopy jsou v paměti národa i v archívech stále živé. Právě u nich si dnes budeme povídat s ředitelkou archivu Hanou Šústkovou. Dobrý den, vítejte u nás.

Hana Šústkovám ředitelka, Archiv města Ostravy: Dobrý den, děkuji za pozvání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Paní ředitelko, co pro Vás osobně znamená osmdesáté výročí konce druhé světové války?

Hana Šústkovám ředitelka, Archiv města Ostravy: Tak je to samozřejmě připomenutí konce konfliktu, který významně a možná nejrevolučněji zasáhl celý svět a způsobil proměnu celého systému, ať už politického, ekonomického v rámci v rámci naší planety. Bohužel v kontextu současnosti mě také napadá celá řada paralel připomínajících to dění, které předcházelo tomuto konfliktu. Takže letošní oslavy beru tak trošičku se smutkem.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jakým způsobem se archivy podílejí na uchování paměti této části našich dějin?

Hana Šústkovám ředitelka, Archiv města Ostravy: Protože druhá světová válka spadá již do období, kdy existoval film, existoval už zvukový film, rozšířilo se také psaní deníkových záznamů a v podstatě fungovala i dnešní masmédia. Samozřejmě neměli sociální sítě tak jako my dnes, ale samozřejmě existoval denní tisk. Tak těch památek na druhou světovou válku máme celou řadu. Můžeme je rozdělit do několika skupin. Jednak jsou to ty památky - úřední povahy. Protože i během druhé světové války fungovaly úřady, fungoval třeba Magistrát města Ostravy. Vznikaly různé dokumenty, které právě velmi pěkně dokumentují to, co se dělo, jakým způsobem se měnila nálada, jakým způsobem se měnil takový ten úřední jazyk. Nejenom z češtiny na němčinu, ale způsob vyjadřování a ta komunikace, jakým způsobem se proměňovala, jaká byla nařízení, co museli lidé splňovat, veškerá opatření, například protižidovská, tak všechny tyto věci můžeme krásně dokumentovat přímo v těchto materiálech úřední povahy. Ale máme také dochované ucelené řady novin, které vycházely v Ostravě českých, německých, takže i zde můžeme sledovat, jakým způsobem se proměňuje způsob vyjadřování novinářů k aktuálním událostem. A po válce samozřejmě přibyla i řada osobních památek, deníky, fotografie odbojářů, popravených. Existují samozřejmě různé materiály, které byly shromažďovány, například ve Svazu protifašistických bojovníků a posléze pak byly uchovávány právě u nás v archivu. Samozřejmě existují i filmové záběry z různých akcí, které během během druhé světové války v Ostravě nebo okolí probíhaly tak, že všechny tyto materiály samozřejmě jsou uloženy v archivu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Můžete z toho archívu teď a ze své paměti vytáhnout nějaký zajímavý příběh nebo nějakou zajímavost, nějaký zajímavý dokument z toho, co u vás v archivu máte, co se váže k druhé světové válce a zároveň k našemu moravskoslezskému regionu?

Hana Šústkovám ředitelka, Archiv města Ostravy: Já si myslím, že právě takový opravdu velmi zajímavý dokument, který je v přímé souvislosti s druhou světovou válkou a zejména s její možná nejtragičtější kapitolou, tzn. s vyvražďováním židovského obyvatelstva, tak u nás v archívu je k tomu dochován seznam Židů z prvního transportu vůbec, který proběhl na evropském kontinentě. To znamená, to je tzv. Níský transport z října 1939. To je období, kdy ještě samotní nacisté nevěděli přesně, jakým způsobem tu svou v "židovskou otázku" budou řešit, co s těmi Židy udělají. A jako takový pokusný balónek tedy vznikl tábor v Nisku, kam byli transportováni jako první právě židovští muži z Moravské-Ostravy a tento jejich seznam je u nás v archivu dochován.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Můžete ještě zmínit nějaké příběhy místních lidí z té doby?

Hana Šústkovám ředitelka, Archiv města Ostravy: Těch příběhů byla určitě celá řada. Jsou to příběhy spojené například s útěky. Před vypuknutím druhé světové války, kdy českoslovenští důstojníci nebo i vojáci velká část z nich prchala tehdy do Polska, ještě svobodného tak, aby mohla vstoupit do řad třeba cizinecké legie ve Francii a chystat se na další válku, kterou věděli, že samozřejmě přijde s Němci. Ty útěky byly organizovány tady v Moravské-Ostravě, železničáři a horníky, kdy samozřejmě ta síť byla velice propracovaná a ti lidé přijížděli tedy do Ostravy, tady měli kontakty. Ti železničáři je tady převezli buďto do toho Polska, nebo případně v Radvanicích, kde procházela tehdy hranice mezi Polskem a Protektorátem Čechy a Morava, tak těmi důlními chodbami byli ti letci anebo vojáci prováděni právě do toho Polska. A tam potom vstupovali do té československé legie v Krakově. Díky tomu tedy. Takže to byli jako celá řada těchto rodin, které do toho byly zapojeny a pak dále působily v odboji. Samozřejmě velká část z nich byla během té války zatčena gestapem, uvězněna v koncentračních táborech. Nepřežila ty koncentrační tábory, anebo byli rovnou odsouzeni k trestu smrti a ten byl potom na nich vykonán, nejčastěji tedy pro ty naše rodáky, se jednalo o Vratislav, kde tedy byli popravováni.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Je možné, že existují i nějaké neprobádané aspekty druhé světové války, které se teď třeba ještě odkrývají?

Hana Šústkovám ředitelka, Archiv města Ostravy: Určitě ano a myslím si, že jedno z takových nových témat je de facto trošku přehodnocení pohledu na některé záležitosti týkající se osvobození, poněvadž víme, že osvobození přineslo obrovskou samozřejmě radost, že konečně skončily ty hrůzy a ony opravdu hrůzy, nelze je v žádném případě popírat. Ovšem to osvobození přineslo i řadu negativ a zejména ve vztahu k ženám, a to nejenom k ženám německého původu, kde byť to může znít poněkud krutě, ale je to místy až nějak tak omlouváno, že to nějaká pomsta a že prostě co čekaly. Ale takto to nebylo. Ony samozřejmě, postižené těmi znásilněními, tím sexuálním násilím, byly právě i ženy německého původu, i Češky. A to je věc, která se teprve teď začíná velmi, velmi poznenáhlu odkrývat a otevírat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Má mladší generace nebo generace mladých lidí zájem o tuto kapitolu dějin, aby ji více poznala?

Hana Šústkovám ředitelka, Archiv města Ostravy: Já si myslím, že to záleží, co jsou to za mladí lidé. Mladí, vzdělaní a chytří, a ti, kteří se opravdu zajímají o to, co se kolem nich děje, se o dějiny i druhou světovou válku samozřejmě zajímají, protože vědí, že Historia magistra vitae. Ne ovšem v tom bohužel nikoliv tak, že by nás jako když nám maminka řekla: "Nesahejte na tu horkou žehličku, popálíte si ruku". Tak takhle nás bohužel historie neučí, ale učí nás, co bude. Velmi, velmi dobře. Takže ten, kdo se zajímá, tak ví, proč se zajímá o dějiny druhé světové války a tak nějak možná vidí i do budoucna, co nás třeba čeká. No a ti ostatní, tak ti se nezajímají o nic. Ti méně vzdělaní, nevzdělaní, hloupí, ti se o nic nezajímají. Takže ani o druhou světovou.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Narazila jste v souvislosti s historií druhé světové války na nějaký příběh, který Vás hluboce zasáhl osobně?

Hana Šústkovám ředitelka, Archiv města Ostravy: Ano, narazila jsem na takovýto příběh. Já nebudu říkat přímo jména, protože se to týká, možná by jim to nebylo příjemné. Měla jsem k té osobě blízký vztah, a když jsem objevila tu rodinnou historii velice, velice tragickou. Také v souvislosti s "Níským transportem", kde tedy ten muž přežil Nísko, přežil i internaci v sovětském gulagu. Přežil i tu armádní cestu se Svobodovou armádou zpátky do Československa, všechny ty boje. A když přišel domů, zjistil, že jeho manželka a třináctiletá dcera jsou mrtvé. Že prostě zahynuly v koncentračním táboře. Takže to byly takové, jako to jsou takové ty příběhy, které se mnou vždycky dost výrazným způsobem pohnou. A také, když jsem dělala opět nějakou vzpomínku na bombardování v roce 1944, když jsme dávali dohromady s kolegy seznamy obětí, byly to opravdu velice, velice těžké chvíle, kdy jsme si opravdu četli, že prostě zahynuly celé rodiny v těch krytech, které byly zasaženy a které, jak se ukázalo, byly k ničemu. Anebo kdy přežil jenom otec rodiny, protože byl v práci a přišel domů a zjistil, že jeho maminka, jeho manželka a jeho čtyři děti, všechny zahynuly. Takže to jsou prostě chvíle, kdy opravdu to není jednoduché.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Smutné příběhy, které prostě s válkou souvisí.

Hana Šústkovám ředitelka, Archiv města Ostravy: Bohužel.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Paní ředitelko, já Vám děkuji za Vaše odpovědi a vám děkuji za pozornost. Mějte se moc hezky.

Redakčně upraveno / zkráceno.