Zlatorudná chalupa v Suché Rudné znovu ožívá

Před více než sto lety si nechal továrník a podnikatel v textilnictví Alois Plischke v podhůří Jeseníků postavit dům, kterému se tehdy říkalo Plischkeho vila. Po poválečné konfiskaci objekt připadl Lesům České republiky jako bydlení pro lesníky. Byl bohužel téměř neudržován a chátral. Teprve noví majitelé se pustili do jeho záchrany.

Název dali chalupě právě manželé Foltysovi podle regionu, ve kterém se stavba nachází a kde se odedávna těžilo zlato a další rudy.

Renáta Fotysová, spolumajitelka: „Zlatorudná chalupa je náš výmysl, protože se v téhle oblasti těžilo dlouho zlato. To zlato se tady těžilo podle dochovaných archeologických nálezů už 1500 let před naším letopočtem. Ty pozůstatky jsou tady úplně všude. Je tady spoustu štol, jsou tady rýžoviště a do dneška tady jezdí amatéři hledat nějaký zlatý prach.“

Chalupa byla po převzetí již ve velmi zchátralém stavu a pro její záchranu bylo potřeba mnoho práce.

Renáta Fotysová, spolumajitelka: „Chtěli jsme začít u fasády a u oken, chtěli jsme ty okna udělat tak, aby se podobaly co nejvíce těm původním. No a pokračovalo to přes střechu, stěny, podlahy, kompletní nové rozvody vody, elektriky, odpadů jako všeho, takže z původní chaloupky zůstaly zachovány pouze nosné trámy a potom ty krásné prvky, které byly dochované.“

Během záchranných prací nacházeli stavebníci také četné pozůstatky minulosti.

Renáta Fotysová, spolumajitelka: „A byly to kameny označené, po kterých jsme se pídili, jaký mají význam a po jejich symbolech, což se nám tedy podařilo asi rozluštit. A jsou to kameny, které značily hranice panství německých rytířů. Myslím že jsme našil vzkaz stavebníka, zakopaný tady ve zdi, byl to krásný nápis, ten taky bude zakomponovaný tady do interiéru.“

Našel se tady také původní nábytek nebo třeba zahradní koupelna.

Renáta Fotysová, spolumajitelka: „Je to sprcha, kterou jsme našil zazděnou ve střeše. Ta sprcha se vyráběla někdy v letech 1915 až 1925, předpokládáme, že to byla původní koupelna, no tak my jsme z ní udělali novodobou koupenu.“

Práce, které na chalupě probíhaly a probíhají by se neobešly bez obětavé pomoci dobrovolníků, přátel i rodičů.

Renáta Fotysová, spolumajitelka: „Zrovna dneška děvčata pracovaly na oknech, protože ty dřevěné okna potřebují speciální péči a ostatní se věnují kamenné zdi, která vlastně je podpůrná zeď a dělají se kamenné chodníky ze zdejších kamenů.“

Iva Glabazňová, dobrovolnice: „No já jsem tady poprvé. My jsme přijeli včera ráno a vlastně jsme akorát do dneška. A proče sem jezdíme? Protože kamarádka potřebovala pomoc s tím, že vlastně je to v přírodě, takže se tak spojilo příjemné s užitečným. Je tu krásně, je tu nádherně.“

Tereza Foltysová, dcera: „Tak dneska jsme pomáhali v kuchyni a šli jsme se projít do lesa. Jo, ny kyselce jsme byli pro živou vodu. Jo, mám ji tady.“

Nedaleký pramen železité kyselky je také zdejším lákadlem pro turisty a návštěvníky.

Renáta Fotysová, spolumajitelka: „Všechny návštěvy u nás na chalupě to mají povinné se tam jet podívat, protože pramen je léčivý, je velice chutný, podle pověstí by měl léčit trudnomyslnost, zažívací potíže a snad by měl pomáhat i na srdce.“

I přes probíhající práce už noví obyvatelé pořádají četná tematická setkání milovníků bylinek, zdravé stravy či kosmetiky a chystají další plány pro využití chalupy.

Renáta Fotysová, spolumajitelka: „Jóga samozřejmě, to je naše srdcovka, jogínky z Opavy tady jezdí moc rády, měly tady několik krásných víkendových akcí a musím říct, že se těšíme na to, až dobudujeme horní sál a to teprve bude krásná relaxační, meditační místnost a dá se využít i k jiným společenským setkáním.“

Už v létě plánují u chalupy cyklistické kempy i pobyt pro rodiče s dětmi, zaměřený na keramiku, odborné přednášky či rýžování zlata.

---

Rychta v Karlovicích již vyhlíží zahájení provozu

Historická budova rychty v Karlovicích již brzy zahájí provoz. Hnutí Duha Jeseníky společně s brigádníky a dobrovolníky intenzivně pracuje na jejím interiéru a plánují i první akce pro děti. Na víkendovky se sem sjíždějí pomocníci z celé republiky.

Na karlovické rychtě se zvolna blíží i první veřejná akce.

Ivo Dokoupil, organizátor, hnutí Duha Jeseníky: „Tak my pokračujeme pomalu dále, za ten rok jsme dodělali nahoře další místnost a začali jsme dělat koupelnu. Tak počítám, že tak do roka tady bude ubytování normálně fungovat pro ty děcka a pro ty tábory. Dneska jsme začali dělat poslední část omítek protože 27. července máme takovou nějakou předkolaudaci, takže chceme to stihnout, aby ta rychta byl v plné kráse.“

Stěžejní pro celou historickou budovu je především pomoc dobrovolníků.

Ivo Dokoupil, organizátor, hnutí Duha Jeseníky: „Máme spoustu pomocníků Jednak ti, co přijíždějí a fyzicky nám pomáhají a pak samozřejmě jsou ti, kteří nám dávají nějaké prostředky na to, je to i obec Karlovice, které jsme zavázáni a MS kraji, který každý rok nám poskytuje nějaké prostředky a Ministerstvo kultury ČR. Takže každý rok to nějak skládáme a investujeme tady každý rok nějakých 300 tisíc a ta stavba se tímhle způsobem pořád posouvá. Takže máme tady dneska víkendovku, přijely děcky z celé České republiky, naše parta a začali jsme dělat omítku.“

Jana Kočařová, dobrovolnice: „Já jsem tu už po x-té, jezdím tu moc ráda, práce je tu pořád ještě na několik let, takže ještě tu mnohokrát pojedu.“

Honza, dobrovolník: „Já jsem tady tedy poprvé a jsem z Prahy. Je to tady krádný, krádný kraj, nádherná budova, sice stará, sle je zapotřebí ji dát dohromady.“

Jana, dobrovolnice: „Já už sem jezdím 5 let a je to tady super. Jsem taky z Prahy.“

Dominik, dobrovolník: „Jsem z Přerova, jsem tady poprvé, je tu hodně práce.“

Na zachráněné rychtě již brzy proběhne první veřejná akce.

Ivo Dokoupil, organizátor, hnutí Duha Jeseníky: „27. července tady bude takový malý festiválek, přijede Lucka Redlová a nějací další muzikanti a chceme vlastně poděkovat tímto v čem, kteří nám pomáhali a ukázat veřejnosti to, co se nám podařilo za těch 6 roků na té rychtě udělat a rychtu zachránit, takže to bude současně taková otvírací akce.“

Další akce na karlovické rychtě na sebe také nenechají dlouho čekat.

Ivo Dokoupil, organizátor, hnutí Duha Jeseníky: „Rychta by měla sloužit jako základna pro dětské tábory, pro výchovné akce a už vlastně letos tady budeme mít dvě akce tohoto typu.“

---

26. Běh do vrchu Moravský Beroun

Oblíbený a náročný Běh do vrchu v Moravském Berouně proběhl již po šestadvacáté. Na trať 190 metrů dlouhou, která ovšem překonává převýšení 35 metrů, se vydalo úctyhodných 236 závodníků. To je za celou dobu existence běhu druhá nejvyšší návštěvnost.

Závod podporuje nejen samotné město Moravský Beroun. Letos na jeho straně stálo i ukázkové počasí.

Jan Hicz (nez.). starosta Moravského Berouna: „Letošní počasí opravdu vyšlo, je krásné počasí v Moravském Berouně, rád bych poděkovat všem organizátorům, že už 26. ročník dokázali zorganizovat, jako město si toho velice vážíme a jsme rádi, že takovéhle lidi, schopné organizace, tady máme. Je i hodně závodníků, takže za letošní ročník opravdu spokojenost.“

Závodníci bojovali na trati s dechem i s vlastní fyzičkou. Každého potrápilo něco jiného.

Kristýna Petříková, vítězka kategorie, AK STE: „Asi nohy. Já bych běžela, ale ty nohy už to nedávají.“

Nella Kňávová, závodnice, Atletika Olomouc: „Nohy.“

Barbora Čechová, závodnice, Granitol MB: „Asi ten kopec největší, nejdelší, asi tady ten no.“

Lukáš Kropáček, závodník, AK STE: „Začátek a konec. A ještě i prostředek.“

Adéla Foukalová, AK STE: „Ty schody jsou nejhorší z toho.“

Martin Pur, závodník, Nová Hradečná: „Já vůbec nevím, já nepřemýšlím u toho.“

Do Moravského Berouna přijeli siloví běžci z celé Moravy i z partnerského polského města Bieruň.

Tomek, vedoucí výpravy Bieruň (PL): „Jsem ze základní školy v Bieruni, je nás tady kolem deseti osob: Jako partnerské město se účastníme takových akcí. Jak Moravský Beroun přijíždí k nám, tak i my přijíždíme do Moravského Berouna.“

Vitoria Massur, závodnice (PL): „Nejtěžší byly myslím schody, že po schodech se chodilo.“

Ti nejlepší z celkem 11 kategorií zdolali náročný Kapličkový vrch za 40 až 50 sekund.

Filip Krečmer, 2. místo, AK Rýmařov: „Spíš ty nohy, protože je to velmi těžké do kopečka právě. S dechem je to lepší.“

Patrik Krečmer, vítěz kategorie, Kostka Rýmařov: „Já jsem byl rád, že jsem ho sledoval akorát zezadu. Jinak je to těžký.“

Katka Sedláčková, vítězka kategorie, Atletika Rýmařov: „Od poloviny to byly nohy, tuhly ruce a všecko. Běhám, v zimě běžecké lyžování, toto je v rámci přípravy, ale je to na začátku sezóny, tak hrozný, ještě nerozběhaní, neroztrénovaní. Tak jenom cvičně jsem to vzala ráno na kole a teď si to vezmu zpátky domů.“

Zvláště úctyhodná je účast v kategoriích nejmenších benjamínků i seniorů nad 70 let.

Radim Smažák, autor a ředitel závodu: „Já jsem strašně spokojený. Počasí nám přálo. Nevím, co se stalo, ale letos máme 26. ročník a úžasné. Úžasná účast, přes 230, 40 lidí. Druhý z nejsilnějších ročníků. Děkuji sponzorům, ať je to město, Ondrášovka, Granitolka prostě. Přispěli ke zdárnému průběhu a prostě, my jsme všichni spokojení. Děkuji všem spolupořadatelům, oddíl lyžování, prostě fantastičtí lidi.“

A hlavní organizátor přislíbil již letos 27. ročník závodu v roce 2025.

---