Rekonstrukce Centra Elim po povodních finišuje

Rekonstrukce Centra Elim v Opavě-Kateřinkách se chýlí ke konci. Velká voda tam loni v září zničila celé přízemí budovy, tedy tělocvičnu, kanceláře chodby a klubovny.

Centrum Elim v opavských Kateřinkách se pomalu vrací do života. Při ničivých zářijových povodních voda zaplavila přízemí budovy do výšky více než jednoho metru. Nejhůře dopadla tělocvična, kde zvedla celou podlahu a zničila i obložení. Zatímco palubovka už je hotová, na obložení se stále pracuje.

Miroslav Štengl, pracovník odborné firmy: “Je to hodně o přesnosti z důvodu toho, že se to dělá z tvrdého dřeva, z dubu. ty tmavé části, ty světlejší části jsou z břízy, z překližky vícevrstvé, aby to vydrželo velké nárazy. Kdyby náhodou při fotbale do toho někdo narazil, musí to být pevné, jsou tam různé výztuhy zezadu na hustém roštu ze silných hranolů, aby to vydrželo a neprohýbalo se to.”

Na závěr celé obložení ozdobí okrasné lišty z tmavého dubu, aby to vypadalo honosněji než ve standardních tělocvičnách.

Ivo Vaněček, ředitel, Elim Opava: “Tělocvična slouží, nejen ji pronajímáme běžným zájemcům na fotbal, florbal, volejbal, cvičení žen, ale také si to pronajímá škola Vrchní, která má malou tělocvičnu a byli bychom rádi, kdyby jsme to otevřeli v září začátkem školního roku, aby to mohlo plně fungovat. Chtěli jsme, aby to nebyla jenom tělocvična, aby to do budoucna sloužilo jako multifunkční hala. Pokud se nám podaří sehnat další finance, aby jsme tam dodělali vzduchotechniku a další věci, aby to sloužilo jako komunitní centrum.”

V ostatních prostorách muselo být vyměněno vybavení, elektroinstalace, podlahy a nábytek.

Ivo Vaněček, ředitel, Elim Opava: “Tady jsme v nízkoprahovém klubu pro děti a mládež, tady bylo vše zničené povodní, metr 20 vody tady bylo. Vybavení, které tady je, je především z dotace MPSV z mimořádných dotací, ten klavír je darovaný, takže některé věci nám pomohli drobní dárci. Mysleli jsme si, že to bude do konce roku, že to zvládneme, ale vysoušecí práce, malování, byla s tím spousta práce a teďka to máme nově vybavené.”

Nízkoprahový klub je registrován jako sociální služba. Nově vybaveno je v něm i zázemí pro zaměstnance, které zároveň slouží i pro individuální rozhovory s klienty.

Ivo Vaněček, ředitel, Elim Opava: “Když někdo potřebuje poradit, má nějaký problém ve škole, doma nějaké vztahové problémy, tak to tam může s pracovníky řešit. To je taky nově vybavené. Kanceláře jsme zachránili, ale stoly, nábytek, to jsme museli vyměnit.”

Centrum Elim slouží široké veřejnosti – pořádají se zde volnočasové aktivity, kluby pro děti, mládež i seniory, pohybové kurzy a komunitní setkání. Obnova prostor je pro mnohé doslova otázkou srdce a neváhali proto na ni přispět. Podařilo se vybrat téměř 3 miliony korun.

Jaroslav Pokorný, správce, Sbor Církve bratrské v Opavě: “Jsme moc vděčni za všechny dárce ať už to byly dary z církve bratrské, různých míst ČR i ze Slovenska, i vedení naší církve nám pomohlo darem plus různí drobní dárci, kteří o nás vědí, mají nás rádi, tak za to jsme moc vděční, bez vás by jsme to nedali. Zároveň se blížíme finiši, ale pořád nám řádově několik set tisíc korun chybí, takže to teď řešíme, takže kdyby ještě někdo chtěl přispět, určitá možnost je.”

Lidé mohou přispívat na mimořádný povodňový účet, který je uveden na stránkách církve bratrské v Opavě, která je majitelem budovy Centra Elim.

---

Ručně háčkované deky potěšily seniory

V Opavě se háčkovalo pro dobrou věc. Na celosvětový den pletení na veřejnosti pletařky a háčkařky tvořily deky pro klienty domova pro seniory Bílá Opava. Za jedno odpoledne se jim podařilo uháčkovat 4 deky o velikosti 90 x 150 cm.

Hotové deky putovaly do Domova pro seniory Bílá Opava, který se potýká s následky povodní a kde se setkaly s nadšeným přijetím. Klienti ocenili nejen samotný dar, ale i to, že za každou dekou stojí ruce a čas lidí, kteří tvořili srdcem.

anketa: klienti domova Bílá Opava: “Hřeje výborně a je to hezky udělané a kdo to dělal, tak klobouk dolů. Já jsem dělala takové malé dečky, též jsem háčkovala, já jsem i pletla, ale teď už ne. Kdo to bude mít na sobě, tak bude všem dělat radost a si vzpomene, teda ty ženy, ty to dělaly teda s láskou a perfektně.”

“Je to perfektní, moc to dalo práce někomu a dělal to s láskou řekla, protože to je vidět na té dece. A líbí se vám to i barevně. Určitě, mám ráda takové barvy, je moc pěkná a moc děkujem.”

“Tady jsou velice příjemní lidi, jsem tady ráda. Doma jsem zůstala jenom sama, všichni byli zaměstnaní a já jsem tam byla úplně sama. Kolikrát jsem tam spadla až mě našel syn, no a tady mám lidi pořád kolem sebe, tak jsem tady šťastná.”

“Já jsem tady spokojená, opravdu jo, protože je o mě postaráno, nemusím mít starost jak o finance, nemám starost abych něco měla k snědku, to vůbec taky ne a jsou tady i lidé příjemní.”

Domov Bílá Opava funguje na dvou místech. A to na Rooseveltově a Rybářské ulici, kde loňské zářijové povodně zničily vše do výšky dvou metrů. V domově na Rooseveltově ulici tak vznikla provizorní kuchyně.

Pavlína Ludvigová, aktivizační pracovník: “Musela vzniknout v krátké době, protože tím, že na Rybářské byla kuchyně celá až po strop zatopena, tak aby naši uživatelé měli dobré a kvalitní jídlo, tak jsme se rozhodli nebo vedení našeho domova, že se udělá ta kuchyň improvizovaně. Uvidíme jak to půjde na té Rybářské, za jak dlouho se budou moci vrátit zpátky.”

Veškeré zařízení provizorní kuchyně je úplně nové a je připraveno pro domov Bílá Opava na Rybářské ulici.

Pavlína Ludvigová, aktivizační pracovník: “Tady jsou kuchařky z Rybářské, vlastně jsou všichni z Rybářské, my jsme tady kuchyni neměli. tyto prostory kdysi sloužily jako sklady. Takže je to opravdu nově vytvořené pro tyto podmínky.”

Povodně změnily i provoz prádelny.

Pavlína Ludvigová, aktivizační pracovník: “Tady máme i kolegyně z Rybářské ulice z domova Bílá Opava, která byla zasažena velkými povodněmi. Pračky stíhají a stíhají i pradlenky. Mají upravenou pracovní dobu tak, aby se stihlo vyprat nejdřív z jednoho domova a pak druhý domov. Každý den tady dojíždí údržba z Rybářské a čisté prádlo odváží a přiváží zase špinavé.”

Martina Palcerová, pradlena: “Prakticky chodím na 5 hodin, aby prostě holky, které přijdou z Rybářské, aby měly všechno nachystáno. Prázdné pračky, aby se nám prádlo nepomíchalo, takže je to takové hektické, ale už jsem si na to zvykla a už jsme v pohodě zase s holkama. Dá se to zvládnout.”

Nouzově prát pro oba dva domovy se bude zhruba rok a půl, tedy do doby než skončí rekonstrukce zatopených prostor na Rybářské ulici.

---

Arboretum Nový Dvůr roztančili živí motýli

Ve sklenících Arboreta Nový Dvůr se odehrával tichý zázrak. Mezi banánovníky, bambusy a fíkovníky poletovaly stovky živých tropických motýlů. Výstava Kouzlo živých motýlů proměnila skleníky v exotickou džungli plnou barev, pohybu a fascinujících příběhů přírody.

Návštěvníci se během prohlídky doslova ponořili do světa motýlů, kteří volně poletovali nad jejich hlavami nebo usedali na listy tropických rostlin. Výstava probíhala v pěstebních sklenících arboreta, které díky výběru rostlin vytvořily autentické prostředí připomínající deštný prales.

anketa: návštěvníci výstavy: “Strašně moc se mi tady líbí ti motýlci, nejvíc ti modří a už si na mě dvakrát sedli teďkom.”

“Výstava se mi moc líbí, je to tady pěkné. Už jsem byla v Ostravě na motýlí výstavě a tady jsem ještě nebyla.”

“Taky jsem už byla v Ostravě a je to moc pěkné. Nejhezčí jsou modří.”

“Výstava se nám líbí. Jeli jsme tady hlavně kvůli syna, který má rád motýlky. Takže jsme zjistili, že to tady je kousek od Opavy, tak jsme říkali, že uděláme v neděli výlet. Který se nám líbí nejvíc Vojtíšku? Modrý? Ten modrý. Líbí.”

“Je pěkná výstava a pro děti vůbec to je kouzelné. Pro děti to je přínos vidět takhle v prostoru ty motýlky a myslím, že si to užívá.”

“Je to tu krásné, motýlci, hezká příroda.”

“Mě se tu hodně líbí, jsou tu krásní motýlci. Ten modrý se mi líbí, ale mi se nechce otevřít.”

Na výstavu bylo přivezeno kolem tisíce kukel. Z nich se postupně líhli motýli a vypouštěli se ven.

K vidění tak byly desítky druhů motýlů z celého světa. Nádherná morfa okouzlila svými blankytně modrými křídly, zatímco druhy jako perleťovci, danajdy, batolci či bělásci překvapily svou křehkou krásou i rafinovaným zbarvením.

Vojtěch Stoklasa, hlídač: “Každý má samečka a samičku, takže každý vypadá jinak a čím se živí. Tak většinou ovocem a taky vodou namíchanou s třtinovým cukrem. To se lije na ty houbičky tam. Kdokoliv si to může pročíst a zjistit jaký druh je jaký a odkud pochází, třeba jak se jmenuje tím latinským názvem. Denně tady prochází kolem dvou stovky lidí. Je to takové relaxační. Nejvíc se všem líbí ten modrý a mi se dost líbí takový ten zelený nebo tento modrý, že jo a ten zelený, ten tady někde polétává a ten je taky moc, takový černo zelený.”

Výstava byla nejen pastvou pro oči, ale i rájem pro fotografy. Hra světla, barev a pomalého pohybu křídel totiž vytvářela okouzlující okamžiky. Motýli žijí ve sklenících, kde musí být teplota minimálně 25 stupňů a vlhkost minimálně 70 procent, až tři týdny.

---