Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: 21. srpna 1968 kolem druhé hodiny ranní byla Ostrava obsazena vojsky Varšavské smlouvy. Tuto skutečnost se Ostravané dozvěděli v ranních hodinách z Československého rozhlasu. Podrobnosti od ředitelky archivu Ostrava Hany Šústkové. Dobrý den, vítejte.

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Dobrý den, děkuji za pozvání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, vojska byla rozmístěna v ulicích nejen Ostravy, v prostranství centra Ostravy a také došlo k narušení provozu městské hromadné dopravy. Jak to ráno v Ostravě, teď se cílí na Ostravu, jak to ráno u nás tady v Ostravě vypadalo?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Většina Ostravanů se probudila a chystala se do práce jako každý běžný všední den. Jednalo se o středu a byla překvapená tím, co na ulici spatřila. Viděla tam těžkou vojenskou techniku, cizí vojáky. Posléze tedy zjistili, že se jedná o vojáky sovětské armády. Někteří Ostravané, kteří měli třeba špatné spaní a poslouchali v noci rozhlas, už o tom byli informováni, ale valná většina obyvatel byla opravdu překvapená tím, co ráno na ulicích spatřila.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vraťme se 2 roky zpátky. Vy samozřejmě máte v archivu spoustu materiálu dobového, ale dva roky zpátky se k vám do archivu dostaly dlouho ztracené dokumenty, které jste zdigitalizovali. O co šlo?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Nám se před dvěma lety ozval bývalý tajemník Národního výboru města Ostravy pan dr. Neuwirth, který svého času zachránil přepisy plenárního zasedání Městského národního výboru v Ostravě z 23. srpna 1968 a tyto nám tedy do archivu předal. Mimo to máme k dispozici i originální nahrávky toho plenárního zasedání, které jsme před čase zdigitalizovali a bylo možno je slyšet na kanále YouTube města Ostravy právě 21. srpna.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Okomentujme, co ty dobové materiály nebo zápis z toho plenárního zasedání, které bylo zrovna myslím 21. srpna?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Ne, 23. srpna. Odehrálo se to 23. srpna v reakci právě na to, co se stalo. Tehdy se valná většina zástupců města vyslovila za Dubčekovo vedení. Vyslovilo podporu, tedy legální československé vládě. V té době byli její představitelé internováni v Sovětském svazu v Moskvě. Vyslovil také ostrý odpor vůči okupaci. Vyjádřili tím tedy smýšlení tehdejšího vedení města Ostravy, ale i většiny Ostravanů.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ale potom nějak po několika dnech své smýšlení nebo to své . rozhodnutí začali měnit. Nebo asi pravděpodobně jak viděli, jak se situace vyvíjí, tak trošku si to rozmysleli.

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Je to tak. Ten první týden okupace, ten byl opravdu ve znamení obrovského celonárodního československého, tedy jak českého, tak slovenského odporu vůči okupantům a konzervativcům KSČ, kteří okupaci vítali, případně nějakým způsobem ji vyvolali. Takže to bylo opravdu ohromné vzepětí takové té společenské solidarity. Postupem času, když se ukazovalo, že jednak zahraničí na to nějak výrazněji reagovat nebude a že se ukazuje, že celá ta situace bude zřejmě dlouhodobějšího charakteru, lidé začali přehodnocovat ten svůj postoj. Neřekla bych, že docházelo vyloženě k vítání těch Sovětů, to určitě ne. Ale jak se léto překlonilo v podzim a potom v zimu, už leckdo začínal chápat, takoví ti různí šíbři, kterých je vždycky dost, začínali chápat, že ta situace směřuje k tzv. normalizaci a že bude lepší svůj postoj z roku 1968 přehodnotit. Což potom ukázal ten vývoj a zejména v od roku 1970, že to to byl tedy předpoklad zcela správný.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vraťme se ale k těm srpnovým událostem. Například tady v Ostravě lidé volili různé druhy odporu. Například mladí oceláři se rozhodli, že několik tun železa, vylijí na ruské nebo sovětské tanky, ale jejich starší kolegové jim to rozmluvili. Bylo takových aktivity více? Vzpomeňte některé.

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Takových aktivit byla celá řada. Byl to projev takového čirého zoufalství. I armáda, která dostala od svého ministra obrany zákaz reagovat na sovětské nebo vůbec na armády Varšavské smlouvy, které nás okupovali. Byla ve velice zoufalé situaci. Celá řada profesionálních vojáků, protože důstojníci byli zejména tedy ti profesionálové, se s tím nevyrovnala a třeba i spáchala sebevraždu a záklaďáci takzvaní, což byla většina armády, také reagovali takovými projevy, že v některých kasárnách třeba postavili těžké kulomety a odmítali tam ty Sověty nebo vůbec ty armády, byli také Poláci nebo případně Maďaři, Bulhaři, vpustit. Úplně vyloučili spolupráci, že by je ubytovali v kasárnách, nebyla jim poskytována potravinová pomoc, odmítli s nimi jakýmkoliv způsobem spolupracovat, ale zároveň tedy poslechli rozkazů a aktivně bojově nevystoupili. To se týkalo koneckonců i příslušníků SNB nebo případně Lidových milicí, což byla další ozbrojená složka ve státě v té době.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Výraznou osobností té doby z umělecké sféry byl Karel Kryl. Tehdy také vznikla jeho jedna z nejznámějších skladeb "Bratříčku, zavírej vrátka".

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: S Karlem Krylem přirozeně postupně bylo jasné, že tady pro něho nějaké období svobodné činnosti skončilo. Takže se rozhodl pro emigraci. Celá řada jiných umělců následovala tento krok, například Yvonne Přenosilová, zpěvačka v té době velice známá, populární a řada dalších. Jiní tedy setrvali a buďto se podřídili, případně při tom hodnocení jejich aktivit v roce 1968 bylo shledáno, že se až tak těžce neprovinili. Jiní samozřejmě dostali jako Marta Kubišová stopku a jejich kariéra tím skončila. Mnoho z nich potom se stalo součástí Disentu protikomunistického, a tak to působilo až do toho roku 1989. Jiní z nich například v průběhu sedmdesátých let odešlo přece, zvolilo tedy emigraci na západ, což bylo svým způsobem ještě i podporováno tehdejším režimem v rámci tzv. operace StB Asanace, kdy těm lidem byl tak ztrpčován život, že nakonec se mnoho z nich, ne všichni byli i tací, kteří teda zůstali v tom Československu, ale celá řada z nich zvolila nakonec tu emigraci.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Slovenští vojáci zůstali v tehdejším Československu nakonec dvacet tři let. Jejich odsun je datován do roku 1991. Tady v Moravskoslezském kraji vedle Frenštátu pod Radhoštěm byli ještě kde?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Další obrovská posádka byla v Bruntále sovětská v rámci Moravskoslezského kraje. Běžní vojáci, což byli také stejně jako příslušníci Československé lidové armády takzvaní záklaďáci, ti prakticky neměli žádný přístup k obyvatelstvu civilnímu. Ti byli drženi v kasárnách a tam panoval ten klasický sovětský armádní dril. Co se týkal důstojnictva, ti samozřejmě byli považováni nebo sami sebe považovali za jaksi extrovní třídu. A to jejich chování takové bylo, byli to páni na okupovaném území. Tito důstojníci tady měli i své rodiny, takže existovaly školy pro sovětské děti. Jejich manželky byly většinou zvyklé nakupovat způsobem, že samozřejmě tehdy jako fronty byly naprosto obvyklé skoro na každé zboží, ženy sovětských důstojníků nikdy žádné fronty nestály, ty šly vždycky automaticky dopředu. To si pamatuji jako dítě třeba právě z toho Frenštátu pod Radhoštěm. Takže ty vztahy, ano, oni vypěstovali na té stranické úrovni s místními funkcionáři KSČ, samozřejmě se ty družební vztahy pěstovaly. Takže různé pijatiky společné byly běžné a normální. Takto to opravdu fungovalo. Pro oficiální zpravodajství samozřejmě byly nejrůznější šoty, kterak sovětská armáda pomáhá se sklizní. Dodnes si pamatuji, když jsme jeli na Slovensko, že se sklizni pomáhali tak, že když chtěli třešně, tak si porazili třešňový strom. Protože proč ho trhat, když se dal zavést na kamazu přímo do kasáren. Takže tady panovala přirozeně ta propaganda o tom, jak je to všechno krásné a jak ty vztahy jsou přátelské, ale dá se říct, že to byla spíše taková vzájemná izolace. Běžně civilní obyvatelstvo s nimi přišlo potom do styku v pozdějších letech, kdy ten Sovětský svaz ztrácel ten svůj dech, začali rozprodávat třeba benzín. No a samozřejmě měli ho levně, takže místní obyvatelstvo za levný peníz nakupovalo od sovětských vojáků benzín.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, já Vám děkuji za rozhovory i za komentář k srpnovým událostem roku 1968.

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Já děkuji za pozvání.

Redakčně upraveno / zkráceno.