Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: Sanatorium Jablunkova má díky rekonstrukci třetího podlaží modernější pokoje také například nová okna. Větší pohodlí mají nejen klienti sanatoria ale také jeho zaměstnanci. V rámci rekonstrukce se úprav dočkaly také kuchyňka či společenská místnost. Celkové náklady projektu včetně vybavení byly vyčísleny na dvaadvacet milionů korun které sanatoriu poskytl Moravskoslezský kraj.
Simona Součková, TV Polar: Pan primář Martin Mužný z oddělení následné péče Bílovecké nemocnice je naším dnešním hostem v pořadu TV Medicína. Dobrý den.
Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: Dobrý den.
Simona Součková, TV Polar: Pane primáři, chtěla jsem se zeptat my bychom mohli mluvit velmi široce, nicméně Vy se setkáváte na svém oddělení s lidmi, kteří potřebují péči jednak po nějakých úrazech nebo po nějakých příhodách, ale máte tam také lidi, kteří už jsou staří. My bychom se dneska chtěli bavit o těch lidech, kteří patří do té druhé skupiny. Kdy se dá určit přesný nástup stáří nebo podle čeho to určují lékaři, protože to je individuální proces, že?
Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: Ano, máte pravdu. To určení, kdy začíná stáří může být velmi obtížné a možná by nebylo špatné si nejdříve zkusit definovat, co to vlastně to stáří je, protože také těch pohledů může být velká spousta. Z toho našeho medicínského pohledu stáří můžeme definovat jako jakousi pozdní fázi vývoje toho daného konkrétního člověka, která probíhá v důsledku nejrůznějších změn ve funkci, ve vzhledu morfologii orgánů, ale samozřejmě celého toho jedince, které vedou k tzv. stařeckému hábitu. To znamená tak, jak víme jak staří lidé vypadají. Samozřejmě vliv na to má celá řada faktorů od nějakých vrozených vloh přes prostředí, ve kterém žijeme, přes nějaký sociální ekonomický status. Takže tento proces je velice individuální.
Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: Čili nedá se říct, že je to věková hranice třeba od šedesáti let nebo od sedmdesáti nebo někdo říká, že se hodně mění od osmdesáti let, že to je zlomový okamžik. Čili takto to nejde určit, protože někdo je starý už v padesáti a někdo naopak v sedmdesáti nebo v osmdesáti je ještě aktivní.
Simona Součková, TV Polar: Je to tak, jak říkáte trochu. Ten vlastní začátek toho stáří, jak byla vaše otázka, zase můžeme vidět z různých pohledů. Můžeme mluvit o tzv. kalendářním stáří, kdy opravdu stanovujeme určitou věkovou hranicí. Ve vyspělých zemích nejčastěji to bývá sedmdesát pět, osmdesát let. Ta hranice se zvyšuje i se zvyšující se střední délkou dožití. Ale můžeme mluvit i o tzv. sociálním stáří, což bývá zase nějaký moment takové výrazné změny, toho sociálního statusu. Často to bývá odchod do penze nebo bývá za to považován. Anebo hovoříme o biologickém stáří, což je zase pro nás z toho medicínského hlediska asi nejdůležitější a to zase můžeme definovat jako jakési nakupení zdravotních problémů, které zhoršují soběstačnost člověka a omezují jej v jeho životě.
Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: Jaké změny v chování třeba mohou upozornit ty nejbližší, že se třeba něco začíná dít? Že se něco děje s tím jejich tatínkem nebo manželem?
Simona Součková, TV Polar: Takové signály existují. Říkáme, že mozek je nejkřehčí orgán a právě reaguje i na ty změny při tělesných chorobách. Ale samozřejmě ve stáří se vyskytují i choroby psychické. Mezi nejčastější patří demence, deprese. Dalo by se trošku zjednodušeně říci, že mají podobné jakési příznaky tady tyto skupiny těch chorob, takže je dobré zbystřit, pokud u svého blízkého pozorujeme, že jeho už třeba takové to běžné stařecká zapomínání je jiné.
Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: Je jiné v tom, co bylo dřív? Napadne Vás konkrétní příklad?
Simona Součková, TV Polar: Konkrétní příklad: náš blízký může mít problém. Třeba se trefit z obchodu, z nákupu. Můžou to být poruchy třeba orientace v prostoru v čase, že opravdu už trvale neví jaké datum, neví jaký je měsíc, rok, případně v těch pozdějších fázích nemusí vědět jaké je roční období, ale samozřejmě to už jsou takové pozdější příznaky. Anebo nemusí mít odhad na zhodnocení situace a naprosto nevhodně se oblékne.
Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: Jak to udělat, abychom dostali toho svého příbuzného nebo blízkého člověka k lékaři, protože má svoji hlavu, on nechce, proč by měl chodit, když mu nic není?
Simona Součková, TV Polar: Já myslím, že to dobrá otázka a těžká odpověď, protože samozřejmě nějakým násilím, hrubým nátlakem většinou toho nezmůžeme, protože i ten člověk může cítit, že se něco děje, má strach, co se děje, má strach z nějaké diagnózy například demence, Alzheimerovy nemoci. Takže asi se pokoušet toho blízkého ke svému obvodnímu lékaři, který může zařídit další vyšetření se pokusit dostat jemně. Asi v tomto případě je dobrá i prevence a osvěta, abychom počítali s tím, že tyto problémy mohou přijít a pak už by se tolik nebránili jejich nějakému vyšetření.
Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: My jsme ještě nezmiňovali jednu závažnou nemoc Alzheimera. Existují nějaké testy nebo můžeme třeba najít někde něco na internetu nebo poskytují třeba lékárny testy, abychom to tak nenápadně vyzkoušeli my doma s naším příbuzným, jestli opravdu už tu péči potřebuje, nebo jestli je nějaký už vykřičník červený?
Simona Součková, TV Polar: Existují takové testy. Alzheimerova nemoc patří do skupiny demencí, které se projevují velice podobným způsobem. Existují testy takové orientační, které v podstatě může do jisté míry udělat i ten blízký, ten laik. Je to například tzv. sedmičkový test, kdy požádáme toho vyšetřovaného, aby například vyjmenoval pozpátku dny v týdnu nebo měsíce v roce, případně pozpátku vyhláskoval slovo pokrm, případně taková obtížnější forma, aby odečítal od stovky sedmičku. Sto minus sedm od výsledku mínus sedm, dokud ho nezastavíme. Takže pokud tady už jsou nějaké problémy, potíže může to signalizovat problém v této oblasti a pak samozřejmě existují už testy podrobnější, ale které patří do rukou už odborníkům.
Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: Já bych se dneska vyhnula otázce, jaké jsou možnosti léčby, protože to by vydalo na samostatný rozhovor. Nicméně jaké jsou možnosti následné léčby přímo v rodině? Zkuste shrnout.
Simona Součková, TV Polar: Ta léčba v rodině nebo pobyt toho nemocného v rodině určitě je možný, ale je to závažné rozhodnutí, protože ta péče je náročná i pro ty pečující. Je takové pořekadlo, že Alzheimerova nemoc nebo demence není nemoc jen toho nemocného, ale celé rodiny a že péči nepotřebuje jen ten nemocný, ale i ti pečující. Takže samozřejmě je to rozhodnutí, zda s tím blízkým zůstaneme doma. Je dobré vědět jaké můžeme využít například finanční nějaké příspěvky. Příspěvek na péči, případně dlouhodobé ošetřovné a pak samozřejmě je potřeba využít i nějakých terénních služeb, které pomáhají s tou péčí. Toto je samozřejmě hodně individuální regionálně, ale existují například internetové stránky České alzheimerové společnosti, kde existuje jednak spousta návodů, jak k té péči přistupovat i nabídka školení materiálu, ale také databáze organizací služeb, které v daném regionu s touto péčí mohou pomoci.
Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: Já Vám děkuji za dnešní rozhovor. Věřím, že jsme našim divákům poskytli důležité nebo potřebné informace. Těším se s vámi zase příště na viděno a s Vámi se těším pane primáři také někdy na slyšenou a na viděnou.
Simona Součková, TV Polar: Děkuji za pozvání a na shledanou.
Redakčně upraveno / zkráceno.
Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: Sanatorium Jablunkova má díky rekonstrukci třetího podlaží modernější pokoje také například nová okna. Větší pohodlí mají nejen klienti sanatoria ale také jeho zaměstnanci. V rámci rekonstrukce se úprav dočkaly také kuchyňka či společenská místnost. Celkové náklady projektu včetně vybavení byly vyčísleny na dvaadvacet milionů korun které sanatoriu poskytl Moravskoslezský kraj.
Simona Součková, TV Polar: Pan primář Martin Mužný z oddělení následné péče Bílovecké nemocnice je naším dnešním hostem v pořadu TV Medicína. Dobrý den.
Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: Dobrý den.
Simona Součková, TV Polar: Pane primáři, chtěla jsem se zeptat my bychom mohli mluvit velmi široce, nicméně Vy se setkáváte na svém oddělení s lidmi, kteří potřebují péči jednak po nějakých úrazech nebo po nějakých příhodách, ale máte tam také lidi, kteří už jsou staří. My bychom se dneska chtěli bavit o těch lidech, kteří patří do té druhé skupiny. Kdy se dá určit přesný nástup stáří nebo podle čeho to určují lékaři, protože to je individuální proces, že?
Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: Ano, máte pravdu. To určení, kdy začíná stáří může být velmi obtížné a možná by nebylo špatné si nejdříve zkusit definovat, co to vlastně to stáří je, protože také těch pohledů může být velká spousta. Z toho našeho medicínského pohledu stáří můžeme definovat jako jakousi pozdní fázi vývoje toho daného konkrétního člověka, která probíhá v důsledku nejrůznějších změn ve funkci, ve vzhledu morfologii orgánů, ale samozřejmě celého toho jedince, které vedou k tzv. stařeckému hábitu. To znamená tak, jak víme jak staří lidé vypadají. Samozřejmě vliv na to má celá řada faktorů od nějakých vrozených vloh přes prostředí, ve kterém žijeme, přes nějaký sociální ekonomický status. Takže tento proces je velice individuální.
Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: Čili nedá se říct, že je to věková hranice třeba od šedesáti let nebo od sedmdesáti nebo někdo říká, že se hodně mění od osmdesáti let, že to je zlomový okamžik. Čili takto to nejde určit, protože někdo je starý už v padesáti a někdo naopak v sedmdesáti nebo v osmdesáti je ještě aktivní.
Simona Součková, TV Polar: Je to tak, jak říkáte trochu. Ten vlastní začátek toho stáří, jak byla vaše otázka, zase můžeme vidět z různých pohledů. Můžeme mluvit o tzv. kalendářním stáří, kdy opravdu stanovujeme určitou věkovou hranicí. Ve vyspělých zemích nejčastěji to bývá sedmdesát pět, osmdesát let. Ta hranice se zvyšuje i se zvyšující se střední délkou dožití. Ale můžeme mluvit i o tzv. sociálním stáří, což bývá zase nějaký moment takové výrazné změny, toho sociálního statusu. Často to bývá odchod do penze nebo bývá za to považován. Anebo hovoříme o biologickém stáří, což je zase pro nás z toho medicínského hlediska asi nejdůležitější a to zase můžeme definovat jako jakési nakupení zdravotních problémů, které zhoršují soběstačnost člověka a omezují jej v jeho životě.
Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: Jaké změny v chování třeba mohou upozornit ty nejbližší, že se třeba něco začíná dít? Že se něco děje s tím jejich tatínkem nebo manželem?
Simona Součková, TV Polar: Takové signály existují. Říkáme, že mozek je nejkřehčí orgán a právě reaguje i na ty změny při tělesných chorobách. Ale samozřejmě ve stáří se vyskytují i choroby psychické. Mezi nejčastější patří demence, deprese. Dalo by se trošku zjednodušeně říci, že mají podobné jakési příznaky tady tyto skupiny těch chorob, takže je dobré zbystřit, pokud u svého blízkého pozorujeme, že jeho už třeba takové to běžné stařecká zapomínání je jiné.
Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: Je jiné v tom, co bylo dřív? Napadne Vás konkrétní příklad?
Simona Součková, TV Polar: Konkrétní příklad: náš blízký může mít problém. Třeba se trefit z obchodu, z nákupu. Můžou to být poruchy třeba orientace v prostoru v čase, že opravdu už trvale neví jaké datum, neví jaký je měsíc, rok, případně v těch pozdějších fázích nemusí vědět jaké je roční období, ale samozřejmě to už jsou takové pozdější příznaky. Anebo nemusí mít odhad na zhodnocení situace a naprosto nevhodně se oblékne.
Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: Jak to udělat, abychom dostali toho svého příbuzného nebo blízkého člověka k lékaři, protože má svoji hlavu, on nechce, proč by měl chodit, když mu nic není?
Simona Součková, TV Polar: Já myslím, že to dobrá otázka a těžká odpověď, protože samozřejmě nějakým násilím, hrubým nátlakem většinou toho nezmůžeme, protože i ten člověk může cítit, že se něco děje, má strach, co se děje, má strach z nějaké diagnózy například demence, Alzheimerovy nemoci. Takže asi se pokoušet toho blízkého ke svému obvodnímu lékaři, který může zařídit další vyšetření se pokusit dostat jemně. Asi v tomto případě je dobrá i prevence a osvěta, abychom počítali s tím, že tyto problémy mohou přijít a pak už by se tolik nebránili jejich nějakému vyšetření.
Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: My jsme ještě nezmiňovali jednu závažnou nemoc Alzheimera. Existují nějaké testy nebo můžeme třeba najít někde něco na internetu nebo poskytují třeba lékárny testy, abychom to tak nenápadně vyzkoušeli my doma s naším příbuzným, jestli opravdu už tu péči potřebuje, nebo jestli je nějaký už vykřičník červený?
Simona Součková, TV Polar: Existují takové testy. Alzheimerova nemoc patří do skupiny demencí, které se projevují velice podobným způsobem. Existují testy takové orientační, které v podstatě může do jisté míry udělat i ten blízký, ten laik. Je to například tzv. sedmičkový test, kdy požádáme toho vyšetřovaného, aby například vyjmenoval pozpátku dny v týdnu nebo měsíce v roce, případně pozpátku vyhláskoval slovo pokrm, případně taková obtížnější forma, aby odečítal od stovky sedmičku. Sto minus sedm od výsledku mínus sedm, dokud ho nezastavíme. Takže pokud tady už jsou nějaké problémy, potíže může to signalizovat problém v této oblasti a pak samozřejmě existují už testy podrobnější, ale které patří do rukou už odborníkům.
Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: Já bych se dneska vyhnula otázce, jaké jsou možnosti léčby, protože to by vydalo na samostatný rozhovor. Nicméně jaké jsou možnosti následné léčby přímo v rodině? Zkuste shrnout.
Simona Součková, TV Polar: Ta léčba v rodině nebo pobyt toho nemocného v rodině určitě je možný, ale je to závažné rozhodnutí, protože ta péče je náročná i pro ty pečující. Je takové pořekadlo, že Alzheimerova nemoc nebo demence není nemoc jen toho nemocného, ale celé rodiny a že péči nepotřebuje jen ten nemocný, ale i ti pečující. Takže samozřejmě je to rozhodnutí, zda s tím blízkým zůstaneme doma. Je dobré vědět jaké můžeme využít například finanční nějaké příspěvky. Příspěvek na péči, případně dlouhodobé ošetřovné a pak samozřejmě je potřeba využít i nějakých terénních služeb, které pomáhají s tou péčí. Toto je samozřejmě hodně individuální regionálně, ale existují například internetové stránky České alzheimerové společnosti, kde existuje jednak spousta návodů, jak k té péči přistupovat i nabídka školení materiálu, ale také databáze organizací služeb, které v daném regionu s touto péčí mohou pomoci.
Martin Mužný, primář Oddělení následné péče, Bílovecké nemocnice: Já Vám děkuji za dnešní rozhovor. Věřím, že jsme našim divákům poskytli důležité nebo potřebné informace. Těším se s vámi zase příště na viděno a s Vámi se těším pane primáři také někdy na slyšenou a na viděnou.
Simona Součková, TV Polar: Děkuji za pozvání a na shledanou.
Redakčně upraveno / zkráceno.
