Vánoce ukrajinské i české

V opavském dobrovolnickém centru Paľanycja se slavily Vánoce. A to jak ukrajinské, tak české. A tomu také odpovídala slavnostní tabule, z které mohl každý ochutnat. A nechyběly, samozřejmě, také dárky pro děti. Těch byla pod stromečkem díky štědrosti dárců velká hromada.

Do opavského dobrovolnického centra pro uprchlíky Paľanycja přišly desítky Ukrajinců, aby si připomněli Vánoce. Vzpomínali, jak je vloni slavili ve své vlasti a snad nikoho tenkrát nenapadlo, že za rok bude všechno jinak.

Místnost se pomalu plnila lidmi, kteří chtěli společně strávit vánoční čas, takže tady za chvíli nebylo k hnutí. Na úvod vystoupily nejmenší děti a zapívaly koledy.

Starší děti zase předvedly kousek vánočního představení se zpěvy. Ukrajinské ženy připravily tradiční vánoční jídla, stejně, jako ty české. A tak se pro tento den ukrajinské a české zvyky propojily.

Martina Minařík Pavelková, Paľanycja – Dobrovolnické komunitní centrum pomoci válečným uprchlíkům: „Chtěli jsme představit naše české tradice a českou kuchyni. A oni nám na oplátku připravili zase připravili jejich.“

Během sváteční večeře na Ukrajině servírují 12 postních jídel. Tím nejdůležitějším, prvním je kutja.

Taťána, ukrajinská dobrovolnice, Paľanycja – Dobrovolnické komunitní centrum pomoci válečným uprchlíkům: „To je tradiční jídlo. Připravuje se z pšenice, z máku, ořechů, rozinek a medu.“

Před podáváním se přelije svařenou šťávou ze sušeného ovoce. Nechybí ani nakládané houby, zelí, pirožky, pokrmy z luštěnin a nebo pečivo z kynutého těsta.

K ochutnání tady byl také třeba tradiční český bramborový salát a smažený řízek z kapra. Servírovala se také hrachová polévka, která na štědrovečerním stole nesmí chybět. Lidé mohli ochutnat vánočku a cukroví.

A pak přišel konečně čas na dárky, kterých byla pod stromečkem díky uspořádané sbírce opravdu velká hromada.

Martina Minařík Pavelková, Paľanycja – Dobrovolnické komunitní centrum pomoci válečným uprchlíkům: „Byli jsme mile překvapeni, kolik lidí přineslo dárky a kolik lidí chtělo udělat dětem radost. Je to úžasné!“

Ovšem každý, kdo chtěl dárek dostat, si jej musel zasloužit nějakou tou básničkou či písničkou. A tak se rozdávání balíčku pořádně protáhlo.

V Opavě je nyní registrováno na 2 000 ukrajinských běženců, kteří zde žijí v ubytovnách, u příbuzných nebo také v samostatných bytech. Komunitní centrum Paľanycja jim poskytuje např. bezplatný odběr oblečení, jídla či spotřebního zboří, zajišťuje provoz dětské skupiny. Pořádá také výuku českého jazyka nebo nejrůznější volnočasové aktivity.

---

Talentová soutěž Ukaž, co umíš

Ukaž, co umíš – to je název talentové soutěže pro děti z Moravskoslezského kraje. Zúčastnit se jí mohl kdokoliv, kdo secvičil nějaké to vystoupení. Na pódiu se zpívalo, hrálo a převážně tancovalo. Šanci vystoupit dostaly také děti ze znevýhodněného prostředí.

Soutěž Ukaž, co umíš! uspořádala nezisková organizace Eurotopia, která se věnuje dětem v nízkoprahových zařízeních. S připraveným vystoupením se mohli přihlásit děti do 6 do 20 let.

Aneta Kvasná, organizátorka akce, Eurotopia.cz: „Letos se přihlásilo 180 dětí. Ale bohužel, kvůli nemoci se jich 50 nemohlo zúčastnit.“

Jednotlivci i soubory vystupovaly často pod hlavičkou nízkoprahového zařízení nebo také základní školy. V Opavě soutěžili už po šesnácté.

Petra Večerková, ředitelka, Eurotopia.cz: „Nejdříve to byla pouze taneční vystoupení. Zjistili jsme, že děti mají spoustu talentu i v jiných oblastech. Tak jsme rozšířili soutěž.“

Tanec ale na pódiu přesto na celé čáře vítězil. Publikum jej mohlo vidět v nejrůznějších podobách.

Rozálie Olahová, účastnice soutěže: „Těšíme se moc. Budeme vystupovat s moderním tancem. Freestyle, dá se říct.“

Barbora Kuchtová, členka poroty: „Myslím, že všichni musí být nervózní, takže obdiv všem, kteří vystupují. Mně se líbí každý styl tance. A myslím, že si to všichni užívají. Jsem ráda, že to takto zkouší a projevují se.“

Druhou nejčastější disciplínou byl sólový zpěv. Publikum mohlo ale také sledovat např. vystoupení dívky se svým pejskem, gymnastiku nebo také hru na hudební nástroj.

Julie Veselková, účastnice soutěže: „Sedm let hraju. Vybrala jsem si to protože se mi to líbí nejvíce a jde mi to nejlépe.“

Protože předešlé dva ročníky poznamenal koronavirus a musely se konat on-line, nyní si svá vystoupení „naživo“ všichni užívali. A přestože se jednalo o soutěž, rivalita tady znát vůbec nebyla. Naopak. Vzájemné uznání bylo patrné.

Petra Večerková, ředitelka, Erotopia.cz: „Děti, které vystupují spíš, než aby to vzaly soutěžně, tak se podporují, vzájemně si fandí. A jsou rady, že tady mohou být.“

Závěrečné rozhodování čtyřčlenné poroty nebylo vůbec jednoduché. První místo nakonec přidělila Agátě Janíkové z opavské ZŠ Edvarda Beneše.

---

Diamantová svatba manželů Langerových

Před 60 lety si řekli své „ano“ manželé Alena a Jan Langerovi z Opavy. Svůj manželský slib se rozhodli znovu obnovit před svou rodinou a oslavit tak svou platinovou svatbu. Ani po letech se z jejich vztahu nevytratila láska, úcta a ochota si vzájemně pomáhat.

Diamantovou svatbu, tedy 60 let společného života, slavili manželé Langerovi z Opavy. Ženicha přivedly do obřadní síně opavského Městského domu kultury Petra Bezruče dcery Ludmila a Helena. Nevěstě nabídl rámě syn Martin. Během krátkého obřadu manželé zavzpomínali na svůj sňatek, který v roce 1962 uzavřeli.

Alena Langerová, manželka Jan Langera: „Šaty jsem měla z půjčovny, krátké, bílé. Kytici jsem měla z karafiátů bílých a na ní uvázané dva věnečky. Teď už se to prý nedělá.“

Po svatbě žili několik let v Lounech, kde se seznámili, když zde Jan konal základní vojenskou službu. Brzy se ale mladí manželé přestěhovali do Opavy, kde žijí dosud. Jejich společný život spojily tři děti. A také láska k cestování, která jim vydržela až do pozdního věku.

Jan Langer, manžel Aleny Langerové: „Velice rádi cestujeme. Byli jsme daleko i blízko. Nám stačilo i NDR. Nám stačila ta slaná voda.“

A jak oba říkají: nebyly jen pohodové dny, přišly i krize. Ale i ty překonali. A vzájemné neshody vždy končily usmířením.

Daniel Volný, oddávající, člen Zastupitelstva města Opavy: „Nesmírně je obdivuju a vážím si jich. Všichni víme, že to kolikrát není jednoduché. A oni to zvládli a jsou spolu šedesát let. To je krásné.“

Během obřadu si manželé znovu řekli „ano“, vyměnili si snubní prsteny a nechyběl také platinový manželský polibek.

Ludmila, dcera manželů Langerových: „Rodiče jsou na sebe hrozně hodní, jeden druhému pomáhají.“

Martin, syn manželů Langerových: „A také je pravda, že jejich život je propojený společnými zájmy. Tím je především zahrádka. Tady jsme také my strávili velkou část dětství.“

Takovýchto obřadů, kterými si manželé chtějí připomenout výročí svého sňatku nebývá mnoho.

Alena Tampová, matrikářka, Magistrát města Opavy: „Jubilejní obřady u nás na matrice v Opavě nejsou moc časté. Děláme je jen několikrát do roka.“

Manželé Langerovi si obřad skutečně užili. Po slavnostním přípitku zůstal prostor také pro jedno krátké svatební sólo.

---