Tomáš Kořistka, TV POLAR: Hezký den, začíná 112. Bezpečnostní magazín Televize POLAR. Skončil rok 2024, a tak se můžeme podívat, jaký byl z pohledu Zdravotnické záchranné služby Moravskoslezského kraje. Dozvíte se, jaké byly nejčastější důvody výjezdů posádek a třeba také jakým způsobem ovlivnily práci záchranářů povodně. Více už od ředitele zdravotnických záchranářů Romana Gřegoře.

Roman Gřegoř, ředitel ZZS MS kraje: Ve srovnání i s těmi roky předtím bych řekl, že ta činnost byla víceméně v podobném objemu jako třeba v roce 2023. Zhruba o 4 % jsme měli větší počet ošetřených pacientů. Záchranná služba sleduje tři hlavní čísla, která se někdy matou. Jednak máme počet tzv. řešených událostí, když někdo zavolá na operační středisko a teď se to řeší a bude z toho nějakým způsobem potom práce pro záchranku, tak je to "jedna řešená událost". Pak kvůli té události může vyjet více než třeba jedno auto kvůli jednomu pacientovi, třeba setkávat se v systému, nebo nejdřív vyjede auto, pak tam letí vrtulník. Takže "výjezdu", to je nejvyšší číslo, loni jich bylo přes 137 tisíc, ale ošetřených pacientů je celkově zhruba o deset tisíc méně. Vždycky to tak je a mají to všechny záchranné služby v republice. A řadu let už to právě takto rozlišujeme, protože předtím se to míchalo a ta spojitá data nebyla přesná. Paradoxně se velká část populace domnívá třeba někdy i kolegové ze složek IZS, že naším nejtypičtějším pacientem je pacient s úrazem, ale to tak není. Z těch 137 tisíc výjezdů jich bylo asi 25 tisíc úrazových, takže je to zhruba pětina až šestina. Největší procento úrazů k pacientů má letecká záchranná služba, ale tam to je přirozené, protože právě ta se vysílá k dopravním nehodám, kde třeba může být těžký a dlouhý průjezd pozemních posádek na nepřístupná místa, takže tam má proporčně těch úrazových pacientů samozřejmě víc. Když už jsem tu leteckou nakousl, tak loni byla celkem 702x na vzletu, což je zhruba o 80 vyšší číslo než v roce 2023. Zhruba čtvrtina těch zásahů probíhá v noci, ale když řeknu noc, spíš bych měl říct přesně po západu slunce. Třeba teď v zimě nám slunce zapadne krátce po 16 hodině a v 16:45 už máme tmu. Čili zásahy za tmy tvoří zhruba čtvrtinu zásahů letecké.

Tomáš Kořistka, TV POLAR: Dá se říct, že to už je taková nedílná součást letecká záchranná služba, bez nich by jsme některé ty části jako hory špatně obsluhovali.

Roman Gřegoř, ředitel ZZS MS kraje: Přesně, je to jenom jiný dopravní prostředek, který používá zdravotnická záchranná služba. Je určitou nadstavbou, protože samozřejmě má určitá omezení, kdy nemůže letět, jako jsou především povětrnostní podmínky, mlha, námraza ani žádné brýle speciální pro noční vidění nejsou schopny prokouknout takzvaně mlhu. Čili ta mlha je v podstatě stop, ale je velmi důležitým doplňkem, ale základním tím atributem tzv. podle zákona plošného pokrytí a silami a prostředky jsou pozemní výjezdové skupiny. Těch my máme, loni se nezměnil jejich počet, máme jich celkem 65. Jedna je letecká a 64 je pozemních, 19 z toho jsou lékařské posádky, zbytek jsou posádky obsazené nelékařským zdravotnickým pracovníkem. Zase jenom zopakuju to je i nejtypičtější nejenom u nás v kraji, nejenom v České republice, ale obecně největší část práce v přednemocniční fázi dělají nelékařští pracovníci. Lékaři v Evropě jsou typičtí, ale třeba v zámoří a v některých i evropských státech prakticky lékař vůbec není. Jako v přednemocniční péči, ale v České republice je ten systém nastaven dobře a ten lékař zatím v určitých situacích a hlavně při rozhodování, kam směrovat toho pacienta z toho místa, je nezastupitelný.

Tomáš Kořistka, TV POLAR: Jak ovlivnily ty počty povodně?

Roman Gřegoř, ředitel ZZS MS kraje: Paradoxně ony se nám moc do kvantity čísel nepropíšou, protože je to jev, který známe i z jiných nějakých mimořádných událostí. A zase ne jenom my tady v okamžiku těch mimořádných událostí. Ty sice přinesou nějaké navýšení, ale na druhou stranu lidé, řečeno velmi až vulgárně, najednou nevolají k vůli zbytnostem, tak jako je tomu v dobách prostě plného míru. Čili ono částečně tady ten jev si jakoby kompenzuje. Takže měli jsme třeba 6 zásahů za použití palubního jeřábu. Těch zásahů celkově bylo 27, což je také jedno z nejvyšších čísel mezi leteckými záchrankami v republice, ale není to žádné dramatické číslo. Třeba zrovna ten jeřáb se používal v průběhu celého roku nejenom u sportovních úrazů, ale třeba já nevím, úraz pracovníka v lese je takovým typickým, kde se prostě nedá dojet, nedá se přistát a použití hoho jeřábu, tam je suverénní metodou. Jinak záchranná služba hlavně poskytovala ty záchranné práce v těch prvních, řekněme 24, spíš prodlouženě 48 hodinách. Ale pak právě ta drtivá většina té tíhy, která byla především na hasičích i policistech, a to jsou ty práce tzv. likvidační. A ty trvaly velmi, velmi dlouho a některé z nich v podstatě dobíhají ještě teď. Ale záchranka, ta opravdu dělá tu svoji úlohu v těch záchranných pracích, kdy se o evakuací pacienti zachraňují z nepřístupných míst. A tam těch zásahů několik bylo, ale nebylo to žádné dramatické číslo co do počtu. Asi nejtypičtějším pacientem záchranky a řekl bych všude na světě je izolovaný pacient někde doma, venku s nějakým interním onemocněním. Říká se jim třeba souhrnně "somatická". A jsou to právě projevy nemocí jako, onemocnění srdce a cév, cévní mozkové příhody, kolapsové stavy, křečové stavy, intoxikace, ohrožení dýchání, dušnost. Obzvlášť třeba tady v regionu, který je zatížen ještě pracovně z toho těžkého průmyslu, tak právě ti lidé si nesou jakoby těžké následky. Čili nejtypičtějším pacientem s takovým tím somatických onemocněním, těch bylo přes 80 tisíc, tak je právě pacient takový. A například problematika dětská naštěstí není velká. Loni to bylo lehce přes 9000 dětí. My je statisticky máme sledovat 0 až 18.99, takže už tam máme v té statistice i mladé dospělé. Ale zase to číslo je poměrně velmi konstantní. Každoročně bývá kolem tisícovky infarktů včetně směrování pacientů na specializované pracoviště angiografické cévních mozkových příhod necelé 3 tisíce, o tom už jsem hovořil. Skoro 900 lidí jsme při příjezdu v podstatě zahájili resuscitaci, protože jim nefungoval oběh. Řečeno lidově, byli ve stavu klinické smrti a téměř 44 % z nich se nám podařilo ten objev obnovit ou resuscitací a předat je do nemocnice, velmi vysoké číslo zase i v rámci srovnání republikového. Čili jednoznačně je vidět, že práce s těmi lidmi a ten trvalý výcvik a ten dril jednoznačně prostě nese výsledky. A to je jeden z těch mála objektivních srovnatelných parametrů. A proto rád ten graf promítám, protože tam ten zub je nádherně vidět a pak už to stoupá. Máme tam zářez a to byly covidové roky, které bohužel se 2 popsaly negativně, ale pak zase po tom covidu, už se to vrátilo do vysokých čísel. Takže opravdu jsme dobří. Máme velmi dobře pokryto území Moravskoslezského kraje. Nemáme žádná dramatická hluchá místa, kde by nás to nutilo dobudovat stanici, která tam prostě nebyla. Takže s plným vědomím a s tou znalostí dlouho zpět prostě vím, že je to velmi kvalitní záchranka.

Tomáš Kořistka, TV POLAR: Speciál věnovaný práci Zdravotnické záchranné služby Moravskoslezského kraje končí. Díky za pozornost a můžete se těšit i na podobné hodnocení práce hasičů či policistů našeho kraje. Na viděnou.

Redakčně upraveno / zkráceno.