Letos na návštěvníky Pusteven čeká novinka, kdy jsou sochy z písku umístěné na novém stanovišti přístupné pohodlněji cestou kolem Libušína a maminky k hotelu Tanečnice.
Silvestr Mikuláštík, správce hotelu Tanečnica: "Letos se sochy vrátily před hotel Tanečnice, protože původně první ledové sochy byly právě před hotelem. Postupem času se však přesunuly na jiné místo a na léto se nám tady objevily před nějakou dobou pískové sochy, sochy z písku, a ty jsme mívali na druhé části areálu. Ale já si myslím, že tady to místo má svoje kouzlo a že ty sochy patří sem."
Lidé obdivují propracování detailů.
anketa, návštěvníci: "Já jsem z Prahy a jsou moc hezké. Zaujalo mě, jak to je z písku, že to je z písku, a asi se mi nejvíc líbí ten páv. A taky mě zaujalo, jak je ohrožený."
anketa, návštěvníci: "Jsme tady s dětmi na prázdninách a v Beskydech jsme si vybrali proto, že jsme dlouho tady nebyli. Jsou krásné a zároveň i ty pro děti. Je to moc hezky edukativní, že vidí i nějaké druhy, které jsou případně ohrožené, a je zajímavé si povídat o tom, jaký to má dopad na ty živočišné druhy pro nás jako na člověka."
Výstava pod širým nebem zůstane na Pustevnách po celé léto, v případě příznivého počasí až do konce září. Pískové sochy tak budou i nadále lákat turisty, kteří sem míří za výhledy, Jurkovič novými stavbami, Stezkou Valaška nebo výletem na Radhošť včetně sportovních aktivit.
Ro(c)k na vsi spojil Těšínské divadlo s Čechomorem, Petr Kracik, ředitel Těšínského divadla a režisér inscenace, Karel Holas, kapelník Čechomoru
Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Těšínské divadlo připravuje na závěr prázdnin mimořádný kulturní projekt. Inscenace Ro(c)k na vsi, která spojuje klasický příběh bratří Mrštíků s hudbou skupiny Čechomor, se po úspěchu na divadelní scéně představí také pod širým nebem v novojičínském amfiteátru Skalky. O přípravách tohoto jedinečného spojení divadla a živé hudby jsme hovořili s jeho tvůrci. Teď už vám nabízíme část rozhovoru s ředitelem Těšínského divadla Petrem Kracíkem a kapelníkem skupiny Čechomor Karlem Holasem.
Petr Kracík, ředitel Těšínského divadla: My jsme s Karlem spolupracovali hodně v devadesátých letech na inscenacích a nějak jsme si slíbili, že se ještě na nějakém větším projektu spolu setkáme. A před dvěma lety najednou mi zazvonil telefon a Karel Holas mi volá: „Tak jsem tady v Těšíně. Čekám na tu spolupráci.“ Já říkám: „No, mám tenhle titul.“ „Můžeme? Můžeme okamžitě.“ Vypadá to, jako že jsme si trošku dělali legraci, ale ty věci myslíme smrtelně vážně. Takže to byl ten popud.
Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Karle, doplňte Petra ještě. Bylo to tak?
Karel Holas, kapelník skupiny Čechomor: Je to skutečně tak. Opravdu jsem mu volal, když jsme hráli v Těšíně, abychom se potkali, abychom to domluvili, a nakonec se to povedlo. A myslím, že to bylo šťastné rozhodnutí.
Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jak těžké je převést inscenaci z kamenného divadla do venkovního prostředí a ještě k tomu přidat legendární Čechomor? Jak jsem říkala.
Petr Kracík, ředitel Těšínského divadla: Tak výhodou je, že Čechomor je v tom jako ryba ve vodě, v těch velkých amfiteátrech. Já se taky považuju za plenérového režiséra, ale vím, že to pro nás bude velmi těžké prosadit. Ne kvůli tomu, že by tam byla kapela, ale protože je to jiný druh vnímání, jiná vzdálenost, jiné gesto. Prostě budeme muset upravit i některé věci, které by v tom amfiteátru tolik nevyzněly. Nesmíme být příliš drobní, psychologičtí a tak dále. Takže pro nás to bude velká, hezká fuška.
Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jakou roli tedy Čechomor dostal v této inscenaci?
Karel Holas, kapelník skupiny Čechomor: Hudebně samozřejmě. Hrajeme a našimi písničkami doplňujeme celé to představení. Provázíme jimi celé představení. A já si myslím, že ten open-air bude tak výjimečný, že stojí za to se na něj přijít podívat. Protože spojení koncertu s divadlem je neobvyklé. A tím, že jsme si to takhle vymysleli, vlastně jdeme na tenký led. Ale nebojíme se toho.
Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Vzniká tedy úplně nová hudba?
Karel Holas, kapelník skupiny Čechomor: Nevznikla úplně nová hudba, vznikla pouze nová scénická hudba, ale ty písničky používáme ty, které běžně hrajeme, některé i zapomenuté, které jsme už dlouho nehráli. Takže myslím si, že je to hezky postavené.
Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Museli jste tím pádem inscenaci zkrátit, aby ji Čechomor naopak neprodloužil?
Petr Kracík, ředitel Těšínského divadla: Ne. My jsme to měli připravené. Tedy, jak to bylo připravené. Jediný, kdo věděl, jak je to připravené, jsem byl já, protože jsem to s Karlem připravoval v Praze a doma jsem připravoval inscenaci s tím, že jsme věděli, že ve čtvrtek prostě přijedou, v pátek to dáme dohromady a v sobotu hrajeme. Nebo ne?
Petr Kracík, ředitel Těšínského divadla: Ano, přesně takhle to bylo.
Petr Kracík, ředitel Těšínského divadla: Vypadá to jako hodně neprofesionální? Ne. Bylo to velmi dobře připravené. Já jsem to připravoval tak, aby se kluci do inscenace mohli lehce prolnout. Počítal jsem s nimi, že tam prostě budou a že si svým způsobem ke hře mohou dělat, co chtějí. Oni nejdřív zírali na tu inscenaci. Viděl jsem, že jsou úplně vtažení, protože ji sledují vlastně jako diváci. Říkal jsem jim: „Nekoukejte, hrajte.“ Ale to je taky pravda. Bylo to vidět. Já vždycky v téhle chvíli říkám, že to bylo jako přátelé, kteří se po letech shledali, okamžitě se objali a hned věděli, kde kdo má stát. Ono to vypadá nadneseně, ale skutečně tomu tak bylo.
Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Karle, teď jsme to viděli očima Petra jako režiséra. Jak jste to vnímal vy? Když jste prý zírali, jak jste se do inscenace zapojili, aby došlo k té souhře? A ještě jedna otázka, možná pro oba. Co na to potom říkali herci?
Karel Holas, kapelník skupiny Čechomor: Tak jak říkal Petr, napřed jsme zírali. Pro to zírání jsme někdy zapomněli i hrát. Pak zírali oni na nás. Takže to bylo vzájemné zírání. Ale velice rychle jsme se do toho dostali a Péťa to měl připravené stoprocentně. Já jsem samozřejmě věděl, kdy, kde a zhruba co bude, ale neznal jsem kolikrát ty repliky, takže to bylo jediné, na co jsme si museli zvyknout. Ta spolupráce je vzájemná a neviděl jsem tam žádný problém, ba naopak.
Petr Kracík, ředitel Těšínského divadla: No, já musím říct, že mně herci normálně věří, ale tomu, že přijede Čechomor, mi dost dlouho nevěřili. Obzvlášť když už byla středa a oni tam ještě nebyli. Takže si říkali, že to technicky nemůže vůbec klapnout. Já jsem říkal: „Klapne, nebojte.“ A to, že zírali, není jejich špatná vlastnost. Oni se stali prvními diváky té inscenace a nesmírně je to zaujalo. Proto přestali hrát. Úplně se vžili do toho příběhu.
Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Já vám oběma děkuji za krásnou pozvánku na vaše společné představení v srpnu na Skalkách v Novém Jičíně.
Petr Kracík, ředitel Těšínského divadla: 27. srpna.
Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Bezva, děkuji za nápovědu.
Také v Moravskoslezském kraji vznikají projekty zaměřené na resocializaci odsouzených. Nová kaple ve Věznici Heřmanice má nabídnout prostor pro ztišení, duchovní podporu i hledání nové životní cesty.
Nová kaple ponese příznačný název Naděje. Podle vedení věznice má být symbolem změny a víry v to, že se odsouzení po výkonu trestu dokáží vrátit do běžného života.
Pavel Horák, ředitel Věznice Heřmanice: "I on by neměl ztrácet víru v to, že se napraví, že se nebude vracet do vězení, a je to určitě symbol toho, v co my doufáme jako pracovníci věznice, kdy samozřejmě vkládáme svoji energii do toho, abychom odsouzené připravili na výstup z věznice."
Význam kaple zdůraznil při slavnostním otevření také ostravsko-opavský biskup Martin David. Právě naděje je podle něj tím, co může lidem pomoci překonat nelehké životní období a hledět do budoucnosti.
Martin David, biskup Ostravsko-opavské diecéze: "Věznice je právě velkým prostorem naděje, protože naděje je něco, co nás upíná do budoucna. A všichni ti, kteří jsou tady ve věznici, mají nějakou naději v budoucnost, v lepší budoucnost. A to je věc, kterou si můžou v té kapli uvědomovat."
Příprava projektu trvala dva roky a financování podpořila také veřejná sbírka. Architekti navrhli prostor tak, aby působil klidně a přirozeně. Dominantním prvkem je denní světlo a symbolická plastika ruky, která připomíná pomoc, podporu i možnost nového začátku. Na vzniku kaple se podíleli také samotní odsouzení.
---
Redakčně upraveno / zkráceno.
Letos na návštěvníky Pusteven čeká novinka, kdy jsou sochy z písku umístěné na novém stanovišti přístupné pohodlněji cestou kolem Libušína a maminky k hotelu Tanečnice.
Silvestr Mikuláštík, správce hotelu Tanečnica: "Letos se sochy vrátily před hotel Tanečnice, protože původně první ledové sochy byly právě před hotelem. Postupem času se však přesunuly na jiné místo a na léto se nám tady objevily před nějakou dobou pískové sochy, sochy z písku, a ty jsme mívali na druhé části areálu. Ale já si myslím, že tady to místo má svoje kouzlo a že ty sochy patří sem."
Lidé obdivují propracování detailů.
anketa, návštěvníci: "Já jsem z Prahy a jsou moc hezké. Zaujalo mě, jak to je z písku, že to je z písku, a asi se mi nejvíc líbí ten páv. A taky mě zaujalo, jak je ohrožený."
anketa, návštěvníci: "Jsme tady s dětmi na prázdninách a v Beskydech jsme si vybrali proto, že jsme dlouho tady nebyli. Jsou krásné a zároveň i ty pro děti. Je to moc hezky edukativní, že vidí i nějaké druhy, které jsou případně ohrožené, a je zajímavé si povídat o tom, jaký to má dopad na ty živočišné druhy pro nás jako na člověka."
Výstava pod širým nebem zůstane na Pustevnách po celé léto, v případě příznivého počasí až do konce září. Pískové sochy tak budou i nadále lákat turisty, kteří sem míří za výhledy, Jurkovič novými stavbami, Stezkou Valaška nebo výletem na Radhošť včetně sportovních aktivit.
Ro(c)k na vsi spojil Těšínské divadlo s Čechomorem, Petr Kracik, ředitel Těšínského divadla a režisér inscenace, Karel Holas, kapelník Čechomoru
Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Těšínské divadlo připravuje na závěr prázdnin mimořádný kulturní projekt. Inscenace Ro(c)k na vsi, která spojuje klasický příběh bratří Mrštíků s hudbou skupiny Čechomor, se po úspěchu na divadelní scéně představí také pod širým nebem v novojičínském amfiteátru Skalky. O přípravách tohoto jedinečného spojení divadla a živé hudby jsme hovořili s jeho tvůrci. Teď už vám nabízíme část rozhovoru s ředitelem Těšínského divadla Petrem Kracíkem a kapelníkem skupiny Čechomor Karlem Holasem.
Petr Kracík, ředitel Těšínského divadla: My jsme s Karlem spolupracovali hodně v devadesátých letech na inscenacích a nějak jsme si slíbili, že se ještě na nějakém větším projektu spolu setkáme. A před dvěma lety najednou mi zazvonil telefon a Karel Holas mi volá: „Tak jsem tady v Těšíně. Čekám na tu spolupráci.“ Já říkám: „No, mám tenhle titul.“ „Můžeme? Můžeme okamžitě.“ Vypadá to, jako že jsme si trošku dělali legraci, ale ty věci myslíme smrtelně vážně. Takže to byl ten popud.
Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Karle, doplňte Petra ještě. Bylo to tak?
Karel Holas, kapelník skupiny Čechomor: Je to skutečně tak. Opravdu jsem mu volal, když jsme hráli v Těšíně, abychom se potkali, abychom to domluvili, a nakonec se to povedlo. A myslím, že to bylo šťastné rozhodnutí.
Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jak těžké je převést inscenaci z kamenného divadla do venkovního prostředí a ještě k tomu přidat legendární Čechomor? Jak jsem říkala.
Petr Kracík, ředitel Těšínského divadla: Tak výhodou je, že Čechomor je v tom jako ryba ve vodě, v těch velkých amfiteátrech. Já se taky považuju za plenérového režiséra, ale vím, že to pro nás bude velmi těžké prosadit. Ne kvůli tomu, že by tam byla kapela, ale protože je to jiný druh vnímání, jiná vzdálenost, jiné gesto. Prostě budeme muset upravit i některé věci, které by v tom amfiteátru tolik nevyzněly. Nesmíme být příliš drobní, psychologičtí a tak dále. Takže pro nás to bude velká, hezká fuška.
Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jakou roli tedy Čechomor dostal v této inscenaci?
Karel Holas, kapelník skupiny Čechomor: Hudebně samozřejmě. Hrajeme a našimi písničkami doplňujeme celé to představení. Provázíme jimi celé představení. A já si myslím, že ten open-air bude tak výjimečný, že stojí za to se na něj přijít podívat. Protože spojení koncertu s divadlem je neobvyklé. A tím, že jsme si to takhle vymysleli, vlastně jdeme na tenký led. Ale nebojíme se toho.
Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Vzniká tedy úplně nová hudba?
Karel Holas, kapelník skupiny Čechomor: Nevznikla úplně nová hudba, vznikla pouze nová scénická hudba, ale ty písničky používáme ty, které běžně hrajeme, některé i zapomenuté, které jsme už dlouho nehráli. Takže myslím si, že je to hezky postavené.
Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Museli jste tím pádem inscenaci zkrátit, aby ji Čechomor naopak neprodloužil?
Petr Kracík, ředitel Těšínského divadla: Ne. My jsme to měli připravené. Tedy, jak to bylo připravené. Jediný, kdo věděl, jak je to připravené, jsem byl já, protože jsem to s Karlem připravoval v Praze a doma jsem připravoval inscenaci s tím, že jsme věděli, že ve čtvrtek prostě přijedou, v pátek to dáme dohromady a v sobotu hrajeme. Nebo ne?
Petr Kracík, ředitel Těšínského divadla: Ano, přesně takhle to bylo.
Petr Kracík, ředitel Těšínského divadla: Vypadá to jako hodně neprofesionální? Ne. Bylo to velmi dobře připravené. Já jsem to připravoval tak, aby se kluci do inscenace mohli lehce prolnout. Počítal jsem s nimi, že tam prostě budou a že si svým způsobem ke hře mohou dělat, co chtějí. Oni nejdřív zírali na tu inscenaci. Viděl jsem, že jsou úplně vtažení, protože ji sledují vlastně jako diváci. Říkal jsem jim: „Nekoukejte, hrajte.“ Ale to je taky pravda. Bylo to vidět. Já vždycky v téhle chvíli říkám, že to bylo jako přátelé, kteří se po letech shledali, okamžitě se objali a hned věděli, kde kdo má stát. Ono to vypadá nadneseně, ale skutečně tomu tak bylo.
Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Karle, teď jsme to viděli očima Petra jako režiséra. Jak jste to vnímal vy? Když jste prý zírali, jak jste se do inscenace zapojili, aby došlo k té souhře? A ještě jedna otázka, možná pro oba. Co na to potom říkali herci?
Karel Holas, kapelník skupiny Čechomor: Tak jak říkal Petr, napřed jsme zírali. Pro to zírání jsme někdy zapomněli i hrát. Pak zírali oni na nás. Takže to bylo vzájemné zírání. Ale velice rychle jsme se do toho dostali a Péťa to měl připravené stoprocentně. Já jsem samozřejmě věděl, kdy, kde a zhruba co bude, ale neznal jsem kolikrát ty repliky, takže to bylo jediné, na co jsme si museli zvyknout. Ta spolupráce je vzájemná a neviděl jsem tam žádný problém, ba naopak.
Petr Kracík, ředitel Těšínského divadla: No, já musím říct, že mně herci normálně věří, ale tomu, že přijede Čechomor, mi dost dlouho nevěřili. Obzvlášť když už byla středa a oni tam ještě nebyli. Takže si říkali, že to technicky nemůže vůbec klapnout. Já jsem říkal: „Klapne, nebojte.“ A to, že zírali, není jejich špatná vlastnost. Oni se stali prvními diváky té inscenace a nesmírně je to zaujalo. Proto přestali hrát. Úplně se vžili do toho příběhu.
Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Já vám oběma děkuji za krásnou pozvánku na vaše společné představení v srpnu na Skalkách v Novém Jičíně.
Petr Kracík, ředitel Těšínského divadla: 27. srpna.
Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Bezva, děkuji za nápovědu.
Také v Moravskoslezském kraji vznikají projekty zaměřené na resocializaci odsouzených. Nová kaple ve Věznici Heřmanice má nabídnout prostor pro ztišení, duchovní podporu i hledání nové životní cesty.
Nová kaple ponese příznačný název Naděje. Podle vedení věznice má být symbolem změny a víry v to, že se odsouzení po výkonu trestu dokáží vrátit do běžného života.
Pavel Horák, ředitel Věznice Heřmanice: "I on by neměl ztrácet víru v to, že se napraví, že se nebude vracet do vězení, a je to určitě symbol toho, v co my doufáme jako pracovníci věznice, kdy samozřejmě vkládáme svoji energii do toho, abychom odsouzené připravili na výstup z věznice."
Význam kaple zdůraznil při slavnostním otevření také ostravsko-opavský biskup Martin David. Právě naděje je podle něj tím, co může lidem pomoci překonat nelehké životní období a hledět do budoucnosti.
Martin David, biskup Ostravsko-opavské diecéze: "Věznice je právě velkým prostorem naděje, protože naděje je něco, co nás upíná do budoucna. A všichni ti, kteří jsou tady ve věznici, mají nějakou naději v budoucnost, v lepší budoucnost. A to je věc, kterou si můžou v té kapli uvědomovat."
Příprava projektu trvala dva roky a financování podpořila také veřejná sbírka. Architekti navrhli prostor tak, aby působil klidně a přirozeně. Dominantním prvkem je denní světlo a symbolická plastika ruky, která připomíná pomoc, podporu i možnost nového začátku. Na vzniku kaple se podíleli také samotní odsouzení.
---
Redakčně upraveno / zkráceno.
