V domě U Bílého anděla město buduje dva nové byty

Interiéry měšťanského domu U Bílého anděla na Masarykově náměstí procházejí rekonstrukcí. Uvnitř vzniknou dva nové byty. Město je v nabídkovém řízení poskytne veřejnosti k bydlení.

Dům U Anděla na náměstí zná díky půvabné fasádě snad každý Novojičíňák. V přízemí, kde léta bývala lékárna, je dnes cukrárna, a v patrech s okny orientovanými do centra jsou dva byty. Zbývající část je v dezolátním stavu.

Václav Dobrozemský (ODS), 2. místostarosta Nového Jičína: “Tak jsou to prostory, kde se běžní občané samozřejmě nedostanou. Byl to doposud nevyužitý prostor, který rekonstruujeme na dva byty, v druhém a třetím nadzemním podlaží. Tento prostor nebyl předmětem velké rekonstrukce tohoto domu v roce 2006, kdy se vlastně zrekonstruovaly byty, které mají okna směrem na náměstí. Tyto byty budou mít okna směrem do vnitrobloku k Laudonovu nádvoří.”

Marie Machková, tisková mluvčí města Nový Jičín: “Díky stavebním úpravám vzniknou v památkově chráněném objektu, který je majetkem města, dva byly o velikosti 96 a 106 metrů čtverečních.”

Václav Dobrozemský (ODS), 2. místostarosta Nového Jičína: “Vysoutěžili jsme a zahájili jsme práce už v loňském roce v listopadu a práce by měly skončit v květnu letošního roku. Celá akce si vyžádá náklady zhruba 5,1 milionu korun bez DPH. “

Nové byty bude mít ve správě bytový odbor, který je následně v nabídkovém řízení, obálkovou metodou, nabídne veřejnosti k bydlení.

Marie Machková, tisková mluvčí města Nový Jičín: „Dům byl postaven na počátku 17. století, na původních sklepích, které ještě nesou prvky gotiky. Před dvaceti lety musela být nemovitost zpevněna ocelovými táhly. Také se z velké části opravily krovy a střecha. Tehdy se muselo hodně bourat a v daném prostoru zůstaly pouze nosné a obvodové stěny. V jedné části se propadl strop.”

V současné době město připravuje další dva projekty na vybudování bytů v historických domech v centru, které jsou v jeho vlastnictví.

Václav Dobrozemský (ODS), 2. místostarosta Nového Jičína: “Jednak bývalý bytový podnik, čili objekt, kde se do roku 2012 nacházely kanceláře bytového podniku, příspěvkové organizace města. Zde by mělo vzniknout šest bytů, přičemž náklady podle projektu jsou zhruba 40 milionů korun. A hned vedle objekt 5. května - Jungmannova, kde v minulosti město vykoupilo zpět jeden byt nebo jednu jednotku, kterou prodalo. V tomto domě je využívaný pouze nebytový prostor v přízemí, kde se nachází prodejna oděvů. Nicméně celé druhé nadzemní podlaží a zbytek domů směřující k ulici Jungmannova je nevyužitý. Zde se taktéž zpracovává projekt na vybudování bytů.”

Radnice posledních sedm let postupně obnovuje svůj bytový fond, rekonstruuje zejména uvolněné byty v panelových domech. V letošním rozpočtu je na jejich renovaci vyčleněno šest milionů korun.

---

Palachův pohřeb prožíval i pamětník z Nového Jičína

Výročí upálení Jana Palacha a jeho odkaz si v těchto dnech připomněli lidé napříč republikou a také v Novém Jičíně. Na událost vzpomínal na Masarykově náměstí i účastník jeho pohřbu.

Karel Žižka, účastník pohřbu Jana Palacha: “Je to vzpomínka na celý život. Tolik lidí, brečících, plačících, smutných jsem v životě už neviděl. Byl to pohřeb, který skutečně sjednocoval ten národ a myslel jsem, že ten národ něco pro co udělá. Ale přišla ta nechvalně známá normalizace. Lidi v podstatě se odmlčeli, neměli tu možnost, režim jim to nedovolil, ale neměli ani tu odvahu nějakým způsobem proti tomu stávajícímu režimu nějak protestovat.”

Jan Palach se na protest proti okupaci Československa upálil na Václavském náměstí 16. ledna 1969 a zemřel o tři dny později. 25. února následovala pochodeň číslo dvě, Jan Zajíc. Novojičínští si jejich odkaz připomněli setkáním na Masarykově náměstí.

František Knop, Novojičínská otevřená společnost: “Komunisté se následně snažili tento čin zašlapat do prachu a umlčet všechny, kteří by o něm chtěli mluvit.”

Jaroslav Perútka (KDU-ČSL), místostarosta Nového Jičína: “Ten jeho čin byl vlastně výzvou českému národu, aby nerezignoval na to a bojoval za svobodu, za mír naší země. A tím, že my se tady scházíme, tak za prvé uctíváme jeho památku, ale dáváme tím i najevo, že jsme na to všechno nerezignovali a že nám není jedno, co se v naší zemí děje a že prostě mír a svobodu nedáme.”

Lubomír Sazovský, Novojičínská otevřená společnost: “Neměli bychom hlavně zapomínat, protože já třeba konkrétně jsem měl takové ty roky, 13 let, takže to bylo takové nejcitlivější období a ve mě to teda zanechalo neskutečné stopy. Takže já na to zapomenout nemůžu, protože potom jsem vnímal i všechno, co se dělo po tomhle tom, bohužel, hrůzném činu. Normalizace, vyhazování z práce a na to bychom neměli nikdy zapomenout, protože nejsme imunní a stát se to může kdykoliv.”

Tiché vzpomínky se zúčastnily asi čtyři desítky lidí, přijeli i z Kopřivnice nebo Frenštátu pod Radhoštěm.

---

Horolezci vyprávěli o obávané Nanga Parbat

Novojičínský horolezec Marek Novotný zdolal šest osmitisícových vrcholů. O posledním dramatickém výstupu na himalájskou horu přezdívanou “Zabiják” vyprávěli se svým parťákem v Kině Květen.

Marek Novotný je policista a vedle toho extrémní horolezec, který zdolal šest osmitisícových vrcholů. Loni koncem června pokořili s Ondřejem Hlásným devátou nejvyšší horu světa Nanga Parbat vysokou 8 126 metrů, a to bez pomoci šerpů a bez kyslíku.

Marek Novotný, horolezec: “Tak my jsme si Nanga Parbat se svým parťákem Ondrou Hlásným vybrali už loni na K2, kde jsme spojili poprvé spolu síly přímo ve stěně a dali jsme se dohromady. Ondra byl v Himalájích poprvé, takže to byla taková zkouška pro něho, ale sedli jsme si neskutečně lidsky a vybrali jsme si další projekt Nanga Parbat s tím, že jsme doufali, že to bude hora, která není tak často lozená jako ty komerční, jako například Everest nebo Manaslu, a to se nám taky splnilo, protože když jsme se dostali pod stěnu, tak v základním táboře vlastně nikdo nebyl, byli jsme tam první a tak jsme se cítili tak asi jako ti první, kdysi když přišli pod tu horou, hledali jsme si sami tu cestu, prostupovali ledovec a vlastně si celou tu trasu sami vytyčili až k vrcholu.”

Na jednu z nejnebezpečnějších hor světa se vypravili v lehkém expedičním stylu, v Pákistánu bylo přes den téměř 40 stupňů, v noci na stěně mínus čtyřicet.

Marek Novotný, horolezec: “Přijeli jsme na místo neaklimatizování, takže přímo ve stěně jsme se aklimatizovali stavěním jednotlivých výškových táborů. Pravda, na Nanga Parbat jsme postavili jenom dva, jedničku a dvojku, s tím, že jsme udělali dotek ve trojce, říká se tomu takzvaný touch, asi v 7100 metrech a považoval jsem to aklimatizaci za ukončenou s tím, že předpověď počasí nás trošičku malinko vehnala do té stěny asi dřív, než bylo zdrávo, ale i tak jsme to riskli a zadařilo se."

Marek Novotný, horolezec: “Já se tam nahoře dokážu radovat, přijde mi, že jsme tam s Ondrou vstoupili jako jeden v takové nějaké úctě a pokoře, protože jsme si sáhli úplně na dno svých fyzických sil, a pak jsme narušili tu posvátnou atmosféru tím, že jsme začali točit takové ty zdravice pro kamarády a sponzory a hulákali jsme tam, že se to podařilo a měli jsme strašnou radost. Takže tu radost jsme projevili a já jsem věřil v tu chvíli, že se nám úplně na pohodu a bezpečně podaří sestoupit zpátky dolů do třetího výškového tábora, ze kterého jsme den zpátky začínali, ale to se nepodařilo. No, sešlo se tam hodně věcí naráz. Hlavní faktor byl asi ta naše únava a to, že když jsme teda dosáhli toho našeho vysněného vrcholu Nangy Parbat, tak vlastně jsme už byli bez vody, to je pravda, a já jsem špatně vyhodnotil, jak daleko je ten třetí výškový tábor. Mám takovou zkušenost z dřívějších expedice, že prostě vždycky útočím zhruba z té výšky 7100 metrů k vrcholu a překonávám zhruba tisíc výškových metrů. A v té minulosti a už mnohokrát, protože to byla moje patnáctá himalájská expedice, jsem se dokázal dostat během nějakých 12 až 14 hodin nahoru a když ne, tak jsem prostě otáčel. Ale tady jsme měli čtyřicetihodinové zpoždění a to se pak projevilo při tom sestupu, že nás sevřelo špatné počasí a vlastně jsme měli nulovou viditelnost. Tam je hrozně těžká orientace nahoře přímo na téhle konkrétní hoře a ty naše stopy prostě zmizely a měli jsme jenom bílou tmou, velkou zimu a dohromady to vyčerpání a to všechno a museli jsme prostě bivakovat ve stěně, jinak bychom tam asi zahynuli, ale Ondra projevil duchapřítomnost a sílu neuvěřitelnou a vykopal nám záhrab, kde jsme se schovali a přečkali až do rána. Následující den jsme až při západu sluníčka došli do toho třetího výškového tábora, což značí asi o tom, že jsme byli opravdu neskutečně vyčerpaní.”

Po sestupu, během léčby v hyperbarické komoře, už Marek Novotný spolu s Ondřejem Hlásným plánovali, že až se dají do kupy, mohli by zkusit ve dvou pokořit pátou nejvyšší horu světa Makalu v Nepálu.

Marek Novotný, horolezec: “Ono to výškové horolezectví je specifické v tom, že vrchol není cíl a veškerá expedice nebo cílený návrat, jak říká Radek Jaroš, končí vlastně v základním táboře, a musíš tak nějak zvážit a rozložit si ty sily, aby ti to vyšlo nahoru i dolů. Tady v tomhle konkrétním případě, co se týká Nanga Parbat, to tak úplně nevyšlo, ale je neuvěřitelné, co ty naše těla vydrží a když máš správně nastavenou mysl, tak to prostě jde.”

O svých zážitcích dosud napsal Marek Novotný dvě knihy Trůny bohů a Vrcholový nádech.

---