Pavilony Slezské nemocnice spojí koridory

Jednotlivé pavilony Slezské nemocnice spojí zastřešené nadzemní koridory a tak zjednoduší pohyb po areálu. Pacienti jsou totiž např. na vyšetření převáženi přes venkovní vstupy. Což není příliš pohodlné, zvlášť při chladném a deštivém počasí. Stavba by měla začít na podzim a hotová by měla být za rok.

Opavská nemocnice byla postavena před víc jak jedním stoletím. Tvořilo ji 12 pavilonů se zdravotnickou péčí + 3 provozní. Dnes stojí na desetihektarovém areálu budov 25. Jejich propojení je možné jen venkovními vstupy. To je pro pacienty i personál velmi nepohodlné. Nyní se to změní: připravený je projekt, který spojí jednotlivé budovy.

Karel Sieber, ředitel, Slezská nemocnice v Opavě: „Budou to nadzemní monobloky, které budou spojovat tři základní pavilony – S, V a L. Umožní pohyb pacientů i personálu mezi těmito třemi největšími pavilony v nemocnici.“

V těchto pavilonech se nacházejí nejnavštěvovanější ambulance a oddělení, jako infekční, interní, chirurgické, ortopedické či plicní.

Spojovací chodby vyřeší problémy při převozu pacientů z lůžkových oddělení na nejrůznější vyšetření. Bude to komfortnější. Na místo se dostanou, jak se říká „suchou nohou“, i když venku nebude zrovna příznivé počasí.

Jan Vaněk, provozně-technický náměstek, Slezská nemocnice v Opavě: „Primárním záměrem bylo udělat nejdříve etapu 1, která spojí stěžejní oddělení. A v etapě 2 by se následně spojila další. Dál bychom potřebovali propojit pavilon H a G , kde je centralizovaná radiologická péče.“

Problém propojení jednotlivých budov řeší vedení nemocnice už od roku 2016. Projekt brzdily finance. Nyní se podařilo 180 milionů na výstavbu získat od zřizovatele, tedy Moravskoslezského kraje.

Stavba by měla začít na podzim a hotová by měla být za rok. Do provozu nemocnice práce nezasáhnou.

---

Jaroslava Poláková obnovila slezský folklór

Jaroslava Poláková – dlouholetá ředitelka Střediska volného času v Opavě a také zakladatelka a vedoucí několika folklorních souborů, které existují. Nyní už je v penzi, ale své lásce, folklóru se věnuje naplno stále.

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR:

Odkud pramení vaše láska k folklóru? Drží se vás od roku 1978, kdy jste spolu s manželi Wajdovými založila dětský soubor Úsměv. Nebo to bylo ještě dřív?

Jaroslava Poláková, folkloristka: „Mně se povedlo překlopit svého „tanečního koníčka“ do práce a v r. 1976 jsem získala na okresním kulturní středisku práci metodika pro tanec a folklór. A od r. 1976 jsem začala v Opavě budovat folklórní soubory, které tady tady doté doby nebyly. V Opavě byl jen valašský soubor při vojenském gymnáziu.“

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: K založení souboru však nestačí jen nadšenci ochotní zpívat a tancovat. Jde také o to, najít si dostatek podkladů pro práci. Tedy pátrat po zvycích a obyčejích nebo také po tom, jak vypadal zdejší kroj. Jak složité to bylo?

Jaroslava Poláková, folkloristka: „Já jsem měla to štěstí, že v Opavě velmi dobře fungovalo Slezské muzeum, kde pracovala na etnografickém odd. pracovala Zdena Vachová, která od 50. let sbírala kroje. Ve Slezském ústavu AV pracovala Zdena Podešvová, která pro změnu sbírala tance. A na Ostravské univerzitě pracoval prof. Václav Stuchlý, který sbíral písničky. Byli to v té době už starší lidé. Většinou už byli v důchodovém věku. Ale dopátrala jsem se jich, navštívila jsem je, získala jsem je ke spolupráci.“

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Jak si vysvětlit to, že do té doby žádný folklórní soubor v Opavě neexistoval?

Jaroslava Poláková, folkloristka: Opava se po válce se prakticky vylidnila. Německé obyvatelstvo bylo z velké části odsunuto a nahrazeno lidmi z celé republiky, kteří se sem stěhovali za prací a za bydlením. Takže tady bylo „zbyranyko“ všech lidí. A o Opavsko měl málokdo zájem."

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Které zvyky a tradice jsou podle vás pro Opavské Slezsko typické? A jak moc se dnes udržují?

Jaroslava Poláková, folkloristka: „Tak jako na celé Moravě tak i  v Čechách jsou ty lidové tradice podobné. Některé se udržují na vesnicích od nepaměti. Některé jsme tady v Opavě oživili. Masopustní průvody Jejich historii bychom v okolí Opavy našli řekla bych od nepaměti. Se vznikem folklórních souborů jsme tu tradici oživili a každý rok máme masopustní průvod pochováváme basu. Stejně tak vynášení Mařeny je typické nejen pro Opavu, ale i celou republiku. Také jsme oživili Smrtnou neděli. Čím dál více lidí se zúčastňuje této slavnosti. Na Květnou neděli přicházíme s májíkem, se symbolem jara. Na 1. máje stavíme máju, jak se patří. Do Opavy jsme tyto zvyky teprve vrátili, ale v okolí Opavy se udržují.“

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Jaký je podle vás vztah lidí k folkloru, tedy k tradicím našich předků? A nehrozí, že časem vymizí?

Jaroslava Poláková, folkloristka: „Já se rozhodně neobávám. Protože jestli máme zůstat něčím typičtí v Evropské unii, ať je to Slezsko, Haná, jižní Morava, střední Čechy, tak si musíme folklór uchovat.“

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: K Opavě patří tři folklórní soubory. Zatímco Úsměv je dětský, Vrtek spíš pro mládež, tak Ishias je určený dospělým. A vy tam stále působíte. Je to pro vás práce nebo radost?

Jaroslava Poláková, folkloristka: „Práce to pro mne není v žádném případě! Zakládala jsem tento soubor proto, že rodiče dětí, které chodily do úsměvu říkali: ,My chceme taky! My se na to pořád díváme, máme to v hlavě. Dostaň to do našich noh a můžeme tancovat!' Tak tedy tancujeme už přes 20 let a je to velký koníček, velká radost. Všichni se na ty pondělní zkoušky, že se potkáme, těšíme. Také jezdíme po festivalech. Třeba jsme byli letos v hlavním pořadu Slezských dnů v Dolní Lomné.“

---