Městská policie ocenila své pracovníky za rok 2023

Městská policie ocenila své pracovníky za věrnou službu, tedy ty, kteří v uniformě se znakem Nového Jičína strávili 20, 25 a 30 let. Současně vyhlásila nejlepší zaměstnance za rok 2023.

Ocenění zaměstnanců městské policie je slavnostním, doslova okamžikem, který se odehrává jednou ročně, v brzkých ranních hodinách, v podstatě v čase výměny směn. Je několik desítek minut, na které se téměř všichni pracovníci sejdou na služebně. Vzhledem k tomu, že v Novém Jičíně funguje městská policie 32 let, první skupina ocenění souvisí s vytrvalostí ve služebním poměru.

Daniel Rýdel, ředitel MP Nový Jičín: “Dnešního dne jsme ocenili jednoho strážníka za 20 let trvání pracovního poměru, dva strážníci mají odpracováno 25 let a další dva strážníci dokonce 30 let u městské policie v Novém Jičíně. Současně jsme vyhlásili i nejlepší pracovníky za loňský rok 2023, kdy nejlepším strážníkem za hlídkovou činnost a velitele směny byl oceněn pan Libor Trnka a za operační službu paní Věra Hrušková.”

Libor Trnka, MP Nový Jičín: “Pracuji u městské policie 21 let, hledal jsem práci zajímavou, pestrou, kde můžu pomáhat lidem, takže proto jsem zvolil tuto práci u městské policie. Jsem za toto ocenění nesmírně rád, je to asi za tu celkovou práci za celé ty roky.”

24 let mohou občané slyšet na dispečinku a tedy i na lince 156, hlas Věry Hruškové.

Věra Hrušková, MP Nový Jičín: “Byla jsem tak nějak oslovena, jestli bych neměla zájem pracovat tady u městské policie, zkusila jsem to a jsme tady spokojená, máme dobrý kolektiv, kolegové jsou na mě hodní.”

Věra Hrušková, MP Nový Jičín: “Někdy je to náročnější, někdy už je to to standardní dotaz, z toho jsou to výjimečné dotazy, se kterými se nesetkáte i několik let. I občané jsou někdy příjmení, někdy míň příjmení, takže člověk se musí tak nějak obrnit, připravit se na to a pracovat s tím.”

Stanislav Kopecký (ANO), starosta Nového Jičína: “Okolní města se potýkají s nedostatkem strážníků a já jsem za to velice rád, že v našem městě je ten stav strážníků plně naplněn. V současné době máme 29 strážníků a ten kolektiv je stabilní.”

Daniel Rýdel, ředitel MP Nový Jičín: “Vážím si toho, že ten tým je opravdu personálně velice stabilní. Pokud to porovnáme s okolními městskými policiemi, tak řada městských policií se v současné době potýká s nedostatkem strážníků a opravdu mohu potvrdit, že noví strážníci téměř vymřeli, neboli nejsou. Takže za to jsem hodně rád, že kolektiv je stabilní a dlouhodobě odvádí velice kvalitní výkony.”

---

ZUŠka vytvořila v parku unikátní uměleckou scénu

Smetanovy sady obsadili hudebníci, tanečníci, zpěváci a výtvarníci ze základní umělecké školy. Touto přírodní uměleckou scénou se připojili k celorepublikovému festivalu ZUŠ Open.

ZUŠka jako na dlani - to byl novojičínský vstup v rámci celorepublikového festivalu ZUŠ Open, který vnesl do městského parku jedinečnou pohodovou atmosféru za zvuků melodií, které se linuly z nejrůznějších hudebních nástrojů.

Jan Machander, ředitel ZUŠ Nový Jičín: “My se připojujeme akcí, která se koná venku, takže si myslím, že je dostatečně open. Představí se zde ve Smetanových sadech všechny čtyři obory základní umělecké školy, to znamená hudební, i s pěveckými sbory, výtvarný a taneční.”

Jan Machander, ředitel ZUŠ Nový Jičín: ”Asi nové je to, že jsme začali vyučovat harfu, máme už tři žákyně, a harfu jsme sem přinesli naši školní cvičnou, které je menší než ta koncertní.”

Tato akce tedy byla největší komplexní prezentací oborů základní umělecké školy, speciálně na ni byly pozvány děti z mateřských škol a prvního stupně škol základních.

Jan Machander, ředitel ZUŠ Nový Jičín: “Takže děti si tady mohou, v přirozenějším prostředí, než je ve škole, vyzkoušet nástroje, zatančit si, podívat se na vše v klidu a při tom si i pohrát.”

děti ze základních škol:

“Já tančím street dance.”

“Já nehraji na žádný hudební nástroj, jenom dělám gymnastiku.”

“Teď už nehraju na nic, ale hrál jsem na saxofon.”

“Líbila se mi ukázka hry na harfu.

Talentové zkoušky do základní umělecké školy na následující školní rok se budou konat od 19. do 21. června, na webu ZUŠky je odkaz, prostřednictvím kterého si lze konkrétní termín a obor nebo hudební nástroj zarezervovat.

---

Z Barcelony šli i pro handicapovanou Natálku

Dva kamarádi z Nového Jičína, kteří se rozhodli překonat sami sebe, vyrazili pěšky z Barcelony zpět domů. Teď už jsou v cíli. 2 350 kilometrů za 75 dní zdolali i pro handicapovanou Natálku.

Takové přivítání rodiny a přátel čekalo na náměstí v Novém Jičíně Matyáše Kuboše a Tomáše Kopeckého, kteří v pátek 24. května v 17 hodin dorazili do cíle své pěší pouti z Barcelony. Na trasu dlouhou 2 350 kilometrů vyrazili v březnu, dojít domů jim trvalo 75 dní.

Tomáš Kopecký: “Pocity jsou neskutečné, vůbec nás ani ve snu nenapadlo, že přijde tolik lidí. Nesmírně si toho vážíme, je to pro nás zážitek do konce života.”

Matyáš Kuboš: “Neuvěřitelné, vůbec jsem si nepředstavovali, že tu bude tolik lidí. Ani v těch nejbláznivějších snech.” 

Tomáš Kopecký: “Nápad vznikl asi tři roky zpátky, kdy jsme se s Matesem domluvili, že když se nám v životě něco nepovede, nebo budeme mít horší období, tak spolu vyrazíme na tři měsíce někam pryč. A sešlo se to tak ruku v ruce a vyšli jsme letos 9. března.”

Matyáš Kuboš: “Nejtěžší okamžik byly asi ty Alpy, když jsme vstoupili do Alp, šlapali jsme do sněhu v letních botech, a uvědomili jsme si že, to nebude úplně tak lehké, spali jsme ve sněhu a mrzli, tak to byly těžké okamžiky. A nejlepší, paradoxně jsou to taky ty Alpy, protože když jsme vyšli nejvyšší vrchol, co jsme na té cestě měli, a byla modrá obloha a podívali jsme se na sebe a řekli jsme si: ty jo, tady máme být, takhle to má být, ten náš život.”

Tomáš Kopecký: “Byli jsme tisíc kilometrů v Alpách, bylo to fyzicky náročné, ale ustáli jsme to a jsme doma.”

Kluci si ovšem touto cestou chtěli nejen dokázat, co sami zvládnou, ale hnacím motorem byl i druhý cíl - pomoc handicapované Natálce.

Matyáš Kuboš: “My jsme přemýšleli, že to chceme natáčet na sociální sítě a chceme lidi tou naší cestou provést. Tak jsme si uvědomili, že je dost možné, že nás někdo bude sledovat a že bychom toho mohli využít, že budeme mít nějaký dosah. Tak jsme si řekli, že to zkusíme spojit s charitou. A když to vezmu i z druhé strany, tak to i pro nás byla neskutečná motivace, když jsme se potkali s Natálkou a zjistili jsme, jaký je její životní příběh, tak pro nás to bylo něco, co nás donutilo nezastavit po té cestě.”

Natálce lékaři diagnostikovali, že nikdy nebude chodit. Dnes třináctiletá dívka, která se potýká se středně těžkým tělesným a mentální postižením, to jako zázrakem pomocí speciálních ortéz dokáže. A nejen to, čtyři roky se v para klubu věnuje atletice.

Natálie Hlavinková: “Trénuju v Ostravě. Povedl se mi hod oštěpem a míčkem. Kluci jsou borci.”

Vladimíra Kopecká, matka Tomáše: “Jsem taková, myslím si, maminka podporující. Jemu skončilo zrovna angažmá, měl takovou volnou díru, Matese znám, oběma jsem jim důvěřovala, bylo to pro dobrou věc, a to je úplně nejvíc. Jsem pyšná maminka.”

Kateřina Kubošová, matka Matyáše: “První reakce byla, že jsem byla zásadně proti tomu, protože jsem měla strach, samozřejmě. Ale potom, jak už to probíhalo, tak jsem jim samozřejmě fandila, sledovala jsem to každý den a jsem na ně hrdá a pyšná.”

Stanislav Kopecký (ANO), starosta Nového Jičína: “Já jsme jako starosta města pyšný na tyto dva mladé lidi, kteří udělali velký sportovní výkon, ale nejenom, že by něco dokázali sami pro sebe, ale hlavně to dokázali pro tu holčičku, pro Natálku, která má tu startovní čáru oproti zdravým dětem posunutou někde jinde. Klobouk dolů, nesmírně si vážím lidé, kteří dělají něco i pro druhé.”

Během necelých tří měsíců svého putování kluci pro Natálku pomohli vybrat téměř půl milionu korun. Sbírka na Doniu trvá do 7. června.

---