Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Letos 1. dubna uplyne sto let od chvíle, kdy v exilu na portugalské Madeiře zemřel Karel Habsbursko-lotrinský. Byl to poslední panovník staré monarchie a také poslední držitel titulu českého krále. Téma pro ředitelku ostravského archivu Hanu Šustkovou. Dobrý den, vítejte.
Hana Šústková, ředitelka Archivu město Ostravy: Dobrý den, děkuji za pozvání.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Karel byl synem arcivévody Oty a Marie Saské a měl pouze jednoho bratra. Jaké měl Karel dětství a kde ho strávil?
Hana Šústková, ředitelka Archivu město Ostravy: Karel měl určitě dětství velice hezké, protože pocházel z jednoho z nejmocnějších evropských rodů, takže zcela jistě nestrádal po nějaké ekonomické stránce. Trošku problematické možná bylo manželství jeho rodičů, protože arcivévoda Otto patřil mezi bonvivány, byl známý tím, že měl několik nemanželských dětí, celou řadu milenek a užíval si života. Měl kladný vztah k alkoholu, zatímco maminka Marie Josefa Saská byla velmi zbožnou ženou, která těmi excesy manžela velice trpěla. Takže manželství se de facto vzápětí rozpadlo, i když samozřejmě manželé se nerozvedla. Karel tedy velice visel na své matce. Ta ho celoživotně ovlivnila právě svým přístupem k náboženskému životu.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jako člen vedlejší větve rodu se do přímé linie následnictví dostal ve kterém roce?
Hana Šústková, ředitelka Archivu město Ostravy: Začalo se s ním počítat jako s možným následníkem trůnu v roce 1900. Tehdy totiž jeho strýc František Ferdinand d´Este uzavřel o rodově nesmírný sňatek tzv. morganatický sňatek s českou hraběnkou Žofií Chotkovou, aby tento sňatek vůbec mohl uzavřít musel se zavázat, že děti vzniklé z tohoto svazku nebudou v nástupnické linii. A tak se stal člověkem, se kterým se dále počítalo právě arcivévoda Karel.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jehož ženou byla Zita Burgundsko-Parmská s níž měl celkem osm dětí.
Hana Šústková, ředitelka Archivu město Ostravy: Ano, jednalo se o neteř jeho nevlastní babičky. Císař Karel se do Zity opravdu hluboce zamiloval. To manželství bylo šťastné, bylo naplněné. Byť vlastně netrvalo příliš dlouho, protože bylo uzavřeno v roce 1911 a Karel pak zemřel už v roce 1922. Bylo také komplikováno tím, že převážnou část manželství prožily v období první světové války, což nebyla určitě jednoduchá situace ani pro panovnický rod. Dá se ovšem říci, že Zita byla skutečně oporou Karlovi v jeho funkci císaři i v tom, co se potom dělo s ním po první světové válce.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Žijí v Čechách někteří z potomků Karla?
Hana Šústková, ředitelka Archivu město Ostravy: Popravdě řečeno nejsem si jistá, že by žili, protože Československá republika přijala zákon, který de facto zabavil veškeré majetky Habsburkům. Což bylo úplně stejné jako Rakouská republika, která také v roce 1919 přijala zákon, který vykázal Habsburky z Rakouska, pokud tedy nebyli ochotni se oficiálně zříci na jakýchkoliv nároků na trůn.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Připomeňme si za jakých okolností a kdy se Karel stal korunním princem?
Hana Šústková, ředitelka Archivu město Ostravy: Korunním princem se stal po atentátu v Sarajevu. Koncem června 1914, kdy byl atentátníkem zastřelen František Ferdinand d´Este společně se svojí chotí. V tu chvíli se novým následníkem trůnu stává arcivévoda Karel.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jeho vláda byla údajně poznamenána neustálou snahou o zastavení zuřící první světové války. Jak byl úspěšný v mírových vyjednáváních?
Hana Šústková, ředitelka Archivu město Ostravy: Je pravda, že Karel okamžitě po svém nástupu na trůn v listopadu 1916 začal hledat možnosti, jak světový konflikt ukončit. Prostřednictvím bratrů své ženy, Sixta a Františka, kteří sloužili v belgickém vojsku nalezl cestu k francouzskému premiérovi Clemenceauovi a za zahájil tajná jednání, která probíhala po celý rok 1917, ve kterém se snažil o ukončení válečných událostí v rámci Ústředních mocností tzn. včetně Německa. Tedy snažil se najít nějaké východisko, které by byli ochotni akceptovat všichni. Nakonec se to jeho úsilí nesetkalo s příznivou odezvou. Jednak nenašel spolupracujícího ministra zahraničních věcí Rakouska-Uherska hraběte Černína, který nesouhlasil tady s touto aktivitou. Jednak ani na té francouzské straně nebo na té spojenecké straně se nebyli ochotni udělat některé ústupky a ani Karel nebyl ochoten dělat ústupky v případě odevzdání některých částí Rakouska-Uherska, Itálii, případně otázky, které by se potom týkaly jeho spojence Německé říše. Takže nakonec ta jednání zcela ztroskotala v roce 1918 a ukončila takovou nepříjemnou mezinárodní aférou a zejména vyprovokovala německého spojence k tomu, že vůči Rakousko-Uhersku pojal velmi podezřívavý postoj a Rakousko se dostalo do absolutního vleku Německa.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Je něco čím se král Karel zapsal do dějin už mimo to, co jste zmínila?
Hana Šústková, ředitelka Archivu město Ostravy: Nevím, jestli se to dá takto nazvat jeho pokusy o restaurování monarchie. Karel se s tím, že byl z Rakouska vyhnán nesmířil. On považoval tu svou funkci danou Bohem a považoval to celé za narušení řádu. Bylo mu ovšem jasné, že v Rakousku ta šance získat znovu trůn není a tak obrátil svou snahou do druhé části monarchie, do Maďarska a v roce 1921 se pokusil, hned dokonce dvakrát, o to, aby uchopil moc, protože Uhersko respektive Maďarsko se stále považovalo za monarchii v čele s regentem, kterým byl Miklós Horthy, který tedy oficiálně zastupoval uherského krále, kterým Karel také byl. Ovšem Miklós Horthy neměl nějakou dobu žádnou touhu předat Karlovi moc, tudíž oba tyto pokusy ztroskotaly a Karel byl nakonec vyhnán do exilu na portugalskou Madeiru. Ještě snad bychom mohli zmínit také jeden z takových počinů, které jsou spjaty s jeho nástupem na trůn. Ten první byl, že zakázal tělesné tresty v Rakousko-Uherské armádě, které byly až do té doby velmi často udělovány. Tak to bylo jeden z takových řekněme humanitárních zásahů, které tedy Karel hned na úvod své vlády udělal. Dalším bylo, že se snažil znovu obnovit parlamentní život v Rakousku-Uhersku a svolal opět celý říšský parlament do Vídně. Protože po vypuknutí první světové války parlament svolán nebyl a vláda nemusela se tedy obracet na na parlament. Tak to byla jedna z dalších důležitých počinů Karla na začátku jeho vlády. Asi bych ani neměla opomenout to, že čeští poslanci, kteří byli na začátku první světové války uvězněni, obviněni z velezrady a mnozí z nich odsouzeni k trestu smrti jako byla například doktor Karel Kramář nebo Alois Rašín, tak byli císařem omilostnění.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste zmínila, že byl vyhnán na Madeiru. Tam prakticky v roce 1922 zemřel. Proto si dnes také Karla připomínáme. Krom toho, že si ho připomínáme my dnes ve studiu v Čechách na něj vzpomínáme nějakým způsobem?
Hana Šústková, ředitelka Archivu město Ostravy: Ano, Karel je poměrně známou a oblíbenou osobností, na kterou se dodnes vzpomíná. On byl v roce 2004 papežem Janem Pavlem II. dokonce ratifikován právě za ty své snahy o ukončení první světové války. Jak už jsem zmiňovala Karel byl celý život velmi nábožensky založený. Určitě ho v tom ovlivnila jeho matka. Tu víru opravdu sdílel velmi niterně. Nebylo to pouze proforma.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, já Vám děkuji za rozhovor i za příjemné povídání o posledním králi staré monarchie.
Hana Šústková, ředitelka Archivu město Ostravy: Děkuji Vám za pozvání.