Nemocnicím chybí zdravotní sestry. Hledají je přímo ve školách

Nemocnicím v Moravskoslezském kraji chybí desítky zdravotních sester. Proto přišli jejich představitelé přímo za posluchači, kteří tento obor na Slezské univerzitě studují. Představili jim jednotlivá zařízení a nabídli benefity. Nabídli práci jak studentům s dokončeným vzděláním tak i těm, kteří ještě závěrečné zkoušky nesložili.

Personalisté, lidé z vedení nemocnic ale také lékaři a zdravotní sestry představovali studentům oboru všeobecná zdravotní sestra práci v konkrétních nemocničních zařízeních. Na jejich vysokoškolský diplom totiž čekají s nedočkavostí. V nemocnicích v Moravskoslezském kraji jich chybí víc jak sto.

Šárka Tavandzi, náměstkyně ředitele, Sdružené zdravotnické zařízení Krnov: „V naší nemocnici chybí momentálně 7 sester na interním oddělení.“

Regina Molnárová, náměstkyně ředitele, FNsP v Ostravě: „Fakultní nemocnice poptává dlouhodobě sestřičky, ať už praktické, všeobecné, sanitář, a to z důvodu narůstajícího objemu práce.“

Hana Hozová, náměstkyně ředitele, Slezská nemocnice: „V naší nemocnici máme momentálně největší nedostatek všeobecných sester na ARO oddělení a na dialýze.“

Na Slezské univerzitě studuje 400 zdravotních sester. Tyto studentky budou po třech letech vysokoškolského studia kvalifikovanými pracovníky, o které se už nyní zaměstnavatelé přetahují.

Náročnější požadavky na kvalifikaci sester snížily jejich počet na trhu práce. Všeobecná zdravotní sestra musí mít vystudovanou vysokou školu či vyšší odbornou školu. Pouze maturita nestačí.

Yvetta Vrublová, proděkanka, Fakulta veřejných politik, Slezská univerzita: „Medicína se vyvíjí, vyšetřovací metody se vyvíjí. Je více diagnostických metod, léků. Sestra má opravdu velkou zodpovědnost.“

V nemocnicích pracují studenti už v rámci své praxe. Mohou se tak seznámit s fungováním jednotlivých oddělení. A po ukončení studia se rozhodnout, zda zůstanou, či ne.

Regina Molnárová, náměstkyně ředitele, FNsP v Ostravě: „Jsou seznámení s prostředím, s týmem. Vidí možnosti, možnost práce na jiných klinikách. A tak mají možnost po ukončení studia si vybrat.“

Zdravotní sestry si mohou vybírat nejen oddělení, na kterém chtějí pracovat, ale také benefity konkrétního zařízení nebo kolektiv, se kterým si budou rozumět.

---

Expozici Opava/Troppau doplnily další předměty

Před necelými 4 lety vzniklo na půdě opavské radnice muzeum, které dokumentuje historii města. Nyní se expozice rozšířila ještě o další předměty, které dokreslují život ve slezské metropoli v minulém století.

Milovník historie, vášnivý sběratel a také tajemník opavského magistrátu Tomáš Elis už před dvěma desetiletími snil o tom, zřídit muzeum, které by dokumentovalo historii Opavy. Postupně tedy vyhledával zajímavé předměty, které se slezskou metropolí souvisejí. Klíč k výběru byl jednoduchý.

Tomáš Elis, sběratel a iniciátor vzniku expozice: „Aby byly v Opavě vyrobeny, používány, ať již v domácnostech, soukromých firmách, v provozech atd.“

Víc jak 80 zajímavostí bylo veřejnosti představeno v roce 2018. Tehdy vzniklo v půdních prostorách radnice malé muzeum. Vystaveny zde byly výrobky zdejších firem, běžné předměty z domácností nebo zajímavé fotografie či dokumenty. Nyní byla zrekonstruována druhá část půdy, která nabízí další výstavní prostor.

Tomáš Elis, sběratel a iniciátor vzniku expozice: „Tato expozice obsahuje některé novější artefakty, předměty a opavika, která pocházejí z let poválečných 1945 – 1980.“

Uvidíte tady kuchyňské mlýnky, nádobí, kopie obrazu zdejšího malíře Valentina Držkovice, album zločinců, které zřejmě viselo na četnické stanici nebo prkno z pianina, kde si opravář pečlivě zapisoval, co musel na nástroji vylepšit.

Ondřej Haničák, autor expozice a kurátor sbírky, Slezské zemské muzeum „Samozřejmě, některé předměty, které jsou zde prezentovány, jsou spíš marginálního charakteru. A v době svého vzniku nebyly považovány za důležité. Ovšem v souvislostech této expozice významu jednoznačně nabyly.“

Za zmínku stojí také samotné půdní prostory, ve kterých se muzeum s názvem Opava/ Toppau nachází. K vidění je tady například část trámu ze zdejšího krovu. Dendrologický průzkum určil stáří kolem roku 1615. Z té doby pochází také zazděné renesanční okno. Došlo k tomu při přestavbě radnice.

Ondřej Haničák, autor expozice a kurátor sbírky, Slezské zemské muzeum: „Při samotné realizaci expozice jsme narazili na řadu zajímavých detailů, které jsou v rámci expozice akcentovány.“

Součástí expozice se stala například řada malých okének s průhledem na Horní náměstí. Černobílé fotografie nad nimi zachycují stejný pohled v roce 1905 s průjezdem první tramvaje. V roce 1938 bylo na náměstí vidět německá vojska, která obsadila město a nechybí ani davy stávkujících lidí v roce 1989.

Vystaveny jsou také propagační předměty z r. 1974, které připomínají 750. výročí založení města Opavy. A nejen to: zároveň upomínají, že 800. výročí bude slezská metropole slavit už za dva roky.

Pro návštěvníky je expozice nyní otevřená každou sobotu od 10 do 17 hodin. Prohlídku můžete spojit s výstupem na radniční věž Hlásku

EXPOZICE NA HLÁSCE: OPAVA/TROPPAU                                                                                                                                                                                budova radnice (Hláska), Horní náměstí 69, Opava

otevírací doba: květen - září, vždy v sobotu, 10,00 - 17,00 hod.

---

Monodrama Alma Rosé: divadlo a vážná hudba

Zajímavé představení shlédli návštěvníci cyklu abonentních koncertů vážné hudby. Monodrama Alma Rosé o houslové virtuosce je doslova hereckým koncertem Sarah Hlaváčové za doprovodu Dámského smyčcového kvarteta.

Alma Rosé pocházela ze slavné vídeňské hudební rodiny: její otec byl vynikající houslista, její strýc byl sám skladatel Gustav Mahler. A tak bylo jasné, kudy se její život bude ubírat. Od dětství hrála na housle. Později vystupovala se svým otcem.

Alma Rosé nebyla jen slavnou houslistkou. Ve Vídni vedla také populární dívčí orchestr. Její kariéru ale přerušil nástup nacismu v Evropě. Kvůli svým židovským kořenům prchá do Holandska. Ale ani tam není časem bezpečno. Když se chce dostat na falešný pas do Švýcarska, je zadržena a deportována do koncentračního tábora. V Osvětimi se stane dirigentkou vězeňské ženské kapely.

Olga Strusková, režisérka: „Šlo nám o to ukázat proměnu charakteru hlavní hrdinky vlivem prostředí, okolností a vlivem všeho toho zla.“

Orchestr musel hrát naprosto precizně a přesně. A to nejen na vlakovém nástupišti při příjezdu nového transportu, ale také na dýcháncích vězeňských dozorců. Alma přísně trestala každou chybu. Ale díky skvělé hře měly ženy šanci přežít.

Olga Strusková, režisérka: „Ony prostě bojovaly tou hrou o život. Věděly, že když se znelíbí kápům, tak je pošlou všechny do plynu.“

Sarah Hlaváčová, role Alma Rosé: „Já ji vnímám jako statečnou, odvážnou, v mých očích hrdinku. Protože se jí podařilo zachránit mnoho ženských životů.“

Hudba hraje v představení zcela zásadní roli. V podání Dámského smyčcového kvarteta uslyšíte skladby takových velikánů, jako je Josef Dvořák, Franz Schubert nebo Johannes Brahms.

Hana Dostálová Roušarová, housle, Dámské smyčcové kvarteto: „Snažili jsme se o to, aby byl účinek hudby co nejsilnější. Chtěli jsme se, aby korespondovala s dějem.“

V osvětimském táboře přežila Alma Rosé rok. Ve věku 37 let zemřela.

Polský autor monodramatu, Mariusz Urbanek, vystavěl děj na skutečných událostech. Videoprojekce dobových fotografií pak podtrhuje autentičnost příběhu.

---