Mimořádná zpráva:
Načítám...
  • Načítám...
>
Novojičínský expres

Novojičínský expres

  • Zpravodajství z Nového Jičína od P. Dorazilové a J. Plášila
  • Hlavní téma zrušené slavnosti vyplnilo Starou poštu
  • Novojičínské léto doznívalo na Skalkách
  • Novojičínská stopa na olympijských hrách

Hlavní téma zrušené slavnosti vyplnilo Starou poštu

První zářijový víkend už podruhé Novojičíňákům nevyplnila městská slavnost. Jejím hlavním tématem měla být krvavá bitva, která se zde před 400 lety odehrála.

Téma městské slavnosti se letos nabízelo naprosto výrazně - v červenci uplynulo 400 od krvavé bitvy, která se zde odehrála. V zemi tu zůstalo pochováni na 500 císařských vojáků. Slavnost a s ní ani velká bitva se ale nekoná, téma tak ožívá alespoň na výstavě na Staré poště.

Václav Dobrozemský (ODS), 1. místostarosta Nového Jičína: “Nebylo možné ani v letošním roce, bohužel, uspořádat tradiční slavnost města. Proto jsem jako alternativu, jako takové slavnostní ukončení léta, nabídli koncerty hlavních protagonistů, kteří na slavnosti měli vystupovat, takže v pátek a sobotu v amfiteátru Skalky, a zároveň byla plánována vernisáž výstavy připomínající 400 let bitvy u Nového Jičína.”

Výstava se jmenuje Zpráva o strašné řeži, a je jakousi replikou původní expozice, kterou v roce 1996 realizoval v Žerotínském zámku Jaroslav Zezulčík.

Radek Polách, Muzeum Novojičínska, autor výstavy: “Udělali jsem zde takovou panelovou výstavu, která prezentuje události před i po bitvě. Novou zajímavostí jsou informace týkající se památného místa, Španělské kaple, kde jsme odprezentovali nové výzkumy, které jsme získali ve státním archivu ve Vídni. Dále jsou zde unikátní exponáty ze Zemského archivu v Opavě, jsou to listiny Jana Jiřího markraběte Krnovského, který zde se svými armádami oblehl Nový Jičín a vyhrál tu bitvu.”

V roce 1621 k Novému Jičínu přitáhnul Jan Jiří Krnovský se svým zhruba 15 tisícovým vojskem a doslova zmasakroval císařskou posádku. Tato bitva byla jednou z posledních epizod českého stavovského povstání.

Jaroslav Zezulčík, kastelán Zámku Kunín, autor výstavy: “Léto roku 1621 bylo velice horké, zde na severní Moravě. Císařská armáda se přesunula po bitvě na Bílé Hoře přes Moravu na Slovensko a do Uher. Ale ze severu se blížil další nepřítel, poměrně velká armáda Jana Jiřího Krnovského. Na Moravě zde stály pouze pomocné španělské sbory pod vedením plukovníka Spinelliho, který mel své neapolské vojáky, a pak o valonské arkebuzíře pod vedením udatného Burgunďana plukovníka Jeana Gauschiera. Události vrcholí 24. července, kdy Gauschier dostane plán zmocnit se samotného velitele nepřátelských jednotek, vévody Krnovského v Raduni, Ten plán nevyjde a následuje pomsta. Armáda Krnovského se vydá pronásledovat nepřítele a 24. července stane před branami Nového Jičína.”

Průběh bitvy byl pro město zničující. Na několika místech bylo zapáleno. Vrcholnou fázi bitvy zobrazuje na výstavě diorama.

Jaroslav Podmol, autor dioramatu bitvy: “Kdy už vlastně ta vojska, která unikala z Nového Jičína, ten pluk těch Španělů byl obklíčen těma Krnovskýma. Tady je vidět ta část, kdy bojují spolu pěšáci a z boku na ně útočí jízda.”

Jaroslav Zezulčík, kastelán Zámku Kunín, autor výstavy: “Z města hořícího v plamenech se podařilo probít pouze padesáti jezdcům v čele s Gauschierem. Pokoušeli se probít také neapolští vojáci, ti ale byli okamžitě pobiti někde na místě Janáčkových sadů. Pardon dostali pouze němečtí mušketýři, kteří byli začleněni do jednotek krnovského vévody. Druhý den se spustil velký déšť…. A krev smyl déšť, tak symbolicky skončila bitva. Nicméně ta bitva má své pokračování v dějinách Nového Jičína. Město přichází o své svobody a na místě hromadných hrobů neapolských vojáků, kteří stáli v žoldu španělského krále, vzniká poutní kostel Španělská kaple, jeden ze symbolů tohoto města.”

Zprávu o strašlivé řeži lze ve výstavní síni Staré pošty shlédnout do konce září.

---

Novojičínské léto doznívalo na Skalkách

Novojičínské léto, respektive jeho koncertní část, dozněla na Skalkách. Konaly se zde produkce, které měly být podle původních plánů vrcholem městské slavnosti. Sobota nabídla i program pro rodiny s dětmi.

Kapela Light & Love z Nového Jičína zahájila v pátek v podvečer koncertní loučení s kulturním létem. Do amfiteátru na Skalkách se přesunuly produkce, které se měly původně konat na náměstí jako součást městské slavnosti.

Sobotní program začal už po poledni, areál až do 18 hodiny patřil rodinám s dětmi.

účastníci akce: 

“Myslím si, že je to docela pozitivní, že alespoň něco město vymyslelo.”

“Na veškeré podmínky, co dneska máme, můžu říct, že super akce.”

“Za mě můžu říct, že jsme spokojeni.”

“Já si myslím, že když je to tady v takovém množství, že ta slavnost klidně mohla být. A večer tady bude ještě třikrát více lidí, takže je to všechno přehnaně hystericky zrušené.”

“Jsme rádi, že jsme tu mohli s dětmi přijít.”

“Mě upřímně vadí, že to není na náměstí, ale je to tady taky fajn.”

“Z jedné strany mi to líto je, na náměstí byly vždy stánky, bylo to takové pěkné, ale i to je docela adekvátní náhrada.”

Další davy lidí zamířily na Skalky večer, s písničkami Vašo Patejdla si oživili slovenštinu a ve finále se dočkali, dá se říci částečně také domácí kapely, Mirai.

---

Novojičínská stopa na olympijských hrách

Česká olympijská výprava čítala v Tokiu zhruba 200 lidí, z toho dva její členové z plaveckého týmu pocházeli z Nového Jičína. Své zážitky nyní sdíleli na besedě v domácím klubu.

Trenér Vlastimír Perna a fyzioterapeutka Jana Minářová. Dvojice která v Novém Jičíně působí u plaveckého klubu, současně ale také doprovází už několik let českou reprezentaci, naposledy letos na olympijských hrách v Tokiu, před pěti lety také v brazilském Riu. O své zážitky se teď podělili se svými novojičínskými svěřenci a také s naším televizním štábem.

Vlastimír Perna, hlavní trenér českého plaveckého týmu na OH v Tokiu: “Co se týká Tokia jako města, tak z toho nemám pocity téměř žádné, protože jsme nikam nikam nesměl, museli jsme být uvnitř vesnice, vozili jen autobusem na sportoviště a zpátky.”

V tokijském bazénu měl Vlastimír Perna osm svěřenců, po návratu z olympijských her po devíti letech ukončil své působení u českých seniorských plavců jaké šéftrenér.

Vlastimír Perna, hlavní trenér českého plaveckého týmu na OH v Tokiu: “Původně jsem měl skončit u reprezentace po Riu, ale přestože jsem stále toho názoru, že chlapci byli připraveni dobře, tak se nám to vůbec nepovedl. A přišlo mi líto od špatně udělané práce, takže jsem si to prodloužil a v tom Tokiu to už bylo jiné kafe. Dovezli jsme po jednadvaceti letech finálové umístění, další semifinálové, nejlepší osobní výkony, české rekordy, takže jsem daleko spokojenější a s úsměvem jsem odcházel od reprezentace.”

Dobrou připravenost plavců potvrdila také Jana Minářová, která se starala o regeneraci sportovců. U české reprezentace je deset let.

Jana Minářová, fyzioterapeutka českého plaveckého týmu na OH v Tokiu: “Bylo to štěstí, že jsem potkala pana Pernu a od mě oslovil, abych vyzkoušela plavci se sportovci s plavci. A já jsem se osvědčila , tak jsem tam zůstala deset let, až jsem se dopracovala do Ria a později do Tokia.”

Na besedu si Jana Minářová oblékla i oficiální oděv české olympijské výpravy a na kameru jej okomentovala.

Jana Minářová, fyzioterapeutka českého plaveckého týmu na OH v Tokiu: “Nemohla jsem být na tom zahajovacím ani ukončovacím ceremoniálu, takže dneska si to užívám asi nejvíce. Ten oděv je velice příjemný, přestože dostal spoustu kritik, tak přesto mi to připadá příjemné, pružné a velice praktické, snad až na tu bílou barvu sukně.”

Další zážitky přímo z olympiády shrnula fyzioterapeutka de facto jen na ty z plavecké haly. 

Jana Minářová, fyzioterapeutka českého plaveckého týmu na OH v Tokiu: “Ty restrikce byly velké, takže to zasáhlo vlastně celý sportovní svět. Úspěch, které jsme mohli sdílet například v Riu, tak byly potlačené, museli jsme dodržovat strašně moc bezpečnostních opatření. Ale je to opravdu takový zvláštní zážitek, vidět olympijskou vesnici, vidět tolik sportovců pohromadě, tolik národů pohromadě. Pro mně je to obrovský zážitek i přesto.”

---

Mohlo by Vás také zajímat

Pořad: Novojičínský expres
06. září 2021, 16:20

Hlavní téma zrušené slavnosti vyplnilo Starou poštu

První zářijový víkend už podruhé Novojičíňákům nevyplnila městská slavnost. Jejím hlavním tématem měla být krvavá bitva, která se zde před 400 lety odehrála.

Téma městské slavnosti se letos nabízelo naprosto výrazně - v červenci uplynulo 400 od krvavé bitvy, která se zde odehrála. V zemi tu zůstalo pochováni na 500 císařských vojáků. Slavnost a s ní ani velká bitva se ale nekoná, téma tak ožívá alespoň na výstavě na Staré poště.

Václav Dobrozemský (ODS), 1. místostarosta Nového Jičína: “Nebylo možné ani v letošním roce, bohužel, uspořádat tradiční slavnost města. Proto jsem jako alternativu, jako takové slavnostní ukončení léta, nabídli koncerty hlavních protagonistů, kteří na slavnosti měli vystupovat, takže v pátek a sobotu v amfiteátru Skalky, a zároveň byla plánována vernisáž výstavy připomínající 400 let bitvy u Nového Jičína.”

Výstava se jmenuje Zpráva o strašné řeži, a je jakousi replikou původní expozice, kterou v roce 1996 realizoval v Žerotínském zámku Jaroslav Zezulčík.

Radek Polách, Muzeum Novojičínska, autor výstavy: “Udělali jsem zde takovou panelovou výstavu, která prezentuje události před i po bitvě. Novou zajímavostí jsou informace týkající se památného místa, Španělské kaple, kde jsme odprezentovali nové výzkumy, které jsme získali ve státním archivu ve Vídni. Dále jsou zde unikátní exponáty ze Zemského archivu v Opavě, jsou to listiny Jana Jiřího markraběte Krnovského, který zde se svými armádami oblehl Nový Jičín a vyhrál tu bitvu.”

V roce 1621 k Novému Jičínu přitáhnul Jan Jiří Krnovský se svým zhruba 15 tisícovým vojskem a doslova zmasakroval císařskou posádku. Tato bitva byla jednou z posledních epizod českého stavovského povstání.

Jaroslav Zezulčík, kastelán Zámku Kunín, autor výstavy: “Léto roku 1621 bylo velice horké, zde na severní Moravě. Císařská armáda se přesunula po bitvě na Bílé Hoře přes Moravu na Slovensko a do Uher. Ale ze severu se blížil další nepřítel, poměrně velká armáda Jana Jiřího Krnovského. Na Moravě zde stály pouze pomocné španělské sbory pod vedením plukovníka Spinelliho, který mel své neapolské vojáky, a pak o valonské arkebuzíře pod vedením udatného Burgunďana plukovníka Jeana Gauschiera. Události vrcholí 24. července, kdy Gauschier dostane plán zmocnit se samotného velitele nepřátelských jednotek, vévody Krnovského v Raduni, Ten plán nevyjde a následuje pomsta. Armáda Krnovského se vydá pronásledovat nepřítele a 24. července stane před branami Nového Jičína.”

Průběh bitvy byl pro město zničující. Na několika místech bylo zapáleno. Vrcholnou fázi bitvy zobrazuje na výstavě diorama.

Jaroslav Podmol, autor dioramatu bitvy: “Kdy už vlastně ta vojska, která unikala z Nového Jičína, ten pluk těch Španělů byl obklíčen těma Krnovskýma. Tady je vidět ta část, kdy bojují spolu pěšáci a z boku na ně útočí jízda.”

Jaroslav Zezulčík, kastelán Zámku Kunín, autor výstavy: “Z města hořícího v plamenech se podařilo probít pouze padesáti jezdcům v čele s Gauschierem. Pokoušeli se probít také neapolští vojáci, ti ale byli okamžitě pobiti někde na místě Janáčkových sadů. Pardon dostali pouze němečtí mušketýři, kteří byli začleněni do jednotek krnovského vévody. Druhý den se spustil velký déšť…. A krev smyl déšť, tak symbolicky skončila bitva. Nicméně ta bitva má své pokračování v dějinách Nového Jičína. Město přichází o své svobody a na místě hromadných hrobů neapolských vojáků, kteří stáli v žoldu španělského krále, vzniká poutní kostel Španělská kaple, jeden ze symbolů tohoto města.”

Zprávu o strašlivé řeži lze ve výstavní síni Staré pošty shlédnout do konce září.

---

Novojičínské léto doznívalo na Skalkách

Novojičínské léto, respektive jeho koncertní část, dozněla na Skalkách. Konaly se zde produkce, které měly být podle původních plánů vrcholem městské slavnosti. Sobota nabídla i program pro rodiny s dětmi.

Kapela Light & Love z Nového Jičína zahájila v pátek v podvečer koncertní loučení s kulturním létem. Do amfiteátru na Skalkách se přesunuly produkce, které se měly původně konat na náměstí jako součást městské slavnosti.

Sobotní program začal už po poledni, areál až do 18 hodiny patřil rodinám s dětmi.

účastníci akce: 

“Myslím si, že je to docela pozitivní, že alespoň něco město vymyslelo.”

“Na veškeré podmínky, co dneska máme, můžu říct, že super akce.”

“Za mě můžu říct, že jsme spokojeni.”

“Já si myslím, že když je to tady v takovém množství, že ta slavnost klidně mohla být. A večer tady bude ještě třikrát více lidí, takže je to všechno přehnaně hystericky zrušené.”

“Jsme rádi, že jsme tu mohli s dětmi přijít.”

“Mě upřímně vadí, že to není na náměstí, ale je to tady taky fajn.”

“Z jedné strany mi to líto je, na náměstí byly vždy stánky, bylo to takové pěkné, ale i to je docela adekvátní náhrada.”

Další davy lidí zamířily na Skalky večer, s písničkami Vašo Patejdla si oživili slovenštinu a ve finále se dočkali, dá se říci částečně také domácí kapely, Mirai.

---

Novojičínská stopa na olympijských hrách

Česká olympijská výprava čítala v Tokiu zhruba 200 lidí, z toho dva její členové z plaveckého týmu pocházeli z Nového Jičína. Své zážitky nyní sdíleli na besedě v domácím klubu.

Trenér Vlastimír Perna a fyzioterapeutka Jana Minářová. Dvojice která v Novém Jičíně působí u plaveckého klubu, současně ale také doprovází už několik let českou reprezentaci, naposledy letos na olympijských hrách v Tokiu, před pěti lety také v brazilském Riu. O své zážitky se teď podělili se svými novojičínskými svěřenci a také s naším televizním štábem.

Vlastimír Perna, hlavní trenér českého plaveckého týmu na OH v Tokiu: “Co se týká Tokia jako města, tak z toho nemám pocity téměř žádné, protože jsme nikam nikam nesměl, museli jsme být uvnitř vesnice, vozili jen autobusem na sportoviště a zpátky.”

V tokijském bazénu měl Vlastimír Perna osm svěřenců, po návratu z olympijských her po devíti letech ukončil své působení u českých seniorských plavců jaké šéftrenér.

Vlastimír Perna, hlavní trenér českého plaveckého týmu na OH v Tokiu: “Původně jsem měl skončit u reprezentace po Riu, ale přestože jsem stále toho názoru, že chlapci byli připraveni dobře, tak se nám to vůbec nepovedl. A přišlo mi líto od špatně udělané práce, takže jsem si to prodloužil a v tom Tokiu to už bylo jiné kafe. Dovezli jsme po jednadvaceti letech finálové umístění, další semifinálové, nejlepší osobní výkony, české rekordy, takže jsem daleko spokojenější a s úsměvem jsem odcházel od reprezentace.”

Dobrou připravenost plavců potvrdila také Jana Minářová, která se starala o regeneraci sportovců. U české reprezentace je deset let.

Jana Minářová, fyzioterapeutka českého plaveckého týmu na OH v Tokiu: “Bylo to štěstí, že jsem potkala pana Pernu a od mě oslovil, abych vyzkoušela plavci se sportovci s plavci. A já jsem se osvědčila , tak jsem tam zůstala deset let, až jsem se dopracovala do Ria a později do Tokia.”

Na besedu si Jana Minářová oblékla i oficiální oděv české olympijské výpravy a na kameru jej okomentovala.

Jana Minářová, fyzioterapeutka českého plaveckého týmu na OH v Tokiu: “Nemohla jsem být na tom zahajovacím ani ukončovacím ceremoniálu, takže dneska si to užívám asi nejvíce. Ten oděv je velice příjemný, přestože dostal spoustu kritik, tak přesto mi to připadá příjemné, pružné a velice praktické, snad až na tu bílou barvu sukně.”

Další zážitky přímo z olympiády shrnula fyzioterapeutka de facto jen na ty z plavecké haly. 

Jana Minářová, fyzioterapeutka českého plaveckého týmu na OH v Tokiu: “Ty restrikce byly velké, takže to zasáhlo vlastně celý sportovní svět. Úspěch, které jsme mohli sdílet například v Riu, tak byly potlačené, museli jsme dodržovat strašně moc bezpečnostních opatření. Ale je to opravdu takový zvláštní zážitek, vidět olympijskou vesnici, vidět tolik sportovců pohromadě, tolik národů pohromadě. Pro mně je to obrovský zážitek i přesto.”

---

Zdroj: https://polar.cz/porady/novojicinsky-expres/novojicinsky-expres-06-09-2021-16-24